Vzpomínka na léto 07

Týden uběhl jako voda. Samozřejmě i nějaké to rychlé sexuální dostaveníčko jsme s Veronikou zvládli. Alešův odjezd se blížil a nic nám nebude překážet, tak to nemělo cenu nějak hrotit. Další výhodou bylo, že si rodiče užili Veroniku a když si jí budu na nějakou chvíli uzurpovat pro sebe, tak to nebude tolik vadit.

Nadešel nákupní den, na kterém jsme se domluvili ve vinárně. Vzhledem k tomu, že Veroničiny šaty utrpěly jistou újmu na kráse, a k těm zabaveným kalhotkám z prvního sexu, mě čekalo pořádné utrácení. Bral jsem to sportovně, užil jsem si, tak holt mě to něco bude stát.
Naložil jsem Veroniku do auta a odjeli jsme na nákupy, pro jistotu trochu dál od našeho bydliště. To se rozumí samo sebou, že jsem ji nevzal k Vietnamcům.
„Mám vybírat já? Nebo si vybereš sama?“ zeptal jsem se, když jsme vešli do obchodu.
„Ty si sedneš támhle,“ ukázala před na lavičku před obchodem, „já se půjdu podívat, co mají. Až budu mít vybráno, tak ti napíšu a ty to přijdeš zkontrolovat.“
„Dobře,“ souhlasil jsem.

Jen vidina na nějaké dovádění v kabinkách se rozplývala. Usadil jsem se na lavičku s mobilem v ruce a poslušně vyčkával na příslušný pokyn. Bylo mi jasné, že to nebude otázka deseti minut. Otevřel jsem si rozečtený e-book, měl jsem novou knížku oblíbeného autora, a hltal jednotlivé stránky.

Telefon mi zavibroval v ruce příchozí zprávou. Lekl jsem se tak, až mi málem upadl na zem. Strčil jsem telefon do kapsy a vydal se celý natěšený za Verčou. Čekala na mě kousek od vchodu s nákupním košíkem. Zavedla mě kousek stranou a začala mi ukazovat jednotlivé kousky. Trochu se mi zatočila hlava z představy, že má v košíku zboží za téměř deset tisíc.

„Snad to nechceš všechno?“ ujišťoval jsem se.
„No…“ začala a vychutnávala si můj vyděšený výraz, „ani ne. To jsou jen věci, co se mi líbily.“
„Fajn,“ řekl jsem s neskrývanou úlevou, „jak to probereme?“
„Projdi to, vyber z toho něco, zaplať to a můžeme jít.“
Proti tomu se nedalo moc namítat. Provést průzkum a třídění vybraného zboží nakonec zabralo dalších deset minut.

„A nemohl bych to vidět na tobě?“
„A proč?“
„Abych vybral správně.“
„No to teda nemohl. Musí ti stačit fantazie.“
„Co se dá dělat.“

Nakonec v košíku zůstaly jedny šaty a dvě soupravy spodního prádla. U pokladny jsem vytáhl kartu, zaplatil a s malou taštičkou jsme odcházeli.
„Teda, takové skoro nic a za tolik peněz,“ povzdechl jsem si, „vždyť je to samá díra, látky tam moc není.“
„Cos vybral, to si zaplatil.“
„Počkej chvilku,“ ozvala se Veronika, „ještě si odskočím.“
„Klidně, já zatím počkám v autě. Mám vzít tu taštičku s sebou?“
„Nemusíš.“

Zamířil jsem na parkoviště a usadil se v autě a snažil se dočíst alespoň rozečtenou stránku. Najednou se objevila Veronika. A rovnou v nových šatech. Zatočila se kolem dokola, abych viděl, jak se lem šatů krásně zvedá. Uznale jsem pokýval hlavou a v rozkroku mi trochu zacukalo při představě, že má na sobě i to nové prádlo.
„Tak co líbí?“ zeptala se, když si sedla na místo spolujezdce.
„Líbí. Jen nevím, jak se budu soustředit na cestu.“
„To už je tvůj problém,“ řekla vesele a políbila mě na tvář.

