Neuvěřitelný příběh 🇨🇿

Bloumal jsem s kamarádem večerním městem a nakukoval do barů a klubů, zda tam nejsou holky, které se nechtějí jen pospolu vlnit v rytmu hudby a popíjet colu.
Až v B-Ananas klubu jsme nakonec uspěli. Holek svolných zde bylo dost. Při tanci se intimnějším dotekům také nebránily.

Po půlnoci náhle potemnělý parket osvítily jen modré bodové reflektory a spustila se vlna ploužáků. Řada dvojic se začala nepokrytě věnovat i jiným činnostem než tanci, ani já se svou novou známostí Emou jsme nezůstali pozadu. Dívka se na mě sama přisála a jazykem mi zajela div ne do krku. Líbala skvěle. Prohmatal jsem jí přes tričko pevné kozičky, přes upnuté džíny osahal zadeček a pak se jí vzrušeně třel stojícím ptákem o stehno.

„Hele, nebude ti vadit, že nejsem plnoletá?“ řekla Ema náhle a mé vzrušení začalo rychle opadat.
„No… to… jo…“ zahájil jsem taktický ústup, ale Ema chtěla vyjednávat.
„Hele, když nechceš šukat, tak já ti ho vyhulím… za pětikilo.“

Z mladé holčiny se vyklubala protřelá děvka. Nadrženost mě zcela opustila a chtělo se mi jít s pláčem domů. Ema to vycítila.
„Tak sorry… hele já ti přivedu ségru, ta je starší,“ a než jsem nějak zareagoval, zmizela a o minutu později přivedla holku, kusanec. Jí sice nepodobnou, ale hlavně evidentně plnoletou.

„Tady Věra ti dá. Za osm stovek, to je férová nabídla. Prej se jí líbíš,“ řečnila Ema jak na trhu.
„Proč mi to neřekne sama? Je snad němá?“ zadíval jsem se na usmívající se dívku.
„Ale ne… hele Emo,“ obrátila se Věra sama na sestru. „Nech nás a já už si to zařídím.“

Když odkvačila, Věra mě vzala za ruku.
„Za Emu promiň. Je trochu divoká a bere to úplně jinak. Já se s tebou ráda pomazlím, ale ne za prachy. Mám tu auto, normálně si tě odvezu k sobě a ráno se rozejdem… spokojený a uspokojený… jo?“

Nadrženost a chuť si zamrdat se mi zase začala navracet. Sex už jsem vážně dlouho neměl a když se hezká holka takhle nabízí, proč ne?“

***

Věřin byteček byl malý, ale útulný. Mě zajímala hlavně velká postel, bytelný dřevěný výrobek z dob našich babiček. Věra hned odhadla můj zájem.
„To je ložnice po babičce. Naši ji chtěli vyhodit, ale já si ji vzala a fakt se na tom skvěle spí i řádí.“
„Hm… tak to vyzkoušíme, ne?“ objal jsem ji a začali jsme se líbat.

Věra mi šikovnými prsty vylovila tvrdého ptáka z kalhot, náhle si dřepla na bobek, rukou ho pohonila, přetáhla předkožku, objela jazykem žalud a pak ho začala sát. Okamžitě se dostavily příjemné pocity. Bylo vidět, že se vyzná. Přidržovala si ho u kořene rukou a rytmickými pohyby hlavou ho kouřila.
„Až budu… hezky to spolykáš,“ zavzdychal jsem a Věra se začala cukat.
„Ghmm… gllmm,“ něco chrčela, ale já ji držel hlavu a cítil, jak do ní stříkám dávku.
„Jo… jooo… týý píčooooo!“
Věra usilovně polykala a škubala hlavou, až jsem ji pustil.

„Ty seš teda drsnej! Já sice normálně polykám, ale ty ses mě ani nezeptal… docela mě to vzrušilo… ale teď už nebuď tak dominantní, jo?“ zvedla ke mně obličej.
„Promiň… už budu hodnej chlapec,“ opáčil jsem s úsměvem.
Zalehl jsem jí mezi roztažené nohy a opravdu. Věra byla úplně mokrá a tekla jak rozvodněná řeka. Vylizoval jsem ten sladký nektar a šťávy přibývalo, takže vylízat do sucha ji nešlo. Věra to doprovázela hlasitými steny, vzdechy a zmítáním těla a já se pomalu přesunul na její prsa. Pevné kulaté kopečky a rozinky bradavek trčící z temně rudých dvorců zvaly k polaskání a se činil pro slast svou i její.

