Vyhraná sázka

„Ty vole to jsou dudy,“ prohlásil jsem, „a ten úžasný zadek…“
„Kde?“ rozhlížel se Adam zmateně.
„Ta, co prošla kolem nás.“
„Myslíš tu tlustoprdku?“
„Vole. Není tlustá, jen zkrátka není hubené vyžle. Holku máš mít za co chytnout a po čem plácnout.“
„No, když myslíš… na mě je tlustá.“
„Na tebe je každá tlustá. Když ty rád takový, který mají prsa po tatínkovi a můžeš na nich spočítat žebra. Ještě líp, když vypadá mladší, než ve skutečnosti je.“

Pavel, třetí z party u stolu, jen souhlasně přikyvoval.

Při celém rozhovoru jsem ji pozoroval. Bavila se s kamarádkami a po očku mě sledovala.

„Nečum na ní a dej si pivo,“ cinkl kámoš sklenicí o mou.
„No jo,“ natáhl jsem se po sklenici a napil se, „nech mě aspoň fantazírovat.“
„To je ti k ničemu, buď ji nech plavat, nebo něco dělej… nemá cenu jenom zírat.“
„Hmm,“ zahučel jsem a dopil pivo.

Už jsem se chtěl otočit zpátky, když jsem vedle u stolu postřehl nečekaný pohyb. Holky se tam o něčem dohadovaly a gestikulovaly. Ta prsatá zrovna držela okraj mikiny, jako by se ji chystala přetáhnout přes hlavu.
„… no tak… bude mít radost…“
„…dělej…“
Zaslechl jsem jejich povzbuzování.

Pomalu začala zvedat lem mikiny, jen jsem zíral a čekal. Látka se sunula vzhůru, už byla pod těmi obrovskými prsisky.
No tak, ještě kousek, povzbuzoval jsem ji v duchu i já.
Najednou se ta nálož na hrudníku zhoupla, jak mikina zdolala poslední překážku. Pak už jen krk, hlava a bylo po představení. Já si v duchu představoval, co by se s nimi dalo všechno dělat.

„Nezapomeň, že si prohrál tu sázku,“ vložil se do toho dosud mlčící Pavel.
„No jo, já vím. Já za to nemůžu, že nejsem takový prasák jako vy.“
„To jsou výmluvy. Kdybys chtěl, tak to jde a nemusel si prohrát.“
„Takže co to bude?“ zeptal se Adam. „Zaplatíš útratu nebo během večera přineseš nějaký kousek spodního prádla?“
„Že já do toho s váma šel. Jednou se mi povedlo něco ulovit a pak už nic.“
„Tvůj problém, že neumíš fotit natajňačku, nebo ukecat holku, aby ti něco poslala.“

Předmětem sázky bylo, kdo za týden sežene víc fotek ženských, jen to mělo háček, musely být vlastnoručně pořízené nebo dobrovolně poslané.

„Kdybys nebyl srab, tak si mohl ukecat ten svůj nový objev. Aspoň bys nám ho ukázal.“
„To tak, ještě budete slintat nad mojí holkou.“
„Tak co to bude? Dneska pijeme na tebe nebo něco přineseš?“

Tušil jsem, jak by to dopadlo, kdybych řekl, že pijí na můj účet, určitě bych se nedoplatil.
„Dobře, dobře, tak já zkusím něco sehnat…“ rezignoval jsem.
„Fajn, máš na to…“ Adam zkontroloval čas, „… čas do půlnoci, takže nějaké dvě a půl hodiny.“
„No jo.“

Rozhlédl jsem se po osazenstvu baru a snažil se vybrat si nějakou oběť, ale pohled se mi pořád stáčel k té obdařené holce.
„A co když přinesu celý komplet?“ nadhodil jsem.
Adam s Pavlem se na sebe podívali, usmáli se a přikývli.
„Jestli se ti to povede, tak ti dáme každej…“ začal Adam „…litr?“
„Klidně dva,“ prohlásil sebevědomě Pavel, „stejně to nedokáže.“
„Pravda. A když to nedokáže, tak poběží nahej přes náměstí,“ dodal Adam.
„Beru. Takže jen abych to shrnul. Původní sázka byla o večerní útratu, kdo prohraje platí. A teď k tomu ještě přibylo to, že když seženu soupravu dámského prádla do půlnoci, tak od každého z vás dostanu dva tisíce.“
„Jo, to souhlasí,“ prohlásili, „ale když prohraješ, útrata je na tobě, a ještě k tomu běžíš nahej přes náměstí.“
„Fajn. V tom případě si dám panáka, viděl jsem tady nějakej archivní rum.“
„Jak myslíš.“

Než jsem si stihl objednat, tak ta holka, na kterou jsem celou dobu koukal se zvedla a zamířila směrem k toaletám.
„Hele, tanker odplouvá,“ vykřikl Adam se smíchem. „Tak jdeme do těch zbývajících?“ obrátil se k Pavlovi.
„Klidně,“ odpověděl.