Vyrazili jsme na zpáteční cestu. Už jen se proplést městem byl horor. Na jednom přechodu mi téměř vlezl pod auto pes táhnoucí za sebou dědulu o holi. Zadupl jsem brzdy a nadával jako špaček. Oprávněně, na přechodu jim svítila červená. Dědula se přešoural přes silnici, nebo spíš pes ho přetáhl na druhou stranu, kde mi ještě hrozil holí, že jsem mu málem přejel psa.
Přijížděli jsem ke křižovatce. Už z dálky jsem zaregistroval auto přejíždějící z pruhu do pruhu. I když jsme jeli opatrně, stejně nás téměř sejmulo. Za volantem SUV seděla blondýna, v jedné ruce mobil, v druhé cigárko a divoce gestikulovala.
„Klid, to bude dobrý,“ uklidňovala mě Veronika, „hlavně pomalu a opatrně.“
„Jo, já vím. Ale řekni to těm okolo,“ povzdechl jsem si.

Konečně jsme opustili zasekané centrum a najeli na okruh. Veronika mě vzala za ruku a položila si ji na své stehno. Nenechavě jsem ji hladil po noze. Šaty se zvolna vyhrnovaly výš a výš. Prsty už jsem se dotýkal jejích kalhotek. Tedy, jestli se to ještě dalo nazvat kalhotkami. Nemohl jsem se podívat, ale snažil jsem se je prozkoumat rukama. Uprostřed místo látky byla díra a po stranách jen dva tenké proužky.
„Kdes to vzala?“ zeptal jsem se zvědavě.
„Koupila.“
„Vždyť to v tom obchodě neměli.“
„Ale v jiném jo.“
„A ve kterém?“
„Když jsem si byla odskočit, potkala jsem sexshop.“
„A beze mě? Tos mě nemohla vzít s sebou?“
„Ty si seděl v autě.“

Alespoň jsem prsty zpracovával její štěrbinku. Veronika se trochu lépe uvelebila, aby mohla roztáhnout nožky. Zatímco já během řízení prstil kundičku, Verča si sama masírovala kozičky.
„Škoda, že cestou nemáme kde zastavit,“ konstatoval jsem zklamaně.
„A proč?“
„Mohli jsme zkusit sex v autě.“
„Jo tak, vrátit se do pubertálních let… Sice máš auto trochu větší, ale stejně by to nebylo moc pohodlné.“
„To z tebe mluví zkušenost?“
„Hmm. Kdysi jsem to také zkoušela, ale za moc to nestálo. A co ty?“
„Ale jo, párkrát jsem to zažil. Ale máš pravdu, není o co stát. To už je lepší vystoupit a využít kapotu. Buď tam holku posadit, nebo ji o auto jen opřít.“

Blížili jsme se k domovu, když naše řeči o sexu byly přerušené zvoněním mého telefonu. Zapnul jsem handsfree a hovor přijal.
„Ahoj, máš chvíli?“ ozval se z telefonu kolega.
„Ahoj. Řídím, ale povídej.“
„Můžeš zajet do dílny, měl by tam dorazit jeden klient a já teď nemůžu.“
Podíval jsem se tázavě na Veroniku. Ta pokrčila rameny a přikývla.
„Aspoň zjistím, co děláš,“ řekla tiše.
„Fajn, zajedu tam. Tak za deset minut tam budu. Stačí?“
„Jo díky. Měl by tam být tak za čtvrt hodiny. Takže snad dorazíš dřív.“
„Když ne, tak bude muset chvíli počkat. Doufám, že to bude stát za to.“
„Mělo by, prý kuchyně a ložnice.“
„Tak to je pěkný. Budeme mít co dělat.“
„To jo. Ještě jednou díky.“
„V pohodě. Měj se.“

Zavěsil jsem a změnil směr jízdy k dílně. Zaparkoval jsem auto, odemkl dílnu a zavedl užaslou Veroniku do kanceláře.
„Takže ty seš truhlář?“
„Jo.“
„Hmm, tak teď chápu, kde si vzal ten nábytek doma.“
„Jo, většina je moje práce. Až na pár kousků.“
„A můžu se tu porozhlédnout? Miluju vůni dřeva…“
„Klidně, ale hlavně opatrně. Sice by všechno mělo být vypnuté, ale nikdy nevíš.“
„Jasně. A kam vedou tyhle dveře?“
„To je taková naše zašívárna. Když tu potřebujeme přespat, nebo tak…“
„Aha, takže takový šmajchlkabinet.“
„Něco na ten způsob.“
„Skočím si ještě do auta pro věci.“
„Klidně, tady máš klíčky, já ho raději zamknul. Dáš kafe nebo čaj? Dám vařit vodu.“
„A něco studeného by nebylo?“
„Zkus to v lednici, bývá tam nějaká voda, limonáda, občas i nějaký energiťák.“
Verča odešla k autu a já se pomalu chystal na schůzku s klientem. Neměl jsem tušení, co všechno bude mít nachystáno, ani co budeme domlouvat. To znamenalo zapnout počítač, připravit si papíry na kreslení, kalkulačku, vzorky materiálů byly v dílně.

