V srdci Austrálie

Sarah milovala auta, zejména ta terénní a jízdu po těch nejhorších cestách. I proto se vyučila automechanikem a svými znalostmi předčila kdejakého muže. Tím si trochu naběhla, protože mužům se dotýkala jejich ega a žila tak sama bez přítele, ač šlo o pěkně stavěnou blondýnku v nejlepších letech. Bylo jí čerstvě pětadvacet.

Svoji samotu však nesla s humorem sobě vlastním a právě se chystala o přejezd Austrálie napříč volným terénem bez silnic a omezení. Nešlo o žádnou sázku, nebo závod, nic takového. Prostě jen o svobodnou jízdu, kterou tak milovala.
Pojede stále rovně z Amidale, svého bydliště na východě, do Port Hedlandu na západním pobřeží. Šlo o nějakých 4000 kilometrů cestou necestou.
Naložila do auta vše potřebné, ještě něco navíc a vyrazila vstříc dobrodružství.

***

Frank „Fanda“ Synatra seděl za volantem svého kamionu a brázdil nekonečné kilometry silnice A87 z Adeleine do Darwinu. Byla to cesta přes pustinu centrální Austrálie s minimem civilizace. Vlastně kromě Alice Springs na trase žádné jiné město nebylo. Ale to mu nevadilo a všechny takové zakázky ochotně bral.

Frank žil osamělým životem kamioňáka. Byl synem emigrantů z Evropy, konkrétně z Československa, ale to místním nic neříkalo. Po marné snaze žít usedlým životem, si půjčil peníze, zakoupil kamion a jezdil ty nejdelší a nejneoblíbenější trasy, které řada jeho kolegů odmítala. Tím se docela dobře uživil a byl svým vlastním pánem.
Jeho truck se mu stal i pojízdným domovem a v nástavbě za kabinou měl vše, co potřeboval pro život.
Fyzickou potřebu ženy řešil v nevěstincích na trase a i na to si zvykl. Bylo mu skoro čtyřicet let a to už mužům klesá hladina testosteronu a potřeba šukání se pomalu ale jistě snižuje.

***

Červený Hummer stál uprostřed rovinné pustiny a Sarah lamentovala nad tím nadělením. Zase píchlá pneumatika. To najela na ježuru, kterých se to tu jen hemžilo, nebo co? To už byl několikátý defekt během pár dní a s tím při plánování nepočítala. Náhradní pneumatiky jí totiž došly. Co teď?
Přes GPS zjistila svou polohu a viděla, že pár mil odtud ji kříží cestu silnice A87. Kdyby tam chytla stopa, dostane se do Alice Springs a tam už si to zařídí.
Rozhodla se rychle a za chvíli již kráčela směrem k silnici.

***

Staženými žaluziemi do pokoje pronikalo venkovní světlo jen tlumeně.
Mladá dívka klečela na posteli a slastně funícímu Frankovi kouřila čuráka. Když olízala žalud a polaskala uzdičku, nasunula se na stojící tyč rty a spustila vášnivou kuřbu. Hlava se jí rytmicky komíhala sem a tam. Střídavě ho honila rukou a lízala a líbala mu koule.
„Už… budu,“ zachrčel Frank.
„Jo… stříkej… gmmm… fgmmm,“ zrychlila dívka honění a kouření a pak už výstřiky semene přijala na prsa a břicho.

Protože Frank měl zaplacené i šoustání, dívka se pustila znovu do laskání vadnoucího péra a když se opět vzchopil, roztáhla nohy a pustila ho do sebe, když ho předtím opatřila ochranou.
Frank přirazil a ocas sevřelo teplo a vlhko. Dívka vzdechla a šla hned naproti přírazům.
Roztažená pochva mu krásně masírovala velkého čuráka a při šoustání si hleděli do očí, neboť líbat ji nesměl.
„Máš..tvrdýho… ptáka… oh… oh,“ vyhekávala mu dívka do tváře, když ji sjížděl prudkými hlubokými přírazy.
„Jo… a vymrdám… ti duši z těla, ty děvko!“ funěl Frank.
Dívka si myslela své, držela mu, svírala poševní svaly a nechala si mnout a mačkat prsa
„Jo… ještě… mrdej mě… oooch,“ ječela, aby ho odbavila a pak konečně cítila, jak se udělal.

