Vzpomínka na léto 06

Ráno jsme se probudili. V místnosti bylo ještě cítit naše noční dobrodružství. Veronika se začala navlékat do včerejšího oblečení. Já ji u toho nenechavýma rukama dráždil a vzrušoval.

„Už budu muset jít. Naši už budou doma, jsem zvědavá, jak to vysvětlím,“ posteskla si Veronika.
„Tak to sveď na kamarádku a že si u ní přespala…“
„No jo, typická pubertální výmluva…“
Jen jsem pokrčil rameny.
„Ale asi mi nic jiného nezbyde, snad mě nikdo neuvidí od tebe odcházet.“
„To poznáš.“

Zvedl jsem se, hodil na sebe nějaké oblečení a pomohl jí dolů ze schodů, kde zůstaly hole a bohužel teď už zvadlá kytka. Vykoukl jsem ze dveří, jestli náhodou Pavel nebo jeho žena nejsou na zahradě. Vzduch byl čistý, tak jsem Veroniku vyprovodil.

Za pár minut jsem ji zahlédl v jejím pokoji, jak se převléká. Pozoroval jsem ji a vzpomínal na uplynulou noc. S ní to bylo něco neuvěřitelného, neskutečného… bylo to nové, neotřelé, neokoukané… skoro jako začátek sexuálního života. Připadal jsem si jako nadržený puberťák.
Vzal jsem do ruky telefon a napsal Veronice zprávu.
„Byla si úžasná. A co takhle kino a sklenička dnes večer?“
Zvedla hlavu, podívala se do mého okna a usmála se. Na telefonu pípla zpráva.
„Uvidíme. ;-)“
Než jsem stačil nějak zareagovat, přišla další zpráva.
„Ale já bych radši sex.“
Odložila telefon na stolek v pokoji a odešla.

Celý den jsem byl jako na trní. Nic mě nebavilo, u ničeho jsem dlouho nevydržel, ani hlad jsem neměl, myslel jsem jen na Veroniku. Tajně jsem doufal, že večer by zase něco mohlo být. Alespoň jsem prošel nabídku filmů a vytipoval, na co bychom mohli jít.

Kolem třetí odpoledne mi přišla od Veroniky zpráva.
„Tak na co půjdeme?“
Rychle jsem jí odepsal seznam filmů, aby si mohla vybrat.
„No to nevím, jeden film nudnější, něž druhý.“
„A my tam půjdeme kvůli filmu?“
„Aha.“
„Tak v tom případě navrhuji vybrat až na místě podle obsazenosti sálu.“
„Fajn, vyzvednu tě kolem půl sedmé, filmy začínají od půl osmé do půl deváté, tak si něco vybereme.“
„Domluveno.“

Těšil jsem se na večer jako malé dítě na Vánoce. V půl šesté najednou zarachotil klíč v zámku a jako velká voda se dovnitř nahrnul Aleš.
„Zdar, co ty tady?“ ozval jsem se, jakmile pominul šok.
„Čau. Už mě to tam nebavilo.“
„Aha.“

Víc se se mnou nebavil, bylo slyšet jen bouchání věcmi a třískání dveřmi.
No super, táhlo mi hlavou, takže z kina nic nebude.
Šel jsem zkusit opatrně sondovat k Alešovi do pokoje, co se vůbec stalo.

Zaklepal jsem na pootevřené dveře a opatrně vsunul hlavu dovnitř. Aleš ležel na posteli a hlavu měl zabořenou do polštáře. Tohle nemělo cenu, tak jsem zase tiše vycouval. Usadil jsem se v pracovně, pustil si tam hudbu, aby o mě Aleš věděl, a přemýšlel jsem, jak to vysvětlit Veronice.
„Veru, mám problém. Přijel Aleš a je nějaký mimo. Nejspíš je v tom nějaká holka. Zatím se mnou nemluví. Ale kino je v ohrožení.“

Chvíli jsem čekal, co bude. Verča se objevila ve svém pokoji s telefonem v ruce.
„Tak to je škoda, já si dala tak záležet. O kino nejde, to vem čert, ale co ten sex?“
Veronika se trochu nakrucovala před oknem, aby mi předvedla svůj ohoz. V tu chvíli jsem Aleše proklínal. Z nemravných myšlenek mě vytrhl zvuk tekoucí vody v koupelně. Za chvíli se Aleš objevil mezi dveřmi.

