Strýko ze Slovenska 02

Zmatená a polekaná jsem nevěděla, co mám dělat. Pročetla jsem snad půlku internetu, nasypala si do hlavy spoustu informací, rad i bláznivin, ale zmatku a nejistoty jsem se nemohla zbavit. Nakonec jsem překonala svůj stud a koupila si těhotenský test. S rozklepanýma rukama jsem si ho udělala a vyšel negativní. Ulevilo se mi, ale zase mi v hlavě vibrovala úzkost z toho, že možná je negativní jen falešně, že jsem si ho udělala moc brzy, že možná selhal. Zkrátka jsem byla totálně rozhozená a mimo. Naštěstí jsem ty nejhorší zkoušky měla za sebou a těch pár zbývajících jsem nějak udělala, ani netuším jak a co se na nich dělo.
Druhá věc, která se mi neustále honila hlavou, bylo vlastní milování se strýkom. Možná to není přímý příbuzný, ale bereme ho tak. A sex mezi příbuznými je přece incest. V tomto případě by to asi nebylo trestné, ale to se přece nedělá. Měla bych se bát a mělo by se mi to hnusit. Ale strýko se mi přece nemůže hnusit, je to náš milý strýko. Když jsem si na to pomilování vzpomněla, zalechtali mě motýlci v podbřišku. Bylo to nádherné, úžasné, ááách. Rozplývala jsem se blaženě. Ale ne, bylo to se strýkom. Zase jsem se lekla, co jsme to provedli. Chodila jsem zmatená jako Goro před Tokiem a nevěděla, co si se sebou počít.

Až to rozsekla máma. Odchytla mě jednou a rezolutně povídá: „Zuzko, zajdeš ke strýkovi.“
Já se lekla a chtěla protestovat, jenže máma mi nedala šanci.
„Žádné odmlouvání. Chodíš tu jako tělo bez duše, potřebuješ si po těch zkouškách ulevit a odpočinout. Navíc jsi tam dlouho nebyla. Už se ptal, co se s vámi stalo, že jste za ním dlouho nepřišly. A ještě ke všemu jsem sehnala ty prášky, co strýko chtěl, tak mu to tam zaneseš.“
„Jaké prášky?“ podivila jsem se.
„Nějaké multivitamíny, prý mu to nějaký kamarád doporučil. Stejně bude mít příští týden svátek, já se z práce neurvu, tak mu popřeješ za nás za všechny.“
„No dobrá,“ ustoupila jsem přívalu argumentů.
„A půjde se mnou Míša?“ nadhodila jsem s nadějí, že by mi sestra dělala garde.
„Víš, že byla nemocná a musí dohánět školu,“ odmítla tu možnost máma.
„No, jo. Tak já tam zajdu.“
„Už jsem mu brnkla, že mám ty prášky. Je doma, pozdravuje a prý se moc těší,“ uzavřela to máma.

Sice se mi k němu nechtělo chodit, ale nebylo zbytí. Nebyla jsem si jistá, jestli je to dobrý nápad, ale máma mi dala pro strýka ty prášky a také kus napečené bábovky a řekla, ať jdu. Tak jsem tedy šla.
Strýko mi otevřel celý rozradostněný, zářil jako sluníčko a mluvil a mluvil. Že je rád, že mě zase vidí, jak mi to sluší, že jsem hodná, že jsem přišla a tak. Poděkoval za bábovku i prášky.
„Spozdravuj mamičku a poďakuj jí za tie lieky,“ nabádal mě. „A posaď sa, ať mi nevynesieš spaní,“ žertoval.
Byl to ten starý známý strýko a zase mě obletoval a bavil jako vždycky. Já si zase připadala jako princezna a bylo mi fajn.

