Trojka 11 (Žárlivý sex)

Jakmile jsme dorazili na pokoj, Klárka se na dlouhou dobu zavřela do koupelny, čímž v jistém smyslu potrestala Jakuba, který měl velmi pádné důvody, proč se těšit na sprchu.
Jakub ale proti jejímu bezohlednému chování vůbec neprotestoval, neboť si už zvykl, že naše milá Klárka se umí chovat víc než sobecky a rozmazleně (v čemž jsme ji často nevědomky podporovali). Pustil si televizi, na kterou hleděl, ale nevnímal ji, a trpělivě čekal, kdy z koupelny přestane doléhat nekonečný zvuk tekoucí vody.

Měl jsem chuť Jakuba alespoň poškádlit otázkou, proč si nesedne, ale raději jsem mlčel, stejně jako on. Na jazyk se mi však draly jiné otázky. Například ta, proč Klárce tajně dával kapky na zvýšení sexuálního apetitu, když ví, že je sama o sobě jak věčně nadržená dračice.
Podíval jsem se na něho a zvažoval jsem, zda využít chvíle, kdy jsme sami, abych z něho dostal nějaké logické vysvětlení, proč se o svém, dle mého názoru dost pitomém, nápadu neporadil se mnou.

Několik vteřin předstíral, že je silně zaujat reklamou na dámské vložky, ale pak na mě pohlédl a pochopil, že celou záležitost nemíním přejít jen tak mávnutím ruky.
„Já to nemyslel špatně,“ odpovídal mi Jakub na nevyřčenou otázku.
Než jsem se ho zeptal, jak to teda myslel, sám pokračoval dál.
„Dva dny před tím, než jsme odjížděli, mi řekla, že by chtěla zkusit něco nového, hodně odvážného a třeba i dost zvrhlého,“ začal vysvětlovat pohnutky, které ho vedly ke koupi rádoby zázračných kapek, „jenže se bála, že na to nebude dost připravená, že ji cesta a případné komplikace, které nakonec skutečně byly, určitě unaví a pak z toho nebude nic mít. Říkala, že když není v klidu a v pohodě, tak se nedokáže uvolnit a logicky na to ani nemá chuť, a když už na sex v takovém stavu přistoupí, tak je to jen takové to běžné šup sem šup tam, které ji samotnou ani moc nebaví… Sice se tváří, že je neustále nad věcí, ale ne vždy je to pravda,“ sděloval mi Jakub a já přitom již po několikáté kladl sám sobě nevyřčenou otázku, proč tohle všechno svěřovala jen a pouze jemu a mě o tom neřekla ani ň.

Zpočátku jsem díky tomu měl tendenci zpochybňovat pravdivost jeho slov, ale čím více prostoru jsem dával jeho monologu, tím více mi jeho zpověď připadala věrohodná.
„Kdybych jí to řekl, tak mě s tím pošle do háje, protože by měla pocit, že její věčně mokrá kundička nepotřebuje povzbuzovat a nedala by si říct. A sám moc dobře víš, jak vypadá, když si postaví hlavu,“ strohým souhlasem jsem mu dal za pravdu a pak jsem si neodpustil dotaz, proč se neporadil se mnou.
„No ještě řekni, že bys kolem toho neměl spoustu keců a takové ty černé myšlenky, že jí tím můžeme ublížit, aby jí nebylo špatně, aby to náhodou nepoznala…“ spustil Jakub a přestal až ve chvíli, kdy sám vyřkl to, co už se bohužel stalo.
„Promiň,“ omluvil se mi konečně, „měl jsem se hned přiznat a nenechat tě v tom vykoupat.“
„To je dobrý,“ řekl jsem celkem upřímně, protože mnohem víc než Jakubovo tajnůstkářství mě trápila vidina toho, že Klárka má z nějakého důvodu větší důvěru k němu, než ke mně, ačkoli její pravidla nastavená pro náš netypický vztah (která ona sama vymyslela) nepřipouštěla nic, co by nás mohlo takto rozštěpit.
„Mimochodem,“ dodal jsem po chvilce, „vykoupaný jsi z toho spíš ty.“

Jakubovi má poslední slova došla až v okamžiku, kdy Klárka konečně vylezla z koupelny a řekla mu, že už si může jít vymydlit tu svoji vymáchanou prdelku.
Za jiných okolností by jisto jistě vyzval naši milou slečnu, aby mu šla s onou činností pomoci, ale tentokrát měl stále pocit provinění, a tak se mlčky odebral k očistě.

