Mindrák 01

Toto je 1 díl z 7 v seriálu Mindrák

 Na počátku bych se asi měl představit. Jmenuji se Tomáš Procházka, je mi 19 let a studuji prvním rokem na vejšce. Pocházím z malého okresního města poblíž Prahy a do nedávna jsem bydlel s matkou. Panelák, 3+1, 6 patro, s výtahem, který častěji nejezdí, než jezdí a s nízkým tlakem vod, která tím pádem občas neteče. Naše rodina byla zdravý český průměr. Tedy byla, dokud si jednou táta po těžké hádce nesbalil kufr a s ním zmizel v nenávratnu.

Jsem jedináček, protože máma měla se mnou těžký porod a zcela odmítala tu hrůzu podstoupit ještě jednou.

Táta sice občas mluvil o tom, že by chtěl ještě holčičku, ale u své polovičky se mu to nepodařilo prosadit. Měl jsem dojem, že právě tohle byl důvod, proč nás opustil. Ne, že by mi nějak zvlášť chyběl. Byl to mrzout, který na mně nikdy neměl čas. Možná k tomu přispělo i to, že ze mne chtěl mít sportovce, pokud možno vrcholového, ale bohužel. Byl jsem odmalička neduživé a neprůbojné dítě a tak se s tím snem rozloučil a zcela mne odepsal.

To, že jsem jedináček, by mohlo možná vést k mylné domněnce, že mě máma rozmazlovala a že jsem byl, tak říkajíc její mazánek. Ale opak byl pravdou. Po tátově odchodu zatrpkla a denně si na mne vylévala svoje nenálady. Dost často jsem musel vyslechnout, jaký je táta bezcharakterní ničema, který věrolomně opustil rodinu a ani alimenty pořádně neplatí. Skoro jsem měl dojem, že její nenávistná slova jsou určena mně, jako bych za to mohl já. Zpočátku jsem tomu moc nerozuměl, šlo to prostě tak nějak mimo moje chápání. Ale když jsem se dostal do puberty, tak jsem o tom začal přemýšlet jinak.

Najednou jsem se přestal divit, že od nás táta utekl. Máma byla hádavý typ, s kterým bylo kumšt vyjít. Navíc, byla taková neženská. Vysoká, hubená, s kozami, které nebyly skoro znát. Při tom měla pořád řeči, jak je nemožně tlustá. Dnes už vím, že je to nemoc a jmenuje se to anorexie. Záviděl jsem spolužákům jejich normální mámy. S vykulenýma očima jsem občas poslouchal, jak někteří spolužáci vykládali, že šmírujou mámu v koupelně. To by mě ani nenapadlo, i když jsem už byl v letech, že mě skoro každá ženská, jen trochu k světu, přiváděla k bujným představám.

Vím, je celkem obvyklé, že synkové jsou zamilováni do svých maminek a jsou přesvědčeni, že právě ta jejich je vzorem ženské krásy. Já bohužel nic takového ve své anorektické, hádavé mamce vidět nemohl. To však neznamenalo, že její hormony nepracovaly. Je sice pravdou , že si nikdy nevodila chlapy domů, ani se necourala po nocích, ale to bylo spíš proto, že žádný chlap, co jen za něco stál, by si o ni neopřel ani kolo. Ve svých klukovských létech, kdy moje znalosti z oblasti sexu byly minimální, jsem ale často slyšel z její ložnice podivné zvuky, které mě zprvu skoro až vyděsily. Když jsem se o tom zmínil před klukama, byl jsem poučen přímo drasticky. Jirka Kalivoda, samozvaný vůdce naší party se vyjádřil lapidárně.
„Vole, tvoje máma je rozvedená? Tak je to jasný, to si honí píču a při tom řve.“
Byl jsem konsternován. V té době jsem právě pomocí kluků z party objevil kouzelný svět onanie, ale že by totéž dělaly ženské, to mi připadalo téměř neuvěřitelné. Brzy jsem se ale přesvědčil, že Kalivoda měl pravdu.

Mamka se opravdu uspokojovala sama a to nejen v ložnici, ale i v koupeně. Tehdy nebyla ještě žádné Sex šopy a tak ženské musely improvizovat. Místo vibrátorů a různých gumových uměláků si vypomáhaly různými náhražkami, které měly tvar a rozměry pánských penisů.
To jsem si snadno domyslel, když jsem při luxování u ní v ložnici našel na nočním stolku prázdnou tubu od šamponu. Představa, že si právě tento předmět strká do píči mě nepředstavitelně vzrušila. Musel jsem luxování přerušit a nad tímto předmětem jsem si vyhonil ptáka. Když se potom vrátila domů, koukal jsem se na ni úplně jinýma očima.