Všechno bylo jako dřív, až do chvíle, kdy mi strýko nabídl rybízové víno.
„Neokusíš zase?“ nabízel mi a mrkl na mě lišácky okem.
V ten okamžik se mi rázem vybavilo všechno, co jsem tu minule zažila, i to, co potom následovalo.
V hlavě se mi rozvířily všechny ty libé i nemilé pocity, rozkoš i obavy, vše v jednom chumlu. Asi ten zmatek na mně byl i vidět. Strýko se zarazil s lahví v ruce a pozdvihl obočí v němé otázce. Já se zprvu zajíkla, ale pak jsem se z hluboka nadechla a rozhodla se. Musím si v tom udělat jasno. Aspoň v tom nejdůležitějším, teď hned.
Tak jsem na něj uhodila rovnou a přímo a spustila: „Strýko, jsi milý a hodný, ale stále mám v hlavě zmatek v tom, co se tu minule stalo.“
Zase jsem se nadechla a pokračovala.
„Ze všeho nejvíc mě děsí možnost, že by naše milování mohlo mít nějaké následky. Víš, strýko, ještě jsem ani nedostudovala a na dítě se opravdu ještě necítím. Já vlastně ani nevím, jak to dopadlo nebo dopadne, a ta nejistota mě ničí, strašně mě ničí.“
Skoro mi vyhrkly slzy, měla jsem je na krajíčku. Snažila jsme se ovládnout, a proto jsem se odmlčela.

Strýko stál celý zaražený a koukal na mě. Pak si povzdechl a povídá: „Neboj sa, milá moja, já ti bábetko neurobím, nemožem.“
Smutně se přiznal a sklopil oči. Stál tam jako oukropek, smutný a splihlý.
Najednou mi ho přišlo líto. Ani nevím proč, ale vstala jsem a přišla k němu, objala jsem ho kolem ramen a skryla hlavu na jeho rameni. Těch nových dojmů bylo na mě najednou moc. Zaplavovaly mě všechny možné emoce. Mrkala jsem, abych zadržela slzy a párkrát popotáhla a snažila se ovládnout.
„Vieš, milá moja, my sme s Alžbetou chtěli deti. Moc sme chtěli,“ pokračoval strýko tichým hlasem. „Ale nešlo to. Nakoniec nám doktori oznámili, že děti mať nemožeme. Alžbeta bola celkom v poriadku, ale ja som bol neplodný. Možno kvoli osýpkam, čo nás postihli na vojně. Už je to dávno, nějak sme sa s tým vyrovnali. Chodily ste k nám vy, dievčatká, a rozjasnili trochu naše chmúry. Brali sme vás ako vlastné. Ale to už je dávno.“
Zase si povzdechl.
„Vieš, správny chlap má splodit syna, zasadiť strom a postaviť dom. A čo som urobil ja?“ zeptal se smutně. „Dieťa mať nemožem, zasadzovať strom tak nebolo pre koho a dom postavil moj otco. Ja ho pak len opravoval a udržiaval.“

Připadal mi najednou takový schoulený a bezbranný. Pohladila jsem ho po ramenou a usmála se na něj.
„Neboj se strýko, pro mě jsi správný chlap i bez syna a stromu,“ ujistila jsem ho.

Nevím, co mě to popadlo, ale dala jsem mu najednou pusu. Asi na důkaz toho, že ho považuji za chlapa a že nemá být smutný.
Trochu mě zaskočilo, že ze mě najednou spadly všechny obavy, nejistoty a zmatky. Bylo to divné, ale bylo to tak. Strýkova neplodnost ze mě shodila ten pomyslný balvan a ulevilo se mi. Asi mi ulevila ta absence rizika. Není čeho se bát, strýko mi dítě neudělá. Uff! Opravdu jsem si oddechla.
Takže ani sex s ním vlastně najednou není tak nepřístojný a divný. Jakoby to slovo sex ztratilo v této situaci svou závažnost. Prostě si jen uděláme navzájem dobře a dál nic. Vždyť přece také o nic nejde, ani jít nemůže, ne? Zamrkala jsem překvapením nad tou myšlenkou, ale zalíbila se mi. To zas ano. A hned jsem to strýkovi také řekla.
„Neboj se strýko, kvůli té neplodnosti nejsi vůbec nějak méněcenný nebo tak něco. Právě naopak,“ koketně jsem na něj mrkla. Sama sebe jsem tím překvapila, ale, nakonec, proč ne?

