Vzpomínka na léto 08

Čtvrteční den jsem věnoval Alešovi, z čehož měl ohromnou radost, asi jako každý puberťák. V pátek jsem byl rozhodnutý věnovat se trochu práci. Dopoledne jsem zaskočil k sousedům.
Veronika byla sama doma. Přišla mi otevřít jen v lehkých letních ultrakrátkých šatičkách sahajících pár centimetrů pod zadek. Pustila mě dovnitř do domu. Sotva za námi zaklaply dveře, odložil jsem tašku s metrem a tabletem a vrhl se na Veroniku. Hladově a vášnivě jsem ji líbal.

„A já myslela, že si přišel pracovat,“ podotkla, jakmile jsme se od sebe odtrhli.
„To já taky, ale když ty máš tak nádherný šaty.“
„Sluší mi, viď,“ provokativně se zatočila a šaty povylezly ještě výš.
Už jsem se po ní chtěl znovu sápat, ale zarazila mě.
„Nejdřív práce, potom zábava,“ zavelela a vedla mě do kuchyně.

Tušil jsem, že toho moc neudělám, jestli bude neustále postávat nebo posedávat vedle mě.
Udělal jsem si pár fotek a začal měřit stávající linku i celou místnost. Verča se hlásila jako pomocná síla, tak jsem toho hojně využíval. Obzvlášť, když si musela přidřepnout, předklonit se nebo si kleknout. V šatičkách tak odhalovala zadek i prcinku. Sama schválně nastavovala intimní místa mým chtivým chlípným pohledům.

„Tak hotovo,“ řekl jsem, když byly všechny míry zaneseny do nákresů, „a teď je na řadě ložnice…“
Veronika se usmála tomu dvojsmyslu.
„V ložnici rodičů jsem to ještě nedělala…“
„Takže to bude poprvé?“
„To se uvidí…“

Vešli jsme do ložnice a pustili se opět do práce. Tentokráte jsem si neodpustil i nějaké to sáhnutí. Když se natahovala přes postel, aby mi pomohla něco změřit, vystrčila na mě svou štěrbinku. Čile hbitě jsem přiskočil a zasunul do ní dva prsty. Jen vyhekla překvapením a užívala si pohyby mých prstů. Sténání sílilo a brzy se snažila sama se na prsty nabodnout. Dopřál jsem jí jedno rychlé vyvrcholení.

„Jestli už si skončil,“ začala udýchaným hlase, ve kterém bylo slyšet uspokojení, „potřebovala bych pomoc. Nevím, jak to tady mám změřit.“
„Tak ukaž,“ vyzval jsem ji.
Nalehl jsem na ni a snažil se zjistit, s čím, že to potřebuje pomoci.
„Něco mě tlačí,“ postěžovala si.
Nadzvedl jsem se, rozepl kalhoty, osvobodil trčící kolík a nasměroval ho do správných míst.
„Oh,“ ozvalo se z Veroničiných úst.
„Ještě to tlačí?“
„Už ne…“
„To jsem rád,“ řekl jsem spokojeně a pomalu přirážel.
„Nemyslím, že by bylo úplně vhodné znečistit rodičům postel,“ podotkla po pár minutách pomalé soulože.
„Na tom něco bude. Ale co s tím?“
„Navrhovala bych přesun.“
„Fajn a kam? Aleš je doma, tak ke mně to asi nepůjde.“
„Ale já mám volný pokoj hned tady vedle…“

Naposledy jsem ji poškádlil a pak se zvedl. Verča také vyskočila z postele, chňapla mě za stojící ocas a vedla si mě jako poslušného pejska na vodítku.
„Tak, tady si sedneš a budeš se jen koukat,“ zavelela.
Ochotně jsem poslechl a čekal, co ji napadlo. Pro jistotu mi ruce svázala vzadu za židlí. Pustila hudbu a začala se do rytmu vlnit. Nejprve mě napadlo, že bude striptýz, ale vzhledem k tomu, že na sobě toho moc neměla, to vypadalo na něco jiného.

Otevřela skříň a schovala se za ní. Během chvilky se objevila v novém prádelku. Nakrucovala se přede mnou, nastavovala chtivým pohledům svá ňadra i to ostatní. Sedla si mi na klín a předváděla dokonalé kozotřesení. Marně jsem se snažil zabořit hlavu do těch dvou polštářků. Když usoudila, že mě dost potrápila, zvedla se a opět zmizela za dveřmi od skříně. Objevila se tentokrát v krajkové soupravě, která toho víc odhalovala, než zakrývala. A předvedla mi, co je to tanec na klíně. Byla tak sexy a vzrušující.