Zřejmě si toho všimla, ale přešla to mlčením. Zato však radikálně změnila svůj způsob komunikace se mnou. Už na mne neječela tak často a začala se chovat poměrně vyzývavě. Chodila před mnou jen ve spodním prádle a občas jsem měl dojem, že pro mne tak trochu pózuje. Tohle trvalo asi tak dva roky a stále se to stupňovalo. Chodil jsem do tanečních a ona si přála, abych ji tam někdy vzal sebou jako garde dámu. Pochopitelně, že jsem to odmítl, protože jsem si nedovedl představit, jak bych obstál před ostatníma klukama.

Házel jsem očima po děvčatech, ale moc jsem se nechytal. Prakticky jsem vždycky vyšel naprázdno, protože jsem byl ostýchavý a neprůbojný. Navíc jsem vypadal mnohem mladší, než jsem byl, což mě mimochodem trápí dodnes. Když jsem dosáhl plnoletosti, chtěla mi mamka připravit doma jakousi oslavu a podmiňovala to požadavkem, abych si přivedl kamarády.
Byl jsem na obrovských rozpacích, když jsem se snažil některé kluky z naší party přesvědčit, aby k nám na tu moji oslavu narozenin zašli. Kdyby se jednalo o běžné mejdlo, jistě by jistě nadšeně přišli rádi, protože by se zadarmo nacpali a následně se ožrali. Jak se ale dověděli, že tam nebudou žádné holky a že to bude pod režií moji mamky, ztratili najednou zájem.

Nakonec se mi podařilo ukecat aspoň dva nejbližší kamarády, Jirku Kalivodu a Béďu Posadovského, zvaného Posada. Složitě jsem jim vysvětloval situaci a hlavně to, proč tam nepřijdou žádné holky.
„Prostě máma si to nepřeje. Mám prý na to ještě dost času. Ostatně nevím, zda by nějaká holka byla ochotná přijít,“ přiznal jsem barvu neochotně.
„Vole dyť ses snad plnoletej, tak na co bys měl mít dost času? V tom bude něco jinýho,“ prohlásil Kalivoda. „Už je mi to jasný. Ta tvoje rozvedená máma potřebuje vošukat a s tebou to nejde. Tak si jí měl přivést kámoše aby si vona mohla vybrat. Tak kámo, máš po starostech, já si ji vezmu na starost a bude spokojenost na všech stranách. S Posadou si starosti nedělej, ten se vožere a vodpadne.“

Pomyslel jsem si, že Kalivoda, jako vždy myslí ptákem a jenom hází patky, ale byl jsem rád, že aspoň někdo přijde. Doma jsem mámě nahlásil, že přijdou moji dva nejlepší kamarádi a že doufám nebudeme mít k pití jen minerálku. Ujistila mě, že připraví dobré jídlo a nějaké chlebíčky, jednohubky a mísu salátu. K pití počítá s šampusem, lahvinkou vodky a najde se i nějaká griotka a třeba i koňak. To se mi docela líbilo a tak jsem to pustil z hlavy. Narozky jsem sice měl ve středu, ale merenda se měla konat v sobotu, abychom nešli s těžkou hlavou do školy.

V sobotu odpoledne se oba kluci dostavili krátce po páté. S halasem vtrhli do předsíně. Posada vláčel jakousi zabalenou lahev a Kalivoda měl obrovskou kytku. Vzal jsem od Posady flašku a poznamenal jsem, že to ani nemusel, protože pití je nachystáno dost. Nad kytkou jsem jen pokrčil rameny.
„Prosím tě, k čemu kytka? Chlapům se snad kytky nedávají,“ zeptal jsem.
„Vole, ta není pro tebe, ta je pro dámu. A kde vůbec je, naše milá hostitelka?“
A protože se mamka objevila za mnou, odstrčil mě a podal ji kytku.
„To je pro vás milostivá paní,“ pravil obřadně. Mamka kytku překvapeně přijala.
„Moc děkuji. To jsem ani nevěděla, že jsi tak galantní, Jirko.“
„Rozhodně není zač děkovat, paní Procházková,“ pokračoval Kalivoda ve hře na slušňáka. Zmocnil se její ruky a vtiskl ji na hřbet políbení.

