V týlu nepřítele 01 – Výcvik

Každá válka má své utajené hrdiny, o kterých se nikdy nedozvíme. Schovaní pod pláštěm noci plní své úkoly ve strachu z přistižení, přesto znovu a znovu riskují své životy, které končí v šerých uličkách za bezejmenného svědectví lhostejných přihlížejících. Seznamte se s příběhem, který trpělivě čeká na své zveřejnění schovaný mezi množstvím zaprášených svazků v archivech Lubjanky.

Obloha byla pošmurná, první krůpěje deště dopadaly na zem a Galina pospíchala setmělými ulice do školy, aby nezmeškala začátek odpoledního vyučování. Po vstupu do budovy rozepnula kabát a zhluboka se nadechla. Listopad Moskvy roku 1941 byl plný napětí a strachu z příchodu blížících se fašistických vojsk.

„Galino Nikolajevno, čeká na vás soudruh ředitel,“ odchytil ji ihned školník. „Je tam s ním nějaký čekista, nenechte je čekat,“ nabádal ji.
Netušila, o co se jedná. Rychle si uhladila zplihlé vlasy a zaklepala na dveře. „Pojď dál, soudružko,“ otevřel dveře ředitel. „Čekáme na tebe.“ Zvědavě nahlédla dovnitř a spatřila vysokého muže s ostře řezanými rysy, jak netrpělivě přešlapuje před mapou, kde byla vyznačená linie fronty.
„Nechám vás tady o samotě,“ zavřel za sebou ředitel dveře.

Galina osaměla s neznámým cizincem. Pokradmu si ho prohlížela, děsil ji lhostejný, chladný výraz jeho tváře, která nejevila sebemenší známky emocí.
„Byla jsi vybrána pro zvláštní operaci, soudružko,“ otočil se k ní. „Přesto si ještě musím ověřit několik informací. „Mluvíš plynně německy, francouzsky a anglicky?“
„Ano,“ přikývla.
„Tvůj otec byl německý komunista Kurt Herschel?“¨
„Ano.“
„Tvoje němčina je na úrovni rodilého mluvčího?“
„Ano.“
„Bratr Viktor byl prohlášen za nezvěstného během prvního roku války, je to správně?“
„Ano.“
„Tvá matka je mrtvá?“
„Ano,“ zachvěla se náhlým žalem. Matka zemřela během prvních měsíců války a ona se s její smrtí ještě nevyrovnala.

Galině se motala hlava, potravinové příděly se postupně zmenšovaly a ona odmítala doprošovat se příbuzných na venkově o jídlo. Cítila, jak se jí zatmělo před očima. Pomalu se sunula k zemi, když ji na poslední chvíli muž zachytil.
„Posaď se, soudružko,“ odvedl ji k židli. Dvěma prsty jí zvedl bradu a zadíval se jí do tváře.
„To by šlo,“ pokýval spokojeně hlavou.„Zbývá doplnit několik informací. Jsi panna?“
„Prosím?!“ rozhořely se jí v ohních zlostné plamínky. „Co si to dovolujete?“
„Odpovídej na otázky,“ vyštěkl ostře. „Jsi panna?“
„Ne,“ zrudla hanbou. Dodnes ji ve spaní strašilo chraptivé funění strýce, který ji bez okolků zbavil panenství v zapadlém koutě stodoly.

„Pro jistotu si to ověříme,“ zapsal si malou poznámku do připraveného notýsku. „Líbí se ti ženy?“
„Nikdo o tom přece nemůže vědět,“ zhrozila se. „Dávala jsem si přece pozor, abych se neprozradila. A stejně se mi víc líbí mládenci,“ trhla tvrdohlavě hlavou.
„Co to má znamenat?“ vyhrkla.
„Odpověz na otázku,“ upozornil ji lhostejně.
„Žádné západní zvrácenosti nepodporuji, soudruhu,“ ohradila se.
„Nina Alexandrovna Jemčinská vypovídala něco jiného,“ utrousil chladně.

