Mindrák 08

Toto je 8 díl z 8 v seriálu Mindrák

První schůzka s tajemnou inzerentkou a hned několik příjemných překvapení.

Ráno jsem se probudil s krásným pocitem, že dnešek by mohl přinést výrazný zlom v mém životě. Dopoledne jsem měl nudnou přednášku z Hospodářské geografie a potom mě čekal oběd v menze. Pak ještě několik dlouhých hodin čekání, než konečně budu moci zavolat paní Marii.
Vyhlédl jsem si telefonní budku na okraji parku za naši školou, kde se dalo předpokládat, že se během mého hovoru nevytvoří fronta dalších zájemců o volání. Během dne jsem si při různých drobných nákupech nasyslil dostatek mincí, abych se nedočkal přerušení hovoru.

Konečně jsem se dočkal. Do budky jsem vstoupil v 17,00, pozorně za sebou zavřel dveře, vhodil minci a pečlivě vytočil číslo, které jsem měl napsané na papírku. Několik dlouhých vyzváněcích tónů a pak se ozval ženský hlas, takovým neutrálním ohlášením:
„Prosím, poslouchám. Kdo volá…?“
Polkl jsem nasucho a přiškrceným hlasem se představil.
„Dobrý den, tady Tomáš. Mluvím prosím s paní Marií?“
„Ano, jsem to já, Tomáši. Jsem ráda, že jsi zavolal.“
Stačil jsem si uvědomit, že má příjemný, melodický hlas. Překonal jsem rozpaky a zeptal se: „Nevyrušuji vás? Nezdržuji od něčeho?“
Odpovědělo mi zasmání a ujištění: „Nevyrušuješ, jenom jsem právě přišla a ještě ani nesundala kabát. A mimochodem, v dopise jsem ti napsala, abys mi bez ostychů tykal.“
„No ano, já vím… tak já se tedy pokusím…“ soukal jsem ze sebe.
„Jasně a začni s tím hned. Odkud voláš?“
„Z budky v parku. Nechtěl jsem, aby mě někdo poslouchal, až s vámi… tedy až s tebou budu mluvit.“
„Tak vidíš, že ti to jde, to tykání. A teď mi řekni, co jsi celý den dělal?“

Přívětivý hlas na mne působil velmi pozitivně. Téměř bez zadrhávání jsem jí vylíčil, jak se mi strašně táhl den v čekání, až budu moci zavolat.
Když se na displeji objevil nápis: „Vhoďte minci“, sám sebe jsem pochválil za předvídavost. Sáhl jsem do kapsy plné připravených padesátníků, vyhověl naléhání nápisu a pokračoval v hovoru.
Mluvil jsem dlouho a tak jsem musel ještě několikrát nakrmit hladovce, aby se spojení neukončilo.
Během rozhovoru ze mne postupně spadl ostych a tak jsem Marii už bez problémů tykal.
Mluvili jsme o všem možném a dnes, se odstupem času vím, že to bylo takové jakési nenápadné oťukávání. Zřejmě jsem při této sondáži uspěl, protože najednou se mě na rovinu zeptala, zda se s ní chci ještě sejít.
„Samozřejmě že ano. Kvůli tomu si přece voláme. Já mám čas kdykoliv, takže je to na tobě, Marie.“
„Já pracuji do půl čtvrté v Perlovce. Tedy ne, že bych tam postávala, ale máme tam účtárnu.“
Oba jsme se tomu náznaku vtipu zasmáli a ona pokračovala.
„Takže co kdybychom se romanticky setkali před vchodem do Národního divadla zítra ve 4 hodiny?“

Jako venkovský buran, studující v Praze prvním rokem, jsem Zlatou Matičku zatím moc neznal, ale kde je Národní divadlo, jsem samozřejmě věděl. Proto jsem souhlasil a ujistil Marii, že tam určitě budu. Ještě jsme se domluvili, jak se poznáme.
Sám sebe jsem popsal jako hnědovlasého puberťáka, nedopatřením vyrostlého do výšky 180 cm, oblečeného do džínů a béžové bundy.
Marie mi sdělila, že ona je mírně baculatá blondýna, která bude oblečena do modrého kostýmu a přes levé rameno bude mít pověšenou černou kabelku ve tvaru psaníčka. Vše potřebné jsme si již řekli a tak byl náš dlouhý hovor ukončen oboustranným ujišťováním, jak se na zítřejší schůzku těšíme.

