„Ahoj! Máš zítra večer čas?“ zeptala se Alena, když jsme vycházeli ve čtvrtek z práce. „Co potřebuješ?“ zeptal jsem se. „Tak večer přijď!“ neodpověděla na můj dotaz. Chytila Karla za ruku a táhla ho neznámo kam. Vrtalo mi hlavou, co může chtít, když má Karla. V pátek kolem mne oba prolítli jak rakety. Přestal jsem přemýšlet, co by …
Druhý den se Šárka s Petrem nemohli dočkat odchodu rodičů, kteří nechápavě pozorovali, jak se jindy rozhádaní sourozenci kočkují a jsou plní dobré nálady. Naštěstí neznali pravý důvod této sourozenecké harmonie… I když kdo ví, jestli by jim to tolik vadilo, vždyť to byly jejich děti a jejich předané geny… Počet přečtení: 4 249
on Nečekaná návštěva 01Občas se mi to stává... 😀
on Nečekaná návštěva 01A je to Roman nebo Radek? Někde v půlce se nám pře…
on Orbitka 10 – EpilogKeď je kritika konštruktívna a posúva autora ďalej…
on Nečekaná návštěva 01výborná povídka a skvělý začátek série. Je to sice… on Dějou se to ale věci 03Pokud se všichni vzdali práva na odvolání mohl být…