Najednou mi do toho v padla Veronika. Přiběhla celá udýchaná.
„Co se děje?“
„Průser, jede sem táta. Jakmile jsem zahlédla jeho auto, tak jsem zmizela dovnitř.“
„A sakra. Tak si zalez vedle, zamkni se a ani nedutej. Kdyby něco, budu tvrdit, že je to jen příruční sklad a klíče, že má kolega.“

Ozvalo se zaklepání a zvonek.
„Tak jdi, já to vyřídím.“
Nadechl jsem se a vyrazil vstříc Pavlovi.

Otevřel jsem dveře a Pavel zůstal v šoku stát.
„Co ty tady?“ vyhrkl.
„Nic, tohle je přeci moje.“
„Aha.“
„Předpokládám, že ty seš ten klient.“
„Jo, asi jo.“
„Fajn,“ oddechl jsem si., „Když už si tady, tak si pojď sednout do kanclu a řekneš, co bys chtěl.“

Odešli jsme do kanceláře, udělal jsem kávu a začali jsme řešit jeho objednávku, nebo spíš jsem mu pomalu nabourával jeho nereálné představy. Nakonec jsme se domluvili, že se u nich v pátek dopoledne zastavím, změřím si všechno, co bude potřeba, udělám nějaký návrh a pak se nad tím sejdeme i s jeho ženou.
Pavel dopil a odjel. S úlevou jsem opatrně zaklepal na dveře, za kterými se nacházela Veronika.

„Pojď dál, je odemčeno,“ ozvalo se zevnitř.
Otevřel jsem dveře. Verča se tam nestydatě rozvalovala na pohovce. Šaty vyhrnuté, nožky roztažené, kalhotky odhalující kundičku a dmoucí ňadra zvýrazněná podprsenkou. Pokud se mi to nezdálo, tak podprsenka byla opravdu jen pod prsa. Zakrývala sotva dolní polovinu ňader. Přes látku šatů byly vidět zduřelé dvorce i naběhlé bradavky.
Vyschlo mi v krku a krev se mi nahrnula do rozkroku.
„Koukám, že se ti líbí, co vidíš…“ konstatoval s jistým uspokojením Veronika a dál pokračovala v předvádění.

Jednou rukou si hladila vlhkou škebličku a druhou si mačkala kozičky. V mžiku jsem před ní stál nahý. Dva kroky a stál jsem u pohovky. Uchopil jsem ji za stehna a jedním prudkým pohybem ji proklál svým kopím. Překvapením vyhekla, nečekala tak rychlou reakci, ale tvářila se velice potěšeně a během okamžiku mi více než ochotně vycházela vstříc. Místnost byla plná hekání a sténání, pleskání nahých těl o sebe. Drsné nájezdy na její intimní místa dělaly dobře nám oběma. Netrvalo dlouho a blížil jsem se k vrcholu bez ohledu na její uspokojení. Mým jediným cílem bylo vystříkat nabízenou kundičku. Představa bílého mlíčí tekoucího ze štěrbinky ven, byla poslední kapkou.

„Aa…aaahhh…“ vyhekl jsem s posledním prudkým přírazem.
Jeden výstřik za druhým zkrápěly děložní sliznici. Verča jen odevzdaně držela. Ocas změkl a vyklouzl ven. Za ním se vyhrnul pramínek bílé tekutiny. Stékal mezi její půlky a pak dál na pohovku.
„Tak sis užil. A co já?“ zeptala se Veronika.
„Tobě to vynahradím třeba doma.“
„Tak to teda ne,“ řekla rozhodně, „takhle rozdrážděná nemůžu jet domů.“
„Ale mně hned tak stát nebude,“ povzdechl jsem si.
„Myslíš?“ ujišťovala se.
„Můžeš to zkusit, ale nejsem nejmladší a zkušenost mi říká, že to nejde hned… i když ta tvoje vycákaná buchtička je neskutečně vzrušující…“
„Opravdu?“  řekla naprosto nevinným hlasem.

