Pootevřené dveře 11 🇨🇿

Minulý díl vlastně nic nového nepřinesl, ani erotiku ani vyjasnění podivné historie s mamčiným přítelem Pavlem. Lenka neměla odvahu přiznat, že se jí Pavel nejspíš pokusil znásilnit. Zato měla v noci pozoruhodný sen. Tedy možná to byl jen sen, možná ne. Kdo ví. Ale dnes už je všechno jinak, Patrik pozval Lenku na výlet po ostrově a dívka snad tuší, že se nejspíš stane i něco víc. Protože všechno musí nějak dopadnout a mít možná aspoň nějaký konec.

Díl jedenáctý a závěrečný

Před půl devátou seděla Lenka na zídce u hotelu s batohem na zádech a slunečníkem v ruce. Netušila, které ze šesti skoro stejných bílých autíček zvolit. Za deset minut už šplhali serpentýnami nad letoviskem k hlavní silnici.

„Ten můj nakonec nejel,“ rozkládala spokojeně paní Patriková, seděla za volantem a opatrně vykružovala zatáčky, „má dopoledne nějaký důležitý hovor.“
„Nová velká německá zakázka,“ ozval se Patrik ze zadního sedadla. Zatím tam seděl uraženě a potichu, ale teď se naklonil dopředu, „někde u Hamburku.“

U auta se na sebe s Patrikem chvíli zamyšleně dívali, chvíli to vypadalo, že už už někdo něco řekne, ale nic z toho nebylo, paní okamžik rázně přerušila a otevřela dveře.

„Nechtěl nás pustit, že tady jezdí samí šílenci, ale dal si říct, hopla!“ žena trhla volantem a vyhnula se stádečku koz na kraji silnice.
Lenka se na poslední chvíli chytila madla a sebrala mapu z podlahy.
„Za chvilku doleva. Doleva, to druhé doleva, no prostě támhle.“
„Musíš mamce ukázat, pěkně rukou, tam nebo tam.“
„Nech toho, no, má pravdu. Prostě mi ukaž.“
„Jasně, až to bude možné, otočte se.“
„Díky. Patrik to má po mě, viď? Táta se z nás může zbláznit.“
„Mami!“

První zastávka, klášter na vysokém kopci, opatrně projížděli stádem koz, podlézavě se tvářící mnich jim otevřel malý chrám. Všichni si koupili svíčky a zapíchli je do písku. Lenka zapálila své čtyři a pozorovala zadumaně plápolající plamínky. Babiččin, mamčin, no, a těch dvou bláznivých ženských. Kdo ví, kde teď jsou.

Už odcházeli, Lenka se opozdila, mnich významně cinkal klíči. Na poslední chvíli se ale rychle otočila, vběhla dovnitř a zapálila ještě jednu svíčku. Pro tátu. Očekávala mnichův vyčítavý pohled, ale starý vousatý muž se jen usmíval. Dívku zase zamrzelo, že neumí řecky. Tak aspoň poděkovala.

Stoupali ještě výš úplně až na vrchol kopce ke staré bíle zářící kapličce. Lence nebylo do řeči, šla vedle ‚paní Patrikové‘, jak si ji v duchu překřtila. Za sebou slyšely mládencovy okázalé vzdechy a funění, ale i to pomalu sláblo, zůstal jen vítr, občas nějaká cikáda, zamečení koz někde dole. Jinak jen velké prázdno, které se každým krokem zvětšovalo. Přímo pod sebou viděly přístav s krásnou zátokou a pláží, všude kolem modř, jen v zátoce je moře úžasně jasně tyrkysové.

„Tam se musíme vykoupat,“ zašeptala tichounce paní Patriková, „jo, a dám si kafe.“ Lenka se ohlédla po jejím synáčkovi a usmála se na něj, mladík se opíral o zeď a předstíral srdeční záchvat. Úplně z posledních sil zamával prsty. Dívka mu hodila lahev s vodou.
„Pak bychom mohli jet podél pobřeží na jih,“ vytáhla mapu, „a dojedeme až úplně na konec ostrova.“
„Tam jsme už byli,“ ukázala paní Patriková prstem do dálky, „ale ta cesta je skvělý nápad, my jsme frčeli středem ostrova. A pak se uvidí, kam dál.“
Dívka přikývla, tohle se jí líbilo čím dál tím víc.

