Pobyt v penziónu

Do Mariánských Lázní jsme vyrazili s pokusem slepit naše uvadající manželství. Ubytovali jsme se stranou centra, v malém tichém hotýlku, abychom měli pohodu a klid. V blízkém lázeňském domě jsme si zakoupili i nějaké procedury, a tak se dny odvíjely na procedurách, picích kúrách a procházkách parkem, po kolonádě a posezeních v kavárničkách a cukrárnách. Kupodivu to mělo blahodárný vliv na naši psychiku, že jsme začali, každý sám, uvažovat, proč nám to spolu neklape a proč se vlastně chceme rozvádět? Chovali jsme se k sobě mile, jen to citové pouto stále bylo kdesi v nedohlednu. Ne, že bych si s ženou rád nezašoustal, ale….. Vždycky mi ho zručně pokouřila, pak jsem ho do ní vrazil, za doprovodu slastných vzdechů jsme se oba udělali, ale bylo to strojové, mechanické a… pouze jsem vypustil „přetopený kotel“.

V hotýlku bylo teď, mimo sezónu, poloprázdno a nás zaujal jeden postarší host, který tu byl sám. Byl to takový lázeňský švihák, věkem odhadem k šedesátce, ale mou ženu o třicet let mladší než on, evidentně zaujal. Házela po něm nenápadně okem, uculovala se, když s námi někdy náhodou jel výtahem, nebo jsme se někde potkali, až to dopadlo tak, že jednoho večera nás pozval do baru na láhev vína a na seznámení.
Představil se jako Mojmír Šternberk, ale posmutněle přiznal, že se známým šlechtickým rodem nemá nic společného. Byl to jinak takovej frajírek samolibej, chytrej a sečtělej a mou ženu zaujal, na místo mě.
„To víte, mladá paní, každý to má v životě těžký, ale leccos se s tím dá dělat. Já tedy už jsem vdovec, ale ženu jsem na rukou nosil a plnil ji každičká přání. Tak, jak to má dělat každý správný muž a milující manžel.“
Mazal ji řečima med kolem pusy, když se mu začala svěřovat se strastmi našeho manželského vztahu a žena tála a visela na něm očima. V pokoji jsme se pak pohádali.
„Vždyť je to idiot. To se mu to kecá, když je vdovec. Kdoví jak to je ve skutečnosti.“ Soptil jsem a žena mi odporovala.
„Mojmír je náhodou moc chytrej, vzdělanej a víš kolik mu je? Skoro sedmdesát. A je to fešák a urostlej chlap!“
A sjela pohledem na moje břicho. Pivní mozol tam nebyl, ale vypracovaný svaly taky ne. Prostě normální chlap po třicítce.

