Trenérka 02

Bejk si vybral věci ze skřínky, kterou v záchvatu zuřivosti rozmlátil, odemknul vstupní dveře a svazek klíčů hodil jako granát do sálu. Vystrašený Lumír se vynořil ze šatny, hned poté co za Bejkem práskly vstupní dveře. Předtím se už chystal vyrazit Regíně na pomoc, ale Bejk ji naštěstí pro něho nechal na pokoji. Poté, co se stal ukrytý Lumír svědkem Bejkovi demolice skříňky, byl úplně ztuhlý z představy, že by se s ním měl dostat do konfliktu. Rozpačitě popošel k sedící Regíně a podával jí osušku.

„A co ty, šmíráku! Co chceš?“ vyjela na něj a rukama stydlivě zakrývala svojí nahotu.
„Nejsem žádnej šmírák.“
„Tak cos tu teda dělal s tím mobilem, když si nás nešmíroval?“
„Měl jsem puštěnou muziku. Když jsem docvičil a protáhnul se, tak jsem si sundal sluchátka a zjistil, že tu nikdo není. Teda kromě tebe a toho idiota,“ mávnul směrem, kudy odešel Bejk. „Prostě jsem neodolal. To video smáznu, slibuju.“

Poklekl vedle Regíny a přehodil jí přes ramena osušku. Chytila konce do rukou a zuřivě si otírala prsa, mokrá od Bejkovi mrdky. Drhla si kůži tak drsně, že ji Lumír musel zarazit.
„Stačí, vždyť si to rozedřeš do krve.“

Trhla sebou, když ucítila jeho ruce na svých. Natáhla se, objala ho a zabořila mu uplakanou tvář na hrudník.
Nejistě ji sevřel v náručí a konejšil povzbudivými slůvky. Plácal páté přes deváté, že podle něho není stará a už vůbec ne ošklivá. Rozesmál ji tvrzením, že Bejk je blbej jako vůl a nabudil tím, že se mu moc líbí její černý lesík. Možná by jen platonicky mlel pořád dál, kdyby se mu nezavrtěla v náručí a ruka se mu nesmekla na jedno ňadro. Sice reflexívně ucuknul, ale i tak pod bříšky prstů ucítil kůži zhrublou od tření froťákem a tuhou bradavku.

„Promiň, já …“ omlouval se.
„Pokračuj, prosím,“ zavrněla. „Máš nějakou holku?
„Nevím. Možná jo,“ odtušil po chviličce zamyšlení.
„Jak nevíš? Co je to za nesmysl?“
„No, kvůli jedný jsem začal s cvičením. Dobírala si mě, že má strach, abych na ní neumřel vysílením,“ soukal ze sebe choulostivé vysvětlení.
Během povídání Regínu stále odvážněji hladil. Jednou rukou mířil níž a níž, přitahován k černé houštině na podbřišku.
„A myslíš, že neumřeš na vyčerpání se mnou?“ laškovně se pousmála uslzenýma očima.
Rukama se přitom dobývala do Lumírových kalhot.
„Myslím, že ne. Jsi fakt dobrá trenérka.“
„Tak to tý tvojí možná holce vlastně nemůže vadit, pokud se mnou lehce potrénuješ.“

 Seděli vedle sebe a vzájemně se dráždili. Její ruce honily tuhnoucí kolík a on si pohrával s kudrnatým porostem. Prsty ho pročesával a užíval si jemné šimrání. Zblízka se koukali jeden druhému do očí, téměř opřeni čely o sebe. Lumírův ukazovák projel ještě níž, brnknul o klitoris a zastavil se na krajíčku rozevřené kundičky.

„Pojď,“ chytla ho pevně za ptáka a táhla k bench lavici. „Tady to bude měkčí.“
Ulehla na polstrování a nedočkavě sledovala, jak ze sebe strhává kalhoty. Péro mu trčelo jako kopí, když si přetahoval tričko přes hlavu. Natáhla nohu a přejela po něm chodidlem. Prsty podebrala šourek s varlaty, ale víc už nestihla, protože mladý nadrženec se jí vklínil mezi stehna.

