Autorova noční můra

Sedím před monitorem, před prázdnou stránkou, kde na mě vyčítavě, místy až výhružně, pomrkává kurzor. Jako by říkal, že čtenáři čekají, že bych měl konečně zase něco vyplodit. Není to jednoduché, hlavu mám sice plnou nápadů a nemravností, ale jsou to spíš jen útržky, myšlenky, střípky… nic, co by se dalo spojit do uceleného příběhu. Podívám se na láhev stojící opodál. Sklenka je tak prázdná, jako nepopsaná stránka. Jantarová tekutina zaklokotá a pokojem se šíří sladká opojná vůně.
„No jo, zase chlastat, to by ti šlo, ale něco rozumného napsat, to ani náhodou,“ objeví se na monitoru.
„Kdo jsi?“ pronesu nahlas a doufám, že se někde objeví odpověď. Jako by snad mé podvědomí umělo mluvit. Zkusím to tedy jinak.
„Kdo jsi?“ napíšu na klávesnici.
„Ty to nevíš? Nevzpomínáš si?“
„Ne. Jak bych mohl.“
„Tak přemýšlej. Na koho myslíš, když si honíš péro?“
Neodpovídám, přemýšlím a nic mě nenapadá.
„Fakt nic? Jsi fakt marnej, stejně jako tenkrát v tom metru. Dobrých dvacet minut sis mě prohlížel a stejně si nic neudělal. Tak o mně alespoň napiš.“
„No vidíš, to bych mohl.“
Na chvíli se zamyslím, než prsty začnou tančit po klávesnici. Z té holky mi po létech zůstal jen pocit, matná vzpomínka, její podoba se dávno vytratila pod nánosem času. Chce to nějaký nápad, zápletku, jméno.

Irena od rána pobíhala po bytě a uklízela. Dnes večer měl totiž po dvou týdnech opět přijet David. Už jen při myšlence byla celá rozechvělá.

„Počkej, já nechci být Irena, to se mi nelíbí.“
„Aha. A jak se chceš jmenovat? Lucie, Jana, Eva…“
„Ne, to je moc obyčejné.“
„Fajn, tak chceš být Božidara, Doubravka, nebo snad ještě něco jiného?“
„Ani jedno. Koukej vymyslet pořádné jméno.“
„Dobře. A co takhle Berenika, Beruška… budeš mít na obloze i své souhvězdí – Vlasy Bereniky.“
„To by šlo.“

Irena Berenika od rána pobíhala po bytě a uklízela. Dnes večer měl totiž po dvou týdnech opět přijet David. Už jen při myšlence byla celá rozechvělá, vzrušená, nadržená. Měla ráda sex, hodně ráda, ale ne tolik, aby byla Davidovi nevěrná.

„Aspoň, že ze mě neděláš couru.“

V bytě už měla konečně všechno nachystáno a uklizeno, teď zbývalo připravit sebe. Odešla do koupelny, kde si začala napouštět vanu. Zatímco čekala, než bude mít dost vody a pěny, stála tam nahá a prohlížela se v zrcadle. Dívala se na sebe a přemýšlela. Zkoušela si upravit své dlouhé vlasy…

„Doufám, že ze mě nehodláš udělat kozatou blondýnu. I když pořád lepší prsatá blondýna než nedospěle vyhlížející s prsama po tatínkovi.“

Zkoušela si upravit své dlouhé delší tmavé vlasy. Nakonec je nechala volně a jen je zastrčila za uši. Pohledem sjela na hrudník. Příroda k ní nebyla úplně nejštědřejší, ale její pevné plné dvojky alespoň nepotřebovaly podprsenku. Brala je do dlaní a pohrávala si s nimi. Bradavky se už tyčily uprostřed vyvýšených dvorců, tak po nich přejela prsty.

„Hezké, to si nechám líbit. Jen by mě zajímalo, proč vy chlapi jste tak posedlí prsama a myslíte si, že jakmile máme chvíli volna, že si s nima musíme hrát.“

V oříškových očích se zlatými jiskřičkami se zračila touha. Myslela na Davida a na jeho tuhý ocas. Rukama sjela dolů k podbřišku. Prsty přejely po neudržovaném kožíšku.