Ona sama mu zahrála orgasmus, zbavila ho gumy s litrem vystříkaného semene a s úsměvem a dovětkem, že byl skvělej, ho vyprovodila z pokoje a zapadla do sprchy.
Dnes to byl její třetí zákazník, ale neudělala se s žádným. Orgasmus neměla v popisu práce.

Uspokojený Frank nasedl do vozu a zkontroloval plán cesty.
„Jo, za Alice Springs musím sjet ze silnice a vyložit něco v „Rancho Secreto,“ jak se ta díra jmenuje a pak budu pokračovat do Darwinu,“ mumlal si, zíraje do mapy.

„Haló, pane, haló,“ ozvalo se náhle zvenku.
Frank vykoukl ven kde stála hezká mladá blondýna.
„Co pro vás můžu udělat, slečno?“ usmál se na ni.
„Nejedete z města na sever?“
„Jedu. Chcete svézt?“
„No… kus cesty jo. Mám v poušti auto a teď jsem si tu zařídila nový gumy. Nemám už náhradní. Kdybyste mě tam pak vyložil, budu ráda. Zaplatím vám, kolik si řeknete,“ žadonila.
„Uvidíme,“ ušklíbl se Frank a šel dívce pomoc naložit náklad dozadu.

„Sarah… Sarah Marker,“ představila se mu a podali si ruce. „Frank, jinak Fanda.“
„Fanda? To nezní moc anglicky,“ opáčila.
„Taky že ne. To je česky Franta… tady Frank, víte? Jsem původem Čech, Československo, Evropa, znáte?“
„Lituju, ale v tom mám mezery,“ pokrčila Sarah rameny a dál už se k zeměpisu nevraceli.
„Na kolikátý míli to máte? To auto myslím,“ zeptal se, sotva se rozjeli.
„Na dvoustý,“ pípla Sarah a vysvětlovala mu celou svou anabázi.
„Heleď, Sarah. Já ještě musím vyložit náklad v nějakým ranči, takže nejdřív vyřídím obchod, než pojedem dál, jo? Jen abys byla informovaná.“
Dívka přikývla. V trucku se sedělo příjemně a lidská společnost po tolika dnech ji taky přišla vhod.

Během povídání Frank sjel z pohodlné silnice na polní cestu, která je zavedla až k budově jako vystřižené z nějakého amerického westernu.
„Rancho Secreto“ skvěla se cedule na budově a ven vyšel divoce vyhlížející muž v puškou v ruce.
„Co tu pohledáváte?“ uvítal je nepřívětivě.
„Přivezl jsem vám zboží, pane,“ řekl klidným hlasem Frank, který už byl zvyklý na kdejaký podivný zákazníky. „Tady mám papíry.“
Muž je prostudoval a rozjasnil tvář.
„Jo, to je v pořádku. Vyložte to tamhle ke stodole,“ a zašel do domu.

Frank z kamionu vyložil několik těžkých podlouhlých beden.
Muž zase vyšel ven a podal mu peníze.
„Kudy zpět na 87 abych se nemusel vracet?“ zavolal ještě Frank z okýnka.
„Tamhle podél ohrady a u býčí lebky doprava a dál rovnou za nosem,“ ukázal muž a pak už jim nevěnoval pozornost a zamířil k tajemným bednám.

„Co myslíš, že tam je?“ zeptala se Sarah.
„To nikdy nechci vědět. Ani kdyby tam byly mrtvoly. Možná jako teď,“ řekl Frank a bavil se, jak se Sarah zajíkla.
„Neboj! Ty by už dávno smrděly. Ale jinak fakt většinou nevím, co vezu, hele… hlídej cestu. Kde je ta lebka?“
„Tamhle,“ ukázala Sarah dopředu a Frank poslušně stočil volant doprava.