Ačkoli se mí společníci v pokoji prostřídali, atmosféra zůstávala dál napjatá. Klárka si sušila umyté vlasy a já ji přitom po očku sledoval. Zdálo se mi, že má chuť něco říct, ale vypadala, že neví, jak začít.
„Fakt to byl jenom Kubův nápad?“ ptala se po několika minutách mlčení.
„Jo,“ odpověděl jsem stroze, protože jsem jí nechtěl říkat, co jsem se od Jakuba dověděl.
Doufal jsem, že se mi alespoň teď sama svěří nebo přinejmenším naznačí, že ne vše je v jejím nitru takové, jak se navenek může zdát.
„Přece si musel něco tušit,“ odmítala mi věřit, čímž mi způsobila další bolístku na duši. „Jste kámoši už tak strašně dlouho, říkáte si všechno a děláte spolu… no taky v podstatě všechno, tak nepovídej, že se ani náznakem nezmínil,“ tahala ze mě Klárka pravdu, kterou jsem ji už dávno řekl.
Měl jsem sto chutí jí povědět, že mě mrzí její nedůvěra, ale nechtělo se mi riskovat, že pak bude mít zas nejapné poznámky na moji údajnou emoční přecitlivělost.
„Když mi nevěříš, zeptej se Jakuba,“ pronesl jsem co nejvíc v klidu, ale sám jsem postřehl, že má slova znějí uraženě. „Třeba ti řekne pravdu. A třeba ti to i vysvětlí,“ dodal jsem hlasem, který již tolik neprozrazoval mé rozpoložení.
„A proč mi to neřekneš ty? On bude beztak dělat drahoty a říkat kdovíco, že ani nebudu vědět, co je kec a co je pravda… Já mu to neřeknu, žes mi to prozradil… Snad chápeš, že bych ráda věděla, co vás – teda sorry – co ho k tomu vedlo,“ přemlouvala mě neodbytně, ale já byl odhodlaný mlčet.
„Jéžiš, nedělej drahoty. No tak, broučínku,“ zkoušela to na mě tím, že dělala psí oči a oslovovala mě něžně, jak to mám rád (což na mě bylo možná znát).
Když jsem ovšem ucukl od jejího pokus pohladit mě po vlasech, došla jí se mnou trpělivost a její láskyplný tón byl v tu ránu pryč.
„Ty mě jako nevěříš, že bych mu to nevykecala?“ tázala se zvýšeným hlasem.
„Tak to je fakt vtipný,“ neudržel jsem se, „ty mě tady budeš říkat, že já ti nevěřím, když…“ Bez servítek jsem jí chtěl dát sežrat vše, co jsem se před chvílí dověděl, ale naši počínající hádku přerušila nepříjemně znějící rána z koupelny.
Oba jsme strnule pohlédli k zavřeným dveřím a čekali, že uslyšíme nějaký další zvuk, který by nám dal znamení, že je tam vše v pořádku. V koupelně však zavládlo děsivé ticho, a tak jsme se vydali zjistit, zda je Jakub celý.

