Vzpomínka na léto 17

This entry is part 17 of 21 in the series Vzpomínka na léto

Ahoj, jestli bys měl zájem, měla bych zítra dopoledne čas. Napsala mi Veronika ve čtvrtek večer.
Ahoj. Samozřejmě. Moc se na tebe těším. Odpověděl jsem jí a nemohl se dočkat zítřka.

Vstával jsem už šest ráno, jak jsem nemohl dospat. Kolem osmé se ozval zvonek. Seběhl jsem ke dveřím a v pustil Veroniku dovnitř. Okamžitě se mi vrhla kolem krku a vášnivě mě líbala. Ve společném objetí jsme se dopotáceli do ložnice. Cestou jsme odhazovali oblečení, ne že bychom toho na sobě měli tolik, až jsme padli nazí do postele.

Bloudil jsem rukama po nahém Veroničině těle a zastavoval se na známých erotogenních zónách. Pozorně jsem si ji prohlížel, pečlivě jsem se věnoval každému citlivému místečku, jako by to mělo být naposledy a Veronika mi oplácela stejně. Najednou mi došlo, že to možná je opravdu naposledy, že se uvidíme ještě jednou, možná dvakrát, a to bude všechno. Pak odjede a já už ji neuvidím. Už si nikdy nesáhnu na ta nádherná ňadra, nikdy už nesevřu ten báječný zadek, nebudu líbat ty plné rty, už nikdy neproniknu do toho mladého nadrženého těla…

Kolotoč myšlenek se roztáčel a nebyl k zastavení.
Ač se Veronika snažila, najednou jsem zvadnul a změknul.

„Promiň,“ omlouval jsem se. „Tohle… tohle se mi ještě nestalo…“
„Hmm,“ zahučela zklamaně, „to mě nechceš?“
„Ono je to naopak, chci tě a moc,“ přiznal jsem se, „ale… nějak mi došlo, že tohle může být naposled…“
„Aha. Na tom něco bude.“
„A nějak to na mě všechno dolehlo.“
„Tak na to nemysli.“
„Zkusím to.“
„Fajn, tak se uvolni a já něco zkusím.“

Než jsem se nadál, už jsem si vychutnával její doteky a polibky. Zavřel jsem oči a nechával se unášet do ráje. Líbala mě na krk, na ramena, na hrudník, na bradavky…
„Aaahh…“ zasténal jsem a cítil, jak mi mezi nohama znovu roste stožár.

Veronika pokračovala dál a najednou tvrdolín zmizel mezi jejími rty. Když byla spokojená s mou tvrdostí, osedlala si mě. Ocitl jsem se v ráji. Užíval jsem si její aktivitu. Po chvíli jsem ji strhnul na sebe a přetočil se s ní. Dostal jsem ji pod sebe. Tentokrát jsem pracoval na našem uspokojení já.
Zvedl jsem jí ruce nad hlavu a trochu ji tak znehybnil, zasunutý uvnitř, jsem ústy dráždil její bradavky, olizoval je a sál. Kroutila se pode mnou blahem. Nohy zaklesnuté kolem mého pasu. Snažila se na mě nabodávat. A já se snažil tomu trochu bránit. Chtěl jsem to mít ve své režii. Pustil jsem její ruce a chytil ji za kotníky. Roztáhl jsem Veronice nohy a vnikal do ní jen žaludem, jen na kousíček. Dráždil jsem vstup do jejího těla a ji to přivádělo k šílenství. Sténala vzrušením a v očích měla touhu. Prudce jsem zasunul. Vyhekla, vykřikla a roztřásla se v orgasmu. Zůstal jsem hluboko uvnitř. Jakmile odezněl nápor vzrušení, znovu jsem rozjel své pohyby. Tentokráte jsem využíval celou délku svého nástroje. Pěkně hluboko dovnitř a téměř ven. A znovu a znovu. Ňadra se jí s každým přírazem nádherně zhoupla. Slastné sténání a to kozotřesení. Cítil jsem, že se i já blížím k vrcholu.

Už jsem se chystal z ní vyklouznout a potřísnit jí břicho a poprsí.
„Neee, já to chci dovnitř,“ zakřičela, jako by uhodla můj úmysl. Rukama mě chytla za boky a přitáhla mě zpět.
„OOoohhh,“ vyhekl jsem. Cítil jsem stahy její kundičky, jak mě ždímá. S každým výstřikem se zachvěla rozkoší.