Nebudu čtenáře zbytečně napínat tím, že zde bych tady líčení přerušil a odkázal je na další pokračování. Místo toho posunu děj o 20 hodin a skočím rovnou do svých příprav na plánovanou schůzku.
Po příchodu z oběda jsem se na koleji pečlivě vysprchoval, oblékl čisté spodní prádlo a ponožky. Potom jsem si nachystal své nejlepší boty a důkladně je naleštil.
Neustále jsem sledoval hodiny, protože jsem si vzal do hlavy, že na schůzku dorazím s předstihem, abych mohl zaujmout strategicky výhodnou pozici. Chtěl jsem vidět přicházející Marii dříve, než ona mne, abych se, v případě, že by to byla nějaká nevzhledná rašple, mohl včas nenápadně zdekovat. Při tom mě samozřejmě napadlo, že i ona by mohla mít podobné úmysly. Stačilo by, aby se oblékla jinak, než slíbila a mohla nepoznaná korzovat v davu a vyhlížet vytáhlého, mrduchtivého mladíka.

S proměnlivými pocity jsem se nakonec dopravil tramvají na Příkopy a zbytek po Národní bez problémů zdolal pěšky. Vnitřní Prahu jsem už dobře znal. Před Národní divadlo jsem se dostal s dostatečnou časovou rezervou. To mi umožnilo, abych vybral šikovné místečko, odkud bych dobře viděl a sám byl trochu bokem.
Do smluveného času zbývalo ještě 20 minut, ale já už cvičně očima probíral kolem plynoucí dav. K mé nelibosti proud lidiček spíš zhoustl a tak jsem začal panikařit, zda se mi v tom davu podaří vůbec Marii pohledem najít. Předpokládal jsem, že jako skoro každá ženská přijde s nějakým tím zpožděním.

Byl jsem však vyveden z omylu. Přibližně 3 minuty před čtvrtou jsem náhle v davu objevil ženu, která na sobě měla domluvené oblečení. Zbystřil jsem a začal ji sledovat. Stál jsem asi 30 m od vchodu do divadla, opřen o zeď. Žena přicházela stále blíž a já zjišťoval, že všechno sedí. Modrý kostým, černá kabelka, přes levé rameno, blond vlasy.
Jediná věc neseděla. Téhle ženské rozhodně nebylo 60 let. Částečně kryt davem jsem ji nechal přejít a pak jsem se pustil za ni. Poněkud zrychleným krokem jsem ji docházel a stále víc jsem se ujišťoval, že to nemůže být ona. Že zde zapracovala jen zlomyslná souhra náhod.

A pak se stalo něco, co jsem nečekal. Pokud by sledovaná žena nebyla mnou očekávaná Marie, měla by schody do vchodu ND nechat bez povšimnutí a pokračovat s davem dál.
Sledovaná blondýna však zvolnila, vyčlenila se z davu a začala stoupat po schodech. Na třetím se zcela zastavila, otočila se a začala očima pročesávat dav pod sebou. Ještě si mne nevšimla, zato já měl možnost prohlédnout si ji pozorně. V obličeji byla velmi hezká a postava taky nebyla k zahození.
Kostým lehce zdůrazňoval její ženské tvary a možná dobře maskoval to, co nebylo příliš atraktivní. Byla to jedním slovem téměř výstavní baculka, tedy něco, co jsem, sám pro sebe, označoval jako puberťákův sen. Odhadoval bych ji tak něco málo přes 40. Ještě jsem stačil zaregistrovat, že má hezky tvarované nohy,výrazné boky a bujné poprsí. Víc už jsem nestačil. Naše pohledy se střetly a ona mě přejela zkoumavým pohledem.
Zřejmě zkontrolovala moje oblečení a když se ubezpečila, že odpovídá popisu, vyslala ke mě náznak tázavého úsměvu. Dělily nás asi tak 3 metry a tak jsem odhodlaně vstoupil na schody a vykročil rovnou k ní.
Stáli jsme přímo proti sobě a naše pohledy se znovu střetly. Byl jsem dost rozechvělý, srdce mi bušilo jako splašené a obávám se, že jsem se i červenal. Když viděla moje rozpaky, chápavě se usmála a oslovila mě jako první.