Zatímco já taktně volal skrz dveře, zda se mu něco nestalo, Klárka bez ostychu rovnou otevřela a našla Jakuba nahého na podlaze. Hysterickým tónem začala pronášet hned ty nejčernější scénáře, čímž ho probrala dřív, než k němu stačila zakleknout.
„Cos dělal, ty trdlo?“ ptala se s evidentní úlevou, když ho láskyplně objala. Jakub se přitom chytal za temeno, do něhož se zřejmě udeřil.
„Spadl sem,“ sdělil to, co jsme si dokázali logicky odvodit.
„Zamotala se ti hlava?“ vyptávala se Klárka, a aniž by čekala, co řekne, sama odpovídala. „To bude tím, že si večer nic nejedl… a taky to vedro tady, ten větrák to vůbec nezvládá, je tu děsný vlhko…“ mlela své domněnky, které zřejmě považovala za pravý důvod, proč se nyní držel za hlavu.
„To ne,“ vyvracel Jakub, „já si jen chtěl pořádně…“ Najednou se zarazil a stydlivě se začervenal.
„Co?“ dožadovala se Klárka odpovědi, zatímco mu pomáhala na nohy a neustále si ho starostlivě prohlížela.
„No, chtěl jsem si něco pořádně umejt a tak jsem hledal vhodnou pozici, až jsem ztratil rovnováhu a spadl,“ vysvětlil nám, načež ho Klárka opětovně objala, jakoby právě vstal z mrtvých.
„Tak mi přece pomož,“ řekla mi nevybíravě Klárka, když se Jakub začal pokoušet udělat krok a přitom se mu podlomila kolena.
Ač nerad, přispěchal jsem poslušně na pomoc a každý z jedné strany jsme ho podpírali až do postele.

Jakub si mínil jen sednout a chvíli počkat, než se vzpamatuje, ale Klárka trvala na tom, že to může být otřes mozku a nejraději by s ním jela na pohotovost. Něco takového Jakub zarytě odmítal, stejně jako Klárka odmítala připustit, že by se hned zvedal z postele.

Když ho přiměla lehnout, donesla mu studený ručník na hlavu, a přitom se ho neustále vyptávala, jak mu je. Ta přemíra péče vůči někomu, kdo byl evidentně vcelku v pohodě, mi lezla krkem. Využil jsem proto volné koupelny a vlezl jsem pod sprchu, kde jsem polemizoval nad tím, zda by se Klárka chovala stejně, kdybych byl tím nešikou já.

Po čtvrt hodince jsem byl zpátky v pokoji, kde jsem spatřil spícího Jakuba a vedle něho přitulenou Klárku, která ho tak krásně objímala, až mi z toho zabolelo u srdce. Svůj původní záměr, že ze sprchy půjdu rovnou spát, jsem v mžiku přehodnotil a místo toho jsem si sedl na židli před televizi.

„Pšš,“ ozvala se Klárka, která si přitom dávala prst na ústa, „spí.“
Pokrčil jsem rameny, jakože nevím, co mi tou informací chce sdělit, a dál jsem hleděl před sebe na obrazovku.
„Zeslab to,“ žádala šeptem a přitom se tiše jako kočka zvedala z postele, „ať ho nezbudíš.“
Když jsem mírně zeslabil zvuk a domníval se, že takto to musí bohatě stačit, Klárka došla, vzala mi ovladač z rukou a televizi zeslabila natolik, že jsem ji rovnou vypnul.
„Přece se můžeš zabavit jinak, než koukáním na telku,“ řekla mi a pohledem přitom nehleděla na mě, ale na spícího Jakuba.
„To nevím,“ odpověděl jsem nakvašeně, když jsem viděl, jakou má o mého kamaráda neuvěřitelnou péči.
„Tak si třeba čti,“ nabízela mi řešení, které jsem zavrhl s tím, že na knížku nemám náladu.
„Nebo si třeba můžeme něco zahrát,“ navrhla po chvilce a čekala, že já budu tím, kdo začne vymýšlet možné hry, které by se daly hrát takřka bez ničeho ve dvou lidech na jednom místě a ještě k tomu nejlépe bez řečí.
„Já myslel, že chceš jít spát,“ odpověděl jsem tak, abych se jí raději zbavil a nemusel se trápit svými žárlivými myšlenkami.
„Chtěla sem,“ pravila, „ale raději zůstanu vzhůru a dohlídnu na něj.“
Překvapeně a zároveň nechápavě jsem na ni pohlédl s otázkou, jestli tím myslí, že kvůli jeho uklouznutí míní probdít celou noc.
„Ale ty si jdi klidně lehnout,“ navrhovala mi něco, co jsem najednou odmítal přijmout jen proto, abych náhodou nevyhověl jejímu přání se mě zbavit.