„Oohh… to je nádhera,“ hekal jsem, jak se na mě vrtěla, a odpovědí mi byl její úsměv.
„Jestli brzo nepřestaneš, budeš mít ty kalhotky celý bílý…“
Zvedla se a s hraným pohoršením řekla: „Snad bys mi nezničil nové prádlo. Víš kolik to stálo?“
„Vím, já to platil.“

Znovu zmizela za skříní. V posledním představení se mi ukázala v tom, co měla na sobě ve středu. Měl jsem šanci si to všechno pořádně prohlédnout a zhodnotit.
Když jsem ji v tom zahlédl, těšil jsem se na taneček na klíně, teď by z toho byl regulérní zásun. Jenže místo aby šla ke mně, zamířila k posteli. Z nočního stolku vylovila snad všechny své hračky a pěkně je vyskládala na kraj postele. Lehla si a roztáhla nohy. Rukama klouzala po svém těle, hladila se všude. Hrála si ňadry, tahala se za bradavky, prstila se. Do ruky brala jednu hračku po druhé a předváděla mi, jak si to umí udělat.
Její orgasmus na sebe nenechal dlouho čekat. Myslel jsem, že zešílím, jak jsem byl nadržený. Ocas mi trčel do místnosti a chvěl se, jako by měl každou chvíli vystříknout. Předváděla rozličné lascivní pózy jako zkušená pornoherečka. V jednu chvíli klečela a vystrkovala na mě obě dírky. A v obou měla buď prsty nebo hračky. Po dalším prožitém orgasmu se složila na postel a jen dodechovala. Oba otvůrky měla roztažené a pěkně zarudlé.

Postavila se a vratkým krokem přišla ke mně s jednou rukou za zády. Klekla si na zem a pozorovala třesoucí se klacek s kapkou touhy na špičce.
„Takhle bys mi už moc dlouho nevydržel.“
„To teda, už takhle jsem měl co dělat, abych nevystříkl.“
„Hmm, tak s tím něco uděláme.“
Než jsem se stihl zeptat co, nasadila mi erekční kroužek vylepšený o maličký vibrátor.
„Tohle třeba pomůže…“

Naskočila na mě a já okamžitě zajel do její hladové mušličky. Zapnula vibrace. Tělem mi projela vlna vzrušení. Zvláštní pocit vrnění a brnění a k tomu horká vlhkost její štěrbinky. Sama se k tomu vrnícímu kroužku tiskla, co jí síly stačily, a nechávala si masírovat knoflíček.

„Aaahhh…“ hekal jsem a snažil se do ní vniknout ještě hlouběji.
„Anooo… ooohhhh…“ odpovídala mi.
Erekční kroužek oddaloval mé vyvrcholení, ale už to bylo neúnosné. Najednou ten tlak povolil a sperma se dralo ven v mohutných výtryscích. Byl jsem úplně mimo a řval rozkoší jako zvíře. Veronika měla co dělat, abych ji ze sebe neshodil.

„Bože, to bylo úžasný…“ pochválil jsem Veroniku.
„Děkuju… taky si nebyl marný…“

Zezdola se ozvalo bouchnutí dveří.
„Ahoj. Tak co ten Honza? Udělal, co měl?“
Oba jsme se lekli.
„Jo, udělal, právě jsme skončili,“ řekla spíš jen pro mě.

Veronika urychleně vstala a začala se chvatně oblékat. Usoudila, že šaty budou stačit.
„Seš nahoře?“ dožadoval se odpovědi Pavel, „mám jít za tebou?“
„Ne… moment už jdu…“ volala Veronika a snažila se mě rozvázat.

Konečně mě vysvobodila, naházel jsem na sebe oblečení a u toho si všiml pohybu za oknem u sebe doma.
„Ahoj. Jo, před chvílí jsem skončil,“ volal jsem na Pavla, jakmile jsme opustili Veroničin pokoj.
„Ahoj. A jak to vidíš?“
„Bude to v pohodě, to dáme. Myslím, že v kuchyni by možná stačila jen nová kuchyňská deska a docela by se tam hodila i taková ta výsuvná špajzka. Co se týká ložnice, tak postel s vysokým čelem a nočními stolky.“
„Aha.“
„Uvidíš, co nachystám, a podle toho se domluvíme.“
„Jasný.“
„Tak se zatím mějte, jdu makat,“ rozloučil jsem se s nimi s úsměvem.
„Tak zdar.“

Na odchodu jsem si prohlédl Veroniku a všiml si pramínku stékajícího jí po stehnech. Zaslechl jsem ještě Pavla, jak Veronice říká, že se taky mohla víc obléknout.
Kdybys tak věděl, co se tady dělo… na nějaké větší oblékání nebyl čas… odpovídal jsem mu v duchu s vědoucím úsměvem na rtech.

