Nad sklenkou vína 04

„Ahoj, co se děje?“ vyptávala se Hanka kamarádky, když se opět sešly nad sklenkou vína.
„Ahoj. Promiň, že jsem tě vytáhla mimo plán, ale musela jsem.“
„Tak povídej, co se děje?“
„Mám problém.“
„Seš snad těhotná?“ vyhrkla Hanka první, co jí přišlo na mysl.
„Ne, to ne. Ještě toho trochu…“ snažila se ji krotit Jana.
„Tak co tak zkroušeně vypadáš, že by sis měla dneska dát něco ostřejšího.“
„Proboha jen to ne. Minulý víkend mi to stačilo.“
„Počkej, co se dělo? Něco s Adamem?“
„Právě, že ne. Nebo vlastně jo… já nevím…“ koktala Jana až nakonec skončila s obličejem v dlaních, kde se snažila skrývat slzy.

„Tak co se stalo?“
„Já ho podvedla,“ vyhrkla Jana a z očí jí vytryskly slzy, „ale já ho mám fakt ráda…“
„Ty vole, to nějak nechápu. Hezky od začátku, co se teda stalo minulý víkend?“
„Plánovala jsem pro nás kino, večeři a tak, byli jsme domluvený, tak jsem s tím počítala. Dokonce jsem si koupila i nový prádlo…“
„A?“
„Ten blb to zrušil v pátek večer půl hodiny před tím, než jsme se měli sejít. Prý má nějakou neodkladnou záležitost a moc se omlouvá.“
„Aha. A co to bylo za věc?“
„Nevím, bylo mi to jedno. Ty jeho neodkladný záležitosti znám, už se mu párkrát stalo, že přišel pozdě a vždycky to bylo kvůli nějaký blbý počítačový hře. Copak lov nějakých příšer je důležitější než já?“
„Blb,“ konstatovala Hanka.
„Ale já ho mám ráda, i když je to takovej… takovej…“
„Nerd.“
„Jo, to na něj sedí. Ale víš, jak mě tím neskonale vytočil? Já už byla nachystaná, namalovaná a na cestě ke kinu a on si to klidně zruší.“
„To chápu. Taky by mě to nasralo. A dál?“
„Co myslíš? Vypnula jsem telefon a zapadla do nejbližšího baru.“
„Aha.“
„Jo, tak nějak. Sedla jsem si na bar a naklopila do sebe asi tři panáky na žal během pěti minut. A vzhledem k tomu, že jsem počítala s kinem a večeří, tak to bylo nalačno.“
„Ty se nezdáš.“
„Hmm, kéž by. Po té zkušenosti si raději dám s chlastem pokoj.“
„Jo, a proto tady sedíme nad vínem, co?“
„Jo. A panák k tomu bude asi za chvíli. Ale jinak si s chlastem dám pokoj.“
„A co bylo dál?“

„Za chvíli si ke mně na bar přisedli dva kluci, každej z jedný strany, a hned začali s těma oblbovacíma řečma. Však to znáš – Co taková hezká slečna dělá sama v takovým baru? To pijete na žal? Slzy vám nesluší. A tak podobně. Pak ten jeden objednal panáka a po chvíli i ten druhý, aby se nenechal zahanbit.“
„No ty kráso, takže jsi byla na pěti panácích nalačno.“
„Jo, však to taky bylo znát. Místo, abych je odpálkovala, tak to začalo houstnout.“
„Jak to myslíš?“
„No jak, byla jsem nachystaná na rande s Adamem…“
„A do prdele,“ hlesla Hanka, když jí došlo, kam to směřuje.
„Jo, i tam to skončilo.“
„Kecáš.“
„Bohužel ne.“
„Fakt? Tak povídej.“
„Za chvíli jsem měla na každém stehně jednu ruku a postupně se propracovávali výš až se dostali pod sukni.“
„OBA!?!!?“
„Jo. Jako by se domluvili a střídavě mi přejížděli pod sukní po kalhotkách… no, kdyby se o tom jako o kalhotkách dalo alespoň mluvit.“
„Aha, takže šňůrky a trocha krajky?“
„Hmm… Když to zjistili, že jim nic nebrání, zaplatili útratu a šli jsme ven.“
„Hlavně, žes to nemusela platit ty.“
„Možná by to bylo lepší.“
„Nekecej.“
„No fakt. Vyšli jsme ven a já si je tam teprve pořádně prohlídla. Oba minimálně metr devadesát, pěkně urostlý, ruce jako lopaty. Když mě ten jeden začal hladit po zadku, tak se mu skoro celý vešel do dlaně. Fakt, nekecám, takovýhle ramena měli,“ řekla Jana a roztáhla ruce nejmíň na metr od sebe.
Hanka jen závistivě polkla a mlčela. Ji tyhle typy braly.