Dál jsem seděl na židli před televizí, ale místo na obrazovku jsem koukal na Klárku ve volném dlouhém tričku, které si brala na spaní místo noční košile. Odhadoval jsem, jestli je pod tím úplně nahá, nebo zda má ještě kalhotky, které si často svlékala až před samotným ulehnutím k spánku (pokud v nich rovnou neusnula). Napadlo mě, že absence kalhotek by mohla znamenat, že zatímco jsem se sprchoval, ona mu za mými zády dopřála rekonvalescenční sex.

Za jiných okolností by si už dávno všimla upřeného pohledu, kterým jsem se jí vpíjel pod kůži, ale ona měla plnou hlavu Jakuba, na kterého nepřestávala hledět.

Až po hodně dlouhé době si znovu vzpomněla, že jsem tu taky, a otočila se na mě. Spatřila můj zasmušilý výraz a tak se mě pokusila úsměvem rozveselit, což se jí (zcela výjimečně) nepovedlo.
„Snad bude v pořádku,“ pronesla Klárka obavy o kamaráda (skutečně byl pro ni stále jen kamarád?) a mimoděk mi položila dlaň na stehno, kam nedosahovala látka mých spodků.
„Co tak koukáš?“ ptala se mě, když jsem si ji stále prohlížel, jako bych ji chtěl uhranout.
Neodpovídal jsem, jen jsem pokrčil rameny a tak se Klárka na okamžik změnila zase v tu neukojenou dračici.
„Měl jsi snad málo?“ pohledem přitom sjela do mého rozkroku.
„Asi,“ odpověděl jsem stroze a prohlížel jsem si její nahá stehýnka.

Náhle mi nečekaně přejela dlaní po noze až do klína a do dlaně uchopila mé přirození.
„Jednu rychlovku bych ještě zvládla,“ řekla hlasem, v němž jsem i přes svolení ho do ní vrazit nenacházel to, co jindy.
Za těchto okolností jsem neměl zrovna moc chuť pouštět se do sexu s někým, kdo je v myšlenkách u někoho úplně jiného. Zároveň jsem však nemohl odolat možnosti zjistit, zda na sobě má kalhotky.

Přisunul jsem se k ní a přes látku trička jsem jí dlaněmi zmáčkl prsa o něco víc, než byla zvyklá. Už jsem jí chtěl svlékat tričko, ale v tom mě zastavila a řekla, že tady ne. Přitom ukázala na postel, kde ležel Jakub, a dopověděla, že ho přece nechceme vzbudit. Neříkal jsem jí, že mi na jeho spánku pramálo záleží, ale z důvodu zvrhlé touhy rozlousknout otázku, zda je i dole na ostro nebo ne, jsem za ní mlčky odešel do koupelny a zavřel za námi dveře.

Položil jsem ruce na její zadeček a začal jsem mít dojem, že pod látkou trička necítím už nic jiného, než sametově hebkou kůži jejího těla. Snad leda že by měla tanga, pomyslel jsem si a chtěl jsem si to ihned ověřit, ale Klárka mi odstrčila ruce a řekla, abych vzal nejsušší ručník a položil ho na zem.

„Klidně to můžeme dělat tak, že ručník nebude potřeba,“ navrhoval jsem, ale Klárka odmítla s tím, že nechce mít zas otlačená kolena od tvrdé podlahy.
„Tak si to můžeme rozdat ve stoje,“ dával jsem jí další možnost.
„To víš, že jo,“ pověděla mi tónem, který se mi ani trochu nezamlouval, „a skončíme jako Kubík.“
Její zdrobnělé oslovování Jakuba mi lezlo krkem víc, než obvykle.
„No tak prosím,“ řekl jsem, když jsem hodil na zem jeden z mokrých ručníků, na který si Klárka, jež vypadala podivně nesvá – jakoby se právě chystala přijít o panenství – ulehla.

