Trenérka 01

Rychlé pleskání dvou těl o sebe v malém panelákovém pokoji náhle ustalo. V nastalém tichu bylo slyšet jen sípavé supění mladíka, který se svalil vedle ležící dívky.
„Co je?“ zavrčela nespokojeně.
„Musím … po… padnout … dech,“ supěl a hrudník mu poskakoval námahou.
„Už zase? Děláš si snad prdel? To už je potřetí, Lumíre,“ vztekala se. „Kdybych věděla, že si takovej slabčák, tak bych radši pozvala Milana.“
„Šári, promiň. Tak už se nezlob,“ lísal se a zhluboka vydýchával.
V ruce se mu objevil mobil a několikrát cvaknul peprné selfíčko.
„Přestaň kurvafix blbnout, fotřík se za hodinu přivalí z rachoty. Jestli nás tu nachytá, tak jsme mrtví,“ otočila se uraženě na bok, zády k mladíkovi.
„Dyť už sem skoro ready,“ přitiskl se k dívce zezadu a cpal tvrdého ptáka mezi sevřená stehna.
„Jestli ty fotky někomu ukážeš, tak tě zabiju,“ ucedila mrazivým tónem.

Konečně přestala hudrovat, protože dotyk tvrdého údu byl to, po čem toužila. Skončila s trucováním a umožnila Lumírovi hladký zásun. Spokojeně zakňourala, když jí začal hladit obě kozičky. Sama si třela klín a doufala, že teď už konečně vydrží až do konce. Zezadu pronikající úd do pochvy a naproti němu tlačící dlaň na podbřišku masírovaly citlivé místečko a za krátkou chvíli se Šárka ocitla na vrcholu. Kousala se do předloktí a tlumila tak vzrušené sténání. Klouzající péro stále projíždělo pulzující kundičkou, dokud se nevysmekla z Lumírova sevření.

Letmo ho políbila na tváři a rychle se přesunula k mokrému údu. Na okamžik zaváhala, ale přece jen ho nesměle polkla do pusy a neobratně kývala hlavou. Rukou zároveň zvědavě ohmatávala koule.
Najednou se Lumír vzepjal a pustil jí do úst první dávku horkého semene. Rukama jI držel za hlavu a pumpoval další výstřiky z natlakovaných koulí.
„Blééé,“ vyplivla mu mrdku do klína a otřela si rty o jeho břicho.

V zámku zarachotil klíč právě v okamžiku, kdy se Lumír s Šárkou nasoukali do oblečení.
„No ty vole, to bylo vo fous,“ zděsil se Lumír a Šárka si v rychlosti prsty pročesávala zcuchané vlasy.
„Nazdar. Ha! Co se tu děje, mládeži?“ vybafl na ně Šárčin otec.
„Nic. To je Lumír,“ mávla rukou Šárka.
„Dobrej den,“ hlesnul Lumír.
„Zdar. Tak Lumír jo? No lepší, než ta lesbička, co sem za tebou leze.“
„Tati! Dáša není žádná …“ protestovala Šárka.
„Ale vypadá tak,“ skočil jí otec do řeči.

 Během hovoru s otcem si Šárka všimla pohozených kalhotek na válendě poblíž Lumírova mobilu. Zbledla a málem omdlela hrůzou. Zatím je otec nemohl vidět přes Lumíra, ale stačilo udělat krok stranou a neštěstí mohlo být na světě.
Když se otec otočil k Lumírovi, divoce gestikulovala rukou a pohledem se Lumíra snažila navést.
„Tati?“ upoutala pozornost a dala tak Lumírovi vteřinku, aby zažehnal nebezpečí.
„Co?“ zareagoval tatík.
„Seš tu ňák dřív,“ plácla bez rozmyslu první, co jí přišlo na jazyk.
„Hraje se přece derby s rudochama. Šel jsem dřív. Fotbal má přednost, práce není zajíc, aby utekla. Poruchu jsem našel a chlapům ukázal, jak tu mašinu dát zpátky do kupy, tak mě tam už nepotřebujou,“ objasnil a hned se otočil zpátky k Lumírovi.
„Hele mladej, komu fandíš? Doufám, že nejsi rudej!“
„Mě fotbal nebaví.“
„Cože? Jak může kluk říct, že ho fotbal nebaví?“ zahučel tatík udiveně. „Já sem totiž bohemák, klokan víc jak čtyřicet let,“ udeřil se hrdě do prsou a snožmo nadskočil. „S mojí dcerou nikdy žádnej rudoch chodit nebude.“
„Tati, mi spolu nechodíme. Lumír je jenom kámoš,“ lhala bez uzardění.
„Pche, tak kámoš jo? Kluci se s holkama přece nekámoší, ale chtěj se jim dostat do kalhotek,“ trefil nevědomky hřebíček na hlavičku.
„No tati!“ zakoulela očima. „Divný, že ti nevadilo, že děda je sparťan.“
„To teda vadilo, děvenko. Ale bral jsem to jako repre. Tam spolu borci z různejch mančaftů musej táhnout za jeden provaz.“
„Vždyť mámu fotbal vůbec nezajímal.“
„Fotbal ne, ale byla to, čemu se říká týmovej hráč, kapišto? Škoda, že musela odejít tak mladá,“ zasmušil se.
„Ukaž ruce,“ vybafnul zničehonic na Lumíra.
„Proč? Nic jsem neproved,“ kroutil se Lumír s rukama za zády.
„Nekuňkej a ukaž ty ruce,“ trval na svém tatík.