„Ahoj. Předpokládám, že jsi Tomáš a že tu spolu máme schůzku.“
Zmohl jsem se na pouhé přikývnutí a protože ke mně natáhla ruku, lehce jsem ji stiskl.
„Dobrý den. Ano, jsem to já. A ty jsi opravdu Marie, co jsem s ní včera mluvil telefonem?“
Zvonivě se zasmála.
„Jasně, že jsem to já, nebo sis myslel, že jsem místo sebe poslala mladší sestru?“
„No já myslel… já čekal, že…“
Najednou jsem nevěděl co říci. Přece ji nevyklopím, že jsem vyhlížel ženskou mnohem starší.
Znovu se zasmála.
„Vím… je mi to jasné. Měla bych se ti omluvit za ten malý podraz, který jsem na tebe upletla. Jsem to skutečně já, ale z určitých důvodů jsem si přidala 10 let. Doufám, že ti to zase tak moc nevadí. Leda že bys byl gerontofil a o ženské pod 60 bys neměl zájem.“
Bylo znát, že se mými rozpaky dobře baví. Po chvíli, kdy jsem se probral z toho příjemného šoku jsem se zeptal.
„Takže, pokud dobře rozumím, je ti padesát?“
Když mi to s úsměvem potvrdila, zamumlal jsem rozpačitě, že bych ji to nikdy nehádal. Přijala to s potěšením a znovu se na mne krásně usmála. Zřejmě na mně viděla, že nelžu, protože mě vybídla:
„Nebudeme tady stát jako na jevišti. Je docela hezky, co kdybychom si udělali malou procházku?“

Ochotně jsem souhlasil a tak jsme na přechodu přešli na druhou stranu Národní. U kavárny Slávie jsme znovu přešli na nábřeží a volným krokem jsme zamířili k Zuzaniným lázním a za nimi odbočili na Karlův most. Během pomalé chůze mi Marie vysvětlovala, proč do inzerátu uvedla vyšší věk.
„Chtěla jsem, aby můj inzerát na první pohled odrazoval nevhodné zájemce. Nevzpomínám si už kde to bylo, ale četla jsem, že na správně sestavený inzerát se ozve jediný zájemce a sice ten pravý, koho hledáme. To se mi moc nepovedlo, jak jsem ti říkala, přišlo mi 81 dopisů. A přestože jsem zdůrazňovala, že chci mladého milence, hodně nabídek bylo od dědoušků okolo 60 a nebo více, kteří hledali spíš ošetřovatelku.“
„A co mladší věkové kategorie, kolik těch se ozvalo?“ zeptal jsem se zvědavě.
„Bylo jich také dost a všichni mne ujišťovali o svých mimořádných chlapských schopnostech a dovednostech. Prý budu jistě spokojená. To byli takoví ti gigolové, kteří tímto způsobem docela dobře živí. Pochopitelně, o něco takového jsem rozhodně neměla zájem. Mít na krku čtyřicetiletého povaleče, ožralu, nebo feťáka, který si myslí, že když mě jednou za týden oblaží, budu mu vděčná až za hrob… děkuji, nechci.“

Začal jsem její důvod chápat a v duchu jsem si blahopřál. Byl jsem ochoten „zahodit“ se s šedesátiletou ženskou, jen abych se konečně zbavil potupného stigmatu polopanice a místo toho mě osud svedl s docela ucházející, elegantní paničkou, které by její věk nikdo nehádal.
Na Karlově mostě jsem se na chvíli zastavili a pokochali se neopakovatelným panoramatem pražského Hradu.
Volnou chůzí jsem prošli Karlovým mostem a sešli po schodech na Kampu. Byl krásný podvečer a tak jsme si sedli na jednu lavičku, které byla poněkud stranou a míjelo ji jen málo procházejících se Pražanů. Během chůze jsme si nenuceně povídali a vyměňovali si navzájem základní informace o sobě a svých rodinných poměrech. Tak jsem se dověděl, že Marie má tři děti, všechno holky, které jsou již provdané a tak bydlí sama v starém činžáku na Královských Vinohradech.

