Svatba jak má být 🇨🇿

Mám rád svatby. Je tu spousta dobrého jídla a pití, sejdu se příbuzní a známí. Na svatbě je také mnoho pěkných žen, hezky oblečených, voňavých a díky působení alkoholu také povolnějších, ochotných a přístupných k různým intimnostem. Každopádně je to důležitá společenská událost, která ve vzpomínkách přetrvává dlouho. A nejen to. Jsem svobodný a prakticky na každé svatbě prožiji nějaký milostný románek. Navíc neholduji moc alkoholu a tak jsem vítán i jako řidič, ale hlavně, jak já tomu říkám, co by „odtahová služba.“ A že se někdy najezdím více než je zdrávo, nemusím vyprávět tomu, kdo podobné situace zná.

S radostí jsem proto přivítal pozvání švagra na svatbu jeho dcery. Jen na malou chvilku mi pokazil radost, když mi dal do ruky klíčky od jeho naleštěné Fiesty s prosbou. Co jsem jiného mohl čekat při své pověsti.
„Potřebuju, abys jezdil. Ty tolik nepiješ a tak to určitě chvíli vydržíš. Večer si to vynahradíš.“
Co bych pro švagra neudělal. S klíčky v kapse jsem si sedl ke své oblíbené Kofole a sledoval okolí. Chvíli jsem pozoroval nepřebernou nabídku ženské krásy ve všech věkových kategoriích. S několika ženami jsem prohodil pár slov a začal perlit vtipy. Cítil jsem se jako ryba ve vodě, byl jsem ve svém živlu.
Laškoval jsem se ženami, až jsem málem zmeškal odjezd na radnici.

Po obřadu jsme jeli do výletní restaurace za městem, kde byl připraven oběd, a kde pokračovala zábava. Ani zde jsem se nedotkl alkoholu a upíjel zase jen Kofolu. Za to jsem mohl v klidu a s čistou hlavou pozorovat dění kolem sebe, pomalu mizející zábrany přítomných, hlavně žen a vybírat si mezi nimi tu, se kterou bych rád strávil dnešní noc. Byl jsem si naprosto jistý, že neusnu sám. Nejednou jsem se při tanci k partnerce přitiskl více, abych prozkoumal tvrdost jejího poprsí, případně jiné tvary jejího těla, ale hlavně jsem si vybíral potencionální oběť nočních radovánek.

Občas bylo potřeba někam dojet, ale to mi neubíralo dobrou náladu. Za chvíli jsem byl zpátky a zase zapojoval do bujarého veselí s ostatními svatebčany.
Nejen mladí se bavili. I ti starší s půllitry nad hlavou a skleničkami vína prozpěvovali, nebo vytáčeli na parketu.

Mezi nejstarší hosty patřila i naše „babička“, jinak švagrova tchyně, dáma ve věku, kdy zaslouženě pobírala důchod. Neodvážil jsem se odhadovat její věk. Při tom, jak o sebe dbala to bylo i poměrně obtížné. Zachovalá pleť, pěstěné nehty, decentně nalíčený obličej, vcelku odvážné a slušivé oblečení jí ubíralo nejméně deset let na věku.
A co hlavně, uměla se přizpůsobit situaci. Mezi mladými se pohybovala, jakoby patřila mezi ně. O to více mne udivilo, když jsem viděl, jak do sebe otočila několik sklenek slivovice a nakonec si zapálila cigaretu.

„Počkej, ta se určitě posere,“ upozorňoval mne švagr a zlomyslně jí nalil další skleničku a přiťukl si s ní. „Na vaše zdraví, babi.“
„Neříkej mi babi,“ zaškaredila se. „Vypadám snad na ni?“
„To ne, ale brzy budete,“ ukázal hlavou na bříško nevěsty, které se již pomalu začalo zvětšovat mateřstvím.
„To je ovšem něco jiného, to máš povoleno mi takhle říkat. Na to se musíme ovšem napít.“
Zase dolil další dávku alkoholu a ona ji do sebe opět statečně obrátila. Jak jí alkohol stoupal do hlavy, odvázala se, rozpřáhla ruce a začala vyzpěvovat písničky, kvůli kterým by se malým dětem měly zacpávat uši.