Dole na stehně ji začal tlačil ocas v plné erekci a Věra ho zkušeně uchopila a nakormidlovala si ho sama do klína.
Zajel jsem do ní jak po másle a sotva jsem vstřebal prvotní slast z proniku až po kořen, sevření poševních stěn, tepla a vlhka, jsem začal strojově přirážet.
„Jo… jooo… uuž… budu… ještě chvilku…“ sténala Věra, nohy měla doširoka roztažené, aby mě cítila hluboko v sobě a dosáhla tak snadněji orgasmu.
Já jí líbal prsa, mnul je a mačkal a Věra s přivřenýma očima se zalykala narůstající rozkoší.
Pocítil jsem, že jsem na konci cesty a Věra, když pocítila cukání v pochvě a zrychlení přírazů, sama mi šla naproti a při proudu semene plnící jí dělohu, vyvrcholila.
„Anoo… božeeee,“ kroutila pánví pro zvýšení rozkoše.
„Myslím, že to by stačilo!“ ozvalo se mi v zádech drsným hlasem a já strnul, zatímco Věra se tvářila neutrálně. Tady bylo něco špatně!

***

Do pokoje napochodovala čtveřice pořízků a pásla se na mém zděšení.
„Líbilo se ti brousit mi manželku?“ zahromoval jeden s výrazným tetováním na pažích.
„Co? Neřekla mi, že je vdaná!“
„Jistě že ne,“ dodal druhý muž. „Jinak by nemohla po barech lovit chlapy, tahat si je domů a šukat s nima. Je to zkurvená erotomanka!“
„Tak proč s ní jste? A co chcete ode mě?“ zděšení mě stále neopouštělo.
„Proč? Protože nám vodí přesně takový chcípáky, jako seš ty. Budeš klopit prašule, nebo tě zmalujeme do červena… Věro, jakej byl?“
„Jo, hezky jsem si to užila. Byl trochu dominantní, jako seš ty, Hezounku… já bych ho nebila.“
„Hm… slyšel si Věruš… možná tě nechám si s ní ještě vrznout, ale něco za něco!“ řekl Hezounek, což určitě nebylo jméno, ale přezdívka. Mě hezkej tedy nepřipadal.

„Co děláš… rozumíš? Kde makáš?“
„Laboranta při patologickém ústavu…“ hlesl jsem a Hezounek skoro zajásal.
„Tak ty seš přímo od fochu!“ zachechtal se. „To je super! Takže mrtvoly ti nevaděj? Pitval si někdy nějakou?“
„No… párkrát jo. Spíš odebírám vzorky… co chcete?“ netušil jsem kam směřujou. Chtějí snad někoho zabít?
„Do márnice nedávno přivezli várku tří mrtvolek. Hromadná autonehoda. Je potřeba je otevřít a něco nám přinýst.“
„Jak otevřít?“
„Otevřeš jim břicha, vole a co najdeš v žaludku, nám doneseš. Takový malý válečky… kapišto?“ řekl třetí, nerudně se tvářící muž.

Teď už mi svítalo, o co jde a kdo jsou ti mrtví.
„Jenže co když je už někdo pitval?“ namítl jsem. „Ani nevím, kde ležej. Třeba jsou na soudním…“
„To ti všechno řeknem. Pitvaný nebudou… to uděláš až ty. Pozejtří v noci. Když to klapne, odpustíme ti tady Věru. Ještě ráda ti vyhulí brko. Když zklameš, skončíš ve stejný kóji jako ty mrtvoly! Tak se snaž. A teď si ještě užij Věruš. Do rána je daleko!“ a muži se vytratili z bytu jak pára.