„Jasně, že neudržovaný. Kdo by se s tím holil, když to nikdo neuvidí.“

Oholit, nebo jen zastřihnout, přemýšlela.
Berenika zastavila vodu a ponořila se do vany. Vůně pěny do koupele ji obklopila a odnesla do jiných končin. Odplouvala na vlnách fantazie a představovala si, že už je David u ní. Ruce samovolně bloudily po jejím těle, hebká pěna se hromadila na správných místech, jen ji lehce rozetřít. Věžičky na kopečcích plných ňader vykukovaly nad hladinu jako dva periskopy.

„Začínáš tak poeticky a skončíš periskopem. Copak to tak vypadá?”
„Fajn, tak já to přepíšu… ale nemysli si, že mi do toho budeš pořád kecat.”

Věžičky na kopečcích plných ňader vykukovaly nad hladinu jako dva periskopy dva maličké útesy. Jen námořnici, které by mohly jako Sirény lákat ke ztroskotání, chyběli.

„To už je lepší.”
„Nech mě v klidu psát a třeba se ti to bude líbit.”

Přejela po nich dlaněmi a tiše zasténala. Myslela na Davida, na jeho ruce, které dokázaly pevně sevřít její tělo, náruč, kde se cítila naprosto bezpečně… a ten jeho ocas. Ten kus masa, který jí přinášel tolik rozkoše, když vnikal do jejího těla, když ji celou vyplňoval. Berenika si ani neuvědomovala, že se natáhla po kachničce, jež trpělivě čekala na okraji vany na svou příležitost. Až když se koupelnou neslo tiché bzučení vibračního motorku důmyslně ukrytého v těle nenápadně vypadající hračky, vzpomněla si na okamžik, kdy ji dostala od Davida. Přitiskla si vrčící zvířátko mezi svá stehna a tělem se jí rozběhl známý vzrušující pocit. Mravenčení postupně nabíralo na intenzitě, touha spalující její tělo i mysl, přebírala kontrolu. Elektrické impulzy vystřelovaly z Bereničina klína i do těch nejvzdálenějším míst. Sténala tiše, jako by se bála, aby ji někdo nezaslechl, aby náhodou nepřerušil její soukromou chvíli blaženosti.
Kdyby mě tak viděl David, blesklo jí hlavou, tomu by se to líbilo.

„To tak, aby mě u toho očumoval, to jsou výhradně moje soukromé chvilky.“

Ta představa, že by ji u toho někdo načapal, Bereniku ještě víc vzrušila.

„Necháš toho! Koukej to smazat. Mě to stačilo jednou v pubertě do matky, nikdy víc. Jsou to jen moje chvilky, nikomu to nebudu ukazovat a ani se před nikým předvádět. Nejsem žádná ta… exhibicionistka.“
Ignoroval jsem nářky hlavní postavy, stejně mi do toho začínala nějak moc kecat, raději jsem si ještě nalil sklenku a pokračoval v psaní.

Věděla však, že nemá tolik času. S lítostí dokončila očistu a pustila se do údržby porostu. Nakonec zvítězil malý trojúhelníček tmavých hebkých chloupků. Nějak moc nemusela, když byla úplně do hladka. Připadala si nedospěle, přestože zbytek jejího těla na to nevypadal. Ani u Davida nepreferovala, když shodil porost úplně.

„No fuj. Bych si připadala jako pedofil.“

Tenkrát se skoro urazil, když mu to řekla, brblal, že kontakt kůže na kůži je nejlepší, ale když mu řekla, že jestli jí ještě jednou přijde komplet vyholený, tak může na sex zapomenout, dával si pozor, aby nechal vhodnou délku. Sice ráda byla píchána, ale ne od tvrdých rostoucích chlupů.

