Taneční

Vracel jsem se zrovna ze záchodu do sálu, když taneční mistr zavelel:
„Pánové pro dámy!“
Kluci vystřelili jak šípy a já se loudal pomalu dovnitř.

„Tak, mladý pane, pro vás to platí také,“ pošťouchl mě a já jsem viděl, že v koutě stojí jediná holka, pihovatá, nervózní, prsa jako žehlicí prkno.
„Tak tam máte dámu, na co čekáte?“
Sebral jsem se a řekl:
„Smím prosit?“
Usmála se, kývla, zavěsila se opatrně do mé ruky a už jsme pochodovali ve štrůdlu okolo sálu. Mistr pustil valčík a prý pánové, dejte se do toho, honem, raz, dva tři! Tak se všichni honem snažili tančit.

Má tanečnice to zřejmě uměla, tančila se mnou jako pírko a já si v hlavě stále opakoval, raz, dva, tři a snažil jsem se nešlápnout jí na nohu. Sahala mě asi tak po ramena, možná kousek výš a já cítil vůni jejích vlasů, když jsem sklonil hlavu, viděl jsem  ve výstřihu, že to není žádné prkno, ale normální holka.

Zřejmě si toho všimla a stiskla mě ruku. „Nekouká se dolů ale na partnerku,“ celá zrůžovělá mě napomenula. Tak jsem koukal na partnerku, v duchu počítal raz, dva tři a všiml jsem si, že je to holka docela hezká, ty pihy ji dávaly v obličeji takový šelmovský výraz. No prostě byly hezké.

Hudba skončila, dovedl jsem ji na místo a poprosil, zda si můžu zamluvit další tanec. Podívala se na mě a já viděl, že její oči jsou modré jako pomněnky. Přikývla a nakonec jsme spolu tančili až do konce. Počkali jsme až se kluci přestanou u šatny strkat, vyzvedl jsem její a můj kabát a ona se jakoby samozřejmě zavěsila na mojí ruku,  vyšli jsme spolu ven a pomalu kráčeli k tramvaji.

Dozvěděl jsem se že se jmenuje Jiřina, já ji řekl že jsem Karel a se smíchem jsme došli na její zastávku. Nic nejelo, a tak jsem se zeptal:
„Přijdeš na další hodinu?“
Přikývla a nohou nervózně něco na zemi urovnávala. Tak jsem si řekl hop, nebo trop a zeptal se, jestli bude mít zítra čas, že by jsme mohli jít do kina. Zrůžověla a šelmovsky se zeptala:
„To je pozvánka na rande?“
„Třeba,“ odvětil jsem. „Tak kde se sejdeme?“
Rozhlédla se a řekla:
Tak třeba tady u těch hodin, stačí ve čtyři?“
Bylo mi s ní tak dobře, že jsem zaprosil:
Počkej a  jeď až tou další!“
Usmála se a řekla: „Vždyť se zítra uvidíme.“
Nastoupila a z rozjíždějící tramvaje mi zamávala. Došoural jsem se domů, táta seděl u stolu a četl noviny a máma cosi žehlila.
„Chodíš z těch tanečních nějak stále později,“ zavrčel.
„Doprovázel jsem svoji holku,“ řekl jsem po pravdě. Táta zvedl hlavu, chvíli se na mě díval a pak prohlásil:
„Já ti na ty tvoje fóry nenaletím.“

Máma nařídila ať se jdu převléct a že mě nachystá večeři. Táta se sebral a šel na televizi, já s mámou seděl v kuchyni a polykal večeři. Zeptala se:
„Je hezká?“
Málem jsem se zakuckal.
„Jak jsi to poznala? Vždyť táta si myslel, že dělám fóry.“
Tak jsem to všechno vyklopil a máma mě pohladila po vlasech. Pak mi  přikázala, že se mám zítra slušně obléct,protože první dojem dělá nejvíce.

Druhý den jsem v práci byl jako na jehlách. Když padla, vystřelil jsem domů, vydrhl  se do růžova, oblékl co mě máma nachystala a celý nedočkavý jsem metl pod hodiny. Samozřejmě jsem přišel málem o hodinu dřív a vyráběl pod hodinama do dláždění důlek. Jiřina se objevila asi deset minut před čtvrtou, řekla: „Ahoj,“ chytla mě za ruku a zeptala se, „jdeme?“
Loudali jsme se ulicí, debatovali, já už nevím o čem, až jsme přišli ke kinu. Koupil jsem lístky a zasedli jsme vedle sebe.

Zhaslo se, začal film a já Jiřinu opatrně vzal za ruku, Nebránila se, dokonce ji stiskla. Byla to nějaká komedie, a my jsme se smáli jako pominutí, i když jsme už spolu kráčeli zpátky. Tramvaj jako obvykle nejela, ale nám to moc nevadilo. Stáli jsme těsně vedle sebe, foukal takový nepříjemný vítr a já viděl jak je Jiřině zima.

Opatrně, trochu s ostychem jsem ji objal kolem pasu, přitlačil blíž až na sebe, natočil se zády k větru a najednou vidím, jak Jiřina zvrátila hlavu, trochu zčervenala a nastavila mi pusu. Bylo to naše první líbání a ani nevím kdy jsme skončili. Muselo kolem nás asi  projet hodně tramvají. Nakonec jsme se museli rozloučit a skončilo to tak, že jsme se pak každý den scházeli u hodin.