Konečně ta šaškárna v předsíni skončila a přesunuli jsme se do obýváku, kde byla připravená tabule. Když Posada viděl připravené lahůdky, potěšeně mu zazářila očička. Zato Kalivoda měl oči jen pro hostitelku. Rozsadili jsme se a mamka samozřejmě seděla v čele stolu. Sice na oko protestovala, že oslavenec jsem já, ale nakonec se podvolila, že to pro ni bude jednodušší, když bude odebíhat do kuchyně pro jídlo. Nejprve přišel na řadu přípitek. Nemehlo Posada se hnal po flašce šampusu, ale Kalivoda rázně zasáhl.
„Já se toho raději ujmu. Vzpomeň si, jak to dopadlo posledně. Bouchnul jsi sice parádně, až jsi málem ustřelil lustr, ale pak to bylo jak hasicí přístroj a ve flašce zůstalo na dně.“
Neobyčejně zručně uvolnil drátek na špuntu a ten pak palci páčil tak, že vylézal jen velmi pomalu. Nakonec sice vylétl s hlučným bouchutím, ale známý gejzír se nekonal.
Mamka jeho výkon odměnila radostným potleskem a on začal nalévat. Následoval přípitek s nezbytným líbáním. Tedy samozřejmě, my klucí jsme se nelíbali, ale matinka si vybrala své pusinky s patřičným gustem. Zejména s Jirkou se líbala tak nějak déle, než se mnou a s Bedřichem. Alespoň mi to tak připadalo. Neuniklo mi ani to, že jí při tom sjel rukou z boku na zadek.

Následovalo prostírání jídla. Bylo skutečně výborné. Mamka někde sehnala srnčí hřbet a udělala jej na divoko. Neopomněla to vtipně okomentovat, že to udělala schválně, abychom si mohli pěkně v soukromí zadivočit. Nestačil jsem se divit. To vůbec nebyla ta moje zakyslá máma, kterou jsem tak dobře znal. Zářila vtipem a byla neobyčejně milá. Nálada byla vynikající a když jsme pustili CD s podmanivou taneční hudbou, zmocnila se nás téměř eufórie.

Upíjeli jsme červené vínečko a vyprávěli vtipy. Jejich tematika se postupně propracovala z dvojsmyslných až k úplně sprostým. Každému dalšímu jsme se smáli jako blázni a vymýšleli další ptákoviny. Někoho potom napadlo, že bychom si mohli zatančit.
„Škoda, že jsi mi nedovolila pozvat holky,“ pronesl jsem k mamce vyčítavě.
„Co ty víš, třeba jsem to udělala schválně. Jinak bych tu seděla jako bachař v base a koukala bych se, jak to tady vytáčíte. Teď jsem tady jediná ženská a mám zaručeno, že nebudu jak čekanka v koutě.“

To již před ní stál Jirka a s ukázkovou poklonou ji prosil o taneček.
„Smím prosit milostivá paní?“ zeptal se jak v tanečních.
„Prosím tě, jakápak milostpaní? Jste spolužáci mého Tomáška, znám vás od dětství a ty najednou, prý milostpaní! Jmenuji se Maruška, tak mi tak říkejte a tykejte, vy klucí ušatý…“
Vzápětí odkopla střevíce a nechala se Jirkou odvést do středu pokoje. Tam začali v těsném objetí tančit podmanivý ploužák. Byl jsem poněkud konsternován.
Rychlým pohledem jsem zkontroloval kolik jsme toho vypili a bylo mi jasné, že matinka jasně vede. Hned za ní byl Béďa, který byl všeobecně známý tím, že moc nevydrží. Sám jsem měl taky docela slušně nakoupíno ale přesto jsem si uvědomoval, že jediný, kdo je nad věcí, je právě Jirka. Ploužil se s matinkou uprostřed pokoje, něco ji šeptal do ouška a ona se tomu bláznivě smála. Pak se náhle zvedl Bedřich a vrávoravým krokem přistoupil k tančící dvojici. Bylo jasné, že zřejmě ze slušnosti chtěl paní domu také provést.

Když se mu dostalo odmítnutí, nijak jej to nevzalo. Odklidil se zpátky ke stolu a nejistou rukou si nalil okresního panáka koňaku. Nalil jsem si také a zatímco jsem usrkával, pozoroval jsem dál tančící dvojici. Vypadalo to, že vůbec nevnímají svět kolem sebe. Vzpomněl jsem si na světácké řeči a Jirkovo ujištění, že se o moji mamku postará. Nevěděl jsem to jistě, ale podle jeho řečí už pár ženských měl. Tak jsem zvědavě přihlížel, jak se snaží pomalu, ale jistě mamku sbalit. Najednou mne přepadla jakási perverzní zvědavost, kam až to ti dva dotáhnou.

Autor

Navigace v seriáluMindrák 02 >>
4.6 43 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Docela slušně rozjeto. Teď jen, kdo z těch tří si vrzne? (A nebo nakonec všichni?)

Fiona

Tak to je krute ukonceni, libi se mi ta povídka , Těším se na pokračováni.

věrný čtenář

Fredův rukopis je nezaměnitelný. Byl to skvělý autor, i člověk, a vyměnili jsme si spolu kdysi, když jsem se také pokoušel trochu psát, spoustu mailů. Jen škoda, že jsme se nestihli poznat osobně. Tuhle povídku si však ze starého Fénixe vůbec nevybavuji. Jsem moc zvědavý, jak jen se to bude vyvíjet. 🙂

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x