„Co to má všechno znamenat?“ pohlédl jsem na Věru, která se nijak nesnažila krýt svou nahotu. Ta pokrčila rameny.
„Mám ráda sex, no a co. A bráchové přišli na to, jak to využít a chlapy trochu vymačkat z peněz. Teď se zapletli v něčem větším… úplným zázrakem se jim přesně hodíš.“
„A když to neudělám, zabijou mě?“ zajímalo mě.
Věra neodpověděla a sklopila hlavu, takže asi jo.
„Já tuším, co v těch mrtvolách je. Drogy. Víš vůbec, že tohle už je o kejhák? Pro všechny?“
Věra vzdychla.
„Promiň. Já vůbec nevím v čem jedou. Ani že sem přijdou. Dneska jsem si to chtěla užít a opravdu ti ráno ještě udělat snídani… To ta kráva Ema jim dala echo, aby tě zmáčkli. Ale že padnou zrovna na doktora je úplná náhoda a jsi pro mě úplnej poklad.“
„Nejsem doktor, ale laborant. Obyčejnej pěšák v ústavu, co se právě zapletl s drogovou mafií,“ chytil jsem se za hlavu. „A to kvůli sexu s holkou… a ty seš přitom vobyčejná štětka!“
„Nono, aby ses neposral! Ještě před chvíli sis to užíval. Nejsem žádná kurva a nejdu s každým. Co Hezounek říkal, jsou kecy. Jo, lovím pro ně movitý kunčafty, ale ne moc často. Jinak šukám zadarmo a hlavně v klidu. Emu přetrhnu jak hada!“
„Ema je tvá sestra?“
„Ale hovno! Je to kurva. Na sestru si hraje… tys ji odmítl, tak šla pro mě, ať si vydělám. Snad mi záviděla, já nevím, ale asi o nás dala vědět bráchům.“
„No přece nebudu šukat s nezletilou, sama mi to říkala,“ vysvětloval jsem.

„Cha…. Jasně, že není nezletilá. To je jen vábnička na chlapy. Když mají pocit, že mrdají holčičku, jsou ochotný si připlatit. Většina je úplně říčná prcat mladinký maso, asi ve vás jsou nějaký pedofilní geny, sama to nechápu a Ema na to spoléhá. Ty seš holt to malý procento normálních chlapů. Chceš pití?“ odebrala se Věra do kuchyňky, štrachala tam nádobím a polohlasně nadávala. „Kurva, tady zas je bordel… to už nemám žádnou čistou sklenici?“
„Takže ty nejseš vdaná?“ ujistil jsem se ještě.

„Ani náhodou. To Hezounek chce vypadat drsně jako zhrzenej manžílek. Hele, mě mrzí do jaký šlamastiky jsem tě dostala… teď už s tím nic nenaděláš… nepůjdeme ještě do postýlky?“ stála přede mnou nahá a podávala mi umatlanou sklenici, z níž sama upila.
S díky jsem odmítl a ona poklekla k mému klínu a nasadila nadpozemskou kuřbu. Pokud jsem chtěl odejít nebo nějak protestovat, tohle to spolehlivě utlumilo. Rád jsem jí podlehl a užívali jsme si až do brzkých ranních hodin, kdy jsme příjemně znaveni, usnuli.

A ráno jsem opravdu dostal snídani. Řídký kafe, kus chleba a oschlej salám staršího data.

***

Akce „pitva“ začala. Hezounek čekal u telefonu a já jel do laboratoře. Noční vrátný mi ochotně otevřel a na nic se nevyptával. Byl zvyklý, že výzkumníci často pracovali i v noci. Nebyl jsem tu poprvé.
„Potřebuju si vzít pár vzorků, zítra je odvážejí,“ řekl jsem mu, aniž bych to blíže vysvětloval. Oba jsem věděli, o čem je řeč.
Na počítači jsem si našel hledané osoby.
Juan Rodrigo, José Hernandéz, Serena Gomez. Serena? To mám párat mrtvou ženskou? No nazdar. Znesvětit ženu se mi nějak příčilo. Kupodivu u mužů mi to nevadilo.

Pobral jsem patřičné nástroje a ztemnělou chodbou se tiše kradl do prostor, kde byly chladírny.
Kóje 16, 17 a 18 se tiše otevřely a na stolech ležely mrtvolky, ve tváři klidný výraz, jako by jen poklidně spaly.