Plavaly vedle sebe v zátoce, pod sebou mělké písčité dno, všude kolem tyrkysová průzračná voda. Patrik byl někde pozadu.
„To je nádhera,“ paní Patriková se otočila na záda a ležela na hladině, mhouřila oči.
„Až na ten řev dětiček,“ dodala Lenka.
„No jo, písek, mělko, co naděláš. Teda promiň, můžu ti říkat Lenko?“
„Jasně.“
„Tak jo, a já jsem Hanka.“
„To… Moc dík.“
„Patrik mi říkal, že jste byli někde na severu.“
„Jo jo, až nad poslední vesnicí, je tam krásná pláž, skoro nikdo, nejsou tam potřeba ani plav… plavky,“ Lence lehce zaskočilo.

Hanka na ni významně mrkla.
„To je krása, představ si to, kdyby tady nikdo nebyl a my si tady plavaly jen tak, žádné plavky, jen moře, sluníčko. Vylezeš na pláž, uschneš, je ti krásně. Hmmm…. Hele, a můžu se na něco zeptat?“
„Jestli jsme tam tak byli s Patrikem? Jo, byli. Na tom nic není, když se zamyslíš.“
„Počkej, ty jsi nějak přemluvila támhletoho kluka, aby vlezl nahý do vody?“
„No… Asi jo, akorát tam šel sám. Já… nevadí vám to?“
Paní Patriková, tedy Hanka, se lehce usmála a mrkla jedním okem.
„Tohle ti závidím, taky bych to zkusila, někdy večer, aby mě nikdo neviděl.“

Lenka se raději ponořila pod hladinu, aby nebylo vidět, jak je červená. Ach jo, co jí to napadlo, bavit se o nahém koupání. A už málem řekla Hance, že by se právě ona vůbec nemusela stydět. No, opravdu nemusela, připadala ji taková kulaťoučká, ale když si svlékla šaty, bylo prostě všechno na správném místě, vepředu i vzadu. A i chlapi hned nenápadně koukali a určitě si představovali, co všechno by se s takovou ženskou dalo dělat. Zepředu i zezadu. Spousta věcí. A dlouho.

Dívka vyprskla vodu, ty dvě zatracené ženské, co jí to provedly. Teď si představuje, jak vypadá mamka jejího pochybného kamaráda nahá.

Počkat, ještě ne, má plavky, ale usmívá se a pomalu sahá dozadu. Všichni na pláži přestávají dýchat, ale Hanka se jen podrbe a protáhne. Hromadné zklamání je skoro slyšet. Podívá se na sluníčko, pomalu odkráčí až na hranici příboje, trochu se rozkročí a rozkošnicky protáhne, prohne záda, na chvíli vystrčí zadek, prohrábne si vlasy a sváže je do uzlu. A pak si nečekaně rozepne podprsenku a elegantním pohybem ruky ji odhodí na pláž. Mrkne za sebe, rychlým koketním pohledem, jde pomalu do vody, ohne se, cáká si vodu na prsa.

Jaká asi jsou, v podprsence vypadala tak krásně, jak moc poklesla, jaký mají vlastně teď tvar, jsou určitě docela velká, krásně se uvolnila, bradavky vyzývavě trčí uprostřed dvorců. A to je jen pohled, mít je v ruce, ohmatat je, zvednout, stisknout, ochutnat rty. Pořádně je vzít do obou dlaní a přimáčknout k sobě, pohrát si s nimi. A co když… No, vytáhnout tvrdý ocas a vložit ho mezi ty dva měkké bochánky, vysunout ho ven, počkat, až žena skloní hlavu a významně si plivne mezi prsa a stiskne je, zase mezi ně zajet, šukat ji, sem a tam…

Žena jde dál do moře, už je asi po pás pod hladinou. Skloní se, stáhne si kalhotky z jedné nohy, trochu zavrávorá, na okamžik se objeví půlka prdelky, ale jen na chviličku. Kdo v tu chvíli mrkl, má už smůlu. Druhá noha a kalhotky letí na pláž k podprsence, žena pomalu plave ke středu zátoky.