Docela mě to potěšilo, protože to je jen kousek do vršku od naši Alma Máter, neboli kachlíkárny, jak jsme naši VŠE říkali.
Jak jsme tak seděli a povídali si, dodal jsem si odvahy a rukou, kterou jsem zatím měl neutrálně za jejími zády, na opěradle lavičky, jsem ji lehce objal kolem ramen. Jen se lehce zavrtěla, trochu se svezla níž a naprosto nenuceně mi položila hlavu na rameno. Zmlkli jsme a ve vzduchu bylo najednou takové příjemné napětí.
Nevěděl jsem, co říci a tak jsem raději mlčel. Někdy jednám impulsivně, prostě najednou udělám něco, co bych ani vteřinu předem netušil. A to se mi právě stalo. Volnou rukou jsem Marii pohladil po tváři a pak s ní spočinul na jejím rameni. Ocitli jsme se tak v jakémsi poloobjetí a já dodatečně strnul, nad svoji drzostí. Pohlédl jsem jí s určitou obavou do očí a zjistil jsem, že se tak nějak zasněně usmívá. Pojednou očiska přivřela a naprosto jednoznačně nastavila rty k políbení.

Přestalo mi to myslet a já ty nastavené rty lehce políbil. V tu chvíli jsem měl dojem, že na mne padají nebesa. Náš polibek sice trval krátce, ale vzápětí následoval další, mnohem delší. A potom ještě jeden. Uprostřed toho líbání mi jemně stáhla ruku z ramene a lehce ji zakotvila na svém prsu.
Vnímal jsem celou dlaní tu příjemnou křivku a chvíli mi trvalo, než jsem se osmělil a začal to Boží požehnání přes látku hladit.
Začala zrychleně dýchat a to mě povzbudilo. Rukou jsm vklouzl pod klopu kostýmku a uchopil ňadro již jenom přes blůzku a košíček podprsenky. Měl jsem ho plnou dlaň a ještě přebývalo.
Mimoděk jsem si vzpomněl na máminy vyrážky. Tohle byl jiný materiál. Vybavil jsem si bláboly, co jsem kdy slyšel o tuhosti a pružnosti ženských prsů. Její koza byla příjemně vláčná a připadala mi, jako zpracovávané těsto.
Náhle jsem měl znova před očima její nahatou fotku, kde byly ty melounky prověšené vlastní váhou, jako zralé hrozny. Vyvaroval jsem se veškeré hrubosti a tak jsem ten poklad něžně hladil a jenom lehce svíral.
Začala jemně sténat a najednou jsem zjistil, že si volnou rukou rozepíná sako kostýmu a následně i zapínání blůzky. Souběžně s touto činností jsme se non stop líbali a přerušovali tuto bohulibou činnost jenom abychom se nadýchli.
Při jednom takovém nadýchnutí mi pohled padl na její hruď, kde se mi nyní nabízela obě kozlátka, uvězněná teď už jenom v lešení hezké, na okrajích košíčků krajkou ozdobené podprsenky.

Můj další polibek už směřoval do žlábku mezi ty nádherné kozy. Její tiché sténání mi připomínalo vrnění spokojené kočky a mé zrušení stoupalo. Samozřejmě se to projevilo na pnutí v mých džínách, které mi najednou připadaly ještě těsnější, než obvykle. A když jsem pak zaznamenal, že její ruka se nevtíravě přesunula na můj poklopec, bylo to už téměř k nevydržení.
Neposedná ruka šátralka nejprve jenom párkrát lehce přejela, ale pak jsem zřetelně cítil, jak mi stahuje zip dolů a zkušeně proniká do mých intimních oblastí. Bylo zřejmé, že se vyzná. Už jenom to její líbání bylo pro mne něco naprosto nového a nepoznaného. Zatím jsem se nelíbal s žádnou ženskou, kromě mámy a s ní to nebylo nic moc.