Dopadlo to tak, že Mojmíra jsme teď měli za zadkem pořád. U jídla ráno, v poledne a večer a někdy si vyšel na procházku a „úplnou náhodou“ se s námi někde potkal. Jednoho večera jsem šel spát dřív. Mojmír zas začal nějaké sladké řeči, žena div nevzdychala slastí – no nedalo se to poslouchat.
Najednou jsem se probudil, postel vedle mě stále prázdná, na hodinkách jedna ráno. Šel jsem na záchod, když najednou mě napadla chlípná myšlenka. Vyšel jsem na chodbu. Mojmír měl pokoj o patro výš. Tiše jsem se tam proplížil, ale za dveřmi bylo ticho. Vracel jsem se, když na schodišti jsem až seshora slyšel tlumené zvuky a snad i vzdychání? Tiše jsem vyběhl nahoru a u poslední podesty zůstal stát, vmáčknutý do tmy. Úplně nahoře, u dveří na půdu stála má žena, polonahá, šaty vyhrnuté k pasu a zezadu k ní byl přitisknut Mojmír. Kalhoty spuštěné na zem a prudkými přírazy do ní zarážel svůj ocas, což bylo doprovázené mlaskavými zvuky a přidušenými steny mé ženy. Jak byla předkloněna, Mojmír ji v dlaních mnul prsa, což, jak jsem věděl, v ní vyvolá další příliv slasti, že se brzy udělá. Žena jen tiše sténala. „Oh…oh…oh!“ A Mojmír jí rytmickými přírazy plenil kundu nadrženým čurákem.
„Jo…jo…seš skvělá…ano…úzká…jo..jo!“ chrčel v extázi, až jsem si myslel, že ho klepne mrtvice.  Ocas měl slušně rostlý a musel mou ženu přímo přivádět do varu, když ji takhle plnil  kundu a třel se o poševní stěny. Nehodlal jsem ale být svědkem jejich orgasmů a pln rozhořčení šel vše zapít do baru. Barman už zavíral, ale když mě spatřil, bez ptaní přede mne postavil sklenku a tiše pronesl.
„Pan Šternberk není žádnej vdovec, ale obyčejnej rozvedenej nýmand odněkud ze zlámaný Lhoty a na ty svý řečičky tu loví paničky. Nečekal jsem ale, že to udělá i za přítomnosti manžela, jako…myslím vás. Byli tady a před pár minutami odešli. Kam, to nevím….“
„Zato já ano!“ řekl jsem tvrdě a pokynul mu prázdnou sklenkou, kterou hned naplnil. U třetí sklenky jsem prohodil.
„Jste schopnej mi zavolat taxík? Potřeboval bych se vyventilovat. Nejlíp stejným způsobem. Kde jsou tu nejblíž k dostání kurvy?“
Barman nejdřív protáhl obočí a pak se usmál.
„Noční klub Romantika, pěšky deset minut, nepotřebujete taxíka.“
Došel jsem se obléknout, vzal kreditku a barman mě nasměroval. Ti dva už nahoře nebyli a zřejmě si to dosyta užívali na pokoji.
Klub Romantika byl diskrétně ukryt stranou města v řídkém lesíku. Dřív to asi byla vila nějakého kapitalistického vydřiducha, pak to vyvlastnil stát a teď tam byl bordel, což v podstatě vyšlo nastejno. Navzdory pokročilé hodině mě přijali přívětivě. Bordelmamá, nebo co to bylo za ježibabu, se sladce otázala, jaké mám přání.
„Chci si zamrdat,“ zabručel jsem.
Odpověď jí úsměv z tváře nevzala a naopak přitakala.
„Jistě. To jste na správné adrese. Jen mě zajímá, jestli máte nějaké libůstky, rozumíme si?“
„Jo. Chci holku s velkýma kozama a pořádným bobrem. A šukat budu bez gumy a vůbec… dejte mi panáka!“
Posadil jsem se k baru. Moje chování babu stále nevyvedlo z míry, a vydala se k hloučku polonahých děvčat, které znuděně poposedávaly na druhé straně místnosti. Upíjel jsem drink, když náhle mě objala kolem ramen štíhlá ruka. „Nabídneš mi taky něco, broučku?“
Otočil jsem se po hlase a spatřil tvář jak z hororu. Zmalovaná ropucha neurčitého věku se líbezně dožadovala předraženého drinku a svádivě mi ukazovala svou nabídku. Ta sice souhlasila – kozy velký a bobr zarostlý, jenže s touhle hrůzou by se mi nepostavil ani omylem. Kde k ní proboha přišli? Bordelbabizně jsem oznámil změnu nabídky. Velký, malý kozy, vyholená, zarostlá – to je jedno, ale aspoň trochu pohledná.
Výběr byl už lepší a za chvilku už si mě odváděla usměvavá černovláska Renáta na pokoj. Tam mě bez velkých řečí zbavila oblečení, povalila na postel a s profesionální zručností mi ho pusou postavila. Pak odněkud vytáhla gumu.
„Sem řek, že šukat budu bez gumy!“ zaječel jsem vztekle.
„Na to zapomeň, frajírku! Bez gumy dávám jen stálejm zákazníkům a tebe tu vidím poprvý. Ještě mě nakazíš a zkazíš mi kšefty. Pokud chceš fakt naostro, tak tě stáhnu z prachů. Kolik sebou máš?“
„No tak jó, tak s gumou.“
Nehodlal jsem si nechat kurvou vybílit účet.  Jakmile ho opláštila, osedlala si mě. Její štíhlá postava kontrastovala s velkými prsy, které se jí pohupovaly jako dva balóny v rytmu odsedávání. Mačkal jsem je a hnětl a prsty brnkal o tvrdé hroty bradavek, až slastně vzdychala. Pak jsem ji dostal pod sebe a ona mi prudkými přírazy šla naproti se zjevnou snahou mě rychle odbavit.
„Dělej… mrdej mě…no…jo…jo!“
Snažila se mě povzbudit k rychlejším přírazům a vystříkání. Nasranost z manželčiny nevěry mě ale vybavila velkou výdrží, že jsem ji zběsile mrdal, aniž bych měl pocit, že se udělám. Nebyla z toho nadšena, ale poctivě mi držela ve všech polohách, do kterých jsem si ji nastavil. Když jsem ji bral vkleče zezadu, dostala se konečně i ona do varu a začala si to vychutnávat, ač to neměla v popisu práce. Začala hlasitě slastně sténat a vzdychat.
„Jo…jo…já se…taky…uuuuž… užž… áááááá!“ táhle zaječela a silnými stahy mi v sobě drtila ocas. To už se nedalo vydržet. Ještě párkrát jsem přirazil a už to ze mě šlo. Vyjel jsem z ní a guma byla plná semene.
„Teda tys měl ale dlouhej absťák,“ konstatovala, když jí opatrně stahovala. Pak mě, asi jako prémii, ještě ocas vykouřila. Mlaskavě si ho pouštěla do krku. Jazykem ho vytlačovala, olízla žalud a zase znova ho polkla až ke kořenu a….za chvíli bylo hotovo. Škodolibě jsem ji podržel násilím hlavu, že všechno musela spolykat a pak se na mě vrhla, že mi vyškrábe oči.
„Ty hajzle zasranej!“ spustila příval nadávek. „Ten váš sajrajt v hubě nesnáším a polykám jen za příplatek. To zaplatíš!“
Dole jsem zaplatil požadovaný obnos s příplatkem za polykání, který ovšem nestál za řeč a v dobré náladě se navrátil do hotýlku. Žena spala, a ač jsem se choval hlučně, neprobudila se, nebo to nedávala najevo.