Ale jednou se musí vrátit, uvidí ji, jak se blíží, postaví se na jemný písek, vodu až po krk. A pak se bude krok za krokem vynořovat, jako Venuše Mélská, vlastně Afrodité, jsme v Řecku. A konečně uvidí všechno, lehce se pohupující ňadra, pás, břicho, boky, kousek klína, ještě větší kousek klína, ještě chviličku…
Klekne si na všechny čtyři a sáhne po plavkách, prsa se houpají. A pak vstane, úplně nahá, předvede se všem na pláži, s klidným úsměvem. Kráčí pomalu k lehátku, plavky v ruce. Už si je neobléká, pohodlně se uvelebí na lehátku, zakloní hlavu vstříc slunci, zavře oči a trochu roztáhne nohy, teplé paprsky laskají nahý nestoudně obnažený klín. Nejraději by si ho projela prstem, ale aspoň si pohladí prsa, trochu je mazlivě přizvedne a vyzývavě přejede prsty bradavky. Na pláži je úplně ticho, jen vlnky šplounají o písek. Ale i ty se ztišují, snad jsou i ony zvědavé, co z toho bude. Napětí na pláži roste, kdyby do ženina slunečníku udeřil blesk, nikdo by se nedivil a ani by si toho možná nevšiml. Všichni zírají jen na ni.

Když už málem erotické napětí ve vzduchu přesáhne kritickou hodnotu, vstane jeden mladík a pomalu kráčí k ženě. Je k ní podle všeho přitahován neodolatelnou silou, aspoň tak jeho kroky vypadají, trochu neohrabaně křečovité, ale nezdolné. Kdyby se zhroutil, plazil by se dál a jeho tvrdý klacek by do písku vyrýval nadrženou stopu. Ale zatím jde, plavky se mu nadouvají.

Žena se na něj klidně podívá, usměje se. Ještě si pohladí prsa a prstem projede klín. Už na ni dopadne mladíkův stín, zvolna zvedne paži a stáhne mu plavky. Velký tvrdý ocas se uvolní a tyčí se z tmavých chlupů. Žena ho vezme do dlaně a začne pomalu honit, sem a tam, mladík se chvěje, natáhne ruku a stiskne ženino ňadro, boky přiráží do dlaně. Zrychluje a trhaně vzdychne, cákance spermatu přistanou nad prsy a pomalu mezi nimi stékají na břicho.
Žena políbí mladíkův penis a natáhne mu plavky, ten se otočí a jde zpět, kolena mu poklesávají. Žuchne s sebou na lehátko.

Další je starší připlešlý chlapík s pěkným panděrem. Jde a vede za sebou i překvapivě pohlednou manželku, o hezkých pár let mladší. Ta si klekne mezi ženina rozevřená stehna a začne ji lízat. A líže ji, i když je její manžel už hotový, mířil na obličej, ale přestřelil a sprška skončila v hnědých vlasech. Chce odtáhnout svou manželku, ta jen zavrtí hlavou a pokračuje v lízání. Žena se blaženě protáhne a přitiskne si dlouhovlasou tmavou hlavu pevněji do klína.
Další dvojice, hodně mladá, dívka se protlačí k lizu, její předchůdkyně chvíli váhá, ale pak stáhne dívce kalhotky a prohání jí zezadu mokrou kundičku. Žena tentokrát mladíka nedodělá, významně se na něj podívá, naposledy přejede prsty napružený ocas. Mladík pochopí, klekne si za svou milou a vrazí do ni svou připravenou zbraň, dívka se překvapeně zhoupne a vyvalí oči. Druhá žena ji rozepne podprsenku a stiskne prsa. Pak se významně podívá na ležící osamělou ženu, skloní se k ní a slízne sperma z prsou, stáhne si kalhotky. Rozkročí se nad její hlavou a prsty si roztáhne kundičku. Žena ji pomalu přivede k extázi, hezký kulatý zadek křečovitě nadskakuje.

Celá pláž se změní v místo těch nejdivočejších orgií, která zažila od doby prastarých pohanských slavností. Žena už neleží na lehátku, klečí v písku, mezi rty obrovský klacek, který se marně snaží spolknout. Nějaká nádherná dívka ji zezadu drsně hladí, sama mrdána chlupatým tlusťochem. Žena za zalyká, sliny z ní tečou po mužových koulích, zachroptí a na poslední chvíli vytáhne klacek z pusy a zavře oči. Dávka se jí rozprskne po obličeji, už dříve vydatně zkropeném. Vytře si sperma z oka a přitáhne k sobě dalšího zájemce.