Neřestné představy se mu nečekaně splnily. Divoce házel zadkem a zarážel ohon až po koule do rozevřené pochvy. Rukama svíral Regínu v pase, aby mu neklouzala pryč. Bušil do ní tempem splašeného koně. Přestože jeho kondice se po měsíci zlepšila, zběsilé nasazení neměl šanci vydržet.
Jenže právě v tu chvíli převzala iniciativu Regína.
„Zpomal, trošku,“ požádala. „Tohle není závod. Užívej si.“
Nenápadně ho vedla. Uložila ho na lavici a osedlala jako mladého hřebce. Nejprve ho nechala vynadívat na rozskákané kozy a pomazlit se s nimi. Poté se v sedle otočila zády, aby si mohl pořádně obhlídnout a osahat zadek. Stoupla si, zacouvala dva krůčky a nechala se dlouho lízat. Na oplátku ho krátce pokouřila, nalehlá na něm v šedesát devítce. Nakonec mu nabídla k ošukání své kozy. Z rozevřených rtů dychtivě vyplazovala jazyk a povzbuzovala ho, aby už se udělal.

Ve chvíli, kdy pocítil, že bude brzo stříkat, se zvednul a cukající úd jí přistrčil k puse. Hned ho obemkla rty a silně sála. Jazykem kroužila po žaludu, dokud nevydal horkou úrodu. Honil si stříkající ocas a cákal spermie nejen do otevřené pusy, ale všude na Regínin obličej. Prsty stírala nadílku z tváří do úst a mlsně jí polykala. Nakonec obemkla upatlaný žalud rty a ocucávala ho.

Lumír se probral z opojení a upřel svojí snahu k Reginině uspokojení. Snadno zajel dvěma prsty dovnitř horké kundičky. Uvnitř pochvy ohnul prsty nahoru a zatlačil na její stěnu. Regína zalapala po dechu a široce vyvalila blankytně modré oči. Zvenku palcem mnul poštěváček a uvnitř zkoumavě kroužil prsty. Přestala žužlat vycucnuté péro a rukama se mu zavěsila okolo krku.
„Nepřestávej! Prosím tě, pokračuj,“ žadonila chraplavě zastřeným hlasem.
S tváří přitisknutou k jeho hrudi slastně kňourala. Přerývavě vzdychala a občas ho navedla tak, aby jí působil co největší rozkoš.
To, co jí předtím neurvale nedopřál Bejk, se nezadržitelně valilo jako tsunami. Netušila, že ze zkrouceného zápěstí a opakujících se pohybů palce téměř bere Lumíra křeč.
Zkusil si proto ulevit a vytočil dlaň. Kundička se silně roztáhla a Regína táhle vyjekla rozkoší.

Povzbuzený její reakcí zavrtěl zápěstím, zatlačil a najednou mu do roztažené pochvy vklouzla celá ruka. Po chviličce překvapení začal pohybovat rukou, na což Regína reagovala nekontrolovatelným třesem celého těla. Otáčel rukou dokola a zároveň s ní klouzal sem a tam, dokud ho nechytila za předloktí a mocným zatáhnutím ze sebe nevytáhla. Hlasitě to čvachtavě mlasklo. S rukama přitisknutýma k pulzujícímu klínu se Regína schoulila na lavici do klubíčka. Kňourala rozkoší a cukala nohama jako při zásahu proudem.
Užaslý mladík na ní ohromeně zíral. Se štěstím začátečníka se mu povedlo trefit bingo. Nevědomky dokázal něco, o co se jiní marně snaží. V tu chvíli jeho ego létalo kdesi v oblacích a v hlavě měl neskutečný galimatyáš. Bezmyšlenkovitě si strčil prst zmáčený Regininou šťávou to pusy a cumlal ho.