Když Lumír pomalu přemísťoval ruce dopředu, klepaly se Šárce kolena hrůzou. Lumír natáhl ruce před sebe a otočil je dlaněmi nahoru. Jednu prázdnou a v druhé držel mobil. Balvan úlevy zaduněl v dívčině hlavě a hlasitě si odfoukla.
„No, to je teda tvaroh. Máš ručičky hubený jak malá holka,“ prohmátnul Lumírovi svaly otec. „Jestli chceš mít něco s mojí dcerou, tak budeš muset zesílit. Co kdyby jí někdo chtěl ublížit? S těmadle hůlčičkama ji nevochráníš. A bez pořádný fyzičky, budeš k ničemu i v posteli,“ péroval rozklepaného mladíka.

Při poslední výtce tentokrát Šárka neprotestovala, ale naopak se na zaskočeného Lumíra přes otcovo rameno škodolibě ksichtila. Napodobovala ho, jak lape po dechu a držela se rukou na srdci.
„Já bych nikdy nechtěl babu, co jí sport nic neříká. Taková tě v životě nepodrží,“ pokračoval otec v kázání. „No nic mládeži, jdu si pustit bednu. Ne že tu budete provádět ňáký alotria,“ mrknul na oba.

„Kam si je schoval?“ sykla Šárka, když otec odkvačil do pokoje.
„Koho?“
„Spoďáry,“ zvrátila oči v sloup nad jeho pomalým chápáním.
„Do kalhot.
„Ty sis je strčil na prdel?“
„A kam sem je asi měl dát, když nemám kapsy?“
„No to je hnus,“ ušklíbla se znechuceně.
„Zajímavý, před chvílí ti můj zadek nevadil a teď děláš ofuky.“
„Promiň. Jsem prostě celá vyklepaná z fotříka.“
„Myslíš, že já snad ne? Já už si představoval, jak obědvám brčkem a zuby mám někde v pytlíku.“
„Tak už je naval. Nebo si snad úchyl, co krade spoďáry?“

Lumír zašátral v kraťasech a vrátil Šárce požadované kalhotky. V rozporu s předchozím ošklíbáním si je bleskově oblékala. Dychtivě ji sledoval a litoval, že nejzajímavější okamžik oblékání zůstal skrytý pod sukní.
„Sejdeme se ještě, když jsme teď teda kamarádi?“
„Zapomeň. Nejsme kamarádi. Jen jsme si zapíchali,“ zchladila jeho nadšení a kochala se pohledem na jeho schlíplý výraz. „Ale když mákneš na tý fyzičce, abys na mně během šukání třikrát neumíral, tak by se vo tom třeba dalo uvažovat, ty moulo.“

Slunce pomalu zapadalo a pofukoval mírný větřík. Skrze propocený trikot příjemně chladil kůži černovlásky, klusající parkem.
Měla ráda pravidelné proběhnutí, protože se při něm na chvíli odpoutala od problémů běžného života. Pravidelné sportování ji ostatně provázelo už více jak čtyřicet let od dětství. Díky dobré kondičce se cítila mnohem mladší a taky svěžejší, než její vrstevnice. Ráda s muži flirtovala a udržovaná postava rozhodně nebyla na škodu.