Mezitím si to rozdávají všude dvojice i skupinky, páry sezdané i úplně cizí, dívky mezi sebou i několik mužů. Nikdo se o nic nestará, jen o svou rozkoš. Ale většina mužů se udělá na ženě, vystříknou na ni, do vlasů, na obličej, na prsa, na břicho nebo na záda. Je už pokrytá spermatem, vítězná královna pláže.
Vše pomalu končí, kouzlo vyprchává, nazí lidé se na sebe překvapeně dívají a hledají plavky. Žena vstane z písku a jde k moři, pomalu se do něj noří, kroutí spokojeně zadkem. Celá se ponoří, jen vlasy plavou na hladině.

Je konec.

„Co se na mě tak díváš,“ zamávala Patrikova mamka Lence dlaní před obličejem. Dívka jen zamrkala a procitla ze snu. Doufala, že se moc nečervená.
„Já… Jen, nějak jsem skoro usnula.“
Patrikova mamka už na tváři neměla cákance spermatu, jen klidný vlídný úsměv, pohladila Lence ruku.
„Prý ráda maluješ?“
„Jen kreslím, to mě baví víc, je to akčnější, snažím se zachytit náladu, okamžik, který je za chvilku pryč a už se nevrátí.“
„Hmm, k tomu stačí fotka, ne?“
„Nevím, neumím tak dobře fotit. Jednou jsem se o tom bavila s kámoškou, ta fotí skvěle. Ona říkala, že se snaží získat fotky, jaké si představuje. Ale to mi připadá divné.“
„Počkej, takže nefotí jen tak, co vidí?“
„No, pokud tomu rozumím, snaží se zachytit obraz, jak to vidí jen ona, se zvláštním světlem nebo stíny, někdy je kontrast vysoký nebo zase měkký. Je to zvláštní, já si prostě nakreslím, co chci.“
„Jak to vidíš?“
„Přesně tak, jak se mi to líbí, co chci a jak chci. A nemám milión možností úprav někde ve Photoshopu.“
A některé věci, co kreslím, bych asi fakt nechtěla fotografovat. Možná ani zažít, i když…

Lenka se uklidnila, bála se, že „to“ na ní bude vidět, obraz, který před sebou jasně viděla. A který by i nakreslila, kdyby měla po ruce tužku a papír. Nevinně se podívala na Patrikovu mamku, ta ale jen naklonila hlavu a zase se trochu usmála.
Hmm, divné, že by něco tušila? Nebo si jen myslí, že se zajímám o Patrika a chce si mě proklepnout? To nejspíš.
Dívka si oddychla, ale pak ji napadlo, že paní Patriková, pořád jí tak říkala, Hanka jí nešla na jazyk, něco podvědomě tuší, nějakou telepatickou intuicí nebo čím. To by byl průšvih.
Pátravě zvedla oči.
Ale možná ne, co vlastně o téhle ženské vím? Nic, vůbec nic. Je pěkná, ten její manžel je divný, asi furt v práci, hmm. Takže je možné, že… Zastav, nic ti do toho není.

Lenka ale už tušila, že se úplně nespletla, tahle ženská by si klidně dala podobnou představu na pláži líbit. A možná nejen představu.

Byl už pomalu večer, vraceli se z jihu, hlavy plné zážitků a obrazů. Patrik klimbal na zadním sedadle.
„Už se těším do hotelu, mám hlad jak herec,“ prohodila paní Patriková.
Lenka se podívala do mapy a našla prstem jedno místo.
„Jestli úplně nespěcháme, za chvíli bude odbočka doprava. Tedy támhle doprava.“
„A co tam je?“
„Vesnička nad propastí, nějaký kostel.“
„Je to daleko?“
„Kousek.“
„Super, jedem.“

Za pár minut stáli na kraji chodníčku a dívali se dolů, silnice se měnila v prašnou klikatou cestu strmě klesající do údolí mezi skály. Patrik vytáhl mobil.
„Tohle nevyfotíš, i kdybys měl 4K nebo nevím kolik,“ šťouchla do něj Lenka.
Kluk kupodivu jen kývl hlavou a strčil mobil do kapsy.
„Hele, je tady taverna,“ ukázala Hanka na stolky, „pojďte, počkáme na západ slunce.“
„Nespěcháte na večeři?“
„Čert ji vem, tohle je lepší. Patriku, napiš tátovi, ať na nás nečeká a nemá starost.“

Bylo to mnohem lepší, i když nabídka jídel se určitě nemohla hotelu rovnat. Ale všechno tady chutnalo líp, když se přitom dívali na nádherné divadlo, které jim soumrak přichystal.