„Jak mi to mohla udělat?“ vzlykla v duchu. „Byl to přece jenom nevinný polibek, nic jiného.“

Provinile sklopila hlavu. Přijmul to jako odpověď, protože přešel ke dveřím a zamkl je. Vyděšeně sebou trhla.
„Svleč se,“ přikázal jí.
„To přece nemůžu,“ vzlykla.
„Svleč se,“ opakoval.

Pochopila, že námitky nemají smysl. Roztřesenými prsty rozepnula blůzku a začala se svlékat, dokud nezůstala stát vprostřed místnosti v kombiné. Krčila se chladem s pažemi zkříženými před prsy.
Přešel k ní a odtáhl jí ruce dolů. Proklínala se, že si nevzala podprsenku. Ztuhlé bradavky napínaly tenkou látku, skrz kterou prosvítaly tmavé prsní dvorce. Chladně si ji přeměřil a bez ptaní vnikl rukou do jejích kalhotek. Pronikl hustým ochlupením a na sucho, téměř surově, jí zastrčil prst do vagíny.

„To bolí,“ odvážila se zaprotestovat. Muž však na její námitky nebral ohledy a pronikal prstem stále hlouběji. Proti své vůli ucítila, jak začíná vlhnout. S tvářemi hořícími  rozpaky zahanbeně stiskla rty a proklínala svoji kundičku, která ji zradila.
„V pořádku,“ vytáhl nevzrušeně prst ven. „Obleč se,“ pronesl chladně.

Zrudlá ponížením ho poslechla. Zatímco se oblékala, listoval zamyšleně zápisníkem. Čekání jí přišlo nekonečné. Konečně k ní zvedl hlavu. „Zítra tě vyzvednou přesně v osm. Vezmi s sebou jen to nejnutnější, žádné osobní věci.“
„Můžu se zeptat o jaký úkol se jedná?“ roztřásl se jí hlas.
„Všechno se dozvíš v pravý okamžik,“ ukončil rozhovor.

Když se potom večer převalovala v posteli, přehrávala si v hlavě vteřinu po vteřině, analyzovala každé vyřčené slovo a ačkoli se vyhýbala vzpomínce na prst zabořený v přirození, skončila s rukou uvězněnou v klíně.

Ráno ji vyzvedl nemluvný řidič, který ji odvezl do nenápadného domu skrytého mezi omšelými činžáky. Se strachem vystoupila z auta, vzápětí se otevřely dveře a přivítala ji strohá žena středního věku v uniformě NKVD. Představila se jako Valentina Petrovna, bez dalších slov ji odvedla do pokoje, kde ji nechala osamocenou sedět na posteli.

Galina nervózně poklepávala nohou o podlahu. Čekání bylo nekonečné, konečně se otevřely dveře a v nich se objevil muž ze včerejška.
„Jmenuji se Alexandr Josifovič, víc vědět nepotřebuješ. Byl jsem pověřen vedením tvého výcviku. Budeš pracovat v týlu nepřítele, sama, v utajení, nemůžeš počítat s naší přímou podporou. Náš agent se odmlčel, pokusíš se s ním navázat spojení, případně zjistit, co se s ním stalo. Jeho informace jsou životně důležité.“
„Jakou to má spojitost s tím, co se odehrálo včera?“ hlesla.
„Musíš infiltrovat štáb nepřítele. Nejsnazší cesta je přes skupinu důstojníků, kteří zneužívají naše soudružky pro své zvrhlé záliby. Nebude to jednoduché, ale máš všechny předpoklady pro úspěšné splnění úkolu,“ přejel mimoděk pohledem její poprsí. „Dnešním dnem začíná výcvik. Dopoledne tě čeká teorie, v odpoledních hodinách praktický výuka.“