V tom se ozvalo hlasité praskání a po něm zděšený výkřik, který se změnil v bolestné sténání a nadávání. Žena zastavila a pohlédla směrem, odkud se zvuky ozvaly. Proti nízko visícímu slunci toho moc neviděla, ale kousek před ní bylo nízké křoví a za ním strom. Popošla a spatřila pod obrovskou hromadou větví skuhrajícího muže.
„Haló, jste v pořádku?“
„Asi jo, jen jsem se praštil do hlavy, narazil žebra, záda a asi zvrtnul kotník. Bolí to jak sviňa,“ vypočítával, zatímco se zkoušel vyprostit zpod větví. „Doprčic, nemůžu tu prašivou větev zvednout.“
„Proboha, co si tu vyváděl? To ses chtěl oběsit?“ přešla do tykání při pohledu na klukovskou tvář.
„Jo. A zapomněl jsem si provaz, vy chytrá,“ odseknul jí.
„Na to, že seš tu rozpláclej jak želva na zádech, si docela drzej,“ zpražila ho a obhlížela větve.
„Seženete pomoc nebo se budete jen tak koukat?“
„Drzej a ještě protivnej prevít.
„Omlouvám se. Pomůžete mi, prosím?“ škemral zkroušeně.
„Jo, jasně,“ zamumlala si spíš pro sebe.

Přidřepla k silnému konci větve. Na lomu bylo vidět, že více jak půlka průměru dřeva byla suchá. V podstatě se ulomila skoro třetina koruny stromu.
Mladík ztichnul a vyvalenýma očima upřeně sledoval pohybující se ňadra pod trikotem, jak žena ještě vydýchávala předchozí běh.  Uchopila větev do rukou a pomalu se z dřepu zvedala. Přitom přizvedávala celou masu větví.
„Vylez, dlouho to neudržím,“ supěla námahou.
Mladík trošku nerad přestal zírat na ladné křivky stehen a zadek obtažený v elasťácích. S bolestným sykáním se po zádech vyplazil zpod větví.
„Dobrý, jsem venku.“

Větve zašustily a žuchly zpátky, když černovláska pustila hlavní konec. Propnula se v zádech a oplácávala si z rukou a břicha kousky ztrouchnivělého dřeva. Přimhouřenýma očima nenápadně sledovala mladíka, jestli on sleduje její předvádění.
„Tak, co si tu teda dělal?“
„Trénoval.“
„Tady? Trénoval si, jak se přizabít?“
„Ne, dělal jsem shyby a prostě to se mnou ruplo,“ vykládal a opatrně se postavil na nohy.
Dopajdal k ulomenému konci a zkusmo ho přizvedl.
„Teda, vy máte páru,“ prohlásil s obdivem, když sám s větví sotva pohnul.
„Zato tys moc síly nepobral,“ nemilosrdně ťala. „Tady cvičíš? Proč radši nejdeš někam do posilovny, místo abys tu ničil stromy?“
„Protože nechci, aby se mi tam vysmáli,“ zapózoval v siláckém postoji a vykouzlil pobavený úsměv na černovlásčině tváři.
Bylo dobře vidět, že jeho tělo má do Frištenského daleko.
„Nevím kam a navíc nemám moc peněz. Dodělal jsem průmku a půjdu na vejšku. Snad splaším nějakou brigádu přes prázdniny.“
„Hmm, a víš, kde je bejvalá mlíkárna?“ předklonila se, jakože se protahuje a nechala mladíka nahlédnout do naditého výstřihu trikotu.
„Myslíte, za tím autobazáčem?“ zamumlal a očima hltal vystavené poprsí.
„Jo. Tak v tom areálu je taková menší posilovna a určitě se ti tam nikdo smát nebude.“
„Jak to můžete vědět?“
„Protože mi patří. Dám ti slevu.“
„Fakt? Tak to vám děkuju.“
„Jak se jmenuješ?“
„Lumír.“
„Kdybych tam náhodou nebyla, tak se odkaž na mě. Na Regínu.“

Asi po týdnu, když Lumíra přestaly bolet zranění po pádu ze stromu, se dostavil do posilovny. Nebyl úplně přesvědčený Regininým ujištěním, ale opravdu si ho nikdo nedobíral.
Zjistil, že návštěvníci byli rozděleni tak půl na půl na vymakaná těla a ty sportem moc nezasažená.
Zpočátku ho Regina musela přibrzdit v tempu, aby se neodrovnal. Vysvětlila mu, že nejdřív musí dělat menší zátěž, než zesílí. Ukázala mu spoustu cviků a jako bonus nemálo ženských křivek, když mu různé cvičení názorně předváděla. Bavila se jeho rozpaky, když vychovaně uhýbal očima před odhaleným výstřihem a přitom sotva se odvrátila, cítila jeho žhavý pohled na těle.