Zvedli se a zamířili k baru, aby objednali nějakou skleničku, na kterou budou balit holky.
Já se mezitím vydal za vyhlédnutou obětí.

„To je dost, že jdeš,“ vyhrkla na mě, když jsme oba zmizeli na chodbičce směrem k záchodů.
„Promiň, dřív to nešlo. A omlouvám se za Adama, občas má blbé kecy.“
„Hmm. Kdyby to nebyl tvůj kámoš, tak řeknu že je to vůl.“
„To chápu, ale mám nápad na pomstu, teda jestli bys měla zájem.“
„Jasně,“ rozzářily se jí očka škodolibou radostí. „O co jde?“
„Za prvé, rychle varuj holky, šli za nima. Ať z nich vytáhnou nějaké pití a tak, flirtovat se smí, ale ať s nima nikam nechodí, jde jim jen o sex a pak to všude rozkecávaj.“

Adéla vytáhla mobil a rychle holkám napsala.
„Ale to není moc velká pomsta.“
„Neboj, u stolu proběhla taková malá sázka. Za prvé, jak balí holky, tak pořizují fotky, takže jde o to, kdo pořídí zajímavější erotickou fotku. Nejde jen o to, aby tam bylo všechno vidět, ale i kdy, kde, jak to bylo pořízený a tak. A to bylo o útratu.“
„Aha. A ty bys po mě chtěl nějakou fotku.“
„To taky, ale ještě je tu druhá zajímavější část. Jelikož tu první část jsem prohrál, tak mám za úkol přinést kousek dámského spodního prádla, pak nemusím platit. A když přinesu celý komplet, kalhotky i podprsenku, tak dostanu od každého dva tisíce, takže bychom si za to mohli pěkně užít… teda jestli mi s tím pomůžeš.“
„Jasně, mám ještě jeden nápad, ale to musím domluvit s holkama.“
„A co to bude?“
„Jestli to klapne tak uvidíš. Jestli tě prozvoním, tak můžeš zkusit zvýšit sázky.“
„Dobře.“
„Fakt musím běžet,“ řekla Adéla a rychle mě políbila.

Vrátil jsem se ke stolu. Adam s Pavlem ještě byli u holek a snažili se je oblbovat a opíjet.
Adéla se vracela zpět. Kluci se zvedli a přesunuli se ke mně.
„Tak co? Uspěls?“ vyzvídal Adam.
Jen jsem zavrtěl hlavou.
„Vidíš, já to říkal,“ přisadil si Pavel.

Mezitím se vedle u stolu odehrával zuřivá debata.

„Vy asi jo, co,“ prohlásil jsem trochu zklamaně.
„Jo, stálo tě to sice pár panáků, ale řekly, že se nějak zbaví té tlustoprdky a pak jsou naše.“
„Hmm,“ zahučel jsem.
Kluci začali hodnotit kvality svých obětí a předháněli se v tom, kdo co bude kolikrát se kterou dělat.
„Tak to vypadá, že budeš platit útratu a poběžíš přes náměstí,“ ušklíbal se Adam.
„Do půlnoci mám ještě čas.“
„To sice jo…“ vložil se do toho Pavel, „ale stejně to nezvládneš.“

V tom mi přišla zpráva. Adam zaregistroval, že se mi rozsvítily hodinky.
Rychle jsem na ně koukl a prolítl zobrazenou zprávu.
„Hmm, asi budu muset kapitulovat,“ řekl jsem.
„Copak? Nová stíhačka píše? Nebo snad musíš domů k mamince?“ posmívali se mi.
„Tak nějak. Před jedenáctou musím vypadnout.“
„To máš už jen necelou hodinu.“
„Jo, já vím,“ odsekl jsem.
„Nebuď nasraný, my za to nemůžeme, že se neumíš sázet a prohrávat.“
„No jo.“
„Ale jestli chceš, tak klidně můžeme ještě zvednout sázky,“ dobíral si mě Pavel.
„Stejně to mám prohraný,“ odpověděl jsem.
„Motivovalo by tě to k většímu snažení…“
„Jo? A jak? Třeba dva tisíce za kousek prádla místo za komplet?“ nadhodil jsem.
„No vidíš,“ chytil se toho Pavel, „a k tomu ti půjčím svoje auto na víkend…“

Pavel byl ze zazobané rodiny, takže prachy mu rozhodně nechyběly, a sebevědomí taky ne. Sice se občas choval jako vůl, ale když šlo do tuhého, tak dokázal pomoct. Adam to měl podobně, chvíli trvalo, než jsem se naučil jeho vrtochy tolerovat, ale jinak byl skvělý kámoš.
„A co dáš ty?“ nadhodil Pavel směrem k Adamovi, „Čím ho motivuješ?“
„Jdu do toho s tebou, myslím ty prachy. Navíc, když ty dáš auto, tak já mu půjčím chatu, ať si má kde užít“
„To zní dobře, ale co až prohraje?“
„Když prohraju,“ opravil jsem ho, „tak v tom případě… se postavím nahý tady na baru a zazpívám písničku dle vašeho výběru.“
„Good, to beru. A budeš zpívat písničku Jsem gay,“ zakončil to Adam.
„Fajn, stejně je to jedno. Potupa jako potupa.“
Oba se od srdce zasmáli a kopli do sebe panáka.