„Co děláš? Můžu?“ zeptal se.
„Klidně pojď. Ruším kino, co jsem měl domluvené na večer. Co se stalo?“
„Tak to neruš. Klidně jdi,“ řekl tónem, který od něj moc neznám, „co by se stalo, ženská.“
„A chceš to probrat teď? Nebo raději až zítra?“
„Zítra stačí.“
„Dobře. Jídlo je v lednici, tak si něco k večeři ulov, nebo si něco objednej,“ navrhl jsem a dal mu do ruky dvě stovky.

Odepsal jsem Veronice, že všechno platí, že se nic neruší a šel dokončit nezbytné přípravy.
V půl sedmé jsem čekal až Verča přijde. Tentokrát se objevila bez berlí. Nabídl jsem jí rámě a rychlým krokem jsme se snažili zmizet z dohledu zvědavých očí.

V kině jsme si vybrali nějakou romantickou blbinu, která slibovala nejméně obsazený sál. Strategicky jsme obsadili dvojsedadlo v poslední řadě a čekali, jestli se ještě někdo objeví. Dorazilo ještě několik párů. Nakonec nás bylo osm. Podle rozmístění v sále jsme sem přišli všichni se stejným úmyslem.

Sotva se zhaslo v sále a začalo promítání, už moje ruka šmátralka bloudila po Veroničiných šatech. Jakmile jsem se dotkl obnažené pokožky, Verča se na sedadle trochu posunula a mírně roznožila. Jasný signál, že jsem na správné cestě.
Doteky mi samozřejmě chtivě oplácela. Masírovala vztyčený stožár přes látku oblečení. Postupoval jsem odvážně výš a vyhrnoval jí šaty, až jsem se dopracoval k onomu místečku. Přejížděl jsem přes plátky kryjící vlhkou studánku. Postupně jsem se nořil mezi ně. Obkroužil jsem otvůrek a věnoval se hrbolku nad ním.
Veronika zručně rozepla mé kalhoty. V přítmí sálu se zaleskla kapička touhy na vrcholu mého kopí. Verča mě honila trhanými pohyby, jak překonávala své vlastní vzrušení. Kousala se do rtů, aby nesténala nahlas, nebo alespoň byla tišší než film. S každým dotekem na hrášku sebou zacukala. Cítil jsem, že se její vrchol blíží. Měnil jsem rytmus i tlak, abych prodloužil její rozkoš.
Najednou to přišlo. Celá ztuhla, pevně až téměř bolestivě stiskla můj ocas, srazila stehna k sobě, a ještě svou rukou přidržela tu mojí, aby mi zabránila v dalším dráždění. Vydýchávala orgasmus.

„Tak v kině jsem to ještě neměla,“ špitla.
„Aspoň něco je se mnou poprvé,“ odpověděl jsem.
„A tebe už v kině nějaká kouřila?“ zeptala se.

Nečekala na odpověď, natočila se, sklonila hlavu a vsála chvějící se úd mezi hebké rty. Málem jsem nahlas vyhekl rozkoší. Její hlava kmitala v mém klíně a já ji hladil po zádech a zadečku. Kdokoli se mohl otočit a všimnout si nás. Mohla vejít uvaděčka, aby zkontrolovala sál. Ta situace byla vzrušující a ocas mohutněl vzrušením ve Veroničině pusince. Najednou se zvedla. Políbila mě a zašeptala:
„Tohle chci mít v sobě tady a teď.“
Než jsem se vzmohl na odpověď, stoupla si, vyhrnula šaty a obkročmo se na mě posadila. Musel jsem se kousek posunout, abych do ní pohodlně zajel. Byla to nádhera. Na plátně zrovna probíhala nějaká milostná scéna a moje milenka se nabodávala na ptáka v podobném rytmu.
Chytil jsem Veroniku zezadu za prsa a pohrával si se zduřelými bradavkami. To, že jedeme naostro mě přivádělo k šílenství. Sjel jsem jednou rukou do klína, do místa našeho spojení a pohrával si s knoflíčkem. Vzdychal jsem tlumeně do jejích zad a snažil se ji nějak taktně a tiše upozornit, že brzy budu.