Cesta byla stále horší a po pár hodinách jízdy bylo jasné, že na požadovanou silnici tahle cesta nevede, ale spíš je vede hlouběji do vyprahlé pouště.
„Ta spíš nás dovede k Uluru, než na sever,“ mínil Frank a dumal, jak z téhle šlamastyky ven.
Obrátit kamion a vracet se mu nechtělo a každá cesta přece vždycky někam vede.
Sarah zatím zápasila s navigací GPS která si ale zjevně dělala, co chtěla.

Byla jasná noc, když Frank zastavil a zalezli do nástavby za kabinou se vyspat. Sarah byla překvapená její výbavou, jen ji trochu zaskočilo, že zde není volné lůžko a bude muset spát s Frankem na nepříliš širokém loži.
„Nechrápeš, že ne?“ ujistila se ještě, ale pravidelné oddechování jí bylo odpovědí.

***

Další den vypověděla navigace službu definitivně a nic podobného Frank neměl a mobil zde pochopitelně neměl signál. Monotónní jízda po špatné cestě skončila náhle u břehu vyschlého koryta řeky. Břehy byly prudké a nesjízdné, ale velkým překvapením byl dřevěný most. V naprosté pustině bez stromů zde stál robustní trámový most, který vypadal stabilně. A jiná cesta dopředu nebyla možná. Oba ho pečlivě prohlédli a zkoumali, zda je unese.

Sarah poté šla před vozem, sledovala trámy a podpěry, Frank jel velmi pomalu a přes děsuplné vrzání, praskání i odpadnutí pár kusů vzpěr najela přední kola na pevnou půdu na druhé straně. Pak se to ale stalo!
Sloupy pod zadní nápravou povolily a kamion se v dešti trosek mostu pozadu propadl do koryta řeky. Frank z kabiny vylezl naštěstí nezraněn, ale byla to jejich konečná.
„Máme ještě celkem dost vody, abychom tu chvíli přežili. Pak nastane konec,“ řekl, když shromáždili vše, co nebylo pádem zničeno.

Kabina s nástavbou zůstala zaklíněna v šikmé poloze ale obyvatelná, takže se tam uchýlili a večer vypili láhev whisky.
Sarah začala štkát, že nechce umřít v poušti, že si v životě ještě nic neužila, nemá chlapa a… když mohutné tlapy Franka ji objaly přes prsa a přitáhly na lůžko.
Dívka si nechala vyhrnout triko i sama nadzvedla zadek a stahovala si kalhoty. Náhle byla nahá, cítila horkost po těle rozsévaných polibků a zalila ji spalující slast z něžných dotyků rtů i jazyka. Nevěděla, jestli to má přijmout nebo se bránit. Tělo ji přimělo poddat se tomu.
„Božeee… ještě,“ vzdychala, když jí kmitající jazyk zamířil do klína a nyní laskal vystupující závojíčky a štěrbina uvolňovala první praménky šťáv.

Sama ještě víc rozevírala nohy a rukama si přejížděla prsa s naběhlými bradavkami. Takový něžný přístup se jí líbil.
„Anoo… anoo… oh… oh,“ sténala, jak jazyk kmital na závojíčcích a vstup se ještě více rozevřel. Pysky potemněly nalitou krví a vzrušením.
„Božeeee… jééééh… oúúúú,“ vykřikovala v extázi prožívajícího vyvrcholení.
Frank se nad ní posunul a než se nadála, pronikl do ní velký tvrdý ocas a zarazil se až o dno.
„Ahhh… seš… hluboko,“ vykřikla a cítila se plná a maximálně roztažená.

Zaražený ocas moc nevyhovoval potřebám její neobdělávané zahrádky. Zato Frank zažíval slast z proniku do těsné pochvy, která ho silně svírala. Pozvedl se na pažích a začal rytmicky přirážet, přičemž ji líbal.
Sarah si jen pomalu zvykala na kyj rabující jí kundičku, ale stále silněji vlhla a jak stoupala na vlnách rozkoše, sama mu pánví šla v přírazech naproti. Frank mrdal tělo krásné mladé holky a oceňoval její živočišnost a vášeň, která naplňovala i jeho až ke slastnému vyvrcholení.
Oh… áááhhh,“ zavyl jak zvíře a pumpoval do ní proud semene.
„Ano… chvilkuuu… úúúh,“ sténala Sarah, záblesk maximální slasti jí naplnil tělo, vzepjala se a na pár vteřin ztuhla v orgasmické křeči.