Odpadl jsem vedle ní celý udýchaný. Veronika se jen blaženě usmívala a rukou si hladila vycákanou mušličku.
„Tohle mi bude chybět,“ posteskla si.
„Mě taky.“
„Hmm, třeba to zvládneme ještě alespoň jednou.“
„Když mi dáš chvíli, tak třeba jo.“
„Vidíš, chtěla jsem ti říct, že mě můžeš mít ještě v pondělí dopoledne.“
„Hmm, tak to já něco pěkného vymyslím.“
„Fajn, už se na to těším.“

Nejen pohledem, ale i rukou sjela k mému klínu. Pokoušela se povadlíka znovu probrat k životu. Pohrávala si varlaty, něžně mě honila a po chvíli se dostavil žádaný efekt.
„Tak před chvílí sis hrál ty, teď je řada na mě.“

Přesunula se mezi mé nohy. Začala olizovat tvrdý ocas, jako by to bylo lízátko. Brala do pusy koule, jednu po druhé, olizovala mi pytel. Postupně se propracovávala ještě níž. Najednou jsem ucítil její jazyk na svém zadku. Trochu jsem s sebou cuknul.
„Můžu?“ zeptala se pro jistotu. „Říkal si, žes to ještě nezkusil a že bys chtěl…“
„Tak jo,“ souhlasil jsem.

Veronika se pustila do pokračování. Pohrávala si se mnou a dráždila mě. Prstem pomalu kroužila kolem mého zadku. Najednou byla uvnitř a já vyhekl překvapením. Aby odvedla mé myšlenky znovu polkla tvrdý ocas. Masáž prostaty byla něco překvapivého, byl jsem tvrdý jako nikdy v životě.

Spokojená s mou tvrdostí se přesunula nade mne a stejně jako jsem já dráždil ji, zkoušela to sama. Klečela nade mnou a žalud se sotva dotýkal jejího vlhkého otvůrku. Dívala se mi do očí a hnětla si rukama prsa. Rukou sjela dolů do klína, lehce se mě dotkla, jako by se chtěla ujistit, že jsem stále tam, prsty podráždila klitoris, rozkoší u toho zavzdychala, a nakonec ulepené prsty smyslně olízla. Znovu sáhla mezi naše těla, nasměrovala tvrdolína do správných míst a dosedla. Žádná divoká jízda se nekonala, jen téměř neznatelné pohupování, ale i to stačilo. Oba jsme si vychutnávali vzájemnou blízkost s vědomím, že to může být opravdu naposledy. Stáhl jsem ji na sebe a přivinul ji těsně k sobě. Cítil jsem její horká ňadra s nalitými bradavkami, její dech, její rty na svých. Spojili jsme se úžasném polibku. Přestože byl pohyb uvnitř minimální, mé vzrušení sílilo. Zatínala poševní svaly a masírovala můj úd.

„Oohh… aaahh…“ hekal jsem při polibku a ji to povzbuzovalo k ještě většímu snažení.
„Nee… ještě ne…“ sténal jsem spíš pro sebe a snažil se přesvědčit své tělo, aby pár okamžiků ještě vydrželo.
Všechno bylo marné, Veronika začala pohybovat boky a bylo vymalováno. Nebo spíš vystříkáno. Několik minut jsme si ještě užívali vzájemné objetí, než se Veronika musela zvednout, obléknout a zmizet domů. Ani jsem se s ní nestihl pořádně rozloučit.

Author

Vzpomínka na léto

Vzpomínka na léto 16 Vzpomínka na léto 18

Odebírat
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Laděk

Jo, zdá se, že je definitivně vymalováno = kaple vybílená, už se čeká jen na vysvěcení…

Kamil Fosil

Z tohoto dílu úplně vyřazuje nostalgická nálada vyvolaná blížícím se loučením.
Léto pomalu končí, blíží se podzim, prázdniny skončí a Veronika odjede.

Kritik

Kamile – komu a co se vyřazuje? 🙂
Pochopil jsem že tam mělo být vyzařuje 🙂
No jo já vím, taky jsem občas uspěchaný písač,
co si po sobě nepřečte, co nasmolil, jen aby to už už bylo na skle 🙂

Marťas

Krásný díl plný vášně i příprav na odjezd Veroniky.

4
0
Budu rád za vaše názory, prosím komentujte.x

Protected by Security by CleanTalk