„Maminko, já mám strach!“ pípla nešťastně dívka ve svatebním šatu s uslzeným pohledem upřeným na matku.„Proboha z čeho, mé dítě?“„Až… až…“ lkala dcera. „Až mě bude zbavovat věnečku. Kamarádky říkaly, že to bolí a já z toho mám strach.“ Matka vzdychla.„To víš, děvče. Bůh to na světě tak zařídil. My rodíme děti, ale to vzejde […]
Oběť pro dceru Přečíst vše 2 »
Houf chudiny přitáhl před Hadovec a žádal dobrodiní a křesťanské milosrdenství. Hojmír přijal dvě ženy a jednoho muže na jednání. Bylo krátké. „Uvařím vám sladkou kaši a vynesu ven. Vy se najíte a odejdete. Do dvorce vás nepustím a ani nemohu z příkazu svého pána, rytíře Klause von Asfalth.“Ženy ihned souhlasily, muž cosi mručel, ale
Muž zasténal ve svém vrcholu, ale výron semene uvolnil mimo klín. Nato se odvalil na stranu a vydýchával se, zatímco dívka jen zrychleně dýchala a potlačovala vzlyk.„Má drahá, nač pláč? Máš to za sebou,“ broukl muž.„Já vím,“ odvětila dívka. „A děkuji ti, žes nezůstal ve mně. Náš medikus tvrdí, že dítě je sice Boží tvor,
Pavel byl dlaždič. Tu práci si vybral, vyučil se jí a bavila ho. Jednak ta rozmanitost a různorodost materiálu a jednak měl takzvaně „čistou“ hlavu. Jedinou složitostí bylo skládat kostky podle barvy do rozličných ornamentů, když dláždil náměstí či chodníky v centrech měst apod. Jestli taky klel a byl sprostý jako dlaždič, o tom žádné
Tak spadla klec. Psal se rok 1949 a pro pana továrníka Brunheizla nastaly krušné časy. Jeho malá bezvýznamná továrnička byla akčním výborem KSČ prohlášena za hodnou znárodnění a panu majiteli bylo dáno 24 hodin na vystěhování se z rodinné vily.Původně to vypadalo, že komunistům jde jen o velké strategické podniky, hutě a na venkově o
Lešek ze Semelka, purkrabí královského hradu Ratimířov a Ryška z Kunihlav byli oddáni o měsíc později na královském dvoře, kdy jim sám panovník předal osobní dar, listinu převázanou stříbrnou stuhou a novomanželka obdržela nádherný zdobný pásek.Dar od panovníka obyčejnému purkrabímu byla nevídaná pocta a zlé jazyky hned tvrdily, že to nebylo zadarmo. Samozřejmě nic není
Královský rádce 02 Přečíst vše 2 »
Mám rád svatby. Je tu spousta dobrého jídla a pití, sejdu se příbuzní a známí. Na svatbě je také mnoho pěkných žen, hezky oblečených, voňavých a díky působení alkoholu, také povolnějších, ochotných a přístupných k různým intimnostem. Každopádně je to důležitá společenská událost, která ve vzpomínkách přetrvává dlouho.
Svatba jak má být Přečíst vše 2 »
NEVĚSTA NEBO NEVĚSTKA?
Celý den měla Věrka Jaroslava na očích. Od samého rána, kdy jí zatroubilo svatebně nazdobené auto pod okny, se musela dívat do tváře muži, se kterým se kdysi rozešla kvůli nové známosti. Tehdy ho vyměnila za jejich společného kamaráda Jonáše, což Jarek nesl s těžkým srdcem. Zatím, co Věra byla rychle vyléčená ze vztahu plného lží a zákeřného negativismu, Jarek se dlouho léčil, protože přišel o tu nejlepší samici na světě. Každým dnem si vše uvědomoval zpětně, ale nezbylo mu už nic jiného než přihlížet šťastné bývalce a nenávidět spokojeného přítele. Dlouho trvalo než k sobě všichni našli alespoň kamarádskou cestu, ale po letech se přeci jen povedlo.
Nevěsta, nebo nevěstka? Přečíst vše 2 »
Mezi dveřmi se objevila neteř Aňa.
„Tady ji máš,“ ukázal jsem sestře mezi dveře.
„Kde jsi byla celou nic?“ obořila se na Aňu.
Odpovědí bylo neteřino trhnutí hlavou.
„No a co ty, brácho?“ obrátila se ke mně. „Ty taky ještě nejsi v šatech.“
Noc nevěsty 02 (svatební den) Přečíst vše 2 »
Svatební hostina byla v plném proudu. Tím, jak postupně přibývalo opilých svatebčanů, upjatá atmosféra se uvolnila a místností se stále víc rozléhal hlasitý šum. Michaela bez zájmu sledovala brunátné tváře otylých fotříků ve středním věku a přemýšlela, že nenápadně zmizí, když ji znenadání objala lehce ovíněná nevěsta. „Švagrová, vypadáš jako opuštěné kotě, pojď se bavit,“ táhla
Svatební šílenství Přečíst vše 2 »
Protected by Security by CleanTalk