Otevření těl je odporná činnost, ale pro mě celkem rutina. Řez jsem udělal jen takový, abych se dostal na obsah žaludku. Postupně jsem na stolek odkládal malé latexové balíčky čímsi naplněné. Hergot, ti toho spolykali, tahal jsem jeden za druhým. U Sereny jsem zaváhal. Ač mrtvá, neslušně jsem si ji celou prohlédl. Zemřela asi na nějaké vnitřní zranění, protože byla jinak netknutá.
Dlouhé štíhlé nohy, trochu macatější stehna, vyholený klín, širší pas, ploché břicho, prsa aspoň čtyřky a jemná příjemná tvář olemovaná dlouhými černými vlasy. Rozhodně stála za nabodnutí, samozřejmě zaživa. Četl jsem sice o úchylech prznících mrtvoly, ale v tomhle ústavu se to určitě nedělo.

„Promiň, kočko,“ řekl jsem a chystal se říznout do krásně snědé hladké kůže, když vtom jsem zkameněl úlekem.
„Tu ne… je čistá,“ ozval se ode dveří ženský hlas.
Než jsem se probral z úleku, stála žena přede mnou. Hezká, věku kolem třicítky (u žen se to těžce hádá), oděná v kožené kombinéze, mířila na mě pistolí a tvářila se přísně.
„Kdo… co… tady?“ vypadlo ze mě koktavě.
„Na tom nezáleží. Jenom si převezmu zboží,“ pokynula bradou na stolek s balíčky.
„Ale… to… ne… na tom závisí můj život!“
„Hm… to teda máte smůlu,“ ušklíbla se.
„Já… já s tím nemám nic společnýho,“ dostal jsem hysterickej záchvat. „Čtyři chlapi mě vyhrožujou, že musím otevřít tyhle mrtvý, vzít co najdu, jinak skončím taky v chlaďáku. Nemůžu za to, že umím pitvat a voni ne! Zkurvenej život!“

Žena na mě přestal mířit a zbraň zasunula do pouzdra u opasku.
„Kdo jste a jak se k těm chlapům dostal?“
Poctivě jsem jí vše vypověděl, což vyposlechla s úšklebkem, že kvůli šuku teď přijdu o hlavu.
„Kdy a kde máte předávku?“

Vše jsem jí řekl a ona kývla.
„Takže uděláte změnu. Předávka bude Na Jařinách, 100 metrů směrem do polí, chata nalevo číslo 10. Přesně o pátý. Jasný? Ale tohle si stejně vezmu.“
Posbírala zakrvácené balíčky do batůžku na zádech.
„Předem mi děkovat nemusíš. Uvidíme se zejtra… zatím,“ tykla mi, mávla rukou a odešla.

Mrtvoly jsem vrátil zpět do kójí a o hodinu později už ležel na otomanu v laboratoři a snažil se usnout . Jít domů jsem se bál. Události posledních dní byly příliš překotné a jevily se být značně nebezpečné.

***

Hezounek, aspoň podle hlasu v telefonu, zuřil, když jsem mu ohlásil změnu předávky, ale trumfy jsem nyní držel já a nezbylo mu, než souhlasit. V duchu už si ale jistě plánoval, jak mi to osladí.

Chata č.10 byla obyčejná boudička v zahrádkářský kolonii, která ovšem již byla zrušena, opuštěna a zarostlá. Ideální místo na vraždu.
Tajemnou ženu jsem nikde neviděl, zato před vchodem jsem našel tašku a v ní ony záhadné balíčky! Ejhle, mám co předat, ale tušil jsem, že jde určitě o nějakou boudu.

Před pátou se u chaty zjevil Hezounek se dvěma bratry. Čtvrtý asi někde zůstal v záloze.
„Brácha tě má na mušce, tak nedělej trable. Dej nám to a my v klidu odejdem, jasný?“ vyštěkl Hezounek.
„Zůstaň kde jsi!“ zastavil jsem ho pět metrů ode mě a hodil mu tašku.
„Ty vole, je to tam… super,“ zachrochtal spokojeně a pak se otočil na mě s potměšilým úšklebkem. „Soráč, kámo, ale ty odtud odejít nemůžeš,“ a nic.
Asi čekal výstřel, co mě odkrouhne, ale nic se nestalo.