„Ještě toho trochu. Víš, jaký to je, když je holka dole celá poškrábaná a popíchaná?“
„Ne, nejsem holka.“
„Buď rád. Ani vaše vousy nejsou nic příjemného, hrozně to škrábe a píchá. Miluju orál, ale se strništěm je to peklo.“
„Hele, stejně tak není nic příjemného prodírat se neudržovaným pralesem.“
„Aha, takže ty jsi na holátka… no to mě mohlo napadnout.“
„Nestěžuj si, nebo tě nechám vyholit úplně, i Davida, aby sis to užila.“
„Nevyhrožuj, jsem tvoje hlavní postava, tak toho nech.“
„A píšu to já, nebo ty?“
„Ty.“
„Moc to na to nevypadá. Cokoli napíšu, hned kritizuješ.“
„A co s tím asi tak uděláš?“
„Co by? Ty necelé dvě stránky klidně smažu a začnu znovu s jinou postavou, která nebude tak ukecaná a nespokojená jako ty.“
„Nejsem nespokojená, spíš neuspokojená.“
„Kdybys mi do toho furt nekecala, už si mohla mít Davida v sobě. Tak už zmlkni a užívej si to.“
„Jo, to se ti řekne, vzrušíš mě, nasadíš mi Davida do hlavy a pak mě necháš, abych si to dělala sama.“
„Kušuj, nebo fakt nic nebude,“

Berenika dokončila nezbytné zkrášlovací úpravy, stála před zrcadlem přemýšlela, co na sebe.
Nemá cenu, to moc hrotit, stejně to na mně dlouho nevydrží… Moment, tohle by ale šlo, říkala si pro sebe, když se prohrabovala skříní. S úsměvem na rtech čekala na Davida.

„Tak co mám na sobě? Do čeho si mě oblíknul?“
„Nech se překvapit.“
„No tak, co tě to napadlo?“
Usoudil jsem, že trocha ignorování by jí mohla jen prospět.

Nervózně popocházela po bytě a vybírala si to nejlepší místo, kde by mohla nenápadně čekat. Když snad po sté za deset minut kontrolovala čas do Davidova příchodu, zazvonil jí mobil. Chňapla po něm jako kočka po myši.
Promiň miláčku, ale vypadá to, že budu mít zpoždění. Něco se stalo na trati, čekáme na autobus.
„Zasraný dráhy,“ ulevila Berenika nahlas.
To nevadí, já na tebe počkám. Odpověděla smířlivě Davidovi.
To jsem rád. Bohužel to vypadá minimálně na hodinu, spíš na dvě.
„Kurva, kurva, kurva,“ klela Beruška jako starý námořník.
Super, já se na tebe tak těšila.
Já za to nemůžu.

„Pravda, za to můžeš ty. To se dělá? Já jsem tak nadržená, těším se na něj a ty mě necháš ještě další dvě hodiny čekat?“
„Nezačínej zase, nebo tě nechám usnout a počkáš si až do rána…“
„Hele nevyhrožuj…“
„Žádné vyhrožování, prosté konstatování.“

Já vím, ale štve mě to. Chystala jsem ti večeři, teď abych to ohřívala, nebo aby sis to ohřál až přijdeš.
Myslím, že na večeři nebudu mít ani pomyšlení.
Tak ti mám nachystat pivo nebo snad nějakého panáka?
Já bych raději panenku. I když ani panenka by to už být nemusela. 😉
Jeho odpověď Bereniku potěšila…

„Koho by nepotěšilo, že se na něj partner těší.“
„Přestaň přerušovat, nebo se toho sexu nedočkáš.“
„No jo, když tobě to trvá, než to napíšeš.“

… a utvrdila v jejím plánu. Ještě několikrát zkontrolovala svůj outfit, jestli někde nekouká něco, co nemá, a pak se usadila v křesle a vyčkávala. Čekání si s Davidem krátili psaním, většinou o nesmyslech. Občas se David snažil vyzvídat, co mu nachystala k večeři, co má na sobě a tak, ale Berenika odpovídala vyhýbavě. Chvílemi se čas vlekl, chvílemi utíkal a najednou slyšela rachocení klíčů v zámku. Vstala z křesla a rozespale kráčela Davidovi naproti. Ten za sebou stihl jen zavřít dveře, odložit klíče a tašku, když se u něj objevila jeho Beruška. Ani ji nepozdravil, jen ji rovnou sevřel v náručí a dlouze a vášnivě ji políbil.

„Aaahhh… konečně něco…“
„Tak nezdržuj, ať můžu pokračovat.“

Jazyky se propletly v milostném souboji, kde vůbec nezáleželo na výsledku. Zvedl ji ze země a odnesl ji rovnou do ložnice, cestou ještě stihl odkopnout své boty.

