Den pátý – 1. část
Ráno byl v chalupě šrumec. Jelo se na výlet. Nic se nesmělo zapomenout, včetně svačin, ale hlavně se musel stihnout vlak.
Takové nádraží Roman v životě neviděl. Před budovou ležely čtyři koleje a na jeho levém konci stála plechová bouda, ve které trať končila. Vlak přijel. Strojvedoucí přešel z jednoho konce soupravy na druhý, protože mohl odjet pouze tam, odkud přijel…
V půl desáté si Kateřina přisedla k Vaškovi na zadní sedadlo černého mercedesu. Přivítal ji pusou. Po ní následovalo jeho kouzelnické číslo. Pronesl: „Simsala bim,“ a rozepnul si kalhoty. Jeho milovník mladých dírek využil příležitost a vztyčil se.
„Ty sis ho, Vašku, kvůli mně honil?“
„Jo. Chtěl jsem, aby sis, až přijdeš, měla s čím hrát.“
Auto se rozjelo. Za záclonou všechno pozorovala Valérie. Vrtalo jí hlavou, proč už druhý den jezdí pro její kolegyně takový fáro…
„To seš hodnej,“ a levačkou se chytila „tyče“.
„Když jsem říkal hrát, neměl jsem na mysli rukou…“
„Tak to se, Vašičku, musíš vyjadřovat přesně. Hrajeme si rukama. Pokud chceš, abych si tvoje cigáro vzala do pusy, tak si měl říct kouřit…“
Její odpověď vyvolala vpředu u Karla s Alžbětou smích.
„Měl bys, Vašku, zvážit,“ popíchla ho Alžběta, „zda se uděláš už v autě. Pochop, že nejsi nejmladší a tuhle dračici neuspokojíš jen jedním vrznutím. Ta jich bude chtít několik…“
„Bez obav, Alžbětko…“
„Víš co, můj drahej Vašíčku? Ty si ho jako hodnej chlapeček uklidíš zpátky do kalhot, protože Kačenka bude dneska chtít přednostně tvůj ocásek. Ten Karlův bude šetřit pro maminku. Ale hlavně, ty se mi líbíš víc, víš?“
„Tak jo. A ty bys mě mohla zatím přesvědčit o tom, že jsi dodržela včerejší slib…“
Kateřina se na něho vyčítavě podívala: „Teď si mě urazil. Opravdu si myslíš, že bych to, co jsem slíbila, nedodržela?“ Zvedla sukni a ukázala mu svůj vyholený klín. „Tuhle pochybnost si pěkně odpracuješ.“
„A máš to brácha,“ ozval se od volantu škodolibě Karel. „Já ti pořád říkám, že děvče nesmíš naštvat, jinak tě čeká peklo…“
Po deseti minutách zastavili a vystoupili v garáži jejich chaty. Prošli dveřmi a octli se v prostorné zahradě, kde se nacházel bazén se zatahovací střechou. Vedle stálo nízké plechové cosi, co neuměla Kateřina pojmenovat. S altánem a houpací sítí nataženou mezi dvěma smrky takový problém neměla. Vše bylo obehnané vysokým živým plotem, takže sem nebylo vidět.
Václav k ní přišel a obejmul ji kolem ramen: „Jak se ti zamlouvá zahrada?“
„Moc… Nebude někomu vadit, když u toho budeme slyšet?“
„Vůbec se neomezuj. Sousedy nemáme, a když půjde náhodou někdo kolem, tak ať si ho třeba utrhne. To, jak si teď povídáme, venku slyšet není.“
Vašek přešlápl nervózně z nohy na nohu.