Marie mě tak rovnou předvedla tu dráždivou líbací techniku, které se kdysi říkalo francouzák.
Za chvíli již osvobodila mého žulově tvrdého namlouváka ze slipů a začala jej pomalu zkušeně zpracovávat. Bylo to k zešílení. Kdyby mi ptáka nehonila pomalu, jistě bych během krátké doby stříkal jak odpálený hasičák.
Ale Marie jakýmsi šestým smyslem dovedla moje pocity odhadnout a vždy v pravý čas ve svém snažení polevila.
Dobře známý pocit, který jsem tak důvěrně ze svých tajných onanistických orgií tak zůstaval pod bodem zlomu, i když jsem k němu neměl daleko. Náhle přerušila líbání a naprosto nenuceně se sklonila k mému rozkroku, kde její ruka stále majetnicky držela mého, k zlomení tuhého ptáka. V příštím okamžiku jenom zamumlala: „Můžu?“ a aniž by čekala na souhlas, její rty se semkly kolem zduřelého žaludu. Lehce sála a zároveň pracovala jazykem.
To samozřejmě skončilo v milostné orgastické křeči.
Výstřik byl tak prudký a vydatný, že ačkoliv se snažila, nedokázala tu nadílku zvládnout. Něco sice stačila spolykat, ale valná část jí vytekla z úst na moje nové džíny. Bylo mi to v tu chvíli úplně jedno.
Kouření, na rozdíl od líbání, jsem měl od mámy docela zažité. Dělala mi to často a ráda. Ale to, co mi právě teď předvedla Marie, to byla jiná káva.
Samozřejmě, že se tady sešlo víc faktorů, které z jejího kouření udělalo ten nepředstavitelně silný zážitek. Především, s mámou jsem šoustal nerad a nijak mě to nelákalo. Je sice pravda, že jsem máminu kouření dával přednost před mrdáním její prdele, které bylo jen náhradní technologií, místo plnohodnotného protahování kundy.
Další, vysoce rajcovní pocit byl v tom, že jsem si konečně odbýval intimní sblížení s cizí ženskou, u které se dalo čekat, že mě do své kundy pustí a dopřeje mi ten dosud nepoznaný pocit vykropení svatyně.

K vrcholnému prožitku přispělo zřejmě i prostředí a další příznivé okolnosti. Romantické místo, ticho, rušené jen zpěvem ptáků, opuštěná lavička na Kampě, nádherné, teplé počasí a jakýsi krásný pocit bezpečí, důvěry a radostného očekávání věcí příštích.
Byl jsem šťastný. Svět byl krásné místo k žití, všichni lidé byli bratři, a všude byl klid a mír. S hlavou naprosto vymetenou jsem se probíral zpátky do skutečnosti.
Marie mi zatím kapesníčkem otřela postříkané kalhoty a když uložila ochablého pyonýra zpátky do hnízdečka, narovnala se a s rozpačitým úsměvem se zeptala.
„Nebylo to na tebe trochu moc rychlé? Vím, že bych se měla napoprvé trochu krotit, ale věř mi, bylo to silnější, než já. Už je to moc dávno, co jsem naposledy ochutnala tu báječnou chuť semene. Co jsem na rtech cítila každý puls srdce a v závěru to škubání a záchvěvy spojené s výstřikem.“
Položila mi znovu hlavu na rameno a po krátké chvíli jsme se zase začali líbat. Při této vrcholně příjemné činnost jsme zapomněli na čas. Nebylo kam spěchat. Proč taky?

Mezitím se docela setmělo a v parku již svítila světla. I při tom líbání mi zase začaly běhat hlavou myšlenky jak splašené.
Pokud bych měl hodnotit naši první schůzku, mohl jsem být víc, než spokojený.
Vždyť, když jsem na ni šel, vůbec jsem neměl představu, jak dopadne. Mohli jsme se setkat, udělat si procházku a slíbit si, že se zase sejdeme. Sám jsem tak trochu doufal, že se snad i několikrát políbíme, jako takovou zálohou na příští setkání. Ale že bychom se hned napoprvé sblížili natolik, že to skončí vykouřením, s tím jsem samozřejmě vůbec nepočítal.
Bylo mi jasné, že otěže drží Marie a celkem ochotně jsem se smířil s tím, že vše další je v její režii.
„Tak co, koloušku, jak jsi spokojen se svoji Maruškou? zeptala se mě po chvíli tiše.
„Ty bys mi chtěla říkat koloušku? A proč prosím tě?“ zeptal jsem se a zřejmě z mého hlasu vycítila, že se mi to oslovení nelíbí.
„Víš, můj manžel byl nimrod a jednou mi povídal, jak u vysoké zvěře je téměř pravidlem, že nezkušení samci jsou zaučováni zkušenými laněmi a laňky panny jsou zase obskakovány staršími, zkušenými jeleny. A tak mi napadlo, že tohle je i náš případ a najednou jsem ti řekla… koloušku. Ale pokud se ti to nelíbí, tak ti budu říkat jak si budeš přát.“

Uvědomil jsem si, že se s Marií asi nebudu moc ukazovat ve společnosti a tak jsem nakonec s tím infantilním oslovením souhlasil. A hned jsem ji taky odpověděl na její předchozí otázku, kterou jsme málem s tím kolouškem zamluvili.
„Přiznám se Maruško, že jsem se naši schůzky bál a ani ve snu jsem se nenadál, že to bude tak krásné a příjemné,“ odpověděl jsem po pravdě a viděl jsem, že ji moje slova těší.
Byla už docela tma, ale poblíž lavičky byl sloup veřejného osvětlení, který vytvářel takové příjemné intimní osvětlení. Noc byla vlahá a nic nás nenutilo, abychom někam spěchali. Seděli jsme v pohodlném obětí a nemohli se nabažit jeden druhého.