„Cítíš, jak tě pevně svírají jeho ruce, jak si tě nese do ložnice… jak už mu stojí péro?“
„Přestaň mě trápit a koukej psát, nebo umřu na nadrženost a neukojenost…“
„To můžeš? Jsi snad sukuba?“
„Nech toho a piš!“
„Aspoň vidíš, jaký to je, když tě někdo zdržuje.“

Položil ji do postele a začal se rychle svlékat. Berenika ho pozorovala a čekala, co bude dál. David, teď už nahý a s trčícím pérem, se na ni podíval a skoro ho vášeň přešla, měla na sobě staré triko s několika dírami a vytahané tepláky, s obdobnou krajkovou parádou.

„Cos to na mě navlíknul? To nemyslíš vážně, děravé triko a tepláky? Copak bych takhle čekala na svého miláčka? Koukej to přepsat.“
Její rozčilování mě docela bavilo.

David si lehl vedle ní a začal zápasit s jejím oblečením, Berenika mu to nijak neusnadňovala. Tiskla se k němu a líbala ho. David už nehodlal čekat, chytil triko za okraj a zabral. Zvuk trhané látky naplnil pokoj. Stejným způsobem se zbavil jejích tepláků. A najednou ztuhl a zůstal zírat. Jako by vyloupl motýla z kukly. Beruška měla na sobě černý komplet. Podprsenku, ze které vykukovaly bradavky, kalhotky s otvorem už z výroby, to vše doplňovaly podvazky a punčochy.

„Ty jsi ale zmetek. Tohle jsem nečekala. Ale dobrý… fakt dost dobrý…“

David se na nic krom zírání nezmohl. Berenika se postavila a celá se mu předvedla. Nakonec se nad něj naklonila a osedlala si ho. Jeho tvrdý úd pomaloučku pronikal do nadržené štěrbinky, roztahoval ji a vyplňoval do posledního místečka. Konečně byl uvnitř celý.

„Bože… konečně…“

Beruška na něm bez hnutí seděla, oba věděli, že to nebude mít dlouhého trvání, a tak si vychutnávali to spojení. Stačilo jen několik málo pohybů ve správném úhlu a tempu a David začal funět a hekat. Marně se bránil, reflexy zvítězily. V mohutných proudech zkrápělo semeno lůno jeho milenky. Bera se sklonila a David cítil její tvrdé bradavky. Jejich rty se opět spojily v dlouhém polibku.
„Promiň, že to bylo tak rychlé,“ omlouval se David.
„To nic, to nevadí…“

„Jak nevadí? Já jsem plná semene, a ještě nadrženější než na začátku. Tohle nejde.“
„Tak s tím něco udělej.“
„A co?“
„Však uvidíš.“
„Nee… to nee…“

Berenika se pomalu svezla dolů a vzala olepený oslizlý povadlý ocas mezi své rtíky.

„A fuj, nemám ráda chuť semene. Už si to ochutnal? Si ho běž vyhonit a koukej to ochutnat.“

Pomalu očistila každý kousek. David pod její péčí tiše sténal a znovu rostl. Sála ho a olizovala, dokud nedosáhl patřičných rozměrů. Naposledy ho celý polkla.

„To nemyslíš vážně, z toho bych se poblila.“
„Proč?“
„Máš ve spíží pořádnou mrkev?“
„Nemám.“
„Tak aspoň banán.“
„Ten bych měl.“
„Tak si pro něj dojdi, oloupej ho a narvi si ho celý do pusy, pěkně až do krku, ale nekousat. Uvidíme, jestli se z toho taky nepobleješ.“
„Ty toho naděláš…“
„Si to jdi zkusit ty chytráku.“

To už David nevydržel a vrhnul se na ni. Povalil ji na záda a mocným šťouchem proklál její neukojenou štěrbinku. Bušil do ní tak, až postel pod nimi vrzala. Bera pod jeho nájezdy hlasitě hekala, věděla, že teď už dosáhne vrcholu. Když ji David chytil za prsa a sevřel je ve svých dlaních, prohnula se v zádech jako luk.
„Aaaahhhh…“ vzdychala pod jeho nemilosrdným útokem.
Vyklouzl z ní a chvíli si ji jen tak prohlížel.
„Otoč se,“ zavelel a pomohl jí si kleknout. Držel ji za boky, hladil po zadku a roztahoval její půlky od sebe.