„Co tý Bětce tak dlouho trvá? Já mám na tebe hroznou chuť.“
„To já taky… A z těch představ, co tu dneska s váma všechno zažiju, teču už teď jako Niagára…“
„Brácho,“ zareagoval na to pobaveně Karel, „doufám, že máš plný koule, protože JÁ dnes jedu jen na půl plynu…“
Najednou se začala stahovat střecha nad bazénem a to plechové cosi ji napodobovalo. Byla pod ním „postel“ s tlustou matrací a bílým čistým prostěradlem. Kateřině bylo jasné, že byla navržená pro hrátky čtyř lidi. „Co ta toho už musela zažít. A co na ní zažiju já?“
Vašek se dočkal. Přicházela Alžběta s dvěma taškami na fotoaparáty.
„Můžeš mi prosím, Karle, přinést z garáže zbytek?“
„No jasně.“
Alžběta se v domě převlékla do plavek. Opět bílých. Dnes to byly pro změnu bikiny úsporného střihu.
„Nemáš nic proti tomu, když tě začnu fotit s Vaškem?“
„Nikdy jsem to sice nedělala, ale roli pornoherečky si ráda vyzkouším.“
„To v pohodě zvládneš. Hlavně, aby se tady náš kaneček moc brzo neunavil…“
„Pche,“ mávl rukou Venca, „vždyť znáš mou výdrž…“
„No právě…“
„Ha, ha, ha.“
„Hele… Necháme toho a jdeme na to… Katko, postav se před něho a dívej se mu na poklopec a ty dělej, že ho rozepínáš…“
Slovo poklopec bylo kouzelné. Z Vaška se rázem stal nejposlušnější herec.
„Už vidíš toho jeho tajtrlíka?“
„Jo.“
„Udělej prosím nějaký ksichtík ve smyslu – a tohle chceš do mě strčit?“
„Super,“ pochválila oba herce Alžběta. Vašek za ty roky věděl, co bude následovat, proto začal masturbovat. Kateřina nečekala na Bětky pokyn a zaklekla. Fotografka běhala okolo a cvakala jeden snímek za druhým. Maximálně chtěla, aby se na chvíli zastavili v nějaké pozici a umožnili jí pořídit detail.
Vaškovi stál. Svlékl si košili. O kalhoty, boty a ponožky se postarala jeho partnerka, která se od něho následně nechala svléknout celá. Koneckonců to nepředstavovalo žádný problém, protože měla na sobě jen šaty…
Během toho se z chaty vrátil Karel. Dnes měly jeho plavky vínovou barvu a střih byl inspirován těmi, které nosili závodní plavci na přelomu 80. a 90. let.
„Teda, Karle, ty se ti povedly… Je to decentní a vzrušivé.“
„Tak to ti teda, brácho, pěkně děkuju. Teď bude chtít tebe…“
„Co ty seš za mužskýho? Vždyť ty mě vůbec neposloucháš. Já ti přece v autě říkala, že jsem tady hlavně kvůli tobě a na tom žádný plavky nic nezměněj…“
Alžběta mezitím vyměnila foťák za kameru: „Tak ji běž, Vašku, hodit na postel a pusť se do ní…“
Vašek vzal Kateřinu do náruče a odnesl ji na obrovské lože. Kátě bylo okamžitě jasné, co má udělat. Lehla si na záda, roztáhla nohy a nechala toho nadrženého „staříka“ zasunout. Žádná velká romantika se nekonala. Pro Káču to byla JEN ne moc zajímavá gymnastika. On poznal novou mladou díru a byl sám se sebou spokojený. Leželi vedle sebe a oddychovali. Alžběta, která opět vyměnila kameru za foťák, zabírala jejich unavená pohlaví. Přitom si všimla, že Kateřina z předvedeného výkonu není zrovna odvázaná. To byla voda na její mlýn. S velkou chutí si do bratra píchla.
„Vašku… Myslím, že dneska se budeš muset hodně snažit. Tohle není nezkušené děvče, které ještě včera pořádně nevědělo k čemu ji má. Asi ti to budu muset ukázat.“
Odložila foťák a plavky, sáhla do jedné z tašek a vytáhla připínací penis, který potřela lubrikačním gelem.