Ukázalo se, že mluví pravdu. Galina strávila celé dopoledne systémem mrtvých schránek a kódováním zpráv. Cítila se z přemíry nových informací vyčerpaná, odpočinku se však nedočkala. Po krátké přestávce na oběd věnovali odpoledne boji s nožem. „Nemáme čas naučit tě boj zblízka,“ vysvětloval jí instruktor. „Stačí, když budeš vědět, jak zabít a nebát se to udělat.“

Teprve k večeru se unavená svalila na postel. Pomalu zavírala oči, když se v pokoji objevila Valentina Petrovna.
„Svleč se,“ přikázala jí stručně. Galina neměla sílu vzdorovat. Odevzdaně se svlékla do naha, když zahlédla svůj obraz ve velkém zrcadle umístěném na zdi, zachvěla se rozpaky. Bradavky ztuhlé chladem trčely vyzývavě kupředu, tmavý trojúhelník pubického ochlupení působil nečekaně lascivně a tak raději v rozpacích  zakryla klín roztaženou dlaní.

Valentina Petrovna jí odtáhla ruku a když si je celou prohlédla,  spokojeně pokývala hlavou. „Umyj se, počkám na tebe.“
Galina se odpotácela do koupelny. Důkladně se umyla vlažnou vodou  a zabalená do osušky se vrátila do pokoje.
Když uviděla na posteli nahou Valentinu Petrovnu,  vytřeštila úžasem oči. Pomalu sjížděla pohledem z  z objemných ňader ozdobených výraznými prsními dvorci k hustě zarostlému klínu, který ji neodolatelně přitahoval.

„Pojď ke mně,“ poklepala Valentina Petrovna významně na postel. Galina ji se zatajeným dechem poslechla.
„Vzrušuju tě?“ všimla si Valentina Petrovna jejích rozšířených zorniček. Galina nemohoucně přikývla.
„Fašisti využívají našich soudružek k uspokojování svých dekadentních potřeb. Máme informace, že preferují společnost dvou dívek. Musíš být připravená na vše,“ vysvětlovala jí Valentina Petrovna nezúčastněně.
Potom si přitáhla její ruku do rozkroku. „Vyprsti mě,“ zaslechla Galina strohý rozkaz.
Pronikla ztuhlým prstem skrz ochlupení a zajela mezi stydké pysky. Přivítalo ji teplé vlhko, které prozradilo, že je Valentina Petrovna vzrušená stejně, jako ona. V naprostém tichu obkroužila poštěváček bříškem prstu, přesně tak, jak to měla sama nejraději. „Pokračuj,“ vydechla Valentina Petrovna, vzrušení v jejím hlase bylo zřejmé.
Galina cílevědomě pracovala na jejím uspokojení, které se dostavilo nečekaně rychle. Valentina Petrovna se s hlasitým zaúpěním prohnula  s obličejem zkřiveným prožitou rozkoší a Galina pomalu vytáhla prst z její vagíny.
„Jsi šikovná,“ pochválila ji Valentina Petrovna. „Teď jsi na řadě ty.“

Galina čekala, že ji uspokojí stejně, jako ona ji. Vyděšeně však uviděla, jak Valentina Petrovna sklouzla mezi její stehna. Při prvním doteku jazyka se Galina roztřásla nečekanou slastí. Konečně se jí splnilo to, o čem tak dlouho snila. Nesnažila se zastírat své vzrušení. místnost naplnily její roztoužené výkřiky, které rezonovaly celým domem.

„To by stačilo,“ vynořila se po hodné chvíli Valentina Petrovna z jejího rozkroku. Galina otupěle sledovala, jak se obléká a toužila po dalších dotecích, které ji přivedly hned k několika orgasmům. „Přijdu ještě ráno, nemáme moc času,“ upravila si Valentina Petrovna blůzku při odchodu.

Když se Galina po chvíli odpotácela na toaletu, zahlédla na chodbě zrudlého rudoarmějce, který ji zvědavě pozoroval. Uvědomovala si, že je nahá, bylo jí to však jedno. Teprve při návratu zakryla nahé přirození dlaní, jako by už vojáček všechno neviděl.