„Nevím, jak to udělali, ale během chvíle nás nabral taxík a my se naskládali všichni dozadu. Líbali mě na střídačku. Když si jeden hrál pod mou sukní, druhý mi mačkal prsa. Byla jsem v takovém stavu, že mi to ani nevadilo, spíš mě to i vzrušovalo.“
„To se nedivím.“
„Taxík nás vyložil ve vilové čtvrti na konci města, jeden zaplatil a druhý odemykal branku. Za chvíli za námi zaklaply vchodové dveře. A to už jsem se ocitla regulérně mezi nimi. Jeden mě líbal a tiskl se ke mně zepředu, druhý mě osahával zezadu… cítila jsem ty jejich tvrdý péra a toužila po jediném, mít je konečně v sobě.

Nějak jsme v tom prapodivném objetí dovrávorali do ložnice, kde nás uvítala obří postel. To nebylo ani normální letiště, ale snad postel pro tři nebo čtyři lidi. Leželi jsme na něm všichni nazí. Teď si to představ. Ležela jsem na zádech a po mě se sápaly čtyři ruce a dvoje ústa. No něco neskutečného. Jeden mě lízal, druhý líbal, pak si to prohodili, nestále si u toho pohrávali s mými bradavkami… Byla jsem v sedmém nebi a udělala se minimálně dvakrát, a to ještě k ničemu pořádnému nedošlo.“
„Já ti snad budu závidět.“
„Pak si chtěli přijít taky na svý. Tak jsem je střídavě kouřila a honila, proháněla jim naditý koule v jejích pytlích, ani do dlaně se mi nechtěly vejít.“
„Hmm, tak to bych chtěla taky.“
„Jo? A co by na to řekl ten tvůj prodavač Míša?“ odsekla Jana.
Pokrčení ramen bylo více než výmluvné.
„Tak vidíš. Jeden večer slasti a pak co?“
„Tak se nerozčiluj a vyprávěj.“
„Naštěstí jsem měla dost rozumu, nebo jsem stihla trochu vystřízlivět, ale jakmile se chystali zasunout, tak jsem to zarazila, dokud si nevzali gumu.“
„A fuj. S gumou?“ zatvářila si Hanka, která kondomům nějak na chuť nepřišla.
„Jo. Nejspíš zafungoval alespoň nějakej pud sebezáchovy, bejt s nima v jináči, nebo si přitáhnout ještě něco horšího…“
„To je fakt, to za to nestojí.“
„Tak vidíš, to radši přetrpím tu gumu. Kupodivu ani moc neprotestovali a poslušně natáhli ochranu. Teda aspoň ten jeden. Klekla jsem si a toho bez gumy ještě kouřila a ten druhý mě nabodával zezadu. Hele ty jejich ocasy… no kam se hrabe Adam, a to těch jeho osmnáct čísel není málo, tyhle dva museli mít tak dvaadvacet.“
„Ještě, že jsme měli trénink se zeleninou, co?“
„Tak nějak. A pak to přišlo. Jeden si lehl na záda, já si ho osedlala, sice jsem s tím měla trochu problém, ale nakonec se vešel, stáhl mě na sebe a ten druhý se mi cpal do zadku. Pokus o počáteční protesty umlčel ten dole polibkem. Potom rozjeli sehranou jízdu…“
„Ty vole, sendvič… já chci taky…“
„V tu chvíli jsem orgasmy přestala sledovat, bylo to jako nekonečná jízda na vlně slasti. Zkoušeli se mnou různé pozice. Docela nářez.“
„To věřím. A to si celou dobu odmítala sex do zadku.“