Prsty si ji rozevřela a nabral trochu vytékajícího mlíčí, které začala roztírat. Vyhrnula si šaty a ukázala mi novou podprsenku. Nemýlil jsem se a opravdu to byla PODprsenka. Trčící žužlíky lákaly k hrátkám. Však je také začala volnou rukou mačkat a tahat. Vyplázla jazyk a přitáhla si mě blíž. Poškádlila viselce na hlavičce.
Než jsem se nadál zmizel celý v její pusince. Sála ho ze všech sil, až jsem se cítil jako ve vakuové pumpě, ne že bych s tím měl nějakou zkušenost. Pohrávala si s ním a rukou mi masírovala koule. A k mému překvapení to začínalo mít i žádaný účinek.

Pustila ho z pusy a prováděla ruční masáž.
„No vidíš, pak že to nepůjde…“
„Koukám, jsi holt šikovná… tak se otoč…“
Usmála se a vystrčila na mě zadek. Dokud jsem byl ve stavu bojové připravenosti zamířil jsem na cíl. Vnikl jsem do ní. Držel jsem ji za boky a bral si ji pěkně zezadu. Přirážela proti mně tak, až si třela bradavky o pohovku. Evidentně jí drsnější styl vyhovoval.
Nedalo mi to a musel jsem ji dráždit prstem kolem kakaové dírky. Pohled na ni byl sice hodně vzrušující, ale že to bylo druhé kolo, bylo zapotřebí nějakého silnějšího stimulu. A její prdelka slibující o těsnější zážitek se zdála jako ideální volba. Vzpomněl jsem si, že v jedné se svých fantazií mi popisovala i anální sex. Pomalu jsem se snažil překonat odpor svěrače. Ani to nedalo moc práce a po chvilce snažení byl uvnitř alespoň prstík. Trocha protahování a roztahování a byl čas na změnu. Opustil jsem její hnízdečko a žaludem několikrát přejel mezi půlkami.

„Počkej,“ ozvala se mezi vzdechy Veronika, „chci tě u toho vidět.“
Lehla si na záda, podepřela boky rukama a zdvihla nohy co nejvýš. Nelenil jsem, nasměroval ocas do temných míst a přitlačil. Pomáhala mi, rukama si roztahovala půlky a já se tak mohl lépe dostat dovnitř. Pomalu, abych jí neublížil jsem se nořil do jejích útrob. Dovnitř a ven, blažené sténání opět naplnilo malou místnost. Hekal jsem slastí nad tím úzkým otvorem. Přidržoval jsem ji a ona hned využila toho, že má volné ruce. Jedna kmitala neuvěřitelnou rychlostí na kundičce, druhá drtila ňadra a bradavky.

„Aaahh… už buduuu… uuuhhh“ halekal jsem.
„Ohhh…aahhh…“ odpovídala mi v podobném duchu.
Snažil jsem se ještě chvíli vydržet, aby si také něco užila, ale sebeovládání mě opustilo. Zrychloval jsem tempo. Cítil jsem, jak se blíží bod, odkud není návratu. Zastavil jsem se a zvažoval, kam s tím.

Do zadečku? Vytáhnu ho a postříkám jí kundičku? Nebo snad prsa, či bříško?

Každá ta představa byla vzrušující. Ale nebylo mi dopřáno zvolit. Verča se pode mnou začala kroutit a přirážet. A i to málo stačilo. Hluboký průnik a její střeva zaplavily poslední zbytky spermatu. Vypustil jsem to do ní do poslední kapky a naprosto vyčerpaný se zřítil vedle ní na pohovku. Veronika spustila nohy dolů a nechala doznít i vlastní vyvrcholení.

„Napít, prosím,“ ozvala se.
Zvedl jsem se, došel k lednici a podal jí láhev s vodou.
„Díky,“ řekla a hltala chladnou tekutinu.
Mezitím jsem se došel trochu zkulturnit.
„To byla jízda,“ pochvalovala si to Veronika.
„To byla, bylas úžasná.“
„Kolik vůbec je?“

Pohledem na hodinky jsem zjistil, že jsme si tady užívali skoro hodinu. Začal jsem tedy dávat do pořádku, jak kancelář, tak kumbál, abychom mohli jet domů.