Díky svému vyčerpání usnula téměř ihned.
Tvrdý spánek jí narušil až příchod Valentiny Petrovny, která k ní vklouzla nahá pod deku. Tentokráte to bylo jiné, hladově prozkoumávaly svá těla, aby nakonec Galina nasála vůni ženského vzrušeného přirození a nedočkavě ho ochutnala.
„Připrav se, po snídani tě čeká další výuka,“ prohodila nevšímavě Valentina Petrovna, když se potom oblékala.

„Chová se, jako bychom si právě nevylízaly kundy,“ durdila se v duchu Galina.

Valentina Petrovna si toho zřejmě všimla, protože se k ní otočila a stroze ji upozornila, že se jedná o stranický úkol nejvyšší důležitosti a měla by se podle toho chovat.

Celé dopoledne se Galina nedokázala soustředit na zadané úkoly. Nejraději by utekla domů a nikdy by se už nevrátila.
Místo toho ji však odpoledne čekal další výcvik. Když přišla do učebny, s hrůzou uviděla u sloupu přivázanou mrtvolu.
„Musíš vědět, jaké to je bodnout do lidského těla,“ vysvětlil jí instruktor. Mechanicky splnila rozkaz, znovu a znovu bodala do mrtvoly, dokud nebyl instruktor spokojený.

Po večeři se odpotácela do pokoje. Valentiny Petrovny se však nedočkala. Místo ní se v místnosti objevil Alexandr Josifovič v doprovodu mladého vojáka z rána.
„Ukážeš nám, jak umíš honit ocasy,“ zaslechla úsečný rozkaz.
Odevzdaně nechala vojáčka spustit kalhoty ke kotníkům a při pohledu na jeho hubený ocásek, tak rozdílný od strýcova tlustého údu rozpačitě polkla. Ačkoli o prázdninách strýce uspokojovala rukou každý den, tohle pro ni bylo něco nového. Přetáhla kůžičku dolů a zadívala se lesklou kapku, která se objevila na špičce žaludu.
„Musí být pěkně vzrušený,“ pomyslela si, když pomalu proháněla vztyčený kolík. Občas zkušeně druhou rukou prohrábla svraštělá varlata, promnula penis mezi dlaněmi, aby jí nakonec vojáček s úlevným výkřikem zkropil ruku sprškou řídkého semene.

Odevzdaně čekala na další pokyny. Alexandr Josifovič rozepnul kalhoty a vytáhl ven ztopořený, naběhlý úd.
„Vezmi ho do úst,“ odstrčil jí připravenou ruku. Zaraženě na něj pohlédla, tohle nečekala. „Nehraj citlivku, vyšetřovatelce Šogijové jsi ráno lízala kundu,“ ušklíbl se.

 S oporem nechala vklouznout fialový žalud mezi rty. Pomalu ho polykala, dokud v ní nebyl celý. S tváří zfialovělou nedostatkem vzduchu se jím dávila, Alexandr Josifovič ji však nenechal vydechnout. Tlačil jí hlavu do svého klínu s prsty zapletenými do vlasů, dokud s odporem nepolkla příděl jeho mrdky.
„Na tomhle musíme zapracovat,“ procedil skrz zuby, když se upravoval. „Musíš pořádně sát až do konce.“
„Je to odporné,“ zkřivila tvář zhnuseně.
„Cílová osoba to má ráda takhle,“ poznamenal nezúčastněně. „Nečeká tě nic lehkého, ale je to jediná cesta, jak infiltrovat zájmovou skupinu.“

Dny se střídaly v pravidelné rutině, která ji vyčerpávala. Když se jí Alexandr Josifovič poprvé zmocnil, neprotestovala a  přijmula odevzdaně jeho mechanické šukání, které ji neuspokojovalo.
„Mám radši macatější,“ odpověděl neochotně na její dotaz, jestli dělá něco špatně. „Ale jsi hezky těsná, to mají fašisti rádi,“ utěšoval ji.