„Když jsem byla mladá holka,“ začala se svěřovat Maruška, „bylo takové nepsané pravidlo, že na první schůzce holka nesměla dovolit mládencovi žádné důvěrnosti. Tak maximálně ji mohl vzít za ruku. První pusa padla tak na pátém rande a na intimnosti bylo času dost v řádu týdnů až měsíců. Vím, že dneska je to jinak a tak se nediv, že jsem se zachovala tak “moderně.“
Dal jsem jí za pravdu, že dneska je to skutečně jinak a jak jsem rád, že nedodržela zásadu svého mládí.
„Dnešní mladé holky jsou skutečně jiné. Vycházejí z toho, že co je doma, to se počítá a také vědí, že pokud klukovi napoprvé nedá, riskuje, že už s ní nikdy víc nepůjde. To sice nemám z vlastní zkušenosti, protože jsem v životě žádné rande s holkou mého věku neměl, ale z řečí kolem sebe vím, že to tak je.“

Během našeho rozhovoru, který byl přerušován častými polibky, jsem pilně prozkoumával její nádherné kozy. Aby mi to usnadnila, rozepnula si zapínání, které měla vepředu, mezi košíčky a tak mi umožnila vypustit melounky na vzduch a detailně se jimi zabývat. Očima jsem hltal velké, tmavé dvorce a kapličky naběhlé do úctyhodné velikosti.
Žužlal a ohryzával jsem ztvrdlé žužlíky a dbal na pravidelné střídání. Zatímco jsem ústy laskal jednu třešinku, druhá byla zpracovávaná prsty a posléze celá koza dlaní. Hlazení bylo postupně nahrazeno jemným prohmatem a nakonec dost silným svíráním. Výsledkem hňácání bujného poprsí bylo opět její milostné vrnění a ruka jí zase sjela k mému poklopci. Brzy zjistila, že nedočkavec je opět v plné pohotovosti a obdivně vydechla: „No né, on ti už zase tak krásně stojí. Co s tím uděláme?“
Byla to ale jen řečnická otázka, protože se mi vymanila z objetí, postavila se a začala si rozepínat řadu knoflíčků na boku sukně. Ohromeně jsem sledoval toto počínání a začalo mi docházet, že moje velká chvíle se snad blíží.
Lem uvolněné sukně si přidržela v zubech a tak jsem v přítmí uviděl pěkné, souměrné nohy a pevná, krásně tvarovaná, rajcovní stehna. Se srdcem až v krku jsem očekával, že si stáhne kalhotky, ale čekalo mě další překvapení. Ozval se zvuk, jako když se trhá látka a teprve za chvíli mi došlo, že tím uvolnila kousek nad rozkrokem suchý zip, který po roztržení odhalil hustě zarostlou, tmavou kundu.

Tuhle vychytávku dámského prádla jsem dosud neznal a mohu říci, že jsem byl jednoduchostí tohoto zařízení nadšen.
Navenek však jsem se ale snažil, abych své ohromení nedal nijak najevo. Nedočkavě mě přitáhla na okraj lavičky, rozkročila se a pomalu na mne začala dosedat. Zkušenou rukou uchopila kolík trčící z poklopce a s jistotou jej navedla na vstup do zahrádky blaženost. Potom pomalu, plynule dosedla. Úlevně při tom hekla a a já málem omdlel vzrušením. Uvědomil jsem si, že můj pták právě teď poprvé zajel do opravdové kundy!
„Jémináčku, to je blaho,“ sténala potichu Maruška. „To už jsem dávno neměla. Ty můj koloušku zlatej, ani nevíš, jakou mi působíš slast!“
S těmito slovy se začala lehce nadzdvihávat a zase dosedat. Vnímal jsem, jak se můj pták zvolna zasouvá a vysouvá z toho sladkého zajetí, aniž bych se pohnul. Veškerý pohyb obstarávala sama. Byl jsem v sedmém nebi a hlavou mi letěly překotné myšlenky.
„Bože na nebi, já jsem opravdu v ní. Já mrdám!! Konečně jsem se dočkal a mám na ocase ženskou, o jaké jsem vždycky snil. Má krásný kozy, které se mi houpou před obličejem a já je mohu líbat a mačkat a plenit a jí se to líbí. Jestli je to sen, tak se už nechci nikdy probudit.“