„Tak nevím, co je hezčí, východ slunce nebo západ,“ řekla Lenka zamyšleně.
„Těžko říct, jedno otevírá den a druhé završuje. Byl to fajn den, ne?“
„Super,“ vyhrkli zároveň Lenka s Patrikem a vykulili na sebe oči, na okamžik tam bylo něco navíc, jen tak na mrknutí oka. Ale už o tom budou vědět.
Tma padla tak rychle, že už nebylo kam spěchat. V jednu chvíli se Lenka náhodou dotkla Patrikovy dlaně, chtěl ucuknout, ale včas ji aspoň na chvíli sevřela. Cítila jeho nejistotu a rozpaky, raději ho hravě pleskla.

Jeli zpět, v úplné tmě. Občas se vpravo objevilo moře se zářivým měsíčním kotoučem. Malé auto odbočilo z hlavní silnice a sjíždělo k pobřeží.
„To bylo moc brzy, myslím. Naše byla až ta další.“
Hanka poklepala prsty na volant.
„No, asi jo, ale uvidíme, kam dojedeme.“

Dojeli až na konec silnice, do úplně tiché zátoky. Vystoupili a vydali se nazdařbůh po prašné cestě, zastavili se až na malé pláži. Občas vrzla cikáda, byla asi ukrytá v koruně staré olivy kousek od cesty. Jinak byl úžasný klid, Měsíc zářil, loďky se bezhlučně líně pohupovaly.

„Jdu do vody, teď,“ zašeptala Hanka, „tohle je ta nejkrásnější pláž, jakou jsem kdy viděla.“
„Doběhnu pro plavky,“ ozvala se Lenka.
„A proč vlastně?“ zašeptala Hanka, vyhrnula si šaty, našla prsty kraj kalhotek a bez vteřiny zaváhání je stáhla ke kotníkům. Chvíli se rozhlížela kolem a pak si je prostě strčila do kapsy. Začala si rozepínat šaty, stejně samozřejmě, jako někde sama večer v hotelovém pokoji, když se už těší po těžkém dni do sprchy.
Patrik vydal těžko popsatelný zvuk, Lenka se na něj zvědavě podívala.
Hanka si jich nevšímala, rozepnula poslední knoflíčky a stáhla si šaty z ramen, chvíli je držela v obou dlaních a nechala je klouzat přes záda, boky, zadek, stehna.

‚Dívá se pořád na Měsíc,‘ napadlo Lenku, ‚co tam asi vidí? Taky sama sebe, jak jde pomalu na stříbrné cestě?‘
Žena se rozkošnicky prohnula a rozevřela prsty, šaty mezi nimi zvolna stekly na teplé oblázky. Roztáhla paže, pohladila se, zamračila, sáhla prsty na záda a hledala zámeček podprsenky. A otočila se k ostatním.
„Půjdete taky do vody?“

Řekla to jako tu úplně nejjednodušší věc, dáš si ještě knedlík, nezapomeň si mobil, venku prší. Jenže stála před nimi jen v podprsence ozářená stříbrným světlem, nohy lehce od sebe, ukazovala jim nenuceně nahý klín s hezky zastřiženým tmavým kožíškem. Konečně nahmátla zapínání a svlékla si podprsenku, odhodila ji k šatům. Prsa trochu poklesla, ale takovým spíše ještě dráždivějším způsobem, rozlila se, uvolnila.

Patrik vydal další chroptivý zvuk.

„Tak co? Jdete taky?“ opakovala klidně Hanka, asi už začala vnímat jejich pohledy, ale jen se usmála. Teď už vypadala úplně dokonale, jako vtělené vyzývavé zralé ženství. Lence najednou došlo, že by si klidně dala říct, v krku jí vyschlo.
Hančiny oči se svezly z jednoho na druhého a zpět. Otočila se k pobřeží, oblý zadek, hezký štíhlý pás, stáhla ramena dozadu, ohlédla se, jako by sama nevěřila, co právě udělala, vkročila do moře a tichounce vklouzla pod hladinu.

„No teda, máš super mamku,“ zašeptala ohromeně Lenka.
Mládenec vydal klokotavý zvuk.
„Copak, nemáš nějaký záchvat?“
„Mám, ale tam, kde bych ho nikdy nečekal.“

Lenka zamrkala, ale měsíční světlo jí oslepovalo. Úplně viděla ty dvě, zrzavou Královnu koček a Ariadné, jak se vynořují z toho světla a škodolibě se usmívají.
„Ale ona, teda… No, ona tohle normálně nedělá,“ vykoktal marně mládenec.
„A nenormálně?“
„No… Ještě vlastně nikdy. Skoro nikdy. Teda takhle, no, víš jak… no…“
„Tak to mi řekneš, doběhnu pro osušky a jdeme do vody,“ otočila se Lenka k autu.