Hezounek znejistěl, náhle zahrada ožila a muži se ocitli v zajetí zásahové jednotky policie. Mě nikdo nezpacifikoval, zato se objevila tajemná žena ze včerejší noci.
„Kateřina Jánská, protidrogová zásahovka… dík za pomoc,“ podávala mi ruku.
Já jí zase děkoval za svůj život a snažil se pochopit celý ten propletenec.
„Nic vám říct nemůžu, jen že jdeme po těch pašerácích už dlouho. Ta autonehoda nám pomohla, ale celý se to zamotalo s váma…Stavte se zejtra u nás kvůli protokolu… nebo vlastně… jestli máte čas, pojeďte se mnou rovnou.“
Být sám s hezkou policistkou, komu se to poštěstí? Jojo, to dělá to kouzlo uniformy.

Sepsání protokolu se pozvolna přeměnilo na příjemné povídání a já se osmělil hezkou policistku pozvat na večeři, jako vděk za moji záchranu a Kateřina, k mému překvapení, souhlasila a já se odporoučel.

***

Když jsem ji v domluvený čas vyzvedával, do auta přisedla nádherná kráska.
Šaty, účes, makeup… to vše udělá i ze šmudly vnadnou kočku a co, když žena je přirozeně hezká? Pak jde o nadpozemskou bohyni sexu, nespoutaného, divokého, zvířecího sexu anebo dlouhého a něžného milování, jak kdo chce.
Katce v očích svítily plamínky s příslibem divoké vášně. Sama mi hned líbla pusu a vyrazili jsme.

Z večeře si nic moc nepamatuju. Něco jsem stále mlel, Katka se smála, jídlo bylo dobré a pak mě překvapila, jestli bych nedal přednost soukromí, že jí je se mnou moc hezky, ale ona potřebuje volnost, že ve společnosti se cítí jakoby svázaná a nesvá.

Cesta autem ke mně domů by byla bývala nudná, kdyby Katka se svůdným úsměvem „Můžu?“ mi hbitými šikovnými prstíky neosvobodila ven tuhnoucího ptáčka a ústní masáží z něj neudělala dravce.
„Fmm… gfmm… gmm,“ sála ho důkladně a brzy tak docílila úspěchu v mém vyvrcholení.
Semeno pochytala do připraveného kapesníku. Pak mi ocas ještě dočista olízala jazykem a usmála se.
„Spokojen?“
„Moc. Rád se ti odvděčím,“ odvětil jsem.
„Už se těším,“ zatáhla zip kalhot a narovnala se v sedačce.

Doma jsem ji provedl celým příbytkem.
„A teď ti ukážu tu nejdůležitější místnost,“ a zavedl ji do ložnice.
Trochu ji zaskočilo dvojí povlečení, dva polštáře…
„A kde je paní laborantka?“ otázala se.
„Ach tak,“ pochopil jsem. „Žádná není. Tohle jsem připravil včera, pro vzácnou návštěvu.“
„Jak si mohl vědět, že pojedu s tebou?“
„Kouzlo osobnosti? Katko, já to samozřejmě nevěděl, ale říkal jsem si, co kdyby… raději neponechám nic náhodě.“

Když jsme se vzájemně svlékli a padli do postele, hned jsem se vrhl na její prsa, jimiž jsem byl fascinován. Měla je krásně pevné a tvrdé bradavky ji trčely dopředu jako dva domečky.
Pocumlal jsem je mezi rty a Katka slastně vzdychala a jezdila mi rukou ve vlasech.
Pak jsem jí pokračoval mezi nohy. V zarostlém, ale upraveném klíně byla rozevřená štěrbina s uvolňovanými praménky šťávy. Hned jsem je vylizoval a Katka sténala a zmítala tělem v návalech slasti, když jsem laskal ta nejvzrušivější místa.
Líbal jsem jí i sametová stehna a přes lýtka v polibcích sjel až na nárty a zase zpět. Jejího těla jsem se nemohl nabažit.