Jestli před chvílí byl strýko překvapený, že ho považuji za správného chlapa, tak teď málem odpadl překvapením. Vyvalil na mě oči a otevřela se mu pusa. Bylo to vlastně poprvé, co si ho pamatuji, kdy mu došla slova. Pousmála jsem se tomu, že jsem první, kdo ho připravil o řeč.
„Víš, strýko,“ vysvětlovala jsem mu, „ta strašná nejistota je najednou pryč. Opravdu se mi hodně ulevilo. Z toho našeho pomilování nic nehrozí.“
Díval se na mě, ale z výrazu jeho tváře mi bylo jasné, že mě moc nechápe.
Vzala jsem mu láhev a sklenice z rukou a položila je na stůl.
„Nemáme se čeho bát, strýko. Můžeme si jen užívat. A to je prima, ne?“ nadšeně jsem mu vysvětlovala. „Můžeme si prostě jen tak, bez rizika a bez následků, užívat. A užívat a užívat, kolik jen budeme chtít. To je přece super, ne?“

Strýko byl tak překvapený, že mu to asi stále ještě nedošlo. Lehce nepřítomně se usmíval, ale zadumaná hlava mu to nebrala. Já se na něj natěšeně koukala a on pořád nic. Už mě to začínalo zlobit, že se pořád nechytá a neraduje se se mnou.
„No tak, strýko! Prober se!“ chytla jsem ho za ramena a zatřásla jsem s ním. „Nic nám nehrozí, o nic nejde, to je super,“ smála jsem se na něho. „Můžeme všechno jednoduše hodit za hlavu. Můžeme se spolu milovat, jak jen chceme,“ radostně jsem pokračovala.
Strýko jen párkrát zamrkal a polkl, ale asi mu to stále nedošlo.
„No tak, strýko. Pojď se pomilovat! Já to chci!“ bafla jsem na něho.

Objala jsem ho a vlepila mu pořádnou pusu. Mlask. Vzala jsem mu hlavu do dlaní a rozzářeně se na něho koukala.
Konečně! Strýko se prudce nadechl a vykulil na mě oči.
„Ale…“ vymáčkl ze sebe, ale dál to nestihl.
Dala jsem mu dalšího francouzáka a prosmýčila jazykem celou pusu. Po chvíli jsme se oddělili, vydýchávali se a koukali na sebe.
„Pomiluj mě, strýko,“ dychtivě jsem vykřikla.
„Pomiluj mě tak úžasně jako minule,“ dodala jsem a kývla na něj.
Najednou se strýko rozzářil jako sluníčko, usmál se na mě široce a objal. Sám mi dal pořádného hubana a zase nabyl řeči.
„Milá moja, najmilejšia, Zuzanečka moja, myslíš to naozaj vážně?“ ptal se mě nevěřícně a skoro u toho slzel.

Strýko jako zázrakem konečně ožil a překypoval nadšením a energií. Než jsem stačila odpovědět, vrhl se na mě, objímal, hladil a muchloval a líbal na ústa, na tváře a všude, kam dosáhl, až jsem z toho nestíhala dýchat.
Jeho ruce byly snad všude. Mačkal a hnětl mi prsa, hladil zadek, zajel mi pod tričko i do klína. Já jen výskala a nestačila ani vnímat, co se mnou všechno dělá, ale líbilo se mi to. Cítila jsem se zase šťastná a plná radosti. Dělalo mi dobře, že se líbím a jsem přitažlivá, že jsem strýka celého pobláznila a rozvášnila.