„Počkej ještě,“ zastavila mě, když jsem si k ní klekal a chtěl jí roztáhnout nohy. Ona se však mrštně zvedla a šla ke dveřím, které pootevřela. „Ať ho slyšíme, kdyby něco.“
Její sdělení mi způsobilo nemalý pokles erekce, kterou jsem potřeboval nějakým způsobem dostat zpět.

„Sundej si tričko,“ řekl jsem nezvykle autoritativně.
Uposlechla a já krom dokonalých pevných prsou spatřil ke své radosti i tenké kalhotky, jejichž látka byla stejně rozkošná, jako její pokožka. Naděje, že její klín nestačil Jakub před spánkem navštívit, mi dodala zpět alespoň trochu ztracené chutě a já se tak nemusel již stydět odhalit rozkrok.
„Vem si ho do ruky,“ přikázal jsem a Klárka, která se vůbec nepodivovala mému netypickému chování, mi ho sevřela v teplé dlani.
„Pevněji,“ vyslovil jsem přání, které taktéž beze slova splnila.
„Rychleji,“ pokračoval jsem v rozkazech.
„Hlaď si ji u toho,“ poručil jsem po chvíli, kdy jsem měl už penis ukázkově tvrdý.
Klárka využila situace, kdy jsem byl zaujatý sledováním toho, co dělala ve svém rozkroku, kde se jí začal objevovat mokrý flíček, a ustaraně pohlédla z koupelny do pokoje, aby se přesvědčila, zda Jakub stále spí.

Napadlo mě, že ta skvrna nemusí znamenat její roztouženost, ale může se jednat o semeno, které z ní ještě stále vytéká. Nečekaně jsem jí odstrčil ruku z klína, kde si nepřítomně jezdila a sundal jsem jí kalhotky, do nichž jsem nenápadně nakoukl, abych odhalil, co je promočilo.
Na sperma to naštěstí nevypadalo a tak jsem mohl být zas o něco klidnější.

Pro úplnou jistotu jsem Klárku povalil na záda, roztáhl jí nohy, díky čemuž se jí kundička o něco víc pootevřela, ale nic, co by naznačovalo semeno, se z ní neřinulo. Pak jsem ji ještě olízl, abych ochutnal šťávičku, která mi přišla jako obvykle a následně jsem jí tam rovnou přiložil penis a bez varování ho zarazil do jeskyňky.
„Jau,“ vyjekla a automaticky natáhla ruce, aby mě odstrčila, „co blbneš?“
„Šukám,“ odpověděl jsem tvrdě, a aniž bych se mírnil, natlačil jsem na ni i přes její odpor své tělo, díky čemuž jsem se penisem dostal hlouběji, než by se jí líbilo.
„Proč na to jdeš tak hrr?“ ptala se překvapeně.
„A proč ne?“ odpověděl jsem otázkou a pak jsem dodal, že někteří takto šoustají úplně běžně.

Možná chtěla na má slova reagovat, ale místo toho zahekala, protože jsem dorazil tam, kam moje délka ptáka dosahovala. Nenechal jsem ji ani vteřinku na vzpamatování se a rovnou jsem ji mrdal jako zběsilé zvíře.
„Ne… neb… ne-bl-bni,“ vysoukala ze sebe, zatímco jsem do ní bušil jako o život.

