Nápady čtenáře (a zároveň i autora) erotických povídek 🇨🇿

Milý čtenáři. Při prohlížení archívu povídek, které byly uveřejněny na původní verzi stránky eFenix, jsem narazil na tento text. Autor Fred nás nedávno opustil. Pro mnohé z nás byl mentorem, kamarádem a hlavně dlouholetým korektorem. Občas v komentářích si posteskl, že nejsou povídky dost komentovány a že to ubírá autorovi chuť do dalšího psaní. Možná už v té době zapomněl, na svůj text, který tu nyní předkládám. Omlouvám se, že se nejedná o erotickou povídku, ale myslím si, že tento příspěvek tu má své místo.
admin

Úvahy o tom, proč se píšou a proč čtou erotické povídky.

Úvaha proč se píší a proč čtou erotické povídky.
Byl jsem vychován v hluboké totalitě, kdy cenzura byla všemocná a vztahovala se nejen na politiku, ale i na erotiku. Po sametu nastal nečekaný boom a najednou bylo všude plno nejrůznější erotické literatury. Stal se z toho výnosný byznys. Protože jsem byl do té doby odkázán na erotické samizdaty, případně na „soukromé tisky“, byl jsem touto svobodou nadšen a stal se ze mne vášnivý čtenář tohoto, podle názoru mnoha sucharů, „pochybného škváru.“

Když se pro mne otevřel kouzelný svět internetu, objevil jsem i erotické povidky. Vyhledával a četl jsem je velmi rád a čtu dosud. Obdivoval jsem zavedené autory a v duchu jsem si přál, abych uměl psát, jako oni. Zatím jsem jenom občas napsal nějaký komentář. Dlužno podotknouti, že komentáře byly a jsou anonymní, pod nickem, a dost často byly velmi vulgární. Autorovi nepodařené povídky se např. doporučovalo:
„Blbečku, strč si tu svou sračku do prdele a na další psaní se rači vyser.“
Když jsem v komentáři upozornil na hrubé gramatické chyby, dostalo se mi reakce:
„Vole, tady je to vo mrdání a né vo ňáký gramatyce.“

To tedy rozhodně nebyl můj styl. Pokud se mi povídka líbila, pochválil jsem ji. A pokud byla nepovedená, decentně, ale ve vší slušnosti, jsem upozornil na nedostatky, v dobré víře, že to autorovi pomůže. Bohužel, dočkal jsem se jízlivých projevů nesouhlasu. Jeden uražený autor mi dokonce doporučil, abych nejdřív zkusil něco napsat a pak mohu mít blbé kecy. Když jsem brzy nato přečetl jednu obzvlášť nepovedenou povídku, napadlo mě, že bych to měl zkusit. Větší blábol snad ani napsat nemohu, tak proč se nepokusit? Při nejhorším mě kritici roznesou na kopytech.

S těmito pocity jsem napsal svoji prvotinu a poslat ji na nejmenovaný, dnes již neexistující, ale tehdy velmi populární server. Měl jen jednu vadu: občas na pár týdnů vynechal a čtenáři marně čekali na přísun nových povídek. Pod text povídky jsem umístil poznámku pro čtenáře:
„Myslíte, že má cenu, abych napsal pokračování?“
S pocty panice před první souloží jsem druhý den otevíral dotyčnou stránku a byl jsem zvědav na ohlasy. K mému velikému (a přiznávám radostnému) překvapení jsem tam měl komentářů dokonce několik a všechny byly příznivé. Velmi mě to povzbudilo a byl jsem povděčen i za kritiku, která mi vyčítala drobné gramatické chyby, nebo školácké nedostatky ve slohu. Byly tam i dotazy, zda jsem si děj povidky vymyslel, nebo to byl popis skutečné události.

Odpověděl jsem po pravdě, že to bylo tak 50 na 50. Nejvíc jsem si cenil, když mi tam kdosi napsal, že podstatné je, že i když to tak nebylo, mohlo to tak být. To se potom stalo mým krédem. Všechny moje další povídky byly psány tak, že děj byl pravděpodobný.

Moje komentáře se řídily stejným pravidlem. Pokud nebyla povídka označená jako fantazie, posuzoval jsem vždy, zda se mohla udát tak, jak byla napsaná. A rázem jsem některé povídky viděl jinýma očima. Mnohé sice byly napsané tak, jak se očekávalo – byly rajcovní, vzrušovaly fantazii a mohly vyvolávat emoce, ale byly zcela nereálné. Zábavný je občas detailní popis bohapustých mrdaček, při kterých různí nadsamci podávají záviděníhodné megavýkony. Pro takového chlapáka je naprosto normální, že se pustí do hrátek s třemi nadrženými děvami. Šuká s nimi neúnavně celou noc a žádnou z nich neošidí. Každou ojede nejméně 3x a ráno jde svěží do práce. Když si něco takového přečtu, mám z toho málem komplex méněcennosti, ale jen do toho momentu, než si uvědomím, že jsem narazil na dalšího sedmilháře a barona Prášila.

U některých povidek mě velmi pobaví, když autor popisuje jenom své rádoby představy, které mají ke skutečnosti velmi daleko. Pokud povidka začíná: Jmenuji se xy, je mi x let a chtěl bych se s vámi podělit o příběh, který se mi skutečně stal, tam a tam, tehdy a tehdy, hned zbystřim a snažím se „nachytat“ autora na švestkách.