Tvrdá tyč v ní zaražená, pozvolna měkla a opustila její tělo následovaná potokem semene, jak jím byla přeplněná.
Leželi vedle sebe, Sarah jen tiše vzdychala, jak si Frank něžně hrál s jejími prsy, líbal jí bradavky a vůbec celou ji něžně laskal, protože se nemohl jejího těla nabažit.
„Co bude dál?“ Sarah se zvedla a začala se oblékat.
Frank dotáhl z kabiny mapu a zamyslel se.
„Podle mýho odhadu, je tohle Napperby Creek, dost stranou naší cesty. Nebo je to nějaký bezejmenný vádí.“
„A co ten most?“
„Je divný, že tady je. Snad ho stavěli někdejší osadníci, já fakt nevím,“ byl sám bezradný.
Prostě byli ztraceni v poušti, odsouzeni k záhubě.

Nakonec si připravili jídlo a oddali se posilujícímu spánku. Tentokrát usnuli spolu jen v objetí a už se nemilovali.

***

Když ráno vstali, ještě než se ohřál vzduch na nesnesitelnou výheň, spatřili stát před vozem skupinku původních obyvatelů Austrálie, Aboridžínců (nebo také Austrálců). Stáli a netečně přijímali jejich pozdrav, jak Frank a Sarah jim naznačovali, že je nechtějí nijak ohrozit.
„Auto… most… bum… nehoda,“ vysvětloval jim Frank v bláhové naději, že by snad mohli ovládat angličtinu.
Neovládali, ale pochopili.
Jejich vůdce, muž nejvíce pomalovaný bílou barvou, ukázal rukou směr. „Bahte ihden set.“
Sarah se dovtípila, že tím asi myslí jejich vesnici.
„Abys rozuměla, máme jít s nimi,“ broukl Frank, který přece jen o Austrálcích věděl něco víc.
Koneckonců tady by stejně zemřeli žízní, tak co. A navíc, Austrálci nikdy nebyli lidojedi. Aspoň, co o nich četl.
Sbalili si věci a dosud netečná skupinka se dala do pohybu, oni uprostřed mezi nimi.

***

Vesnice byla daleko a dorazili tam vyčerpaní horkem a únavou z dlouhého pochodu. Jejich doprovod kupodivu nejevil žádné známky vyčerpání. Něco si brebentili mezi sebou, pak se Sarah a Franka ujaly ženy, podaly jim vodu a naznačily, že se mohou ukrýt do stínu pod přístřešek z kůže napnuté na dřevěných tyčkách. Nabídly i jídlo, které budilo odpor už od pohledu, že Frank raději vytáhl z batohu sušenky a naopak podarovali jimi užaslé domorodce.

Náhle se na prostranství zjevil urostlý muž, podle oděvu zřejmě náčelník kmene.
Přísně si oba návštěvníky změřil a spustil komolenou angličtinou.
„Co vy zde být? Nechtít bílá člověk… vy odejít!“
Frank mu snaživě vysvětloval jejich prekérní situaci, muž mlčel a pronikavým zrakem pohlížel na Sarah, která klopila oči a byla z toho celá nesvá a nervózní.
„Mlčet!“ křikl na Franka. „Vy odejít, ale ještě podstoupit rituál… te sanah omtah un…“ a dál cosi mlel domorodým jazykem a ostatní ho uctivě až nábožně poslouchali.
Poté oba odvedli do stanové chýše a prozatím nechali osudu.

„Co s námi udělají Franku?“ otázala se Sarah plačtivě.
„Máme odejít, takže nás nezabijí… ale chtějí ten rituál… vážně nevím, o co jde,“ dumal Frank a vytáhl z batohu placatici whisky, zavdal si a podal dívce. „Pij, bude to tak lepší.“

***

Byla už hluboká noc, když dva muži přišli pro Sarah a lehce opilou ji vyvlekli ven. Frank pod napřaženým oštěpem musel zůstat uvnitř.