„Tys mi dal. Málem jsem umřela já. Rozkoší,“ pomalu se vzpamatovávala k životu.
Ztěžka se zvedla a posadila vedle něho na lavici. „Takhle si to skoulel i s tou tvojí?“
„S Šárkou? Právě že ne. Ani nevím, co se teď dělo,“ přiznal čestně bez vytáček.
„No ještěže máš takový štíhlý ruce, jinak bys mě asi roztrhnul. Sice nejsem na zajíčky, ale nevím, jestli tě dokážu tý tvojí Šárce vrátit.“
„Třeba bysme mohli občas… bejt… kamarádi.“ zkusil navrhnout.
„Kamarádi? Tak se tomu mezi mladejma dneska říká?“ pobavila ji jeho bezelstnost.
„To ne, ale Šárčin táta tvrdí, že kluci a holky nemůžou bejt kamarádi, protože kluci se holkám stejně jenom chtějí dostat do kalhotek.“
„Áha. A ty se mi chceš dostat do kalhotek?“
„Myslím, že to se mi už povedlo. Jenom… mohl bych…“ začal mumlat.
„Tak už se proboha vymáčkni,“ postrčila ho.
„Mohl bych si udělat pár fotek?“ udělal na ní psí oči.
„Takhle?“ ukázala prsty na sebe. Po jeho horlivém přikývnutí svolila: „Mám teď mimořádně dobrou náladu na plnění šílených přání, tak fofrem.“

Bleskově vytasil mobil, přitulil se k Regíně a párkrát cvaknul selfíčko. Vstal a přidal i fotku celé postavy.
„Ukaž,“ vyžádala si telefon.
Než se vzpamatoval, najela do galerie.
„A hele, to je ta Šárka?“ užasla nad fotkami. „Koukám, že tebe to focení baví.“
Otočila mobil na Lumíra a než stihl protestovat, párkrát ho vycvakla.
„Na a přepošli mi to na vacap, ať mám taky něco na památku,“ vrátila mu mobil. „Jo, a jestli se ty fotky někde objeví, tak na tebe pošlu Bejka.“
„Bejka? Já myslel, že sem už nesmí?“
„Asi mu budu muset odpustit, protože o ty stroje se tu staral dobře a nikoho jinýho nemám.“
„To ne! To si nezaslouží. Ublížil ti,“ probudil se v něm ochranitelský mód. „Možná bych o někom věděl, kdo by ti mohl vypomoct. Dám ti zítra vědět. Jo a tohle, je ukrytý, jako ve švýcarské bance,“ poklepal prstem na mobil.

„Ahoj Šárko, potřeboval bych mluvit s tvým tátou, spustil Lumír sotva mu zvedla telefon.
„No čau. S tátou jó? A se mnou né? Měsíc ses vůbec neozval,“ nasadila ublížený tón.
„Jo jasně, že i s tebou. I když s tebou bych radši … byl kamarád,“ uchechtnul se. „Poctivě jsem trénoval.“
„Nekecáš? Hele, jestli si švihneš, tak máme asi tak dvě hoďky na to kamarádění, než dorazí tatík z práce. Pak si s ním klidně můžeš kecat až do rána. Co ty na to?“ přepnula z hrané uraženosti k dychtivému natěšení.
„Už letím!“

Byl to neskutečný fofr, jak Lumír dokázal zdolat cestu. Před pár týdny by mu to trvalo dvojnásobek času a ještě k tomu by potom byl na umření.
Natěšená Šárka ho přivítala jen v tílku bez rukávů a kalhotkách. Vrhli se na sebe, sotva se za Lumírem zabouchly dveře. Kusy oblečení létaly vzduchem při horečném vysvlékání.
V objetí padli na válendu v pokoji. Po včerejších hrátkách s Regininými velkými kozami, byla Šárčina prsíčka úplný protipól.
Lumír chtivě cumlal tmavě rudé špuntíky bradavek a rukou laskal malé bochánky. Postupně se začal přesouvat s polibky přes břicho k rozkroku. Dával si načas, ale nakonec se ústy dostal k bytnějícím pyskům. Podbřišek i kundička byly hlaďounce oholené a voněly mýdlem. Jazykem lízal jemnou kůži a špičkou se dobýval mezi plátky do nitra jeskyňky. Šárka ho vískala ve vlasech a tiskla si jeho hlavu do klína.