Holky se zvedly a zamířily hromadně na toaletu. Adam s Pavlem chtěli vyrazit za nimi, ale holky „nenápadně“ zavrtěly hlavou.
„Sázka je sázka, ale budu muset jít. Odskočím si, dám jednoho panáka a pak to nějak uzavřeme.“
„Už se těším na tvé vystoupení,“ chechtal se Adam.

Holky čekaly v chodbičce, jako by stály frontu na toaletu.
„Tak jak to uděláme?“ zeptal jsem se.
„No jak, nejdřív fotku a pak to prádlo,“ zavelela Adéla.
Zbylé kamarádky horlivě kývaly na souhlas. „Ti prasáci si nic jiného nezaslouží.“
„Jasně,“ prohlásila Adéla. „Takže si stoupněte vedle sebe, holky ti dají každá jednu ruku do kalhot a ty uděláš to samé. Ale jen do kalhot, a ne pod kalhotky! A ještě ti dají pusu na tvář.“
„Paráda,“ ocenil jsem to.

Holky se postavily vedle mě a já opatrně zasunul ruku pod jejich kalhoty. Obě byly dole upravené, ale každá jinak. Jedna byla dohladka, druhá s příjemným sametovým kožíškem. A u obou jsem cítil jejich vlhké pičky. Kalhotky toho moc neskrývaly. Ostatně i holky se nenechaly zahanbit, obě mě docela solidně masírovaly. Pod jejich péčí jsem měl co dělat, abych nevytekl.
Adéla rychle udělala několik fotek.

„A teď si uděláme ještě selfíčko spolu. Nějaký nápad?“
„No mohl bych zabořit hlavu mezi tvé poklady v podprsence a ty to cvakneš.“
„To by šlo.“
Několikrát se zablesklo a bylo hotovo.

„A teď to prádlo,“ řekla Adéla. „Jaké jsou sázky teď?“
„Dva tisíce za jeden kousek prádla.“
Holky tiše hvízdly a pak se podívaly na sebe.
„Takže za dva litry klidně obětuju celou soupravu, za to si koupím jinou, jdu do toho.“
„Já taky.“

Čekal jsem až se vrátí. První byla Adéla. Přitiskla se ke mně a do ruky mi vrazila svoje prádlo. Pak přišly i ty zbývající dvě. Všechno jsem se pokusil nějak schovat, kalhotky se vešly do kapsy, ale s podprsenkami to bylo horší. Tak jsem alespoň ty dvě schoval do té Adéliny.
S předstíraným zklamáním a rezignací jsem se vrátil ke stolu.

„Tady máš panáka na kuráž a jde se zpívat,“ vybídl mě Pavel s jistotou vítězství.
„Hmm, asi jo,“ odpověděl jsem a kopl panáka do sebe.
„I když…“ pokračoval jsem, „tohle by mě mohlo uchránit od placení útraty.“
Položil jsem před ně mobil s fotkami.

„No ty vole,“ vykřikl Adam překvapeně, „na to nemám, útrata jde na mě.“
„A kdyby jen útrata…“
Položil jsem před ně na stůl Adélinu podprsenku.
Pavel jen střídavě zíral na stůl, na Adama a pak na Adélu a pořád do kola.
„Takže to je dva tácy,“ vypustil z úst, když se vzpamatoval.
„Myslím, že ne. Bylo to dva tisíce za jeden kousek.“ Odhalil jsem ukrytý poklad.
„Ty debile, to mě bude stát šest litrů,“ obořil se Adam na Pavla za to, jak zvedl sázku.
„Řekl bych, že to bude dvanáct od každého,“ vyložil jsem vítězoslavně na stůl i kalhotky.
„A kurva,“ zařvali oba svorně a od holek se ozval smích.
„Abych nezapomněl, tak ještě ta útrata a půjčení auta a chaty,“ dobíral jsem si je, „kdyby něco, tak bankomat je hned vedle.“

Během pár minut přede mně vysázeli oba dva peníze na stůl. Sbalil jsem je a šel si sednout k holkám.
„Ty vole, jak si to dokázal?“ přišel za mnou vyzvídat Adam.
„To bys rád věděl, co? Tak teda, chlapci, tohle je Adéla, moje nová přítelkyně, a tohle jsou její kamarádky.“
„Ale to…“ zkoušel protestovat Pavel.
„Ale co? Taky si fotíte svoje…“ chvíli jsem hledal vhodné slovo, „příležitostné milenky, abyste vyhráli, tak co bych to nemohl udělat já.“
„Mimochodem holky, tady s díky vracím, a tady je půjčovné.“
„A co já?“ ozvala se Adéla.
„Ty? Tebe čeká výlet ve sporťáku a víkend na chatě, že jo kluci.“