Vrátil jsem se domů. Aleš byl jako obvykle ve svém pokoji.
„Aleši,“ zavolal jsem na něj, „co oběd? Mám uvařit, nebo si něco objednáme?“
Nic, žádná odpověď.
„Aleši, slyšíš?“ zkusil jsem to znovu.
Stále nic. To už jsem se vydal k jeho pokoji. Bylo slyšet bouchání šuplíků a skříněk.
„Co ten oběd?“
„Nic. Nemám hlad,“ odsekl.
„Co je? Ty někam jedeš?“
„Jo. Domů.“
„Ale měls tu zůstat až do neděle.“

Odpovědí bylo zase mlčení.
„Sakra, co se děje,“ vyjel jsem na něj.
„Nic.“
„Kdyby nic, tak se mnou mluvíš normálně.“
„Co je ti do toho!“
„Tak sakra, co se stalo?“
„Nic. Jen, že moje nová macecha bude jen o pár let starší než já.“
„Co?“ nechápal jsem.
„Viděl jsem vás.“
„Jak nás?“
„Tebe a Veroniku, jak si to rozdáváte u ní v pokoji.“
„Aha.“
„Jak si moh‘. Vždyť je stará jako já. A navíc se mi líbí. Je mi z vás na blití.“
„Kroť se trochu.“
„Já? A co ty? Nestydíš se, prznit takhle mladou holku, vždyť by mohla být tvoje dcera…“

Stál jsem tam mezi dveřmi a poslouchal jeho výlevy. Z jedné strany jsem ho chápal, v pubertě nachytat rodiče, jak si to s někým rozdávají, to asi není příjemné. Obzvlášť s někým, kdo se mu líbil, ale nemá šmírovat. A příležitostí zkusit to na Veroniku měl také víc než dost.

Konečně to ze sebe všechno dostal, sedl si na postel s obličejem schovaným do dlaním. Otočil jsem se, tiše zavřel dveře a odešel dolů objednat něco k jídlu.

„Proč?“ zeptal se Aleš, když po půl hodině přišel dolů do kuchyně.
„Proč?“ zopakoval jsem, „Že mě svedla ona, asi není odpověď, kterou by si chtěl slyšet.“
Zavrtěl hlavou.
„A co bys dělal ty, kdyby se ti nabízela mladá krásná holka? Navíc s tím, že si chce jen užít bez jakýchkoli závazků?“
Následovalo výmluvné pokrčení ramen.
„Tak vidíš. Nebo myslíš, že už nemám nárok na vztah, nebo jenom na sex?“
Zavrtěl hlavou a dodal: „To ne. Ale proč s ní?“
„A proč ne?“
„Protože se mi líbila?“
„A proč si to na ní nezkusil? Třeba hned u toho grilování? Nebo si mohl jet s náma na kole?“
Další pokrčení ramen.
„Já ti nebudu dohazovat holky. O to se musíš postarat sám. Vím, že to není ze začátku úplně jednoduchý, ale když to ani nezkusíš, nemůžeš nic získat.“

Ještě pár minut jsme vedli rozhovor na téma vztahy a sex, než nás přerušil příjezd kurýra s pizzou.
U jídla se Aleš uklidnil, ale přesto se rozhodl jet domů k matce s tím, že když už je sbalený, že to nebude znovu vybalovat a v neděli zase balit. Neprotestoval jsem a odpoledne ho odvezl na vlak.

Vrátil jsem se domů a poslal Verče zprávu.
„Aleš odjel domů. Šmíroval nás z okna.“
Nečekal jsem žádnou odpověď, jen jsem ji chtěl informovat, přesto po pár minutách přišla.
„Dobře. Ale musíme dávat pozor, táta asi něco tuší, ale snad jsem ho uklidnila.“
„Fajn, tak si dáme na chvilku pauzu, ať ho neprovokujeme. I když nevím, jak to vydržím. Ale mám plán, jak si to vynahradit.“
„A jaký?“

Úplně jsem viděl, jak jí u toho zasvítily oči.
„Příští víkend, jen ty a já. Někde daleko, třeba jižní Morava, sklípek, vínečko, koupání…“
Nic, žádná odpověď. Celou hodinu se neozvala. Já tak měl čas alespoň něco udělat, i když jsem byl myšlenkami stále u Veroniky.
„Super nápad. Moc se těším. Jen ten týden bude mooooc dlouhý a víkend mooooc krátký.“
„Tak třeba se nám poštěstí užít si něco i během týdne.“

V duchu jsem si říkal, že ta holka je pro mě jako droga, čím častěji jsem ji měl, tím víc jsem ji chtěl. A vypadalo to, že ona to má podobné.