Konečně se nabažil orálu, přikleknul mezi roztažená stehna a zvedl Šárce nohy do výše. Opřela mu je o ramena a on si přitáhl její zadek. Přimáčkla si tvrdé péro na kraj kundičky a zavrtěla se. Společným úsilím se spojili a přiráželi. Poučen lekcí od zkušené Regíny neběsnil jen v divoké rychlosti, ale užíval si četné změny tempa.
Pevně k sobě Šárku přitiskl a překulil se na záda. Než mohla klečící Šárka pomyslet na výčitky, že snad už zase nemůže, rozkmital pod ní boky. Získané břišní svaly mu umožnily do Šárky bušit, až zalapala po dechu. Po chvíli zůstal ležet a podebral dívčin zadek rukama. Donutil ji vysedávat a sám mohl odpočívat. Díky jeho nezištné výpomoci na něm mohla rajtovat a užívat si hluboké pronikání tvrdého ohonu.

Několikrát postupně změnili polohu. Lumír přirážel k Šárčině vystrčenému zadku.
Klečela na čtyřech s hlavou zabořenou do pohovky. Rukou si usilovně masírovala podbřišek. Bříška prstů občas smáčela v mazu vytlačovaném z kundičky kmitajícím ptákem. Cítila postupující vzrušení, ke kterému se přidaly návaly horka. Její ruku odtlačily silnější Lumírovi prsty. Zůstal s ocasem zasunutý co nejhlouběji a silně masíroval citlivý poštěváček.
Tlumené sténání do polštářku ohlásilo silný orgasmus. Lumír ještě zrychlil křečovité kmitání prstů. Rukou objímal Šárku okolo boků a nedovolil jí, se mu vytrhnout. Marně s ním bojovala, když prsty druhé ruky dál třel knoflík rozkoše. Vytrval, dokud sebou vyčerpaná dívka nepřestala házet.
Ležela na zádech, ztěžka dýchala, ale oči jí zářily štěstím. Rukama se hladila na prsou a mnula si bradavky mezi prsty.

Pyšný sám na sebe ji Lumír pozoroval, zatímco si honil péro. Chtěl znovu zalehnout mezi štíhlá stehna, ale rychle si rukama zakryla klín.
„Prosím, teď ne. Nech mě trošku vydechnout,“ vrněla a tělem jí ještě občas cuknul záchvěv rozkoše.
Přiklekl tedy k hlavě a přistrčil jí péro k ústům. Hladově se na něj přisála a jazykem jezdila kolem žaludu. Lumír přidal rychlé honění rukou a po krátké chvíli ucítil škubavé stahy. Držel se za koule a pumpoval jeden výstřik za druhým do zavřené pusy. Šárka funěla nosem s vyvalenýma očima. Dvakrát jí poskočilo hrdlo, když polknula jeho dávku semene.

Protože tentokrát jim to vyšlo i s časovou rezervou, mohli si ještě užívat něžné mazlení. Nakonec ač neradi, posbírali oblečení a čekali na příchod otce. Lumír si po celou dobu hrál s telefonem a udělal dalších pár Šárčiných fotek, než se stihla obléct.
„Co vlastně chceš od táty?“ zeptala se Šárka s hlavou položenou v Lumírově klíně. Právě si stahovala tričko, které jí drze vyhrnul a vycvaknul další fotku nahých koziček.
„Chtěl jsem se zeptat, jestli by se nepodíval v posilce na jeden stroj.“
„Táta na fušky moc není. Říká, že není pravda, že práce šlechtí, ale že unavuje.“
„Aha. Stejně se ho zkusím zeptat. Slíbil jsem jí, že se večer ozvu.“
„Jí?“
„No, Regíně. To je majitelka posilovny.“

„Tak Regína jo?“ dloubla ho škádlivě do žeber. „A cos jí ještě slíbil?“
„Nic. Jen mi slevila za pernamentku a ukázala, jak cvičit, tak jsem se chtěl na oplátku revanšovat.“
„Koukám, že si tě nějak hejčká. Je hezká?“
„Je,“ vyhrknul a hned zalitoval při pohledu na kabonící se Šárku. „Ale jinak než ty. Je jí asi tak jako tvýmu tátovi,“ snažil se žehlit nastávající problém.
„A to vadí, že je stará?“
„Neřekl jsem stará, ale …“ opět se namočil do bláta.
„Nějak moc se jí zastáváš, že ty po ní pokukuješ?“