„Pojď… pojď… do mě,“ rozevřela nohy, já zatlačil a cítil, jak se pysky rozevírají a pouští ztopořence dovnitř.
„Úúúúhhh… ooááách,“ vydechla slastně, jak se pochva přizpůsobila rozměru já v ní začal rytmicky jezdit. Jak se dostávala do varu, křičela.
„Anooo… to… je… onoo… přitlač… víc… jooo,“ řídila mě podle svých pocitů a zatínala mi nehty do zad.

Taková zběsilá mrdačka mě brzy přivedla do bodu, ze kterého není návratu.
„Už… budu,“ zasténal jsem, snažíce se uvolnit z jejího pevného objetí.
„Vystříkej mě… oooh… ooooh,“ Katka vyvrcholila a silnými stahy mi svírala stříkající ocas.

Po delší chvíli nezbytného odpočinku se zručně chopila kuřby povadlého ptáka. Smyslně ho cucala, olizovala i sála sevřenými rty, až mi zase stál tvrdý a připravený.
„Můžeš mi to udělat zezadu a trochu plácat po prdeli? To miluju,“ nastavila se mi v pokleku zadečkem a já ji tedy napíchl ocasem mezi pevné půlky.
S mlasknutím do ní zajel a hned jí zezadu promačkával prsa.
„Jooo… jééé,“ sténala a já rozjel sérii prudkých a hlubokých přírazů a ve chvíli, kdy hlasitě vzdychala v předzvěsti orgasmu, vyjel jsem z ní a ptáka jí zarazil do zadku.
Cítil jsem jak silným tlakem překonávám svěrače a pronikám jí do střeva.
„Ty hajzle… áhhh… néé,“ Katka vykřikla překvapením i bolestí, ale už nemohla nic dělat. Prudké přírazy a horké semeno jí plnilo střeva, a tak jen čekala, až z ní vyjedu a jí se uleví.

Promiň… máš úžasnej zadek,“ zkusil jsem omluvu.
Katka bručela, že do zadku jí ještě nikdo čuráka nestrkal a kdybych se aspoň zeptal… Zadek jí ještě teď bolel.

***

Usnuli jsme a ráno jsem byl zase při síle. Tentokrát se Katka nezdržovala s orálem. Čurák mi stál v ranní erekci připravený, a tak si mě hned osedlala.
Hopsala si na mně, řídila si hloubku dorazů a nechala si pomuchlovat kozičky. Stihla se odbavit dřív než já a jakmile jsem jí kundu utěsnil bílým lepidlem, vstala, že musí do práce.
„Počkej co snídaně?“ vyskočil jsem z postele.
„Dík, promiň, já fakt už musím běžet… zavoláme si, pa,“ vyběhla z bytu.

Já o chvíli později vyšel do ulice zalité sluncem a postavy, která se vynořila zpoza rohu, si všiml, až když byla blízko, protože vykřikla.
„To je za bráchy!“ a… “Prásk,“ třeskl výstřel.

Kulka mi projela ramenem a odhodila na zem. V pádu jsem v postavě poznal Věru, třímající v ruce revolver.
Nyní se blížila, aby mě dorazila. Její pohled byl vražedný a plný nenávisti. Než stačila svůj čin dokonat, ozvala se rána, Věra ztuhla a sesula se k zemi, kde zůstala nehnutě ležet.
Otočil jsem hlavu a spatřil ke mně běžet Katku s pistolí v ruce.

„Zapomněla jsem si v bytě mobil, tak jsem se vrátila. Právě včas. Kdo to je?“
Pokusil jsem se o úsměv.
„To u sebe nosíš stále zbraň? I na večeři?“
„Pořád, ale neboj, do postele si ji neberu. Dávám ji pod polštář,“ usmála se Katka a požádala vyděšené lidi na ulici, aby zavolali Policii a záchranku.

Cestou v sanitce jsem doufal, že tenhle neuvěřitelnej životní příběh už pro mě skončil. Zločinci došli zaslouženého trestu a já získal přítelkyni, neohroženou policistku.