Neméně zábavné jsou i povídky od čuňáků teoretiků, kteří dokážou popisovat situaci jen podle svých představ, mnohdy až chorobných. Různé naivní popisy orálního, nebo análního styku potom prozrazují, že autor pracuje jen se zprostředkovanými informacemi a při tom zabíhá do detailů, které jsou na hranicích možností.

Napsat dobrou povídku je skutečně těžké. Zvlášť když chybí zpětná vazba. Ano, mám na mysli komentáře a hodnocení. Protože, jak jinak má autor poznat, že je jeho povídka dobrá? Podle počtu přečtení? Jsou zde povídky, které mají několik tisíc přečtení, ale k hodnocení se donutilo jen několik málo čtenářů a s komentáři je to podobné. Když se občas objeví jeden, tak je to pro autora téměř úspěch. Jednou jsem, v ostré slovní přestřelce na komentářích dostal dotaz, jestli píšu povidky jen kvůli komentářům.

Vskutku dobrá otázka. Proč já to vlastně dělám? Vzhledem k tomu, že je to zadarmo a nikdo mě k tomu nenutí, tak asi proto, že mě to baví. A protože jsem, jako většina lidí maličko ješitný, samozřejmě raději slyším chválu, než kritiku. Ale to neznamená, že kritiku nesnáším a zavrhuji. Pokud je kritika konstruktivní, je jako podaná pomocná ruka. A protože žádného normálního člověka nebaví dělat zbytečnou práci a předpokládám, že normální jsem, chtěl bych vidět, že ji dělám dobře a že je k něčemu prospěšná.

A je tu další otázka. Prospěšná??? Ale komu? Skupině lidí, kteří jsou „ujetí“ jako já. Ano, mluvím o vás, milí čtenáři. Nechme naši „ujetost“ stranou. Bezpochyby „ujetí“ jsme. Já, protože píši erotické povídky a vy, protože je pod anonymitou svých nicků vyhledáváte a čtete. Máme stejnou „krevní skupinu“ a při této lechtivé četbě se přenášíme do jiného světa. Je to pro vás určitá relaxace, tady se zbavujete svých běžných životních starostí a necháváte se unášet vzrušujícím čtením. Nikdo vás k tomu nenutí a výběr kategorie je jen na vás. Jste konzumenti, ale bohužel, jako takoví se také chováte. Pokud je vše v pořádku, jste spokojení a ani vás nenapadne, že byste mohli dát svoji spokojenost nějak najevo. Jeden kolega autor mi to dal po lopatě:
„Chybí ti komentáře? Ale to je tvoje chyba, protože píšeš dobré povídky. Zkus napsat nějakou kravinu a uvidíš, jak tě roznesou. Takže když povídce chybí komentáře, znamená to, že je dobrá. Ale smysl mi to nedává. Je to stejné, jakoby bavič vyprávěl anekdoty prázdnému sálu.“

Vzpomínám na jednoho mladého (a beze sporu talentovaného) autora, který marně naléhal, aby mu čtenáři napsali své názory a dokonce hrozil, že..“dokud nebudou komentáře, nedám vás sem další pokračování.“ Dnes už nepublikuje, protože jediný komentář, kterého se dočkal bylo ujištění, že si pokračování může strčit za klobouk a že se čtenářská obec nenechá vydírat. A není bohužel jediný. Z našeho autorského kolektivu se ze podobných důvodů již odmlčelo přibližně 5 velmi dobrých autorů.

Když si otevřu přehled komentářů vidím, že tam pravidelně přispívá jen několik lidiček. To by skoro potvrzovalo kdysi vyslovený názor, že je tady jakási „partička mocných“, kteří si poklepávají na ramena, navzájem si píší pochvalné komentáře, dávají si vysoké hodnocení a v podstatě si vystačí sami.
Připouštím, že je tady určitá, neuzavřená, skupinka autorů, kterým já říkám „stará garda“. Ač se, až na vyjímky, neznáme osobně, mohu s klidným svědomím říci, že jsme přátelé. Komunikujeme mezi sebou i neoficiálně, čímž myslím, mimo rámec tohoto webu. Občas si písmenkujeme na ICQ, nebo si pomocí mejlů vyměňujeme povídky, které nemohou spatřit světlo světa. Že bychom ale nějak výrazně ovlivňovali a určovali dění na našich stránkách, to ani náhodou.

Ale milí čtenáři, vždyť i vy máte možnost zúčastnit se dění na našich stránkách a ovlivňovat jejich podobu. Stačí napsat, co se vám líbí a co nelíbí, nebo přijít s nějakým návrhem na zlepšení. Tím samozřejmě nemyslím, že si vyberete povídku z kategorie, která vám „nechutná“ a roznesete ji na kopytech. Od toho tam označení kategorií je a zcela logicky se očekává, že nikdo nepoleze tam, kde se povídky rozcházejí s jeho předsudky.

Vážení milovníci erotického čtení, je mi jasné, že jsem vás touto svoji esejí příliš nepotěšil. Jistě jste očekávali, že se vám zde dostane porcičky vzrušení a místo toho je tady jen nudné čtení, které byste ani neotevřeli, kdybyste věděli, jaké bláboly budete číst. Ale od toho jsou zde komentáře. Tak jen vzhůru do toho a dejte mi to sežrat, jak nejlíp umíte. A hlavně – zůstaňte věrni našim stránkám, čtěte, bavte se a napište občas i nějaký ten komentář! Berte to třeba jako určitou formu „odměny“ autorům, kteří pro vás píšou.

Váš Fred