V jednom domě, v jednom vchodě 02

Slepou sousedku necháme svému vlastnímu osudu, nebo spíše vašim představám a zaměříme se na další obyvatelku vchodu, starší paní z třetího patra.

Zpráva na Whatsappu mě vyvedla trochu z míry.
Seděl jsem v křesle, hlavu stále plnou vzpomínek z návštěvy nevidomé sousedky.
I když vzrušení dávno pominulo, jisté šimrání v rozkroku stále přetrvávalo. Stačilo jen pomyšlení, nebo vzpomínka na nějaký předešlý zážitek a vzrušení se okamžitě dostavilo zpět.

Jakmile se chlapovi přelije krev z hlavy o trochu níže, mívá to vliv na jeho uvažování. Nakonec, ta starší dáma, která se již několikrát nabízela, alespoň si to myslím, není zase úplně k zahození. Když si odmyslím ten věk a pár vrásek navíc…
V hlavě se mi vybavila scéna z filmu Ostře sledované vlaky. Ono takové otření parůžku o starší dámu, nemusí být zas tak špatné.
Odezva tam dole to potvrdila.

Ještě chvíli jsem se díval na mobilní telefon a rozmýšlel se. Večer bude dlouhý, v televizi nic pořádného nedávají, na procházku se mi nechtělo.
Po chvilce váhání a rozhodování jsem zvedl telefon a odepsal: „Za chvíli jsem u vás, můžete stavět na kávu.“

Když otevřela dveře, ani nic jiného jsem nečekal. Nechal jsem jí určitou dobu na to, aby se stačila připravit na mou návštěvu. Tušil jsem, že se na chvíli zastaví u zrcadla, učeše se, nalíčí a přijde mi otevřít v župánku, který provokativně nechá mírně rozevřený.

Nemýlil jsem se.
Opravdu, stála mezi dveřmi v bílém županu.
„Omlouvám se, před chvílí jsem vylezla z vany a nestačila jsem se upravit,“ štěbetala a ustoupila stranou, abych mohl vejít dovnitř.
„Tak já přijdu později,“ poškádlil jsem ji a obrátil se k výtahu.
„Nikam nechoďte,“ uchopila mě za ruku, „jestli vám to nebude vadit, jak jsem oblečena.“
„Nebude,“ ujistil jsem ji a vešel do jejího bytu.

„Posaďte se u mě,“ nabídla mi místo na pohodlné sedací soupravě. Vybral jsem si raději křeslo, které se mi zdálo příhodnější a měl jsem z něho pěkný rozhled po místnosti, a odkud bylo částečně vidět i do kuchyně. Obě místnosti byly od sebe odděleny pouze zbytkem původní příčky.

Zatímco připravovala v kuchyni kávu, rozhlížel jsem se po pokoji a přemýšlel o tom, jak se mám zachovat. Určitě má připravený nějaký plán. Jen tak mě asi nezvala.
Nechám to na ní, rozhodl jsem se.

„Nedáte si ke kávě zákusek?“ ozvalo se z kuchyně. „Šla jsem odpoledne kolem cukrárny a dostala jsem na ně chuť, ale samotné se mi je nechce jíst.“
To vyprávěj holubům na střeše, napadlo mě. Ta ženská návštěvu cíleně plánovala, proto ty zákusky.
„Jaké máte?“ projevil jsem zvědavost.
„Větrníky a indiánky,“ ozvalo se z kuchyně. „Hned je přinesu.“
A opravdu, za chvíli položila na stolek tácek se zákusky. „Káva bude hned,“ omlouvala se.

Když pokládala na stolek zákusky, nahnula se nade mnou tak, aby mi umožnila výhled do rozevřeného županu. Musel bych být z kamene, abych se nepodíval.
Spatřil jsem dva docela pěkné prsy, částečně zakryté látkou, ale zase ne tolik. Jen několik milimetrů zbývalo k tomu, abych zahlédl i okraje dvorců bradavek.

Jestlipak to udělala úmyslně, napadlo mě v první chvíli, ale rychle jsem odvrátil zrak, aby si nemyslela, že se jí schválně dívám do výstřihu.
Podívala se na mě a pak sklonila hlavu ke svým prsům.
„Promiňte,“ řekla provinile, „dojdu se převléci.“
„Nikam nechoďte, mně to nevadí, naopak se mi ten župánek líbí,“ dodal jsem.

Vrátila se do kuchyně. „Už se to nese,“ šveholila a postavila přede mě hrnek kapučína s bohatou pěnou. Neopomenula se opět sehnout a tentokrát ukázat ještě více odhalená prsa.

Posadila se naproti mně na pohovku. Snad opět úmyslně nechala mírně rozevřený župan a ukázala tak trochu více hladká stehna.
„Jestli chcete, přislaďte si kávu. Já mám ráda všechno sladké,“ sáhla pro lžičku.
Ta jí ale z možně nahrané neopatrnosti upadla na zem. Ohnula se pro ni a přitom rozevřela nohy natolik, že jsem naprázdno polkl.
Nešlo se totiž v tu chvíli nepodívat do míst, která na okamžik poodhalila.
Mezi rozevřenými stehny jsem zahlédl chlupy porostlý klín. Neměla kalhotky.

„Jsem stará nešika,“ omlouvala se.
„Nešika možná, ale stará ne,“ snažil jsem se zavtipkovat. Před očima jsem měl stále její tmavý trojúhelník mezi stehny, který mě tak zaujal, že bouře v kalhotách začínala nabývat formu tak, že už to muselo být vidět.
V té chvíli taky ve mně uzrálo rozhodnutí, že si tentokrát zašukám. Příležitost se naskytla, a byl by to hřích ji nevyužít.
Doufám, že se nemýlím, napadalo mě ještě jednou, než jsem se odhodlal k dalšímu.