Otočila ke mně hlavu.
„To nevadí, chci to v sobě,“ řekla s úsměvem.
Déle jsem to nevydržel. Pevně jsem ji stiskl a přitáhl k sobě. V koulích zacukalo, ocas zmohutněl a vytryskl z něj proud hluboko do útrob mé milenky. Děloha v orgasmických stazích nasávala životodárnou tekutinu.
Vzrušení opadlo, z mohutného dobyvatele se stal povadlík, který opustil vypleněné území. Za ním se vyhrnuly miliony bičíkovců.

Veronika si sedla zpět na sedadlo a rukou se marně snažila zadržet vytékající směsici našich šťáv, zatímco já zastrčil olepence zpět do kalhot.
„Hmm, tak ať tu budu sedět v mokru,“ prohlásila.
„Tak se vytratíme?“ navrhl jsem.
Přikývla.

Zvedli jsme se a tiše opouštěli svá místa. Zaznamenal jsem, že pod Verčou zůstal pěkný mokrý flek. Cestou ke dveřím vedoucím ze sálu jsme tak trochu šmírovali ostatní účastníky promítání. Filmu se nevěnoval nikdo, všichni byli zaujatí sami sebou, v různých stádiích sbližovacího procesu.

„Potřebovala bych si odskočit, aby to ze mě tolik neteklo,“ posteskla si Veronika před sálem.
„Opravdu?“
„Jo. Proč?“
„Je docela vzrušující vědět, že z tebe teče moje nálož.“
„Ach jo, co mám s tebou dělat,“ povzdechla si, „Budu mít ušpiněný šaty, ale ten sex za to stál.“
„A co ta sklenička?“ zeptal jsem se.
„U tebe?“
„Těžko, Aleš je doma.“
„Vidíš, já si to neuvědomila.“
„Ale tady kousek je vinárna…“
„Hmm. Ale jestli chceš sednout do vinárny, tak si opravdu musím odskočit.“
„Tak dobře,“ řekl jsem po chvíli váhání.
„Co je? Neboj, určitě budeš mít ještě příležitost si to užít. Je mi jasné, že po dnešku tě dostat do pláštěnky by byl nadlidský úkol.“
„To asi jo… ale kdybych si měl vybrat, jestli sex s tebou v pláštěnce, nebo žádný sex… tak si myslím, že by volba byla jasná…“
„Chápu, určitě by to byla varianta žádný sex, abys mě donutil souhlasit se sexem bez ochrany.“
„No vidíš, to mě nenapadlo.“
„To jsem si zase naběhla. Já si raději odběhnu, ať můžeme jít.“

Když se Veronika vrátila, zamířili jsme k východu a vydali se směrem k vinárně. Šli jsme zavěšeni do sebe a bylo nám jedno, jestli nás někdo uvidí.
„Teda už to ze mě zase teče.“
„Ukaž,“ vyzval jsem ji a zatáhl ji za nedaleké křoví.

Nenechal jsem ji ani vyhrnout šaty a už jsem se pod ně dral svou rukou. Už na stehnech jsem narazil na ulepenou cestičku. Prsty jsem prozkoumával vlhkou a oslizlou prcinu. Přidřepl jsem si, vyhrnul jí šaty a díval se na tu nádheru. Lehce se rozkročila a pokrčila nohy v kolenou. Lapličky, které obvykle bývaly těsně u sebe, se do široka rozevíraly, žádná rozkošná úzká štěrbinka, ale rozšklebená trhlina, téměř bezedná jáma do jejího těla, z níž ukapávala hustá tekutina.