Všude byly vylepené plakáty svalnatých kulturistů a kulturistek, kromě zdi za recepčním pultem. Tam visela velká, jako obraz zarámovaná a podepsaná společná fotka Regíny a Tondy Panenky. On v zelenobílém dresu s klokanem na hrudi a ona s šálou a kšiltovkou v klubových barvách. Ač fotbalem nepolíbený, ani jeho neminul často vysílaný bělehradský dloubák.
V dolním rohu byla přidaná malá černobílá fotečka, na které byl klečící Panenka podstatně mladší s malým děvčátkem. Při bližším pohledu zjistil Lumír, že je to malá Regína s plyšovým klokanem v náručí. Pomyslel si, že tohle by se určitě líbilo Šárčině otci.

Pravidelně docházel cvičit už celý měsíc. Vždy, ke konci otevírací doby, kdy bylo méně lidí. Nejdříve ho hnala touha v plné parádě dokázat Šárce, že není taková třasořitka, ale čím dál více převažoval pocit, že bez denní dávky cvičení mu něco chybí. Navíc pohled na Regínino tělo v těsném trikotu vyvolával pořádně neřestné představy.
Její ladná chůze v sobě měla pružnou eleganci baletky nebo sportovní gymnastky. Přestože byla o hodně let starší, častokrát se musel kousat do jazyka, aby zkrotil své vzrušení.
Na konci cvičení podle Regininých pokynů dělal protahovací cviky. S nasazenými sluchátky se vždy natáhl na žíněnku v malém výklenku a uvolňoval unavené svaly, dokud ho nevyhnal někdo z obsluhy do šatny.

„Něco pro tebe mám, Regi,“ přitočil se k pobíhající Regině nabušený svalouš, který kromě cvičení v posilovně fungoval jako nepsaný správce a vypomáhal s údržbou zařízení. Už několik minut ji zálibně pozoroval při úklidu, místo aby se věnoval opravování rozbité věže. Před pasem držel roztažený hadr jako toreador.
„Jo? A co?“ odfoukla ze zpoceného čela pramen černých vlasů.
„Překvapení. Zavři oči a dej mi ruku.“

Přinutil ji udělat dva kroky za recepční pult. Chytil její drobnou ručku do své pracky a přitiskl si ji na rozkrok. Její prsty přejely po ztopořeném údu a zvědavě otevřela oči. Jindy by ho odpálkovala, případně mu rovnou vlepila facku, jenže poslední dobou se cítila stále víc nadržená. Několik nekonečných vteřin váhala, jestli ho přece jen nemá praštit, ale tvrdá boule pod prsty ji přiměla změnit názor.
„Koukám, že seš pěkně nabuzenej, Bejku.“
„Sledoval jsem tu tvojí krásnou prdelku, jak se tu nakrucuješ.“
„Jo? A co si ještě sledoval?“ provokovala ho a nepřestávala hladit na ptáku.
„Ty tvoje vemena,“ zachraptěl povzbuzený její nečekanou vstřícností a sevřel jedno ňadro do ruky.
„Přestaň blbnout, jsou tady lidi,“ umravňovala ho.
„Zařídím to, Regí,“ naposledy zmáčknul velkou kozu a přejel prsty po zpocené kůži mezi prsy.
Otočil se čelem do sálu a zahulákal: „Hej lidi, pro dnešek končíme.“
„Co blbneš Bejku, ještě dvacet minut,“ protestoval funící borec na lavičce s činkou.
„Omlouvám se, ale provozní důvody, musíme zavřít. Jo a nejde teplá voda, tak dneska bez sprchy.“
„To si děláš kozy ne?“ protáhla nevěřícně buclatá blondýna na rotopedu. „To jako máme jít domů na prasáka?“
„To se ani nebudu převlíkat do čistýho,“ přidala se její kamarádka, úplně zbrocená potem.

Bejk by nejradši všechny vyprovodil jako nezvané návštěvníky z diskotéky, kde vypomáhal jako vyhazovač. Svou přezdívku neměl náhodou. Hromotlucká postava nadělená od přírody po více jak dvaceti letech dřiny s činkami budila dojem živoucího golema. Svá mohutná ramena, býčí šíji, vymakané bicepsy s obvodem jako stehna běžného člověka rád vystavoval okolním pohledům. Ženské na něj letěly jako vosy na bonbón.

