Mindrák 06

Toto je 6 díl z 8 v seriálu Mindrák

 Ráno jsem vstal, jako vždy, kolem sedmé hodiny. Uklohnil jsem si jakousi snídani a dal jsem se do psaní odpovědi načisto. Při tom jsem litoval, že inzerát není na nějaké internetové seznamce, kde by odpověď a hlavně čekání na případnou odezvu, bylo zřejmě o hodně kratší. Tady jsem musel předpokládat nejmíň týden, než se shromáždí dopisy v redakci, potom dalších několik dní, než je balíček doručen inzerentce. Dalo se předpokládat, že dotyčná dáma bude dalších několik dní odpovědi pročítat a třídit.
Pokud budu mezi vyvolenými, kterým se rozhodne odpovědět, uplyne dalších pár dní, než mi dojde její dopis. Suma sumárum, nejbližší časový horizont tady byl čtrnáct dní, ale spíš více.

Dopis jsem odeslal a pomalu jsem se přesunul do školy. Kachlíkárna, jak jsme naši Alma Máter nazývali, mě přivítala zamračeným pohledem sochy sira Winstona Churchilla. Ve vestibulu jsem se srazil se spolužačkou Aničkou Sedláčkovou.
Tato, o pár let starší, vdaná ženská mě iritovala v každém směru. Kdysi, hned po maturitě začala studovat na naši vejšce a dostala až do 3. ročníku. Potom se provdala, otěhotněla a přerušila studium.
Dítě však potratila a nastoupila do práce. Její promovaný manžel se dopracoval slušně placeného místa a když Anička přišla po několika letech s nápadem, že by chtěla dostudovat, nejen, že s tím souhlasil, ale uvolil se, že ji bude finančně dotovat. Háček byl v tom, že bydleli na brněnském předměstí a tak Anička, aby nemusela dojíždět, bydlela přes týden na koleji.
Navíc se změnily osnovy, takže mohla být přijata na základě nového příjmacího řízení a znovu do prvního ročníku.

Tuto proceduru ale s přehledem zvládla, takže ve věku 26 let byla moji spolužačkou. Říkali jsme ji Vajíčková královna, protože vždycky se v pondělí objevila na koleji s několika platy domácích vajíček a se dvěma taškami plnými trvanlivých poživatin, rozuměj jídla. Svým návštěvám obvykle nabízela vajíčka v různých úpravách, zatímco domácí uzené, sklenice se sádlem a zavařovačky s hotovými jídly schovávala v komoře.

Jinak byla Anička z mého pohledu přesně ta ženská, na kterou bych měl chuť. O něco menší, než já, vyložená baculka, zakulacená všude tak akorát. Zejména její široká, selská prdel mě strašně rajcovala.
Kdybych si na to troufal, klidně bych ji bral jako svoji studentskou milenku. Byla přesně to, co jsem od ženské očekával. A že byla zkušená šukna, o to jsem nepochyboval. Kromě svých manželských, několikaletých zkušeností, měla jakési ženské fluidum, které mne silně přitahovalo.
Studentským kecům o sexu se jen s nadhledem usmívala a věděla své. Její o hodně mladší spolužáci ji nemohli imponovat. Naopak, měla mezi nimi pověst jakési mámy studentů. Především měla přehled a znala mnohé studentské fígle.
Věděla třeba, který z vyučujících si potrpí na docházku do přednášek a kterému je to celkem fuk. Také dovedla dát typ, ke komu jít na konzultaci, kde se vyplatí leštit kliky a kde naopak si nenechají podkuřovat. Věděla, jak zařídit zkouškový termín u mírného examinátora a naopak, komu se při zkoušce vyhnout. Sama říkala, že naši školu tak miluje, že kdyby ji měli znova vyhodit, tak si zařídí, aby tam mohla dělat aspoň uklízečku.

S manželskou věrností si moc hlavu nelámala. Jak ženská, krev a mlíko se nespokojila jen s víkendovými manželskými šousty, ale občas si vyrazila s některým ze starších spolužáků z vyšších ročníků. Nás, nejbližší spolužáky z ročníku, tak nějak nebrala jako rovnocenné sexuální partnery. Byli jsme pro ni mlíčňáci, jak nás posměšně nazývala, pokud po ni někdo z nás vyjel.
Zato kluci z vyšších ročníků si ji nemohli vynachválit. Sám jsem jednou s velkou závistí slyšel, jak ji jeden čtvrťák vysoce hodnotil.