„Pojďte si sednout ke mně,“ poposedla si na pohovce.
„Jdete na to rychle,“ zakroutil jsem hlavu, ale vstal jsem a sedl si vedle ní. Moji poznámku přešla mlčením.
„Takhle se nám bude líp povídat,“ zakrývala výmluvou plány, které se jí začaly odvíjet v hlavě.

Brnění mého ocasu začínalo být až nepříjemné a tlak žaludu na látku slipů sílil.
Nemůžu se ale na ni vrhnout, rozepnout jí župan a položit ji na gauč. Touto rychlou akcí bych určitě vše pokazil.
Musí se na to pomalu.

„Máte tady nějaké smítko,“ zalhal jsem při pohledu na rozevřený župan.
„Kde?“ zeptala se, sklonila hlavu a marně hledala neexistující nečistotu.
„Tady,“ odhodlal jsem se konečně k činu a sáhl jí na prso, přes látku županu.
„Ani jsem si nevšimla,“ podotkla, uchopila mou ruku a přitiskla si ji více k tělu.
Byl to velice příjemný dotyk. Cítil jsem plnost jejích ňader, i když byla na stisk víceméně měkká.

„Ty sis to vymyslel,“ zadívala se mi do očí, „aby sis mohl sáhnout, co?“
Polkl jsem a mlčky přikývl.
Určitě přivítala mou iniciativu a po chvíli se sama ujala jejího pokračování.
Ruku, kterou si držela na ňadru, i s tou mou, přesunula na druhé prso, ale tentokrát ji zasunula pod župan.
Dotyk s nahou pokožkou zapůsobil jako elektrický výboj. Stiskl jsem jí prso a začal je mnout, hledal jsem bradavku, abych se s ní pomazlil.

V ten okamžik jsem přestal vnímat náš věkový rozdíl, rozhrnul jsem jí župan více a přitiskl se k bradavce ústy a začal ji sát.
Vypjala se, a nabídla mi i druhý prs. Mačkal jsem je intenzivně oba a střídal líbání a sání jedné i druhé bradavky, vztyčené jako anténky.
Zrychlený dech a jemné sténání, byly důkazem i jejího vzrušení.

Pomalu si lehala do polštářů, poházených na pohovce a bylo jasné, že nezůstane jen u líbání ňader.
Chvíli jsem se nad ní zvedl, uchopil pásek županu a neobratně jej rozvazoval. Pak jsem uchopil okraje a celý župánek jí rozevřel.
Před zraky se mi otevřel pohled na její nahé tělo. Myslel jsem si, že se objeví něco, odpovídající jejímu věku, ale překvapila mě hladká bílá pokožka, pevné břicho a rozkošný pupík.
Co mě však překvapilo nejvíc, byl masitý hrbolek mezi stehny, porostlý tmavými chloupky, mezi nimiž prosvítala štěrbina jejího pohlaví.

To, co jsem před několika minutami viděl z dálky, měl jsem nyní přímo před očima, mohl jsem si na to sáhnout.
Sklonil jsem se nad ní, a políbil ji na chomáček chloupků.
Zřejmě nelhala, když tvrdila, že před chvílí vylezla z vany. Voněla tam hezky čistotou a drahým toaletním mýdlem, nebo nějakým luxusním deodorantem.

Neodolal jsem a jazykem jí olízl stydké pysky. Zasténala a vypnula proti mým ústům pánev. Rozevřela nohy, až jí jedna spadla podél pohovky. Brána jejího pohlaví se doširoka rozevřela a nechala podívat se do svého nitra. Pod vystupujícím poštěváčkem jsem zahlédl ještě uzavřený otvor pochvy.
„Neboj, za chvíli ti ji roztáhnu,“ řekl jsem si pro sebe. Napřed jsem jí tam zarejdil jazykem a snažil se špičku zasunout, do ještě uzavřené dírky.
Přesto mi na jazyku již ulpěly stopy jejího intenzivního vlhnutí.

„Chci se pomilovat,“ řekla vzrušeně, nadzvedla se a hledala přezku pásku kalhot.
Po krátké době vylovila ztopořený úd a chvíli se na něj zálibně dívala. Nakonec ho stiskla ve své dlani, přetáhla kůži a obnažila temně rudý žalud.

Opět se pokládala do polštářů, můj úd pevně držela v ruce a snažila se ho vklínit mezi stehna.
„Nemusíš si dávat pozor,“ ještě mě stačila upozornit a již jsem na žaludu cítil vlhkost pysků.

Chvíli to trvalo, než jsem překonal tuhost sevřeného otvoru, zřejmě se dlouho nemilovala, ale nakonec jsem do ní vnikl v celé délce svého přirození.
Když ho ucítila na samém dně, kvitovala to silným vydechnutím.
Zprvu pomalé pohyby nabíraly na rychlosti a obývacím pokojem se rozléhaly mlaskavé zvuky zpocených těl a pravidelné vrzání pohovky.
Pak už jen následoval její výkřik ze silného vyvrcholení a mé tlumené vzdechy z toho, jak jsem ji plnil semenem.
„Bylo to hezké,“ pochválila můj výkon a připravenými kapesníčky, které měla v kapse županu, si vytírala vytékající sperma.

„Zazvonit můžeš kdykoli,“ loučila se se mnou později mezi dveřmi. „Ráda tě zase uvidím.“
Teprve za zavřenými dveřmi jsem si uvědomil, že jsem ji ani jednou neoslovil křestním jménem.
Při pohledu na vizitku na dveřích jsem si uvědomil, že se jmenuje Růžena.