Vzpomínka na léto 14

Z aquaparku jsme se vrátili unavení a vyčerpaní tak, že naše kroky vedly rovnou do postele. Večeře nás měla čekat až za dvě hodiny, tak jsme měli čas nabrat nějaké síly. Do postele jsme sice padli nazí a ve vzájemném objetí, ale na nějaké hrátky už jsme neměli sílu.

Probuzení po dvou a půl hodinách bylo celkem příjemné. Veronika měla v ruce můj penis a já se jí držel za prso a zadek. Po zjištění, kolik je hodin, jsme na sebe hodili jen to nejnutnější, a toho moc nebylo, a vyrazili na večeři. Po večeři nás čekala Tour de Sklípek.

Procházeli jsme večerním městečkem, a když jsme uviděli nápis sklípek nebo vinařství, už jsme mířili dovnitř. Zdatně jsme ochutnávali a popíjeli. Při nějaké třetí nebo čtvrté zastávce jsme ji oba měli jako z praku. Ono dát si v chladném sklípku několik sklenek vína, vyjít na rozpálenou ulici a o pár desítek metrů dál to zopakovat, nebylo jen tak. Zpět na pokoj se nám ještě nechtělo, zamířili jsme tedy do nedalekého parku, abychom se trošku vzpamatovali.

Usazeni na lavičce jsme si vychutnávali příjemný večer. Veronika se opírala o mé rameno a ruku měla na mém stehně, já ji na oplátku objímal kolem ramen a rukou hnětl ňadro. Bohužel mě začalo nějak tížit vypité víno.
Nenápadně jsem se rozhlížel, kam si odskočit, až si toho Verča všimla.
„Co je?“
„Nic, jen koukám, kam bych si odskočil…“
„Aha. A našel si něco?“
„Jestli mě pustíš, tak tamhle ten strom za tím křovím nevypadá marně.“
„A co když tě nepustím?“
„Tak to asi pustím já tady.“
„Dobře, to tě radši pustím.“
„Počkej na mě, jdu s tebou,“ volala za mnou sotva jsem udělal pár nepříliš jistých kroků. Nevěděl jsem, jestli si potřebuje taky odskočit, nebo mi jde pomoct. Nakonec zamířila ke stromu jen o pár metrů vedle mě.

Rukou jsem se opíral o strom, abych neupadl, a sledoval Veroniku, jak si vykasala šaty a přidřepla si. Asi to bylo tím alkoholem, ale nemohl jsem se na ni nedívat. Podívala se mi do očí, usmála se a z jejích útrob vytryskl silný proud moči. Fascinovaně jsem na to hleděl. A vzrušovalo mě to. Stále opřený o strom s tvrdým pérem v ruce jsem zíral na mou močící milenku.

„Nepotřeboval bys náhodou pomoc?“ ozvala se Veronika, když vykonala potřebu a všimla si mého tvrdolína.
„Hmm, asi jo,“ odpověděl jsem, „Takhle ho do kalhot zpátky neschovám.“
„To tě tak vzrušilo to, co si viděl?“
„A co jiného?“
„Netušila jsem, že bys byl i na tohle.“
„Já taky ne,“ přiznal jsem, to už ale stála u mě a její ruka vystřídala tu mou.
„A nechtěl bys to raději zasunout do mě?“

Na nic nečekala, vykasala si šaty až pod prsa, jednou rukou si je přidržovala a druhou se v předklonu opírala o strom. Zezadu jsem vstoupil do nabízené štěrbinky. Nejspíš i ji to všechno vzrušovalo, protože jsem do ní zajel bez sebemenších potíží, jak byla vlhká. Možnost, že nás někdo může přistihnout, jsme oba pod náporem vzrušení ignorovali. Tmou mezi stromy se neslo jen slastné oddychování. Rukou jsem jí zajel do klína. Brzy jsem nahmátl frajtříka a dal se do dráždění. Hekání nabralo na intenzitě a netrvalo dlouho, než se Veronika udělala. Nechal jsem ji chvilku vydechnout. Jakmile popadla dech, rozjel jsem honbu za svým vyvrcholením. S rukou přitisknutou stále na její kundičce jsem cítil, jako by se snažila mě ze sebe vypudit. Došlo mi, o co se pokouší přesně ve chvíli, kdy mé prsty zkrápěla horká tekutina. To už na mě bylo moc. S úlevným „Aaahhh…“ jsem v posledním přírazu vypustil do jejího lůna několik kapek mrdky.