Nejprve se děvčata líbala a osahávala, než umělák začal Kateřině dělat dobře. Alžběta se předvedla jako zkušená protahovačka mladých vagín, protože si Kateřina díky ní prožila pořádný orgasmus.
„Škoda, že jsem si ho nemohla vyfotit, litovala, ale třeba se příště brácha pochlapí,“ utěšovala se.
Cesta přeplněným vlakem do Liberce byl „zážitek“. Dost toho měli, jak děti, tak cestující, ale hlavně vedoucí. Každý z nich se proměnil v kvočnu hlídající svoje kuřátku. Ta sice neměla kam utéct, ale to neznamenalo, že se nedokázala poněkud hlasitěji projevit…
Na Romana se usmálo štěstí. Asi tři zastávky před Jabloncem nad Nisou nastoupila do vlaku slečna v běžecké kombinéze a puškou na zádech v ochranném obalu. Stála kousek od něho. Mohlo jí být tak sedmnáct. Hezká blondýnka s dvěma copy. Když na okraji Jablonce vystoupila, otevřel jí dveře na chodbičku, aby mohla vystoupit, za což se mu dostalo poděkování. Celou dobu se za ni díval, dokud mu nezmizela navždy z očí. V té kombinéze měla totiž úžasnou figuru…
Na zastávce tramvaje vedle Libereckého nádraží „zaparkoval“ Tonda svůj oddíl vedle Kamilina. Už před chatou pro sebe konstatoval, že se umí nenásilně prodat. Bílé triko s úzkými ramínky a zajímavým výstřihem do véčka, pod kterým nemohla mít podprsenku, protože by působila jako pěst na oko, ladilo s hezkými štíhlými nohami a vypasovanými džínsovými kraťasy končícími hned pod prdelkou.
Když vystupovala z vlaku a stála před dveřmi, kde čekala, až vystoupí poslední dítko jejího oddílu, naklonil se k ní starší pán a tiše jí řekl: „Ty kraťasy, co máte, slečno, na sobě, vám opravdu moc sluší. Děkuji, že jsem je mohl vidět.“
Otočila se a zhruba šedesátiletému prošedivělému pánovi, který se na ni usmál, poděkovala.
„Rádo se stalo.“
Stála vedle svého oddílu a dívala se na Tondu, jak umravňuje své svěřence, aby nezabírali víc jak půlku chodníku a nebyli tak hluční. Postavil se vedle Kamily, která mu sahala k ramenům.
„Nevíš, jak dlouho tou tramvají pojedem?“
Kamila se usmála: „To jsem byla ještě na základce, když jsem to jela naposled… Myslím, že nejmíň čtvrt hodiny. A jak to tak vypadá, bude to slušná tlačenice.“
Měla pravdu. Tábor se musel rozdělit. Nikola s Romanem skončili v prvním voze se Svatavou. Zbytek byl ve druhém.
Roman se mýlil, když si myslel, že vlak byl očistec. Jízda tramvají do ZOO byla výživnější. A zase měl štěstí v neštěstí. Tlačící se dav k němu dostrkal Nikolu.
„Taky stojíš na jedné noze a ještě ne na svojí?“ pokusil se o vtip.
Povedl se, neboť se usmála. Korunu tomu dalo její oznámení: „Musím se tě chytnout, protože se nemám čeho držet. Máš něco proti tomu?“ Zvedla laškovně obočí a čekala na odpověď.
Roman zahrál těžce otráveného mužského: „No když to teda musí bejt…“ pak nasadil vážný obličej, aby ji uklidnil: „Přece nenechám padnout svou milou kolegyni na zem. Neunesl bych totiž pohled na to, jak ji cestující lid ušlapává… Bylo by to plýtvání, neboť by mnohem lépe posloužila jako krmivo pro bílé tygry…“
Vysloužil si za to úder pěstí do ramene.