Strýko vyváděl jako zblázněný a nemohl se mě nabažit. Ale najednou se zastavil a zadíval se na mě.
„Moc Ti to sluší, milá moja. Máš krásné šaty.“
Potěšeně jsem se usmála.
„Ale bez nich budeš ještě krajšia,“ dodal a rozesmál se, a hned mi začal stahovat tričko. Než jsem se vzpamatovala, už mi rozepnul a zahodil podprsenku. Zálibně se pokochal mým poprsím, až jsem se trochu začervenala. Vzápětí se mi zabořil mezi prsy a začal mi je hladit, mačkat, líbat a laskat, až jsem výskala rozkoší.
Rozepnul mi sukni a ta sklouzla na zem. Strýko si rozepnul kalhoty a stáhnul je i s prádlem. Rázem proti mě stáli dva. Až se mi zatajil dech nad tím pohledem. Strýko si stáhl košili přes hlavu, rozjařeně se zprudka nadechl a vrhl se na mě, objal mě a přitiskl k sobě a znovu zulíbal.

„Tak, milá moja, a teraz ťa otrtkám, jak si eště nezažila,“ bafl na mě dloubajíc mě svým kopím do podbřišku.
„Ale, ale, strýko,“ brzdila jsem ho, „to nejde zas tak rychle.“
„A prečo by to nešlo? Veď, pozri sa, ako krásně mi stojí,“ chlubil se.
Sjela jsem pohledem na jeho dubisko a zasvítily mi oči, ale dál jsem strýka krotila.
„Tak rychle to zase nepůjde. Holku musíš nejprve připravit a vzrušit ji, víš. Aby se jí to také líbilo,“ poučovala jsem ho, jakoby to snad nevěděl.
Zatvářila jsem se přísně a moudře, až se na chviličku zarazil, ale pak mi zajel rukou do kalhotek a nahmátl tam hotovou potopu.
„Ááá, ty klamárka jedna,“ vykřikl, „nerob si zo mňa dobrý deň,“ pozlobil se naoko. „Veď máš šušku mokrú až až, těčie Ti ako potůček.“
Smál se přitom na mě očima a bylo nám oběma jasné, že je to jen legrace.
Ruku už mi z kalhotek nevyndal, naopak s ní rejdil v mokré škvírce, až se mi podlamovala kolena.

Náhle vklouzl dvěma prsty dovnitř, až jsem vykřikla. A znovu mi je vrazil dovnitř a znovu jsem zasténala. Oba nás to pěkně vzrušovalo. Čvachtal mi v kundičce a mně se nohy rozjížděly a podlamovaly, div jsem neupadla.
Náhle prsty vytáhl ven, přivoněl a olízl z nich můj nektárek. Dal mi také ochutnat. Přišlo mi to trošku perverzní, olizovat z jeho prstů mé vlastní šťávičky, ale vzrušilo mě to.
Poslušně jsem mu olízala prsty a chvilku mu je kouřila jako penis.
„Tak čo, milá moja, ozkúšaš zase mojho tátoša?“ zeptal se.
Pochopila jsem to jako výzvu. Klekla jsem na kolena a vsála mu ho do pusy.
„Fíííha,“ vtáhl dlouze dech, „ty si ale divoška.“
Pak už jen stál a vychutnával si mou ústní péči.
Vstala jsem, olízla si rty a povídám: „Ozkůšala som ho a je dobrý.“
Zasmál se tomu vtípku, ale já pokračovala.
„Ale tátoš se přece osedlává, ne?“
Povytáhl obočí a překvapeně vykulil oči, protože nepochopil, co tím myslím.
„Tak jdeme sedlat, tátošu,“ dodala jsem se smíchem a tlačila ho k sedačce.

Než se strýko vzpamatoval, tak už se o ni zarazil. A protože to asi nečekal a protože jsem tlačila dál, sedl si na ni. Já ho dál dirigovala rukama na hrudi, až si lehl. Hned zase zdvihl hlavu a chtěl začít povídat, ale já mu dala prst na pusu.
„Žádné vytáčky, jdeme sedlat, strýko,“ umlčela jsem ho.
Byla jsem už tak moc natěšená, že jsem nechtěla a ani nedokázala dál čekat. Strýko tam ležel natažený jak široký tak dlouhý a jeho tátoš se mu bujně vzpínal v klíně. To byl pohled! Asi jsem se olízla a mlaskla, ale nejsem si jistá.
Vyhoupla jsem se na něj jako na hřebce a opřela se mu rukou o hrudník. Druhou jsem mu nahmátla povstalce a navedla si ho na to správné místo. A pak už jsem se konečně nabodla na jeho kopí.
„Ááách!“ vydechli jsme oba slastí.