„No jo, tady se nějak odmítnout nedalo, ale takovouhle kládu do zadku už nikdy víc.“
„To víš, to chce začít nějak opatrně…“
„Ale cítit, jak se v tobě pohybujou dva ocasy, jak tě vyplňujou… a teď si představ, když to na ně přišlo. Taková kláda, když ještě trochu zbytní a teď se v tobě začne škubat…“
„Nech toho, nebo si to tady budu muset ještě udělat.“
„A pak když to začnou ze sebe chrlit… i když jen do šprcky…“
„Kolikrát jste to takhle zvládli?“
„Ani nevím. Někdy k ránu jsem se probudila, celá olepená od spermatu, jak mě nejmíň jednou oba postříkali, a kolem se válely použité kondomy…“
„Hezká jízda, to bych do tebe vůbec neřekla.“
„Já taky ne. Ti dva ještě spali, tak jsem se potichu vykradla ven a zamířila domů. Jen jsem musela bez kalhotek a nešlo se mi zrovna nejlíp.“
„Po takovém zážitku to docela chápu. A kde je teda problém? Adam se to dozvěděl?“
„Ne, nebo spíš doufám, že ne. Ale dohnala mě morální kocovina.“
„Snad se nechystáš mu to všechno říct?“ zhrozila se Hana.
„Neee, nejsem blbá, i když je to těžký to tajit.“
„Tak co máš za problém?“
„Já vlastně ani nevím, snad jen ten morální…“
„Ber to takhle, nemá tě nechat chvíli před tím, než se máte sejít.“
„No jo, ale to mě přeci neomlouvá.“
„A co? Ber to tak, že kdyby tě nenechal samotnou, tak se to určitě nestalo.“
„To asi ne.“
„Tak co řešíš?“
„No v neděli jsem pak konečně s Adamem mluvila. Volal, omlouval se, že mě nechal samotnou a pak si stěžoval, že měl raději jít se mnou, že to byl hrozný víkend. Já si jen pomyslel, že neví, jak hroznej ve skutečnosti byl. Byli jsme spolu na rande, zašli jsme do cukrárny na zákusek. A tam se rozpovídal víc. Že ho kamarádi přemluvili, aby se zalogoval do hry, já tomu nerozumím a ani rozumět nechci. Nějaká bitva o hrad, kterou nakonec stejně prohráli, jakéhosi bosse, na kterého čekali měsíc, jim vyfoukl někdo jiný. A prý když tam tak ležel, jak ho zabili, tak si od jednoho nepřítele vyslechl pár výsměšných poznámek. Něco o tom, že je to fakt smůla, přijít o hrad a grandbosse a ani si pořádně nezašukat. A pak prej přihodil historku, jak si s bráchou užili, že sbalili nějakou nalitou blbku v baru a pořádně jí dali do těla, a dokonce jim na památku nechala i černé krajkované kalhotky…“

To už Hanka vyprskla smíchy.
„Se moc nesměj…“
„To nejde, taková náhoda to snad ani není možný.“
„To se ti směje… jen počkej, kdyby to bylo obráceně, to by asi taková zábava nebyla.“
„To asi ne.“
„Tak vidíš.“
„Tak už dobrý?“
„Jo, asi jsem to ze sebe musela jen dostat.“
„Tak se měj. A zase příště.“
„Jasně, to bude řada zase na tobě. Jo a kdyby ti bylo smutno, tak jim zavolej, tady máš číslo,“ řekla ještě na rozloučenou Jana a poslala Hance kontakt na ty dva.