Mindrák 07

Toto je 7 díl z 8 v seriálu Mindrák

Schyluje se k slibné schůzce

 S nohama na stole, s šálkem kávy v dosahu a se zapálenou fajfkou jsem se konečně dal do čtení. Rukopis psaní byl hezky pravidelný, krásně čitelný a na první pohled bylo jasné, že jej psala ženská ruka. To bylo potěšující zjištění, protože v téhle inzerátově seznamovací branži se často vyskytuje spousta lumpáren. Různí perverzáci se vydávají za ženské a všemožně se snaží z mrduchtivých zájemců, pod nejrůznějšími záminkami, vyrazit nějaké prachy.

Jeden můj spolužák odepsal na slibný inzerát, kde dvě mladé kočky sháněli výkonného mládence s vekým M a pořádnou výdrží. Když jim natěšeně odepsal a nabízel svých 23 cm, za pár dní mu přišel balíček na dobírku, za 200 Kč. Když pak zásilku otevřel, zjistil, že obsahuje štůsek nařezaných novin a a dvě barevné fotky na kterých dvě neobyčejně obdařené děvenky provozují lesbické hrátky. K tomu byl doprovodný text: Posíláme ti pár fotek, abys věděl, co tě čeká.

Když se, mi celý nasraný svěřil, jenom jsem se usmál.
„Nakonec ti zase tak moc nelhaly. Poslaly dvě fotky, čili pár. Jó kámo, za blbost se platí.“
Sice se mu dostalo se zpožděním asi půl roku malého zadostiučinění, ale pocit znechucení a ztráta byť malého obolusu, jej natolik nasralo, že dalších pokusů s inzeráty se už vyvaroval.
Po čase byl předvolán na policii k podání vysvětlení a tam se dozvěděl, že se stal obětí podnikavého důchodce. Prohnaný dědek ve věku 70 let, si takto vylepšoval důchod a ve chvíli, kdy spadla klec, měl tímto pochybným, ale snadným způsobem na kontě neuvěřitelných 80 tisíc Kč.
Je sice pravda, že bych se mohl stát obětí podobného žertíku, ale jak jsem se začetl do dopisu, čím dál víc jsem byl přesvědčen, že se o žádný podfuk nejedná.