Před táborovým ohněm stál mladý bojovník a měl být zasvěcen mezi dospělé muže. Konečnou zkouškou bylo vykonání spojení se ženou. Tento akt vždy vykonávala určená žena kmene.
Nyní se hodilo použít k tomu bělošskou ženu, která stejně musí ráno opustí toto místo a nedojde tedy k nechtěnému splození dítěte, neboť akt musí být uskutečněn celý i s vypuštěním sémě do ženy.

Sarah se bez odporu nechala svléknout do naha. Pak byla položena na nějakou rohož, mladík si uvolnil naběhlý ocas, poklekl jí mezi nohy a dlaní ji přejížděl plná pevná prsa. Bradavky zareagovaly, ztvrdly a vztyčily se.
„Oáááh,“ zachvěla se pod dotyky.
Laskání pokračovalo, Sarah se chtěla bránit, ale zase jí to hlazení dělalo dobře. Nevěděla, co se to s ní děje. Mladík ji vzal za nohy, které pomalu roztáhl od sebe. V tmavém porostu klína byla patrná rýha štěrbiny.
„Ach…“ vyjekla Sarah, když tam ucítila mladíkovy prsty.
Mezi pysky se objevily první kapky šťáv a štěrbina se pomalu otevírala a poddávala dotykům. To už mladík na ni nalehl, nasadil na pysky naběhlý žalud a zatlačil ho dovnitř.
„Oááh… áááááh,“ vykřikla a cítila, jak jí tvrdý úd proniká hluboko do klína. Nebolelo to, ale také to nebyla žádná rozkoš.

Teprve když začal přirážet a probíhalo rytmické tření ocasu v pochvě, vnímala příjemné vlny slasti zachvacující ji tělo. V rozkoši se vlnila, pohazovala tělem a sténala a vzdychala.
„Ah… ah… aaah… oooáááách,“ vypjala se ve chvíli, kdy jí tělo zaplavilo vyvrcholení a mladík do ní začal stříkat dávky semene.

Když byl hotov, rychle z ní vstal a předstoupil před náčelníka. Ten pronesl řeč a Sarah mezitím odvedli zpět do stanu ke chrápajícímu Frankovi, zpitého do němoty.
Sarah ulehla vedle něj s rozporuplným pocitem uspokojení i pokoření, že musela podržet domorodci jak nejpodřadnější kurva. Dala se do tichého pláčče a v tomto stavu nakonec usnula.

***

Ráno jim náčelník dal k dispozici tři bojovníky a řekl, že je odvedou na místo, kde žijí bílí lidé.
Skupinka pak zamířila na sever a zatímco domorodci šli lehce a bez únavy, Sarah s Frankem brzy pletli nohama.

Brzy seznali, že Austrálci je vedou tak, aby na každé zastávce našli v místě zdroj vody a potravy. Voda byla většinou pod povrchem, kdy stačilo vyhrabat nehlubokou jámu, která se brzy zaplnila vodou. Jak to dělali, bylo záhadou.
Jídlem jim byl většinou hmyz a drobní obratlovci, které lovili napíchnutím na ostré klacíky, které pak opékali nad ohněm. Naštěstí Frank nesl ještě vlastní jídlo z kamionu, takže pečené ještěrky a hady s díky odmítali.

***

Pátého dne v dálce v horkém zvlněném vzduchu spatřili vysokou stavbu, která se jim zvětšovala, až se jim před očima proměnila v továrnu se spletí různých nádrží, potrubí a budov. Několik vysokých věží chrlilo ven obří plameny a celé to bylo již zdaleka obehnané vysokým drátěným plotem, nahoře s kotoučem žiletkového drátu a cedulemi o zákazu vstupu.
Zde se s nimi průvodci rozloučili mávnutím ruky a vraceli se zpět.
Sarah s Frankem pokračovali dál podél plotu a ještě než došli k bráně, dohnal je vojenský džíp s ozbrojenými muži. Ti je nesmlouvavě zatkli a teprve na základně se vše vysvětlilo.