„Tohle teda ne! To odmítám. Do zadku si tu jeho kládu cpát nenechám. To ne.“
„Proč ne?“
„Protože to je jednosměrka ty úchyle. Ty už sis tam snad něco dával?“
„Jo. Tys to nezkoušela? Ani v pubertě při experimentech?“
„Ne. A ani s tím nehodlám začínat.“
„To se uvidí.“

Zálibně se díval na její kakaovou růžici. Ještě nikdy ho tam nepustila, ale dnes by mohla, je tak nadržená…

„Nikdy, nikdy, nikdy, ani za milion.“

Přejížděl žaludem…

„Dost. Nech toho, nebo tě nenechám nic napsat.“

…zezadu po její mušličce. Jen ji dráždil, než do ní znovu vnikl. Držel ji přitom za boky a postupoval velmi pomalu, jen po milimetrech. Cítil, jak se snaží, aby už byl celý uvnitř. Najednou povolil sevření a Bera se na něj prudce nabodla.
„OOooh…“ vykřikla překvapením i rozkoší, jak do ní jeho kláda zajela. Rukou si sjela do klína a dotkla se perličky.

„Říkala jsem ti, že před nikým masturbovat nebudu.“
„Jaká masturbace, jen si trochu pomůžeš a konečně dosáhneš svého. A třeba mi do toho přestaneš kecat.“

Stačilo, aby po ní jen několikrát přejela prsty a už se zmítala v dlouho očekávaném přívalu rozkoše. David měl co dělat, aby ji udržel a zůstal v ní. Jakmile největší nápor odezněl, pokračoval dál ve strojových přírazech. Jak ji držel za boky, ruce pomalu posouval tak, až se téměř prsty dotýkal jejího druhého otvůrku.

„Ty si nedáš pokoj. Myslíš si, že jedním orgasmem, i když byl skvělý…“
„Který orgasmus není skvělý?“
„Neskákej mi do řeči.“
„A ty mi do psaní skákat můžeš?“
„Jo, je to o mě, tak na to snad mám právo.“
„Já jsem autor a mám autorské právo psát si co uznám za vhodné.“
„Počkej, co jsem to chtěla… úplně si mě zblbnul…“

Stačilo, aby se ho jen lehce dotkl, už ucukla a sevřela se.

„Dost. Žádnej anál prostě nebude.“
„Bude se ti to líbit, uvidíš…“
„Neuvidím. A nebude se mi to líbit, prostě nechci a hotovo.“
„Fajn, tak v tom případě skončíš s postříkaným zadkem.“

David ji nechtěl provokovat a pokazit celý večer. Nechal tedy pokusů proniknout do tajů zakázaného území a raději pečlivě protahoval dírku k tomu určenou.

„No proto.“

Berenika cítila, že to na ni opět přichází. I David už to měl na krajíčku. Doufala, že ještě chvíli vydrží.
„Ještě, ještě,“ povzbuzovala ho v duchu. Nahlas sténala. Najednou se celá napjala. A pak to přišlo. Tělem se jí rozlil známý pocit blaženosti. David už to nevydržel, v posledním okamžiku ho z ní vytáhl, přiložil mezi půlky a z tmavé čokodírky byla bílá. Chvíli si prohlížel své dílo, než se vyčerpaný zhroutil na postel vedle Bereniky.

„Hmmm, tak mě snad pošleš do sprchy, ne. A kdo bude prát to prádlo? Víš, jak to zrovna z tohohle jde blbě dolů, když to zaschne?“
„Nestěžuj si. Užila sis, tak to nekomplikuj.“
„Co s tebou mám dělat?“
„Zašukat si.“
„A ty bys chtěl? Šukat vlastní postavu?“
„Když jsem si tě vymyslel k obrazu svému…“
„Počkej, snad teď nebudeš…“
„No tak… Prosím, prosím, co bychom spolu dělali…“
„Snad bych mohla, za to prádélko a vůbec. Nakonec jsem si to užila, tak proč bys nemohl také… Tak se hezky usaď…“