„Milý Tomáši.
Děkuji za Tvůj milý dopis, který mě skutečně zaujal. Když jsi psal, že jistě dostanu spoustu nabídek, měl jsi pravdu. Sešlo se mi 81 dopisů a musím přiznat, že jsem se při jejich čtení pobavila, ale někdy i rozzlobila. Některé jsou tak vyloženě primitivní, hulvátské, nebo vulgární, že jsem je ani nedočetla a rovnou odložila.
Takže vznikly dvě hromádky. Jedna, ta menší, k dalšímu uvážení a ty ostatní do koše. A potom další čtení, další třídění a nakonec zbyly jenom tři. Ten Tvůj je suverénně nejobsáhlejší a nejzajímavější, proto jsem se rozhodla, že nejdřív odepíšu Tobě.
Pokud se domluvíme na schůzce, nezávazně se sejdeme a uvidíme, zda si padneme do oka. Budeš se asi smát, ale já jsem tak trochu romantická a monogamně založená, i když vím, že k mému věku se to asi moc nehodí. Bylo by mi silně proti mysli, rozehrávat nějakou hru na více frontách.
Teprve pokud mezi námi neproskočí ta správná jiskra, odepíši na druhý dopis v pořadí. Ve svém dopise ses dost podrobně rozepsal o sobě a o svých problémech. Proto si myslím, že bych se měla trochu rozepsat i já, aby sis o mně udělal trochu představu. Jak jsem již v inzerátu uvedla, je mi 60 let a jsem 2 roky vdova. Se svým manželem jsem v poměrné shodě prožila 38 let. Jsem již od mládí silně sexuálně založená a snadno vzrušivá.
Naštěstí můj manžel byl podobného zaměření a tak jsme si v tomto směru docela vyhovovali. Bohužel, již kolem čtyřicítky onemocněl a musel brát spoustu prášků, které jej sexuálně utlumovaly právě v době, kdy jsem já procházela přechodem. Možná víš, že většina žen po přechodu ztrácí o sex zájem. U mne však se projevil pravý opak. Sex mi chutnal čím dál víc a když mi manžel nestačil, občas jsem si našla nějakou tu jednorázovou náhradu.
Žádný vážný a dlouhodobý vztah jsem však nikdy nechtěla, i když příležitosti by tady byly. A když Jiří umřel, ani mi nenapadlo najít si nějakého dalšího partnera. Zvykat si na někoho s tím, že stejně neodbourám jeho zlozvyky, na to jsem už moc pohodlná.
Takže v poslední době si pomáhám sama, pomůckami, které jistě znáš a o kterých se mi tady nechce psát. Je to východisko z nouze, ale živého milence to nenahradí a taky si s tím gumákem člověk moc nepokecá.
Proto jsem se rozhodla, že si najdu mladého, výkonného milence. Nestojím však o nějaké profesionály, kteří se tím živí. Mohu nabídnout jen pěkné milování, naprosto bez zábran a proto se domnívám, že tohle může ocenit pouze mladý kluk, kterého bych si mohla sama vyučit. Někdo jako Ty, koho bych mohla uvést, jemně a něžně, do kouzelného světa sexu.
Jak vidíš, píši Ti naprosto otevřeně, stejně, jako jsi napsal Ty mně. Je mi jasné, že bych mohla být Tvoji matkou a možná i babičkou, ale jsem naprosto zdravá, patřičně sexuálně při chuti a pokud Tě neodradila moje fotka, myslím, že bychom to spolu mohli zkusit.
Ujišťuji tě, že je to skutečně moje fotka z loňského roku, kterou jsem si sama udělala, digitálním foťákem se samospouští. Asi bych se nikdy nepřiměla k tomu, abych někomu pózovala nahá. Nahota, podle mého názoru, patří jenom k sexu.
Abych trochu urychlila naše seznámení, navrhuji Ti, abychom se domluvili telefonicky. Přiznávám, že mě Tvůj dopis vzrušil a že se opravdu těším na naše setkání. Výměna dopisů je zdlouhavá a proto myslím, že přes telefon to bude rychlejší. Pokud tedy budeš chtít, zavolej mi navečer, tak po 17 hodině, na č. 272 042 658.
Podařilo se mi sehnat záskok za nemocnou účetní ale nechci, abys mi volal do práce. Na ten rozhovor musíme mít klid a pohodu. Snad jsem napsala vše podstatné a doufám, že Tě moje otevřenost nějak neodradí. Budu se těšit na Tvoje zavolání a zatím Ti posílám takovou nesmělou, maminkovsko-babičkovskou pusinku. Měj se co nejlíp a brzy se ozvi.
Marie.
P.S. A nebuď ostýchavý a přiště mi klidně tykej. Neboj se, já už Tě veškeré ostýchavosti zbavím.“

 Dočetl jsem dopis, odložil jej a sáhl po vyhaslé fajfce. Pomalu jsem ji vyklepal, vyčistil, znova nacpal a zapálil. Tady bych měl asi vysvětlit, jak jsem k tomu kouření fajfky vlastně přišel.
Jako středoškolák jsem se bohužel naučil kouřit a samozřejmě jsem jsem v tom pokračoval i na vejšce. Protože však jsem byl odkázán na hubené kapesné od své mámy, brzy jsem zjistil, že kouření nejen ohrožuje zdraví, ale také leze do peněz. A protože takových, jako jsem já bylo na škole mnoho, bylo celkem obvyklé, že člověk v nejvyšší nouzi a na pokraji absťáku, oslovil spolužáka obligátní prosbou: „Hele vole, nemáš žváro?“