„Jauvajs. To je normálně nedovolený násilí. Já si budu stěžovat…“
„Leda tak na lampárně… A vůbec, vzpomeň si na moje včerejší ochránkyně. Nechtěj, abych jim musela říct, že jsi ze mě chtěl udělat tygří konzervy…“
„To bys byla takovej žalobníček?“
Tramvaj z ničeho nic prudce zabrzdila. Vzhledem k tomu, že lidé v ní byli namačkaní jako sardinky, se nikomu nic nestalo. Skoro nikomu… Roman se držel nataženou levou rukou tyče. Jeho pravačky se levou rukou přidržovala Nikola. Při šlápnutí řidiče „na brzdu“ sevřel ruku okolo tyče a držel těla, která se na ně tlačila. Nikola se neudržela a obtočila se okolo jeho ruky. Jejich obličeje se ocitli nezvykle blízko sebe. Podívali se vzájemně do očí a zvážněli. Oběma bylo jasné, co by mohli udělat, ale… Roman si netroufl a Nikola nestála o žádný letní „románek“.
Tramvaj zacinkala a pomalu se rozjela. Cestující se vraceli do původního postoje. I Nikola. Než dojeli k ZOO, už nepromluvili, ale Roman byl i tak spokojený, protože se ho nepustila. Dokonce se ho držela oběma rukama.
Alžběta se zbavila penisu a obrátila se na Karla, který seděl na okraji bazénu a cachtal si nohy: „Můžu s tebou udělat nějaké fotky?“
„Proč bys nemohla…?“
„Já jen, že jsi povídal něco o šetření se na zítra…“
„Neboj, nějakou malou roli zvládnu.“
„Dobrá… Sundej si plavky a pojď sem. Necháš se kouřit.“ Karel vstal a chystal si je stáhnout, když ho Alžběta zadržela: „Ještě si je nesvlíkej, a ty,“ otočila se na Káťu, „si je běž obléknout.“
Vrátila se v těch „fádních“ bílých. Sedla si na postel, kam jí Alžběta ukázala, roztáhla nohy a nechala režisérku naaranžovat Karla tak, aby v záběru byl její obličej a Karlův „pindík“ ukrytý v plavkách. V dalším záběru si mlsně olizovala horní ret, a přitom držela ruku na jeho plavkách. Třetí záběr byl o tom, že se mírně nadzvedla, aby Karlovi viděla do plavek, které mu na břiše oddálila od těla. Nyní bylo na programu svlékání. Alžběta fotila animovaný film „Svlékání plavek staršího pána mladým děvčetem“. Kousek po kousku nechala stahovat Karlův koupací úbor, dokud nebyl vidět pták i koule, pak šel dolů naráz. Fotomodel byl celou dobu poslušný a udržoval „kuřivo“ v minimalistické délce.
„Vezmi si ho celého do pusy!“
Alžběta to zabírala nejprve z odstupu a pak přistoupila k nim, aby udělala detailní záběr. V momentě, kdy cvakla spoušť, přejel jí Karel zlehka prsty po zádech.
Rychle se narovnala se slovy: „Co blbneš?“
Karel se spokojně usmíval. „Já neblbnu. Jen mě napadla tahle srandička.“
Kateřina ucítila v puse lehké škubnutí… „Ale, ale, to jsou věci, tak ona se ti Alžběta líbí.“
Využila toho, že jí fotografka momentálně nevěnovala pozornost, a začala jí hladit bližší polovinu pozadí. Karel ji okamžitě napodobil.
„Co to do tebe dneska vjelo?“
„Do mě nic. Jen jsem v tom nechtěl nechat Kateřinu samotnou. I fotografka z toho může něco mít, ne?“
„Jo… a co tak najednou…? Na to jsi přišel sám…?“
„Tobě se to nelíbí…? To by mě mrzelo, protože mně ano.“
„A co by se ti ještě líbilo?“
„Hodně věcí, ale ty by ses červenala.“
„Například?“
Karel jí položil ruku na prso.