Dosedla jsem proklátá jeho mečem a vychutnávala si ten pocit naplněnosti. Jako bych cítila naše pohyby, i když jsme se nehýbali. Naše pulzující pohlaví mě dráždila a nutila do pohybu. Narovnala jsem se a znovu dosedla. Projela mnou sprška rozkoše. Znovu a znovu jsem odsedala, jako na skutečném hřebci. S chutí a chtivostí jsem na něm rajtovala a rozjela se rovnou tryskem.
Hopla, hopla, hopla!
Výskala jsem rozkoší a poskakovala strýkovi v klíně. Ten pode mnou jen hekal a lapal po dechu. Ale spolu s překvapením mu z očí sálal žár chtíče. Začal mi vycházet naproti a naše pohlaví se prudce srážela v milostném zápolení.
Přitáhla si jeho ruce na prsa a pobídla ho: „Mačkej mi je, líbí se mi to!“
„Jóó!“ zvrátila jsem hlavu pod náporem blaha.
Napichovala jsem se na strýkova tátoše, jeho ruce mi mačkaly a hnětly prsa. Každičkým kouskem těla jsem vnímala prožívanou rozkoš a uháněla vstříc další.
„Ano, ještě, přidej,“ povzbuzovala ho.
Hoblovala jsem pochvou jeho stojící tyč a nabodávala se až na doraz. Hnala jsem nás oba dál a výš, nedočkavě, chvatem, dychtivě, dokud jsme nedocválali do cílové rovinky.
S křikem, sténáním a hekáním jsme oba současně proťali cílovou pásku. Chvěla se a třásla jako osika ve větru. Cukající se pochva nasávala výstřiky strýkova mlíčí a nedočkavě je hltala. Jeho tátoš se vzpínal a střílel salvu za salvou jako za mlada. Oslnivě intenzivní slast orgasmu mě ovládala a svírala ve své náruči.

Probrala jsem se zcela vysílená, jak zhroucená ležím na strýkovi. Ten byl také úplně vyčerpaný a jen ležel zavalen mým tělem. Oba jsme funěli jak sentinely a doháněli kyslíkový dluh.
Až po hodné chvíli jsem nabyla aspoň tolik sil, aby se svezla vedle něj. Strýko se několikrát zhluboka nadechl a poděkoval mi pousmáním.
Krčila jsem se na jednom konci sedačky a na druhém se strýko namáhavě zvedal do sedu. Hekl, posadil se a dál se vydýchával. Jeho znavený bojovník mu ležel v klíně a mě ten pohled znovu potěšil zrak. Jemu sjel pohled zase do mého klína. Podívala jsem se a skoro se lekla té smetanové spouště.

„Milá moja, ty si teda pekná dračica. Nechýbalo mnoho a utrtkala si ma k smrti,“ vysekl mi poklonu.
„Ale neříkej, strýko. Máš přece stále sil dost. Pořád jsi štramák,“ vrátila jsem mu ji zpět. „I ve tvém věku jsi chlapík,“ usmála jsem se na něj.
Zapýřil se a pak povídá: „Však áno, ještě som chlap.“
Ale pak mrkl a dodal: „Ale pro jistotu som si vzal tú modrú pilulku.“
Došlo mi, že s tím vším počítal, že se předem připravil. Ten rošťák jeden. Ale v tom uspokojeném rozpoložení jsem se na něj nemohla zlobit.
„Ty!… Strýko jeden,“ bouchla jsem ho pěstí, ale se smíchem, takže nám bylo oběma jasné, že jen žertuji.

Nakonec jsme se opět zcivilizovali a oblékli. Odcházela jsem uvolněná, uspokojená a šťastná, jako už dlouho ne.