Stavba v poušti byl tajný vojenský závod a jakýkoliv pohyb v okolí byl přísně monitorován. O jejich přítomnosti vojáci věděli již delší dobu, ale nechtěli zasahovat proti Austrálcům, kteří jim nejsou ničím nebezpeční.
Frank a Sarah byli vyslechnuti a určeni k deportaci do civilizace.
Na tu čekali v hlavní budově, kde jim zatím poskytli zdravotní prohlídku a pokoj k odpočinku.

„Co budeš dělat, až budeme doma?“ zajímalo Sarah.
„Přišel jsem o truck i náklad. Budu si muset najít jinou práci,“ bručel Frank.
„A rozumíš autům?“
„Myslíš jako opravovat? Ale jo, to mě baví.“
„V Amidale vedu servis. Můžeš dělat se mnou. Parťák by se mi hodil,“ nadhodila Sarah. „Chlapi většinou neskousnou, že toho umím víc než oni, ale ty seš jinej, že jo?“
„Mně to nevadí… aspoň se nepředřu,“ zašklebil se Frank, kterému se její nabídla zamlouvala.
„A to budu jen parťák do dílny, nebo i do domácnosti?“
„Uvidím, jestli si to zasloužíš…“ usmála se Sarah a oba se objali a vášnivě políbili.

Když se dostatečně nabažili i výměny jazyků, dívka se mu vrhla na ústní zpracování už pevného ocasu. Nadržený Frank to nevydržel a po pár pohybech sevřených rtů po ocase se jí vystříkal do pusy. Sarah sice semeno přijala, ale hned vyplivla.
Pak na něj obkročmo nasedla a v šedesátdevítce se vzájemně laskali a vzrušovali. Frank zbožňoval chuť její kundičky a sál její šťávy a jak byl jejím ústním uměním připraven v pevném postoji, nalehl jí mezi roztažené nohy, vjel do ní jak nůž do másla a hlubokými přírazy jí plenil zahrádku.
„Oáááh… anooo… joooo,“ sténala Sarah slastí a užívala si přírazy i polibky na prsou, kde jí Frank neopomenul laskat. Sama ho hladila po zádech i zadku a přirážela pánví proti němu.

Když si jí po chvíli vzal vkleče zezadu a cítila pronik jeho bucharu z jiného směru, málem ihned vybuchla v orgasmu. Silný tlak, tření a strojové pohyby až na dno pochvy ji tak vzrušovaly, že se to ani nedalo vydržet. Po stranách přirážejícího ocasu jí tekly potoky šťáv a Sarah jen hlasitě sténala jak raněné zvíře.
„Oááhhh… už… nemůžu… božeeee… oooh… už… jsééém… oooh… áááách,“ kroutila se, jak jí silný orgasmus trhal tělo doslova na hadry a zezadu jí pleskaly o zadek stálé přírazy neúnavného ocasu. Překrvená kundička žádala odpočinek a Sarah byla na pokraji „petit amort.“

„Jo… jooooo… ááááhh,“ funění a trhavé výstřiky semene jí oznámily, že utrpení je konec. Frank se udělal, jeho ocelový ocas začal pomalu vadnout a opustil roztaženou mokrou pičku umrdané dívky.
Za několik minut se místností rozléhalo už jen jejich oddechování, jak nazí leželi stuleni v milostném objetí…

4.6 51 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Marťas

I přes všechny nesnáze vše nakonec dobře dopadlo . Stejně je ten borec z farmy poslal schválně špatně, aby se zbavil svědků. Perfektní povídka z daleké Austrálie.

shock

díky, že aspoň někoho to zaujalo. Námět jsem zachytil zde na webu už před časem. Myslel jsem, že to zaujme zejména onoho autora námětu….. no nic. Asi jsem to nezpracoval dle jeho představ 🙂

BíLú

Nahodou,mne sa to páčilo,čítala som od teba už vela poviedok a musim povedať,že som do nich vždy zažraná🙂 už sa teším na dalšiu novú 🙂

Last edited 20 dní před by BiLu
3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x