Z výslechových otázek začínalo být Lumírovi pořádně úzko. Připadalo mu, jako kdyby Šárka nějakým záhadným šestým smyslem mířila přesně k cíli, který určitě hodlal nechat utajený.
Naštěstí ho vysvobodilo zaharašení klíčů a klapnutí dveří. Odskočili od sebe jako dva magnety se stejným pólem a usadili se každý na jednom konci pohovky.
„A helemese, koho to tu máme. Nazdar svalovče,“ uchechtnul se bodře tatík. „Tak co, makáš na sobě?“
„Brej den. Jo, chodím do posilovny.“
„Vážně? No tak se pochlub. Hmm, začíná se ti tam něco rýsovat,“ zamručel otec spokojeně. „Vidíš,“ otočil se k Šárce, „z toho kluka ještě něco možná bude. Měla by sis ho vohlídat.“
„Ježíši, tati?“ zvedla oči a zatvářila se nadmíru otráveně.

Otec je oba přejel pohledem. Všímal si, jak po sobě koukají a přitom se snaží tvářit jakoby nic. Došlo mu, že tady začíná být navíc, a proto se rozhodl vyklidit pozici.
„Jdu si najít něco k jídlu.“
„Tati, Lumír ti chtěl něco říct,“ promluvila Šárka.

Otec byl napůl nakročený k odchodu a hlavou mu okamžitě bleskla myšlenka, že vychytralá dceruška nejspíš právě přehrála na Lumíra, aby mu oznámil, že bude dědečkem. Bylo mu jasné, že jednou to přijde, ale přece jen byl zaskočený.
„Jo? A co?“ dostal ze sebe přiškrceným hrdlem.
„No, chtěl jsem se zeptat, jestli byste nepomohl jedný mojí známý,“ spustil Lumír. „Rozbil se jí jeden ze strojů v posilovně, tak jestli byste se na to nemrknul.“Tatíkovi se sice ulevilo, ale nevypadal zrovna nadšený z představy vyrazit na fušku.
„Hele, právě jsem dorazil utahanej ze šichty, mám hlad jako vlk a navíc vůbec netuším vo jakou mašinu jde. Copak nikoho nemá, kdo by jí to spravil? A proč jsem tě napadnul já?“
„Co vím, tak žije sama a včera zrovna vyhodila chlapa, co se vo ty stroje staral. Vy jste prej machr, tak jsem si říkal, že byste jí mohl pomoct,“ pochleboval mazaně Lumír.
„Prej je hezká,“ vmísila se do debaty Šárka.
„No a? Myslíš si snad, že nějaká ženská pohodí zadkem, zamrká řasama nebo nasadí psí oči a já se zvencnu?“
„Ukážu vám její fotku, jen co jí najdu,“ projížděl Lumír mobil.
Zběsile kmital prstem po displeji a tuhnul hrůzou, aby snad tatík nenakouknul předčasně, když projížděl poslední Šárčiny fotky.
„Tady to je,“ zajásal vítězně a natočil displej k otci.
„To si děláš prdel!“ uklouzlo otci ohromeně. „Ale to je přece …“
„Ukaž,“ vytrhla otci mobil z ruky Šárka. „Fakt je krásná. Má takový mrdavý voči.“
„Cooožééé?“ protáhnul otec, nevěříc vlastním uším.
„Prosim tě, děláš, jako bych byla malá,“ pronesla ležérně Šárka, bez ohledu na otcův výraz. „Prostě jí to kouká z vočí.“
„No radši to necháme být,“ mávnul rezignovaně rukou.
„Hele, vona je fakt bohemačka?“ oslovil Lumíra a stále si prohlížel fotku Regíny s Tondou Panenkou, kterou Lumír prozíravě ofotil v posilovně.
„Jo je, už prej její děda fandil Bohemce.“
„Víš co mladej? Zvedej se a jedeme tam. Co bych to byl za klokana, kdybych nechal klokanici ve štychu,“ změnil otec názor a zamířil do komory pro brašnu s nářadím
„Tak ta ani nemusela pohodit zadkem,“ rozesmála se Šárka hurónským smíchem.