Když se vrátila, leželo tričko a kraťasy už na kamíncích a z vody se ozývalo plácání. Vzdychla si, pečlivě uložila osušky na velký kámen a svlékla se. Došlo jí, že teď musí úplně svítit, ale bylo jí to jedno. Šla cestou k Měsíci, pečlivě kladla chodidla jedno za druhé jako už někdy dávno, ale teď byla na to sama, bylo jí líto, že ji neprovází tajemná zrzavá žena ani velký kocour s bílými tlapkami. Protože teď jde naposledy, z Měsíce se už nikdy nevrátí.

Ani si nevšimla, kdy vkročila do vody, byla stejně teplá jako vzduch kolem. Zavřela oči, nadechla se a klesla pod hladinu. Doufala, že se uklidní k nesnesení svědící bradavky i mokrý klín, ale zatím to tak nevypadalo, plavala dlouhými tempy pod vodou a zadržovala dech. Ohnula se v zádech a zamířila rovnou ke dnu, každým mávnutím paží byla hlouběji, už doufala, že prsty dotkne země, ale nic, jen mokré prázdno. Začalo jí bolet v uších, ještě kousek. Ale pak si uvědomila, že dna nikdy nedosáhne, i když se o to bude snažit, jak bude chtít. Bude před ní unikat, posouvat se, skrývat se, lákat ji k sobě, dokud nebude tak hluboko, že se už nebude moci vrátit nahoru. A tak skončí navždy v hledání nedosažitelného.

V hlavě jí hučelo, plíce pálily. Rychle se otočila a prudce zamířila nahoru, ke stříbrnému bodu na hladině. Vynořila hlavu, dlouze se nadechovala. Nedaleko od sebe uviděla tmavý bod, klidně k němu zamířila.
„Haló?“
„Co? Á, Lenka, haleluja, už jsem se bál, viděl jsem, jak jdeš do vody, a pak jsi najednou zmizela.“
„Tak jsi viděl, jak jdu do vody?“
„No jo… Teda, nechtěl jsem se koukat, ale…“

Dívka možná chtěla zastavit dřív, ale kdo ví. Byla už těsně u Patrika, položila mu ruce na ramena. Zjistila, že dosáhne špičkami na dno. Zvláštní, kousek odtud se zdálo, že je pod hladinou propast.
„A co ten tvůj problém?“
„Jaký máš právě na mysli, můžu jich nabídnout spoustu.“
„No ten s mamkou, před chvílí, na břehu.“
„Jo tamto. Počkej, počkej, co tím myslíš? To nebylo…“
„A co to bylo?“ Lenčina dlaň sjela Patrikovi z ramene a neomylně zamířila dolů, pohladila splihlý ocásek, přejela ho prsty, lehce stiskla. Ucítila, jak jí začíná v ruce pomalu tvrdnout.

Mladík chtěl něco říct, ale jen naprázdno polkl a napjal se. Dívka se k němu zezadu přimáčkla, dál ho pomalu honila, samotnou ji vzrušovalo, držet v dlani vztyčující se mužství, odhadovat jeho velikost, jaké asi bude, až se úplně postaví.

Kousek od nich se ozvalo tiché zašplouchání, Patrikova mamka opatrně vycházela na břeh, na chvilku zakolísala, opřela se o dlaň, počkala a vyběhla na pláž. Ve světle měsíce vypadala jak čerstvě narozená mořská bohyně, našla osušku, otočila se k moři a sušila si vlasy, s lokty nahoře, velké prsy dráždivě zvednuté, klín zahalený měkkým stínem. Obrátila k nim obličej a na chvilku se zarazila, naklonila hlavu.

„Kouká na nás,“ zašeptal chraptivě Patrik.
„A my na ni,“ dodala potichounku Lenka, „můžeš zavřít oči, něco si představovat, co chceš. Anebo se jen dívat na tu krásu. Úúch…“
„Mluvíš o mojí má…. huummmmm…“„
Dívka mimoděk vydechla, to zatím polotuhé v její dlani ztvrdlo a nečekaně prodloužilo, prsty svírala penis pod žaludem, přejela sem a tam. Klukova ruka zatápala a stiskla jí zadek, moc příjemně.
„Vím, co se ti v noci zdálo,“ zašeptala Patrikovi do ucha, „a nejlepší na tom je, že mě se zdálo to samé.“
Dlaň na zadku se zachvěla a ještě trochu sevřela.