Náhle jsem skutečně zvolnil tempo, vlastně téměř zastavil, ale nebylo to proto, že bych jí chtěl vyjít vstříc.
„Máš tam pastu,“ ukazoval jsem jí na místo nedaleko pravého ucha, z kterého se jí díky mému divočení odhrnuly vlasy.
„Já si zuby ještě nečistila,“ prozradila se dřív, než jí to došlo.
Nekomentoval jsem to. Místo slov jsem použil násilí, které jsem bez ostychu promítal do sexu. Klárka z mého počínání nebyla zrovna nadšená, což bylo znát na její neuvolněné kundičce a nezvykle malém množství sekretu, kterého jindy produkovala celé potoky.
Ještě několikrát jsem do ní hrubě přirazil až po koule, než i mě začala soulož na sucho bolet.

„Kde je nějakej lubrikant,“ zeptal jsem se a Klárka, která vypadala, že by mi nejraději řekla, abych nic nehledal a šel raději spát, ukázala na poličku vedle umyvadla.
Vzal jsem gel a začal ho nanášet mezi její roztažené nohy. Klárka přitom nejprve ucukla, jak ji mazání zastudilo, a následně viditelně znejistila, když si uvědomila, že gel jsem neaplikoval na kundičku, ale na druhou dírku.
Aby se nemohla vykroutit, položil jsem jí levou ruku na břicho a ukazováček pravé ruky jsem jí zarazil do zadku. Pozoroval jsem, jak si skousla rty, aby nevykřikla (a nevzbudila Jakuba, jak jsem si domyslel). Jen co jsem vytáhl první prst, přidal jsem rovnou druhý a strčil jí tam oba najednou.

Začala házet zadečkem, ale příliš prostoru k nějakému úhybnému manévru neměla. Měl jsem neodolatelnou chuť ji trápit. Uchopil jsem penis a mířil s ním mezi její pokrčené nohy. Přitom jsem sledoval její obličej. Podle výrazu, který právě měla, čekala bolest. Žaludem jsem jí obkroužil análek a když už se se zatnutými zuby připravovala na brutální příraz, vrazil jsem jí ho do kundičky, až to zamlaskalo.
Úleva, kterou z toho měla, netrvala dlouho. Po pěti přírazech do jeskyňky jsem ho nečekaně posunul o kousíček níž a vnikl s ním do zadečku. K mému nemilému zjištění byl pyj větších rozměrů, než byla v daný moment její narychlo promazaná prcka schopna pojmout, a tak jsem bolestivým syknutím doprovodil Klárku, která mě zase odstrkovala od sebe.

„Raděj zezadu,“ přála si najednou sama změnu polohy, kterou jsem jí umožnil provést a pak jsem znovu ponořil ptáka do nepříliš mokré lasturky. Následně jsem ho přiložil k zadečku, abych tentokrát zvolil pomalejší postup. S trochou násilí jsem do ní zastrčil žalud a chvíli jsem takto čekal, než jsem zvolna nasunul další část penisu do jejích střev. Bylo znát, že do ideálního uvolnění má dneska hodně daleko. Snad to bylo mým drsným přístupem, ale možná to bylo i tím, že duchem se nenacházela u mě, ale u Jakuba.

Díky těmto myšlenkám jsem měl vztek, který otupil mé smysly a zabránil mi vnímat bolest, již jsem i já pociťoval při tvrdém análním sexu v sevřeném zadečku. Úzká štěrbinka a mé zběsilé tempo mě hodně rychle dostaly téměř na vrchol, ale já ještě nechtěl. Vytáhl jsem ho z Klárčiny prdelky a poručil si, aby si sedla a vzala mi ho do úst.

Odmítla. Nechtěl jsem ji v tomto přemlouvat či nutit, ale úplně jsem se svého nevzdal a tak jsem si ho začal honit těsně před jejím obličejem. Poslední můj příkaz zněl, aby otevřela pusu a všechno spolkla.
Poslechla. To, co se mi podařilo strefit do její otevřené pusinky, spořádala, a s úlevou si oddechla, že už mě má z krku.

„Promiň,“ řekl jsem provinile, když jsem jí podával ruku, abych jí pomohl na nohy.
„To je dobrý,“ zamumlala nepřesvědčivě a odmítla si nechat pomoct.