Bylo jasné, že tohle tempo určitě dlouho nevydrží. A ta chvíle přišla. Náhle zmlkla a pak už jen seděla v koutě, a bylo jasné, že je jí špatně.
Zavolala si k sobě švagra a něco mu říkala do ucha. Oba  se podívali na mne.
„Že odvezeš bábu domů,“ přišel za mnou švagr. „Je jí špatně a nechce tady kazit zábavu.“
Přikývl jsem, že ano.
„V kufru je stará deka, tak ji hoď přes zadní sedačky, kdyby bábi chtěla zvracet,“ poprosil mě.
„Neboj, postarám se o ni, jako by to byla moje tchýně,“ ujistil jsem ho.
„Víš, kde bydlí?“
„Vím.“
„Nemá s tebou někdo jet?“
„Ne, dobrý. To zvládnu.“

„Babička“ bydlela ve městě v domě s pečovatelskou službou. Měla tam útulnou garsonku. Za chvíli jsme stáli před domem. Byl hezký červnový sobotní podvečer a tak obyvatelky pečovateláku seděly před vchodem do domu a klábosily.
Podařilo se mi ji vytáhnout z auta. Dělalo jí to docela problémy udržet se na nohou a tak jsem ji podpíral a táhl do vchodu. Mé počínání samozřejmě neuniklo zájmu babek.
„Copak je s Katkou? Stalo se něco?“ ptaly se.
„Ne, trochu to přepískla na svatbě, tak ji jdu uložit,“ vysvětlil jsem a co možná nejrychleji zmizel v domě.
„A víte, kde bydlí?“
„Vím.“

Konečně jsem ji vecpal do výtahu a zmáčkl tlačítko do příslušného patra. Sesunula se na mne a opřela se svými prsy o mou ruku.
Teprve teď jsem si uvědomil, že je to opravdu pěkná žena. Byl to velice příjemný pocit. Výtah zastavil v pátém patře. Vláčel jsem ji dlouhou chodbu, až na její konec, kde bydlela.
„Máte vůbec klíče?“ uvědomil jsem si přede dveřmi do jejího bytu.
Chvíli šmátrala v kabelce až klíče našla. Opřela se o zeď a začala se pomalu sesouvat po stěně. Měl jsem co dělat, abych ji na poslední chvíli zachytil, jinak by upadlla. Doslova jsem ji dovláčel do chodby.
Uchopil jsem Katku za prsy a přidržel ji opřenou o zeď, nohou jsem zavřel dveře. Když už jsem ji tak odvážně držel, neodpustil jsem si, abych jí prsa trochu promačkal. Nebránila se, snad si ani neuvědomovala, za co ji držím.

Rychle jsem se rozhlédl po bytě, abych zjistil, kde je nějaká postel a tam ji položil. Práskla sebou na gauč, až se jí sukně vysoko vyhrnula.
Chvíli jsem na ni koukal, tedy spíše na její nohy a na mezeru mezi nimi. Netušil jsem, jaký poklad se před tím schovával mým očím. Pěkně tvarovaná stehna, obepnutá tmavými punčocháči, pod kterými prosvítala látka bílých miniaturních kalhotek, které bych na ženě jejího věku nečekal. A ta mezera mezi stehny! Leckterá mladá holka by jí mohla takovou postavu závidět. V mém údu to okamžitě vyvolalo odezvu a ten mi začal tvrdnout.

„Musím vás uložit. Svléknete se sama, nebo vám mám pomoci?“ zeptal jsem se.
Cosi nesrozumitelného zašeptala.
Nahnul jsem se nad ní, abych rozuměl tomu co říká.
Náhle mě objala oběma rukama a strhla na sebe. „Pojď ke mně, moc se mi líbíš.“
Ta snad neví, co říká. A tak ve mně uzrál plán. Zacouval jsem ke dveřím a otočil klíč v zámku. Lehl jsem si vedle ní a chvíli na ni hleděl.
„Mám si ho nad ní vyhonit?“ napadlo mě v první chvíli. Určitě nebude protestovat.
Lepší by bylo, kdybych jí stáhnul punčocháče, napadlo mne. Sehnul jsem se a uchopil gumičku punčocháčů. Zároveň jsem se jí díval do tváře, očekávajíc její reakci. Oči měla zavřené, a ve tváři jsem jí četl, že snad na něco takového čekala.

Pomalu jsem jí je začal stahovat i s kalhotkami a vychutnával si pohled na obnažující se pohlaví. Měla ho řídce porostlé světlými chloupky, což zvýraznilo zduřené pysky její velké rýhy, jež byla věkem a možná i léty souložení rozevřená a ukazovala tak růžový vchod do pochvy. Pohladil jsem ji rukou po hrbolku kundy.
To mne povzbudilo k dalšímu konání. Uchopil jsem ji za kotníky a mírně jí rozevřel nohy. Lehce jsem se dotkl chloupků. Strčil jsem jí prst do otvoru vagíny a pomalu ho zasouval hlouběji. Měla ji pěkně hlubokou a velkou.  Z úst se jí vydral vzdech a mírně ji nadzvedla. Zřejmě jí to bylo i ve značné opilosti příjemné. Vyndal jsem prst ven, už značně mokrý, strčil tam dva a začal jimi pohybovat. Reakce byla taková, že jen více roztáhla nohy, a prsty mé ruky nechala v sobě.