Teď už ho prostě honila, představovala si, co všechno by šlo dělat, ponořit se pod hladinu a vzít ho do pusy, jak dlouho by to asi vydržela, musela by se vždycky nadechnout a zase se vrátit, nějak se na něj sama napíchnout, užít si ho v sobě, cítit, jak ho kundička tiskne a on jí dráždí, když v ní klouže. Byl přesně stejný, jako v noci ve snu, znepokojivě stejný.
Mládenec se snažil nevzdychat nahlas, funěl zavřenými rty, přirážel jí do dlaně. Hladila ho ve stejném rytmu, zrychlovali až do úplného konce, počkala, až se trochu vydýchá. Pak se ponořili pod hladinu.

Lenka šla na břeh zase dřív, Hanka si ji klidně prohlížela, od pat až po dlouhé vlasy na ramenou. Hodila ji osušku. Stály proti sobě a otíraly se. Žena se otočila a dívka jí usušila záda, pak si to vyměnily. Hlazení ručníku bylo až překvapivě příjemné, mazlivé, Lenku na chvíli napadla praštěná myšlenka, že ji tady Hanka začne hladit. Ne, že by se jí to nelíbilo, byla ještě hrozně nadržená. Mimoděk trochu roztáhla nohy a zvedla oči.

Ženiny oči se podezřele leskly, dívce něco zvedlo ruce a nechalo prsty přistát na velkých ňadrech, polaskala bradavky.
„Děláme tady mladému divadlo,“ zašeptala Hanka sametovým hlasem, „teď si to asi dělá ve vodě.“
„Spíš už ne,“ vypadlo z Lenky a hrozně se začervenala.
Žena zvedla lehce obočí. „Jasně, to je dobře. Ale…“ zase se jí začaly lesknout oči, „je škoda, že tady nejsme samy, Aby si kluk nakonec nemyslel, že tady provádíme nějaké necudnosti,“ usmála se a pak se k Lence naklonila a zašeptala jí do ucha: „Hlavně nezapomeň, kde jsi teď skončila.“
Snad jen mimoděk pohladila Lence bok a pak dodala.
„Hned jsem věděla, jak to s tebou je, jen ses na mě podívala.“
„Ale já…“
„To nic, pojď se obléknout.“
„Jo, jasně, aby taky mohl už chudák Patrik z vody.“
„Přesně.“
Posbíraly si šaty a odešly k autu. Rychle se objaly, přejely dlaněmi. Za chvíli uslyšely šplouchání.

Pomalu jeli nocí a v autě bylo ticho. Ale bylo to takové to moc příjemné ticho, které dokáže nahradit spoustu slov.
„Vy dvě vepředu, myslíte, že ještě stihneme večeři?“ přerušil kouzelnou chvíli Patrikův hlas.
Dvě vepředu na sebe významně mrkly a obě zároveň pokrčily rameny. Měly chuť na trochu jinou položku v menu, která ale není k nalezení ani v nabídce all inclusive služeb.

Lenka opatrně vklouzla do dveří a do koupelny. Když se osprchovala zbytky vlažné vody a vyčistila si zuby, rychle mrkla pootevřenými dveřmi do ložnice. Mamka ležela na boku, Pavel za ní a objímal ji. No vida, tak se zase udobřili, aspoň v posteli.
Dívka si lehla do postele a pomalu si to dělala, nemohla jinak, nejspíš by neusnula. Myslela na Patrika a jeho až neslušně velký a tvrdý ocas, na jeho hezkou mamku s podivným úsměvem, velkými prsy, které laskala prsty. Všechno se spletlo do divoké trojky, dívka pevně stiskla rty a vychutnávala si nádherný orgasmus, který jí změnil krev v těžké víno. Usnula.

Za několik týdnů, možná měsíců

Byl až nečekaně hezký den, ale vítr už přinášel první stopy podzimu. Lenka vešla do kavárny, rozhlédla se a zamířila ke stolku v rohu. Vlastně se ani nemusela rozhlížet, byl to jejich stolek, vždycky tam s mamkou seděly, když slavily nějaký úspěch nebo si chtěly promluvit o něčem důležitějším. Teď to byl určitě ten druhý případ, nejspíš, aspoň podle toho, co mamka řekla do telefonu.