„To jsi přehnal. Okamžitě ji dej dolů!“
„A proč? Mně se to líbí…“
„Ale mně ne.“
„Opravdu…?“ zvedl pravé obočí a začal jí kroužit palcem po bradavce. Alžběta chvíli držela, než ho plácla přes ruku.
„To by stačilo.“
Karlův penis se přitom začal Kátě v puse pomalu zvětšovat.
„Vona ho normálně vzrušuje,“ uvědomila si. „A to se ňákej rok musej znát a navíc při podobnejch akcích se viděj v posteli nahý. To jako znamená, že s ní nikdy nešukal? Proč? Vždyť máma říkala, že se mu líběj ženy jako je vona. A když se mu líbí máma, musí se mu líbit i Alžběta. Tak proč ji dosud nepoložil na záda…? To je záhada…“ přemítala v duchu během kouření.
„Teď ho kuř, jak uznáš za vhodný. Jakmile řeknu stop, uděláme fotku.“
Netrvalo dlouho a stál mu jako za mlada.
„Mám nápad,“ zahlásila Alžběta. „Káčo, vlez si do bazénu a plav. Až ti řeknu, poplaveš ke schodům a pomalu vylezeš z vody. A ty si, Karle, zatím vlez do houpací sítě.“
Proměnu plavek v oblečení vhodné pro chytrou horákyni zažili už včera. Alžběta zachytila kamerou Kateřinu, jak doplavala ke schodům, kde se postavila. Přes látku byly krásně vidět její citrónky i se vzrušenými bradavkami. Pomalu stoupala po schodech a z vody se vynořovalo nahé tělo, i když bylo vlastně oblečené. Vyholený klín signalizoval, že se blíží finále celé show. Plavky pro potěchu nemravům vzorně obkreslily nositelčina velblouda. Kateřina vylezla z bazénu a zůstala stát, aby Alžběta mohla natočit detail jejího pohlaví. Tenhle pohled se pánům zkrátka neomrzí…
„Dobrý,“ zastavila Alžběta natáčení, „běž za Karlem,“ já si vezmu zase foťák.
„Karle, otoč se na břicho a ty si vlez pod tu síť… To není ono. Mohl by ses posunout výš, aby tvůj penis byl šikmo a ne kolmo dolů…? Jo. To je ono… Kačko, měj hlavu asi patnáct čísel od něho a otevři pusu, jako když ho chceš spolknout… Super… Teď si vezmi do pusy jen hlavičku… Šikovná holka… Zasuň ho, jak nejhlouběji můžeš a chvíli tak vydrž…“
Zmizely v ní tři čtvrtiny. Dál to nešlo. Umění hlubokého hrdla neovládala. Ani se o to nikdy nesnažila, protože vyznávala zásadu, že pták sice patří do klece, ale tou správnou pro jeho uvěznění je kunda, ne krk.
„Jak jsi na tom, Vašku, zvládneš druhé kolo?“
„To si piš!“
Kateřina šla do naha, zatímco si Vašek připravoval nástroj k druhému číslu. Přistoupila k Alžbětě, chytila ji za ruku a odváděla si ji k posteli. „Teď tě budu lízat, zatímco mě Vašek bude šukat. Musím ti poděkovat za to, jak si mě předtím udělala,“ vysvětlila jí cestou.
Tentokrát se už mladší z obou bratrů činil. Kateřina jeho přírazy přenášela na Alžbětu. Obě ženy dávaly dostatečně hlasitě najevo, že se jim to líbí. Dokonce i Karel k nim vylezl, aby je mohl z blízka pozorovat. Díval se na sestřin obličej a čekal na vhodný okamžik, kdy jí rukou bude moci hladit prsa.
Stalo se.
Nechala ho, protože vzrušení už v tuhle chvíli bylo silnější než rozum…