Jenže když příroda někde dá, jinde krapet ubere. Bejk nebyl zrovna ten největší myslitel. Nyní si v duchu pochvaloval momentální nápad se zrušením teplé vody, kterou hned odběhl odstavit. Tím určitě získal půl hodinky, než by se jinak ty krasotinky vytelily. Podrbal se na tváři a z prstů ucítil slabý závan Regininy voňavky. Pocítil prudký nával touhy a s ní i bleskové ztvrdnutí ocasu.
Do dnešního dne s ním Regína sice občas laškovala, ale to bylo maximum, čeho se mu dostalo. Možná měli chlapi pravdu v tom, že na ní musí víc zatlačit. O holky sice neměl nouzi, ale Regína byla něco jako ovoce na sousedově stromě.

Konečně vypadl poslední loudal a netrpělivý Bejk mohl zamknout vstupní dveře. Celý natěšený vyrazil za Regínou.
Našel ji nakloněnou nad chladícím pultem při doplňování nápojů. Chtivě ji chytil za boky a přirazil k pultu.
„Sakra! Co blbneš!“ obořila se na něj, protože se pořádně lekla.
Místo odpovědi zašmátral po legínách a prsty zajel pod gumu v pase. Jediným škubnutím stáhl legíny i s kalhotkami do půli stehen. Zajel rukou mezi sevřená stehna a na prstech ucítil vlhko.
„Seš pěkně mokrá,“ zamručel a plácnul do jedné půlky zadku.
„Si mě navnadil,“ sykla přes další plácnutí.

Zasunula víko pultu a opřela se o něj předloktími. Lehce se zavlnila v bocích a mírně rozkročila.
Hned toho využil a přejížděl celou dlaní po mokré kundičce. Pod bříšky prstů cítil hladce vyholené pysky. Čím více po nich roztíral vláhu proudící z rozevřené skulinky, tím hladčeji to klouzalo.
Trhavým pohybem si kousek stáhnul kraťasy. Sevřel vysvobozený ohon v ruce a několikrát přetáhl kůžičku přes tmavý žalud. Pustil na něj slinu a rozetřel ji po celé délce údu. Přitom nepřestával druhou rukou laskat naběhlé pysky. Přimáčkl mezi ně tuhý ohon. Chvilku s ním lehce jezdil a užíval si vzrušující dotek.

Najednou na péru ucítil ledově studený dotek Regininých prstů. Obratně si ho vmáčkla na kraj vagíny. Mocným přírazem jí přibil k pultu. Prudce přirážel proti vyšpulenému zadku. Jeho podbřišek hlasitě mlaskal o roztřesené půlky. Nejdříve ji plácal po zadku, ale potom se natáhl a sevřel v dlaních velké kozy. Neurvale se nacpal do výstřihu trika, divže látku nepotrhal.
„Pojď mě pokouřit,“ zafuněl a stlačil Regínu na kolena.

Uchopila mokrý ocas do ruky a honila ho. Koule sebou divoce mrskaly při jejích energických pohybech. Rudými rty obemkla žalud a jazykem jezdila po citlivé uzdičce. Po paměti se vysvlékala z legín a kalhotek.
„Jóó… kurva, to je… huh ohoooh… nádhera,“ chrochtal Bejk blahem.
Najednou se Regína zvedla a posadila na chlaďák s široce roztaženýma nohama. Prsty rozloupla slepené plátky malých pysků.
„Dělej, Bejku. Pořádně mě přelízni!“ zavrněla roztouženě.

Bez odmlouvání poklekl na jedno koleno a zarazil se při pohledu na hustý černý porost na podbřišku. Znechuceně se zašklebil a na chvilku zaváhal, ale potom zabořil tvář níže, na vyholenou část klínu. Poslepu, kdesi nad sebou zmáčknul v dlaních velké kozy. Jazykem a rty oblažoval roztouženou kundičku. Růžové masité plátečky laskal tak pečlivě, až z toho Regína sténala blahem. A když se naplno začal věnovat poštěváčku, málem šílela rozkoší.

Pootevřela oči a ztuhla úlekem. Její pohled se střetl s dychtivým pohledem Lumíra. Zíral na ně napůl skrytý za posilovací věží a v ruce držel namířený mobil. Vztekle mávla rukou ke dveřím. Když se nehýbal, mávla znovu a ústy bezhlesně artikulovala jedno slovo.
„Vy-pad-ni!“
Konečně se Lumír rozhoupal. Tiše se vyplížil ven ze sálu, zrovna když se Bejk postavil.
Hlasitě funěl a zrudlý obličej měl upatlaný od svých slin a Regininy milostné šťávy. Bez otálení vrazil péro do rozdělané vagíny.