Ovšem ráno bylo vše jinak. Místo výčitek, kde jsem byl, mě probudil vodopád slz. Žena se mi plačtivě přiznala k nevěře s Mojmírem.
„Já…já nechtěla. Ale když on mě hladil a litoval… že spolu nic nemáme… a já to… potřebuju a on… že stojí při mě.. a chápe mě. Pak jsme něco pili a šli..nahoru… a tam.. búúúúúú.“
Nastal další příval slz. „Když jsme spolu…to… pak jsme šli ještě k němu… a znovu jsme…to. Jenže….búúúúúúú.“
„Co zas? Co bylo potom?“ Netrpělivě jsem očekával pointu. „Když se…no…udělal… řek, že možná mám zadělaný na mimčo, který jsi mi nebyl schopnej doteď udělat, von že dělá děti rád a ať vypadnu, že chce spát. Řekl, že jsem stejná děvka, jako všechny ostatní a ať táhnu za svým paroháčem, že už ho nezajímám.. búúúú.“

To bylo hustý! Takže děvkař par excelence! Vylítl jsem z pokoje, před očima rudo, ale u Mojmíra bylo zamčeno a usměvavý recepční mi sdělil, že pan Štejber už hotel opustil.
„Jakej Štejber, snad Šternberk?“ opáčil jsem.
„Ne, pane. Je to pan Mojmír Štejber. Račte vidět.“
A otočil mi knihu hostů, kde to stálo černé na bílém.
„Ale představil se nám jako…“
„Nemusíte mi nic říkat, pane. Co vám říkal je jeho věc. Pro nás je to vážený klient a stálý host. Vždy se chová příkladně a slušně….“
„Jděte do prdele s těma kecama! Jezdí sem vojíždět ženský a jestli o tom doteďka nevíte, tak vám to sděluju. Nazdar!“ zaječel jsem, vytočený k nepříčetnosti a opustil zkoprněného recepčního a jeden manželský pár, co se právě přišel ubytovat. Po těchto slovech vzala paní svého manžela za rukáv a spěšně hotel opustili. Za půlhodinu na to i my. Žena šla se sklopenou hlavou, já těsně před výbuchem. Ale ustál jsem to a recepčnímu nechal i nějaké spropitné.

Všechno zlé je pro něco dobré. Události minulých dní nás kupodivu svedly dohromady. Začali jsme se zase milovat. A to naplno a hned druhý den. Sotva žena přišla z koupelny a ulehla, navalil jsem se na ni, vykasal ji noční košili a zabořil ji obličej mezi nohy. Žena sténala, jak jsem jí jazykem rejdil v klíně. Prsty jsem jí roztáhl pysky a jazykem slízával šťávy, které z ní šly.
„Ohhh. áách!“ yydávala výkřiky a projížděla mi rukou ve vlasech a tlačila mě hloub do klína. “Já..ááá!“ vykřikla a na chvíli nehybně strnula. „Prosím tě, pojď už do mě!“ zaprosila. Sama si ho zavedla dovnitř a já do ní lehce a s mlasknutím zajel. Začal jsem přirážet a žena slastně vzdychala a vycházela mi pánví vstříc.
„Ano…ano…bože…už…úúúú!“ zavyla a vzepjala se. Ocas mi v ní s každým přírazem čvachtal, jak tekla. Laskal a líbal jsem jí prsa a naběhlé bradavky, přirážel a přirážel, až mě napadlo.
„Můžu do zadečku?“ zeptal jsem se. Žena se nejprve zarazila, ale pak kývla.
„Teda… ne že bych to milovala…buď ale pomalej.“
Otočila se a nastavila. Přisunul jsem se k ní, promáznul ji šťávou z pochvy a pomalu zatlačil. Žena mi rukou zabraňovala v prudším pohybu, takže jsem do ní vnikal krásně pomalu. Když jsem v ní byl zasunutý celý, pozvolna jsem začal s přírazy. Žena vzdychala, zapřela se o pelest a pomalu mi vycházela vstříc, až jsem pocítil známé škubání v penisu. Dávka semene se drala ven a vykropila ji střeva. Ještě jsem jí zezadu polaskal prsa a pak se svezl vedle ní. Takto jsme usnuli dnes a ještě mnoho a mnoho večerů poté……

 

 

5 3 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Něco málo z nevěrného života . Každý si vrznul jinde , aby nakonec pochopili , že nejlépe je jim spolu .

Dan

Doooost dobrý. Nápad, děj. Fakt, tahle se povedla.

childe

Hezky pojaté. Teda asi bych Mojmíra srazil po schodech minimálně o patro níž. Starší lidi už holt mají radši jezdit výtahem jinak se může stát, že nešťastně spadnou, zvlášť když jdou s cizí ženou.

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x