„Eehmm, ehmm,“ ozvalo se za námi rádoby nenápadné zakašlaní.
Oba jsme se rychle otočili. Veronika to měla snazší, sotva se narovnala, šaty sjely na své místo. Zato já na tom byl hůř, s orgánem visícím z poklopce jsem hleděl na orgán policejní.

„Dobrý večer, tak snad se trochu upravíme ne?“
„Jistě,“ souhlasil jsem a začal chvatně schovávat povadlý úd.
„Takže co s vámi? Dostali jsme hlášení o rušení nočního klidu.“

Jen jsme tam stáli jako dva puberťáci a čekali, co z toho bude. Evidentně nás dvojice městských strážníku pozorovala delší dobu, takže zapírat nemělo smysl.
„Co mi k tomu řeknete?“
Pokrčil jsem rameny a přemýšlel nad nějakou odpovědí. „Máte tady dobré víno, ale chtělo se mu ven. Tak jsme ho vrátili zpět do přírody. Stromy potřebovaly trochu zalít.“
„Jak tak koukám, nejen stromy, co? Tak občanské průkazy, prosím.“
Začal jsem rukou šátrat v peněžence, abych vylovil požadovaný doklad. Jeden policista se naklonil k druhému a něco mu šeptal do ucha.
„No vypadáte, že osmnáct vám už bylo oběma,“ začal jeden z nich.

Konečně jsem slavil úspěch, podařilo se mi najít a vylovit kartičku a vítězoslavně jsem mu ji podával, shodou okolností tou, kterou jsem dráždil Veroniku. Netvářil se na to úplně šťastně, spíš jako by se štítil ji vzít do ruky. Otočil se ke kolegovi, který se usmál.
„Hele, a co kdybychom řekli, že jsme tu už nikoho nenašli?“
„No nevím…“ pak se obrátil k nám, „podívejte se, uděláme to takhle, my vám domluvíme, vy se budete příště krotit. Chápu, že když jste tady na dovolené, že to svádí, ale i tak je tohle krajně nevhodné.“
„Já vím strážníku, ale na hotel máme daleko a já fakt musel, už to nemohl vydržet…“ Veronika do mě šťouchla a já si uvědomil, jak to vyznělo. „Myslel jsem, že jsem si potřeboval ulevit…“ ani to nepomohlo. A strážníkům začínaly cukat koutky, jak přemáhali smích.
„Omlouvám se, ale pořád lepší odskočit se ke stromu než to udělat tady na ulici.“
„S tím souhlasíme, jen doufáme, že mluvíte o močení, a ne o tom druhém…“
„Eee…“ zarazil jsem se, „samozřejmě. To potom přišlo nějak samo…“
„Jo. To se stává. Ale pozor na to. Dobrou noc a ať už se to neopakuje.“

Otočili se a odcházeli. S Veronikou jsme tam chvíli stáli a pak jsme vybuchli smíchy.
„Raději půjdeme, než se vrátí,“ navrhl jsem a nasměroval Veroniku směrem k hotelu.
„Tak tohle se mi ještě nestalo,“ konstatovala.
„Co? Ten sex venku, nebo načapání policií?“
„Ty policajti.“
„No jo, máme štěstí.“
„To jo, mohlo to být pěkně drahý.“
„To taky, ale cestou sem nás někdo pozoruje v lese, v sauně o nás věděli taky a teď tohle…“
„Vidíš, třikrát v jeden den. A všiml sis, jak těm policajtům stála péra? Asi na nás koukali hodnou chvíli.“
„Na takový věci nekoukám.“

„Jen aby.“
„Joo, kdyby to byly policajtky, to bych se podíval, ale takhle…“
„To jsem si mohla myslet.“
„Co bys chtěla, chlap. I když… když mám tebe, nemám už ani myšlenky na jiné…“
„Hezky to žehlíš,“ usmála se na mě a dala mi takový polibek, že se mi z toho zase téměř postavil.
„Ty si nedáš pokoj, viď.“
„Copak za to můžu, že mě tak vzrušuješ?“