Naštěstí to nebyl sen a já jsem si mohl zplna vychutnávat svoji první mrdačku. Vnímal jsem všemi nervy, jak můj ocas klouže v pohostinném zajetí teplého a vlahého tunýlku lásky. To bylo jiné kafe, než protahovat mámě prdel. Maruščiná kunda byla sice poněkud volnější, ale samozřejmě tak nedřela, jako mámino mrdací střevo, na které jsem byl zvyklý.
Moje nymfa si dirigovala pohyby podle svého, ale rozhodně jsem nebyl nějak šizen. Chvílemi sice zcela dosedla a znehybněla, ale v tu chvíli jsem cítil, jak je můj dobyvatel dost silně rytmicky svírán, jakoby jej dojila zkušená dojička. To mi moje milostenka předváděla, jak umí ždímat ptáka poševními svaly. Maruška se postupně dostávala do stále větších otáček.
Její dech se zrychlil až do jakéhosi hekání, v rytmu dosedání. Zatímco jsem jí jednou rukou hňácal kozy, druhá ruka začala hladit a masírovat její zadní polokoule.
To nebyla mámina prdelka, jako dva kmíny. To byla správně rajcovní, pevná prdel. Tohle všechno dohromady způsobilo, že moje vzrušení stále více rostlo, jak matematici definují, rostlo nade všechny meze. Protože to bylo dnes moje druhé číslo, neměl jsem už výstřik tak docela na kraji, ale přesto jsem začal ztrácet kontrolu.

Rozjetá Maruška už neustávala ve svém nadskakování a tak mi nedala možnost, abych rostoucí pocit sladce svědivé pohlavní křeče nějak zadržoval. Když jsem se dostal přes bod zlomu, ze kterého už není návratu, stačilo už jenom několik rázných dosednutí a pak jsem hluboko uvnitř její rozpálené kundičky, doslova explodoval.
Vzepjal jsem se jako luk a neartikulovaně zachroptěl. Ještě několikrát se zhoupla, zřejmě se ještě domrdávala a pak mi znehybněla v náručí. Protože mi před tím rozepnula košili, moje hruď se tiskla na její odhalené, nádherné melounky. Bylo to prostě božské.
Několik dlouhých minut jsme tak setrvali v blaženém stavu doznívání. Celou tu dobu jsme se líbali a tak jsme byli v dvojitém milostném spojení.
Kouzlo okamžiku však zvolna vyprchalo a my jsme se pomalu vrátili z nebe na lavičku. Maruška se sesunula stranou a usedla vedl mne. Z kabelky vyndala balíček papírových kapesníčků. Několik jich zmuchlala a vtiskla si je mezi nohy. Dalším kapesníčkem se pokusila otřít mi zaflákané okolí poklopce.
„Ani nevím, co je moje a co tvoje,“ řekla při tom laškovně.
Pak se sklonila a začala pusou čistit můj ochablý úd. Chvíli ještě trvalo, než jsme se oba oblékli a upravili, abychom mohli zase mezi lidi.
Volnou chůzí jsme potom došli vlahou nocí na Malostranské náměstí. Myslel jsem, že bychom tam nasedli na tramvaj. Když jsme tam však došli, Maruška si všimla, že na stanovišti taxíků je několik volných vozů.
„Vezmeme si taxika,“ pronesla rozhodně.
„Na to nejsem zvyklý,“ odpověděl jsem váhavě. „A taky na to nemám,“ pomyslil jsem si.
„S tím si nedělej starosti,“ řekla Maruška, jako by mi četla myšlenky. „Odvezu tě na Jarov do koleje a pak pojedu na Vinohrady. Leda, že bys…“ nedořekla.
„Leda že bych…?“ odpověděl jsem otázkou.
„Leda že bys chtěl jet se mnou ke mně. Alespoň bys věděl, kde bydlím.“
Jak asi myslíte, že jsem se zachoval, vážení čtenáři?

Autor

Navigace v seriálu<< Mindrák 07
5 44 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

pěkná povídka. Kolik to má ještě dílů?

1
0
Would love your thoughts, please comment.x