Pokud oslovený neměl, nebo nechtěl dát, odpověděl, že nemá. Problém byl v tom, že se nepůjčovalo, ale „kajlovalo“, což byla výpůjčka za možná někdy vrácení, až budou. Takže člověk, který si právě koupil krabičku se taky mohl ocitnout v situaci, že za necelou hodinu bude muset sám kajlovat. Zajímavou sebeobranu si vytvořil Richard Mrázek, který, byv osloven kajlařem, ochotně vytáhl z kapsy pytlík s tabákem a spolu s papírky to podal zájemci s vlídným pobídnutím: „Tak si ubal, kámo.“
Protože většina kajlařů balit cígo nedovedla, měl od nich brzy pokoj.
A tehdy se zrodila moje myšlenka na dýmku. Každý mladý člověk touží po tom, být originální. Prostě něčím se vyčlenit z davu. Proč bych já nemohl být výjmečný tím, že kouřím fajfku?
Čím dál jsem si s tou myšlenkou pohrával, tím víc se mi líbila. Nacházel jsem samé výhody. Vedle vyjmečnosti, budu mít zaručeno, že se navždy zbavím kajlařů, protože, jak se odjakživa říkalo, plnicí pero, fajfka a manželka se nepůjčují. Kouření fajfky je navíc (prý) zdravější. Fajfku můžete kdykoliv strčit do kapsy, pokud se na vás nějaký zapřísáhlý nekuřák oboří. Vyhaslou fajfku můžete znovu zapálit a nemusíte si dělat starosti s tím, kam odhodit vajgla.

Přiznávám, že to nebylo jednoduché. Kouření fajfky mi z počátku vůbec nechutnalo. Další náhradní řešení, totiž cpaní dutinek, sice tuto neřest poněkud zlevňovalo, ale neřešilo to problém s kajlaři. Při zmínce o cpaní dutinek, jsem si vybavil jednu legrační vzpomínku z dob studia na střední.
Do třídy se mnou chodili bratranci Rollové. Zatím co Láďa Roll, zvaný RollLáda byl zapřísáhlý nekuřák, Petr Roll, vulgo PetRoll kouřil snad už na základce. Jeho táta mu odmítal dávat denně prachy na krabičku cigaret a raději mu, aby z důchodu ušetřil, cpal dutinky. Každý den jich synáčkovi  do honosné, stříbrné, gravírované cigártašky nachystal deset.

Když jsme poprvé přišli k Petrovi na návštěvu, byli jsme obřadně představeni panu otci, penzionovanému přednostovi pošty. Bezvadně oblečený starý gentleman s motýlkem se nás zeptal, zda kouříme a potom nám z té stříbrné starožitnosti obřadně nabídl. Samozřejmě, všichni  jsme si rádi vzali. Starý pán pak podal synovi odlehčenou cigártašku a suše poznamenal: „Tak Petříčku, na dnešek už jich máš jenom šest.“
Toto sdělení Petra tak rozzlobilo, že si jednou pro vždy zakázal, abychom jej chodili domů navštěvovat.

Moje sžívání s fajfkou trvalo skoro rok. Po tu dobu jsem nosil po kapsách jak pytlík s tabákem a dýmkou, tak načatou krabičku cigaret. Postupem času jsem ale cigarety úplně odboural a skutečně jsem si vytvořil imige toho, co kouří fajfku.
Teď jsem tedy v naprosté pohodě pokuřoval a znova si pročítal dopis paní Marie.
Dost potěšeně jsem vzal na vědomí, že jsem vlastně vyhrál vyřazovací grandslam a že záleží jen na mně, jak dotyčnou dámu zítra v telefonu ukecám.

S radostným pocitem jsem se odklidil do koupelny a po krátkém sprchování jsem spokojeně zapadl do postele. Začal jsem si v duchu nanečisto připravovat, co ji do telefonu řeknu a co mi asi odpoví. Rozhodně jsem věděl, že moc stojím o to, abychom se sešli co nejdřív. S myšlenkou, že se k zbláznění těším, až ji zítra navečer zavolám, jsem krásně usnul.

Autor

Navigace v seriálu<< Mindrák 06Mindrák 08 >>
3.9 38 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
věrný čtenář

Nádherný jazyk, a úžasné budování napětí. A spousta omáčky kolem, která dodává na uvěřitelnosti, a díky které neplují hrdinové příběhu ve vzduchoprázdnu, ale působí opravdu jako živí lidé. Tohle Pan autor skutečně uměl!

Kittikit

Uz zkousel na ten telefon nekdo volat? 😁

2
0
Would love your thoughts, please comment.x