Udělám se do ní, rozhodl jsem se a stáhl si kalhoty. Ještě několikrát jsem si ho pohonil a pak si lehl mezi její stehna. Úd jsem vložil na krajíček pochvy, podíval se na ni, zda neprotestuje, naopak roztáhla ještě více nohy a já do ní začal vnikat. Stále ležela bez hnutí a nechala ho v sobě klouzat. Neobvyklá situace, silné vzrušení, to vše mě hnalo k vyvrcholení. Následovalo ještě několik silných přírazů a pak jen uvolnění. Hluboko v ní jsem se vyprázdnil.
Ta mé semeno přijala a nejspíš okamžitě usnula.
„Katko! Nespi!“ Marně, spala a už na nic nereagovala.
Po chvíli jsem ho z ní vytáhl mokrý od jejích šťáv, smísených s mým semenem. Vstal jsem a šel do koupelny. Pustil jsem sprchu a nad umyvadlem si ho myl.

„Ježíšmarja, ty máš velkýho ptáka,“ ozvalo se najednou za mými zády. „Okamžitě ho zastrč.“
Kateřina stála za mnou. Držela si šaty vysoko vyhrnuté, semeno jí stékalo po stehnech.
„Jsem celá mokrá, jako bych se počurala,“ hlásila a začala se svlékat. Ona snad netuší, že je to semeno, co z ní teče, napadlo mne. Uhnul jsem, abych jí umožnil přístup k vaně.

Bez ostychu přede mnou svlékla do naha. Pohled na její tělo opět vehnal do mého údu krev a ten se znovu ztopořil. Musela být stále pořádně opilá, že jí nevadila má přítomnost. Ohnula se nad vanou, aby si pustila vodu a vystrčila na mne svůj zadek. Přitom se dotkla mého mužství. Neváhal jsem, uchopil jsem ji za půlky, roztáhl jí je a špičku žaludu vsunul do rýhy pohlaví. Jedním přírazem jsem do ní opět vnikl.
„Ty mě prcáš,“ zaregistrovala v sobě mé kopí.
Vrážel jsem ho do ní, až o sebe kůže mlaskala a za chvíli jsem ji opět plnil. Ještě jsem si ho po vytažení otřel o její zadek a nechal jsem jí v koupelně, aby se osprchovala.
Po chvíli kolem mě prošla, jako bych tam snad ani nebyl, zavrtala se pod deku a usnula spravedlivým spánkem.

Ještě jsem chvíli seděl v křesle a čekal, zda se nevzbudí. Teprve, když jsem si byl jistý, že je všechno v pořádku, odešel jsem. Ještě jsem zazvonil na sousedku vedle.
„Paní Blážo, před chvíli jsem přivedl vaši sousedku ze svatby. Trochu to přehnala, ale teď už spí. Prosím, pohlídejte ji, aby se jí nic nestalo.“
„Spolehni se,“ ujistila mě. „Nechceš jít na kafe,“ zvala mě k sobě.
„Díky, necháme to na jindy,“ omluvil jsem se. Kdoví, jak by to dopadlo, kdybych neodolal.

Začalo se už stmívat, když jsem se vrátil mezi svatebčany. Společnost už trochu prořídla, ale ti co zůstali, se bavili skvěle. Teď už si snad mohu něco nalít.
„Kde jsi byl celou dobu, strejdo?“ sedla si mi na klín neteř Majka. „Napij se se mnou,“ a podávala mi skleničku s vínem.
„Nespadni,“ chytil jsem ji za stehno vykukující z vyhrnutých šatů. Ruka se mi posunula co nejvýše.
„Ty, strejdo,“ pohrozila mi na oko, ale ruku tam nechala být.
Večer teprve začínal. Kdo ví, jaké dobrodružství mě čeká. Ale o tom zase jindy.

Ráno šla paní Bláža zkontrolovat naši „babičku“. Ta už seděla s kávou u stolku a hřála si ruce na hrnku.
„Tak jaká byla svatba?“
„Blážo, nevím. Moc si nepamatuju. Nějak jsem to přehnala a ani nevím, jak jsem se dostala do postele. Měla jsem ale hezké sny. Hned dvakrát se mi zdálo, jak jsem se krásně pomilovala.“