Čtvrteční den jsem věnoval Alešovi, z čehož měl ohromnou radost, asi jako každý puberťák. V pátek jsem byl rozhodnutý věnovat se trochu práci. Dopoledne jsem zaskočil k sousedům. Veronika byla sama doma. Přišla mi otevřít jen v lehkých letních ultrakrátkých šatičkách sahajících pár centimetrů pod zadek. Pustila mě dovnitř do domu. Sotva za námi zaklaply dveře, odložil jsem tašku […]
Vzpomínka na léto 08 Přečíst vše 2 »
Horké letní paprsky dopadaly na mladé dívčí tělo a dopřávaly mu dlouho očekávaný pocit tepla, klidu a relaxace. Domča v nových oranžových dvojdílných plavečkách se na osušce slastně protáhla a užívala si to teplo prostupující jejím tělem, které postupně odplavovalo nahromaděný stres a strach z maturitních zkoušek. Z pod přivřených víček se rozhlédla po místním
Domča 05 – Oranžové plavky Přečíst vše 2 »
Vandu jsem potkal ve druháku na vysoké. Studoval jsem medicínu a ona se objevila v doprovodu přítelkyně mého kamaráda na jedné z párty mediků.Měla úsměv za milion. Natáhla ke mně svou drobnou ruku a jiskra okamžitě přeskočila. Chvíli jsme si povídali o všem možném. Pak jsem ji odvedl na potemnělý parket, kde už tančily tři další páry,
Pod jednou střechou 01 Přečíst vše 2 »
Šachový turnaj se pomalu blížil ke svému závěru a místní tým měl poprvé za dlouhou dobu šanci porazit své odvěké rivaly ze sousedního kraje. Skóre bylo vyrovnané 2:2 a o všem měla rozhodnout poslední partie toho dne. Bohužel na poslední šachovnici místňáci dosadili novou posilu týmu, která přešla ze své školní skupiny – Domču. Ta,
Domča 04 – Černá královna Přečíst vše 2 »
Druhý den ráno jsem čekal, až se Veronika ozve, abych ji odvezl do nemocnice. Cestou jsme si povídali.„Můžu se na něco zeptat?“„Klidně se ptej.“„Podle toho včerejška, ty seš na větší kousky?“„Tak trochu.“„A to se říká, že na velikosti nezáleží.“„Jak u koho. Ale u tebe bych strach neměla. Ty máš určitě tu správnou velikost.“To samozřejmě uchlácholilo
Vzpomínka na léto 05 Přečíst vše 2 »
Když jsem v pátek přicházel do práce, přemýšlel jsem, co mi Nina ráno řekne. Prohlížela si mě, když jsem vešel do naší kanceláře. Připadal jsem si, jako bych byl pod mikroskopem. Nina mě počastovala káravým tónem: „Šéfe, musíte se uklidnit. Po včerejší noci vypadáte úplně vyčerpaně. O co jste se to snažil, o nějaký rekord?
Sprcha po ránu byla naprostou nutností. Anča Dlaňovka také, stačilo vlézt do sprchového koutu a hlavou se mi hnaly vzpomínky na pátek. Už jsem pomalu přemýšlel, které ze svých příležitostných milenek zavolám. Ale když jsem v duchu procházel seznam, došel jsem k závěru, že všechny by byly jen chabou náhradou za Veroniku, tak jsem od toho upustil.
Vzpomínka na léto 04 Přečíst vše 2 »
V nemocnici už to šlo ráz na ráz. Žádné velké zdržování a ihned do ambulance. V kantýně jsem si koupil něco k pití a vyčkával, až s Veronikou skončí, abychom se domluvili co dál. Volat Pavlovi se mi bez Veroničina vědomí nechtělo, přeci jen už byla dospělá a o takových věcech by si měla rozhodovat sama. Konečně vyjelo ven
Vzpomínka na léto 02 Přečíst vše 2 »
Upršené podzimní, skoro už zimní, odpoledne narušilo drnčení zvonku. Koho to sem čerti nesou, pomyslel jsem si a šel otevřít.Hodil jsem na sebe kabát a šel otevřít. Kromě neustávajícího zvonění, někdo bouchal na branku a lomcoval klikou.„Hoří snad? Nechte toho!“ zavolal jsem ode dveří domu, „vždyť už jdu.“ Vsunul jsem klíč do zámku. Otočil jsem
Vzpomínka na léto 01 Přečíst vše 2 »
Na návštěvy k sestřenici mojí mamky jsem jezdil rád. Měla o rok starší dceru Miriam a syna Petra o rok mladšího než já a v dětství jsem tam zažíval mnoho dobrodružství. Bylo to na vesnici, za silnicí les, v něm potok, pro městské dítě učiněné eldorádo. Jak jsem postupně vyrůstal, s rodiči už jsem nejezdil
Protected by Security by CleanTalk