Pomalu se blížil konec výcviku. Galina se naučila ovládat radiostanici, zvládala seskok z letadla, neměla problém uniknout sledování a sama stopovala vytyčené osoby s důsledností ohaře. Najedno si připadala tvrdší, dospělejší. Uměla využívat své půvaby a nezastavila se před ničím, co by způsobilo ohrožení mise. Přesto ji poslední zkouška zaskočila.
„Odvezu tě na utajené místo, kde budeš k dispozici soudruhům z vedení. Stále panují pochybnosti o tom, zda daný úkol zvládneš. Na podobné situace jsme tě připravovali, doufám, že uspěješ,“ oznámil jí Alexandr Josifovič.

Zatímco nezúčastněně seděla v autě, sledovala okýnkem zatemnělou Moskvu. „Chtěla bych se sem ještě vrátit,“ povzdechla si v duchu. „Ještě jednou zažít jaro vonící šeříkem, projít se ulicemi, zaflirtovat si se studenty.“ Minulý život jí připadal vzdálený, téměř neskutečný. Přitáhla si k tělu dlouhý kabát a dřímala se vzpomínkami na minulost.

Večírek už byl v plném proudu. Před vchodem v pokleku zvracel prošedivělý muž, Galina ho s odporem překročila a vešla dovnitř, kde tekla vodka proudem.
„Vítej, soudružko,“ hnal se k ní s napřaženou pravicí brunátný tlusťoch. „Už se tě nemůžeme dočkat.“
Zatímco všem halasně oznamoval její příchod, rozepnula plášť a nechala ho spadnout k zemi. Oblečená jenom ve spodním prádle pobaveně sledovala úžas, který tím vzbudila. Věděla, co ji čeká, řidič ji v autě seznámil s plánovanou akcí. Bez okolků polkla nabízenou vodku a odešla do připraveného salonku.

„Udělej si pohodlí, děvenko,“ přichvátal k ní brunátný tlouštík. „Myslel jsem, že než se soudruzi dohodnou na pořadí, mohla bys mi zatím udělat dobře,“ vytahoval z poklopce napůl ztuhlý penis.
„Můžu ti ho vyhonit, jestli chceš,“ pokrčila rameny. Bylo jí jasné, že tomu stejně neujde. Zručně ho během chvíle přivedla k výstřiku.
„Jsi šikovná,“ pochválil ji, když zapínal poklopec. „Vypadá to, že už se dohodli,“ nahlédl do sálu. „Můžeš se připravit.“

S hlubokým povzdechem se svlékla do naha. Dveře salonku se otevřely a dovnitř se nahrnul hlouček opilců, kteří ze sebe strhávali oblečení.
„Stačí, když mě podojíš, na šukání jsem ožralej,“ přitočil se k ní první. Bez zájmu ho začala honit. Během chvíle se jí další cpal ocasem do úst, zatímco se ostatní dohadovali, kdo první vyzkouší její kundičku.

Když se po všem vypotácela do přistaveného auta, otřela si štítivě ze stehen lepkavé semeno a s bolestivým povzdechem přitiskla dlaň na rozbolavěné přirození. „Kolik jsem jich v sobě měla?“ počítala v duchu. „Sedm, ne vlastně osm, málem bych zapomněla na toho důstojníka, co se mi nakonec udělal do zadku.“

„Jsi v pořádku?“ otočil se k ní starostlivě postarší řidič, který se jí jednou svěřil, že je stejně stará jako jeho dcera.
„Byl to jenom úkol, nic víc,“ pronesla chladně.

Ráno se probudila nevyspalá, s kruhy pod očima. Při snídani nepřítomně upíjela čaj a čekala na vyhodnocení akce.
„Zdá se, že jsi na soudruhy zapůsobila,“ dostavil se konečně Alexandr Josifovič. „Odpočiň si, v úterý tě čeká výsadek.“