„Teda pánové, Anička je fakt třída. Když ji pozveš na večeři, tak sice sní rovnou dvě, ale pak mrdá jak červenej brabenec.“
V tom momentě jsem strašně litoval, že patřím mezi mlíčňáky. Navíc, s mým nedospělým zjevem jsem na ni nemohl ani pomyslet. Jednou, při mých siláckých řečech mě sprdala na tři doby, že pokud by si se mnou něco začala, měla by pocit, že je pedofilka.

„Jó Aničko, to byses divila, kdybys věděla, že já nejsem žádný začátečník. Možná, že tvoje prdel ještě nebyla nadívaná ptákem. Takže jsme na tom podobně. Můj čurák zase dosud nepoznal kundu. Kdybychom to tak mohli dát dohromady, určitě bys byla spokojená,“ pomyslel jsem si smutně, když jsme se minuli ve vestibulu a ona mi na dálku přátelsky zamávala.

Odbyl jsem si přednášku a k večeru jsem si dopřál dlouhou procházku, když jsem se pustil pěšky do kolejí na Jarově. Ze zvyku jsem probral na vrátnici poštu, i když mi bylo jasné, že tam rozhodně žádný dopis pro sebe nenajdu. V netrpělivém čekání se mi vlekl čas, Následující dny jsem si maloval, jak se hromadí v redakci odpovědi pro moji vyvolenou a snažil jsem se odhadnout, kolik zájemců o šoust se moji dámě ozve.
Ta čtyřicetiletá sexuální instruktorka sice také slibovala, že odepíše všem, ale pak se ve vzkazech hromadně omluvila, že zájemců bylo příliš mnoho. Tiše jsem doufal, že šedesátiletá dáma tolik zájemců mít nebude a spoléhal jsem na to, že můj dopis bude mít dostatečnou přesvědčovací hodnotu.
Možná, že právě teď čte moje psaní a odkládá je na hromádku k těm, kterým bude odepisovat.

V těchto duševních mukách jsem prožil následující týdny. Konečně, na začátku 4. týdne, jsem se dočkal.
Na vrátnici jsem našel dopis v naprosto normální běžné obálce. Skočil jsem po něm jako štika po návnadě a dalo mi moc práce, abych se ovládl natolik, že bych jej nedočkavě roztrhl a začal číst přímo u okénka. Ukáznil jsem se natolik, že jsem tu dlouho očekávanou obálku, s tváří hráče pokeru, ledabyle zastrčil do zadní kapsy džínů a ještě chvíli kecal o ničem s lidmi, kteří byli náhodou kolem.

Se zrychleným tepem jsem dorazil na pokoj a byl jsem rád, že jej mám sám pro sebe. Sdílel jsem jej sice s jedním třeťákem, který si mě vylosoval při přidělování postelí, ale teď už jsem byl skoro dva měsíce sám. Honza si totiž nabrnknul jakousi rozvedenou paničku a odstěhoval se k ní do bytu.
Dopis jsem položil na stůl a začal jsem si vařit nějakou večeři. Odbyl jsem se čínskou nudlovou polévkou a uvařil jsem si silnou kávu. Umínil jsem si, že si dopis přečtu až v naprostém klidu. Až budu mít všechno hotové a přede mnou bude jenom příjemné lenošení u televize.

Vzpomněl jsem si při tom na strýce Karla, jak mi vyprávěl, že se za války celý den těšil, jak si večer v klidu u rádia vykouří jedinou cigaretu, kterou se mu občas podařilo sehnat. Konečně nastala dlouho očekávaná chvíle.
Rozvalil jsem se do křesílka, hodil kopyta hore a nožem jsem otevřel dlouho očekávanou zásilku. Sice obvykle obálky trhám, ale tohle byl obřad. Pomalu jsem vyjmul na čtyřikrát přeloženou A čtyřku. Rozložil jsem ten dlouho očekávaný list a začal dychtivě číst.

Autor

Navigace v seriálu<< Mindrák 05Mindrák 07 >>
4.1 28 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Roman

Hezký závěr.Diky

Juli

Pěkná práce 👍👍👍👍👍🤗

2
0
Would love your thoughts, please comment.x