„Oohhh…“ tiše vyhekla, jakmile jsem do ní zabořil prsty.
Kolem nich vyšplíchl zbytek spermatu. Pohyboval jsem s nimi uvnitř a palcem dorážel na poštěváček. Veronika se musela rukama opřít o má ramena, aby neupadla.
„Jooohhh… ahhhh… anooohhh… ještě…“ vzdychala v rytmu mého dráždění.
Zblízka jsem pozoroval kundičku cukající v rytmu nadcházejícího vyvrcholení. Nepřestával jsem a dál do ní vrážel své prsty. Začínala se celá chvět. Postavil jsem se, abych ji mohl lépe přidržovat. Sténání sílilo. Snažil jsem se ji umlčet polibky.
„Aaahhh…“ zaklonila hlavu a vykřičela své uspokojení do nebe, nebo spíš do okolních domů.

Upatlané prsty opustily její lůno. Se zaujetím jsem pozoroval, jak to po nich stéká. Verča se chopila mé ruky a prsty vsunula do úst. Činila se na nich stejně, jako na ocase v kině. Sála je a olizovala.
Okamžitě se mi z toho postavil, což jí neušlo. Všeho nechala a za ruku mě vytáhla z křoví. S trčícím tágem v kalhotách mě vedla do vinárny. Aby vzrušení nepolevilo, tiskla se ke mně a tiše mi šeptala jaké to bylo, když jsem do ní v kině stříkal, jak po mně od první chvíle toužila a co se mnou ještě chce vyzkoušet.
Šla mi z toho hlava kolem a všechnu krev jsem měl nahrnutou ve slabinách, ani nevím, jak jsme došli do vinárny a kdo objednal víno, o odrůdě ani nemluvím.

Seděli jsme a já se konečně trochu vzpamatoval.
„Takže teď tady budu za nadrženého úchyla,“ konstatoval jsem.
„No a? To máš za to, že si mě donutil vyřvat orgasmus na celé sídliště.“
„Fajn. Ještě řekni, že jsem tě v tom křoví znásilnil.“
„A ne snad? Zeptal se? Dovolila jsem ti to?“
„A tobě se to snad nelíbilo?“
„To neříkám. Docela to ušlo…“
„Aha, docela to ušlo. A proto si u toho tolik řvala?“
„No…“
„Jaký no… stěžovala sis, že to z tebe stále ještě teče, tak jsem ti chtěl pomoct a prstama to vyšťourat.“
„Hlavně, že se máš na co vymlouvat.“
„To není výmluva, to je konstatování faktu.“
„Hlavně, že v tom máš jasno. Ale cestou ti stál moc pěkně.“
„Děkuju. Však to bylo tvojí zásluhou.“
„Ještě aby to bylo zásluhou nějaké jiné. A ještě ti stojí?“ zeptala se nevinně a místo čekání na odpověď se pustila do zkoumání inkriminovaného místa rukou.
„Teď už zase jo,“ odpověděl jsem.
„Jen doufám, že to z těch šatů dostanu.“

„A když ne?“
„Tak spolu půjdeme nakoupit. Stejně mi dlužíš kalhotky.“
„Dobře. A kdy?“
„Nevím. Tenhle týden asi ne. Co takhle příští středu.“
„Copak budeš celý ten týden dělat?“
„Ještě nevím, to se teprve uvidí. Ale vím, co bych nejraději dělala…“
„A co by to mělo být?“
Podívala se upřeně na mě.
„Šukala s tebou celé dny a noci,“ bez obalu vypálila odpověď, aby vzápětí pokračovala „ale to asi neprojde.“
„No to asi ne, když mám doma Aleše.“
„A taky chci být s našima, než zase odjedu zpátky. Je mi blbý courat někde venku, když jsem přijela za nimi.“
„Jasný, chápu.“
„To jsem ráda. Ale to neznamená, že se uvidíme až za týden… třeba si k tobě odskočím pro trochu potěšení… Nebo až nebudou naši doma, tak mi budeš muset přijít pomoct něco udělat nebo opravit…“
„Už se těším.“

Při povídání jsme vypili půllitrový džbánek vína.
„Asi bychom měli jít,“ řekla Veronika.
„Asi jo.“
Zaplatil jsem a lehce ovínění jsme vyrazili k domovu.