Přišla zima a na první svátek vánoční jsem představil Jiřinu naším a na druhý svátek jsem zase šel představit se k jejím rodičům. Samozřejmě nám trochu otrnulo a tak, jak k tomu byla příležitost, dobýval jsem se Jiřině pod halenku, hladil malá ale hezká ňadra, ona mě křečovitě objímala, vzrušeně dýchala a líbala.

Jednou, myslím že v únoru, začali u nás vypínat elektriku a naši mě vyhnali na chatu, že by tam měla být lahev petroleje. Nasedli jsme s Jiřinou na vlak, vystoupili na nejbližší stanici k naší chatě a brodili se sněhem, koulovali, prostě blbli celou cestu. Odemkl jsem chatu a že budeme hledat petrolej. Jiřině bylo zima, tak jsem roztopil kamna a za chvíli se vzduch začal v těsném prostoru chaty ohřívat.

Vlezli jsme si pod deku na posteli a hladili se a  pusinkovali. Já začal být dotěrný a dobýval jsem se k  ňadrům. Svlékla se do podprsenky a o tu jsem se zase postaral já. Poprvé v životě jsem viděl dívčí ňadra a dychtivě jsem se s nimi mazlil a hladil, pusinkoval. Jiřina byla podezřele potichu, ale hladila mě po hlavě a to mě uklidňovalo. Má troufalost nabývala na síle a já ji rukou sjel do klína. Přistála mě facka jako hrom, až se mě zatřásla hlava.

Zůstal jsem jak opařený,  když mě s pláčem Jiřina chytila a že ať se nezlobím, ale že se bojí jít s mazlením dál. Utěšoval jsem ji, hladil, pusinkoval a přemlouval, až nakonec, sama asi zvědavá, souhlasila, lehla si na záda a nechala si sundat dolní oblečení. Líbal jsem ji na klíně, mazlil jsem se s  chloupky a rukou se dobýval mezi sevřené nohy.

Pomalu, se strachem povolila a tak jsem rukou poprvé vklouzl do horkého klína a hladil měkkou lasturku. Buď už byla tolik vzrušená, nebo si řekla, že už nemůže couvnout, nechala si roztáhnout nohy a já se přesunul mezi ně a dal se na výzvědy. Hladil, rozevíral jsem mušličku a líbal ji. Mazlil se s tím malým ztvrdlým kouskem nahoře a Jiřina celá se třásla a tichounce sténala.

Nevydržel jsem a začal jsem se cpát do její dírky. Nešlo to, nechtěl jít dál.Dostal jsem se kousek a potom mě dírka vytlačila zpátky. Tak jsem si řekl, kdo s koho a začal jsem se dovnitř cpát, jak jsem mohl, celou silou. Pomalu jsem vnikal  dovnitř a bylo to tak těsné, že mě to až bolelo.
Najednou Jiřina se celá vzepjala, chytla se moji ruky a zaúpěla. Kolík se nořil s obtížemi dál a po chvilce jsem cítil, že je v dírce až na doraz. Jiřina pode mnou ležela, celá se chvěla a ptala se:
„Už je to hotovo?“
„Myslím,“ řekl jsem, „já už dál nemůžu, už jsem tam celý.“
Usmála se a tichounce řekla:
„Co jsme to provedli? Já jsem byla ještě panna.“
Přitáhla mě k sobě a zaprosila: „Zkus pokračovat, ale opatrně ať se nic nestane.“

Byl jsem veden nějakým mužským pudem, nic pořádně jsem nevěděl, ale začal jsem do Jiřiny tlačit a vytahovat  kolík. Sice se šklíbila bolestí, ale po chvilce začala tichounce sténat a snažila se mi jít naproti.
Slzičky se jí z očí doslova lily, ale nepřestávala, ani když jsem s námahou vytáhl kolík ven a vtiskl jej do kapesníku. Byl na špičce červený od  krve a já s cukáním vyprázdnil celý svůj obsah do kapesníku.
Jiřina stále ještě tichounce sténala a klín se křečovitě zdvíhal nahoru proti mně. Opatrně jsem  otřel zakrvácenou pampelišku kapesníkem a pak, přituleni k sobě sme se něžně mazlili.
Čas neúprosně běžel, poklidili jsme, pozavírali a šlapali na zastávku.
„Nebolí tě to?“ ptal jsem se starostlivě, ale zakroutila hlavou.
Vlak jsme stihli na poslední chvíli, a teprve ve vlaku jsme si vzpomněli, že jsme zapomněli vzít ten petrolej.

J.R.

Autor

5 3 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Moc krásné čtení po ránu . Taneční , první nesmělé dotyky . JJ vzpomněl jsem si 😀 Děkuji a těším se na další krásné povídání .

reniem

Tohle ti proste jde,skvělý!

Trysky

Příjemné oddechové čtení. Řekl bych typická povídka od Robbertose (to má být pochvala, nikoli hana 😀 ). Fakt dobrá práce.

Junior

Výborná povídka. Jo co všechno může začít v tanečních.

6
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x