Ve dveřích opět vykouknul Lumír. Regína na něj nevěřícně vytřeštila oči. Přitiskla se k Bejkovi, aby jí neviděl do tváře. Znovu mladíkovi nakvašeně naznačila, aby vypadnul. Zvedl ruku a prsty ukazoval, že je zamčeno. Dala si ukazováček přes rty a ukázala mu, ať se schová.

Po celou dobu Bejk tvrdě přirážel jako mašina. Jeho namakané svaly pracovaly jako neúnavné písty. Jak se však dostával do transu, přestával kontrolovat svou sílu. Jeho ruce až bolestivě drtily měkké, rozvalené kozy. Pojednou nešetrně strhl Reginu z pultu. Stlačil kozy k sobě a uvěznil mezi nimi upatlaný ohon. Párkrát sklouznul tam a zpět a z žaludu vytryskl první pramínek bílé mrdky. Další cákance dopadaly Regíně na napjatý krk a spodek brady. Líně stékaly po kůži do žlábku mezi prsa.
Rychlým třením poštěváčku se Regína snažila také uspokojit. Z jejího úsilí ji vykolejily dvě bolestivé facky, které jí uštědřil Bejk přes obě prsa.
„Tak co, ty čubko mrdavá, líbilo se ti to s pořádným bejkem?“

Jeho facky a hlavně slova jí úplně konsternovaly. Přestala masturbovat a jen nechápavě civěla na jeho samolibou tvář.
„Cos to řek?“
„Jestli se ti to se mnou líbilo,“ naparoval se a pohrával si s ochabujícím ptákem.
„To předtím!“ vyštěkla a vstala.
„Se nedělej. Stejně prej skočíš na každýho čuráka, co vokolo tebe proj…“ poslední slovo uťala svižná facka, která ho bolestivě švihla po tváři jako rána bičem.
„Zavři tu svojí nevymáchanou držku!“ zasyčela výhružně. „Abys věděl, bylo to s tebou spíš jako rvačka v ringu. A ani si mě nedokázal udělat!“ zaútočila jedovatě na jeho ego.
Zhluboka oddychovala, až jí ňadra poskakovala. Nadopovaná pořádnou dávkou vzteku, stála s rukama v bok a hleděla vzhůru k o hlavu vyššímu Bejkovi. Z očí jí šlehaly hněvivé blesky. Vůbec nic si nedělala z obří postavy před sebou.

Zaskočený Bejk si mnul pálící tvář. Pojednou, jakoby si na něco vzpomněl, se pousmál. Sehnul se a z hromádky oblečení vylovil černé kalhotky. Rozvzteklená Regína ho nechápavě sledovala, když si je začal cpát do kapsy.
„No co, sem se vsadil s chlapama, že mi dáš. Tak potřebuju důkaz,“ vysvětloval své počínání.

Rychlá svižná přistála Bejkovi na druhé tváři. Neštípla o nic méně, než ta první. Navíc mu Regína hbitě vytrhla kalhotky ze strnulých prstů.
„Že máš IQ nebezpečně blízko obvodu tvýho bicepsu vím už dávno, ale…“ hledala marně slova, zatímco Bejk se usmíval, aniž mu docházelo, že ho zrovna nechválí. „Ale… tohle… prostě si sbal, co tu máš, nech tady klíče a už se tu nikdy neukazuj!“
„Jak nikdy?,“ ztuhnul mu úsměv. „To jako, že si tu už nemůžu zacvičit?“
„Nikdy!“
„Teda Regí, tebe to ňák vzalo. Přece nemůžu za to, že seš holt stará a sex už si nedokážeš pořádně užít,“ začal mudrovat a potom už si jen chránil hlavu před vzteklým útokem rozzuřené Regíny.
Nakonec ji nevybíravě odstrčil, až se svalila na podlahu.

„Vypadni! Vypadni, ty zajebanej zmrde!“ ječela hystericky.
Krásnou tvář měla sešklebenou zlostí a vztekem.
„Se neposer. Udělaj se ti další vrásky, megero stará. Nevyholená! Jen sem zvědavej, kterej vůl ti vopraví támdletu pojebanou kraksnu,“ mávnul rukou k rozebranému posilovacímu stroji.
„Běž už do prdele,“ šeptala a vzlykala.
Ramena jí cukala pláčem i vztekem zároveň. Cítila se nejen uražená, ale hlavně ponížená a zneuctěná.