„Jak se daří?“ začala mamka po chvíli, to první ticho nebylo moc pěkné, Lenka už začala litovat, že sem vůbec šla.
„Fajn, hodně fajn.“
„Jak se daří panímámě?“
Lenka se lehce zamračila. Neměla ráda, když mamka babičce takhle říkala.
„Babička je v pohodě, je ráda, že u ní bydlím, není aspoň sama.“
„Máš to daleko do školy.“
„No jo, ale jde to.“

Zase bylo ticho, obě zamyšleně míchaly lžičkou vonící nápoj.
„Byl to pro mě šok,“ pokračovala mamka, „jsem pár dnů u kámošky, volá mi Pavel, že je v nemocnici, a když se vrátím, jsi najednou pryč.“
Lenka si vzdychla.
„Hele, bylo to nakonec nejlepší, víš, že jsme se s Pavlem už vůbec nemuseli. Pohádali jsme se, no, a odešla jsem.“
„Jo, to mi také říkal. Divný, před tou dovolenou bylo všechno v pořádku.“

Lenka si vybavila Pavlovy pohledy. Ne nebylo, jen byly dveře vždycky pevně zavřené. Pokrčila rameny.
„On byl na mě už nějak alergický.“ Musela se usmát sama pro sebe, prsty stiskla modrý náramek. Zase ucítila staré teplo.

I tak se to dá popsat. Alergický. Mamka odjela na čtyři dny, druhý den si Lenka asi zapomněla na noc zamknout pokoj, nejspíš, kdo ví. Možná zůstaly dveře trochu pootevřené. Probudila ji Pavlova dlaň na ústech a druhá, která se neomaleně snažila dobývat do klína. Ani jí to vlastně nepřekvapilo, pamatovala si mužův poslední pohled nahoře na řecké pevnosti. Nevzdal to, nepoučil se.
Chyba.
To poznal za chvilku, když se svíjel po koberci a lapal po dechu. Lenka seděla na posteli, košilku přetaženou přes kolena, probírala se prsty kamínky modrého náramku. Sledovala Pavlův anafylaktický šok a hlavně jeho velké vztyčené pohlaví. Vypadalo teď groteskně, přitom o něm v noci tolikrát snila. Ale to je pryč. Definitivně. Vzdychla a natáhla se pro telefon, naklepala 155 a odešla pro župan.

Stála klidně u okna, dívala se skrz záclony ven, po stěnách tančilo modré světlo. Zvedla ruce a otočila je dlaněmi nahoru, dívala se, jak světlo přejíždí ze zdí na podlahu, na dlaně a zase pryč. Když byla zase tma, rozhlížela se kolem sebe, nedokázala si už lehnout do postele. Pomalu začala balit. Babička jí pokaždé říkala, že by u ní mohla být. Snad jí teď nevyhodí.

Nevyhodila, Pavel strávil den v nemocnici na kapačkách a vrátil se do prázdného bytu. Na stole byl krátký vzkaz: ‚Takhle to bude nejlepší. Buď prosím hodný na mamku.‘

Mamka kupodivu neřekla nic, jen kývla hlavou. „Mrzí mě to. A vlastně jsem ti ani nepoděkovala, že ses tehdy o Pavla postarala. Naštěstí se mu to už nevrátilo.“
Lenka kývla hlavou a pomalu mávla rukou, zahnala zbytky starých vzpomínek do temného kouta.
Žena konečně zvedla oči a usmála se. „A co jinak?“
„Jinak taky hodně fajn.“
„Vídáš se s tím klukem?“
„S Patrikem? No jasně, každou středu chodíme na plavání.

Na plavání. A můžou tam zůstat vždycky o něco déle, správce je Patrikův kámoš. Takže s ním a jeho fajn kočkou. A nedávno si řekli, že jsou plavky zbytečné, když tam jsou jen sami. Super. A po plavání… Po plavání se dá dělat spousta věcí.

„Chodí plavat, to je dobře, aspoň trochu zhubne.“
Dívka zvedla oči a trochu se zamračila, nelíbilo se jí, jak to mamka řekla, náznak jízlivosti. Ale možná si ho jen domýšlela.
„Jo, jo, snaží se zhubnout, chlapec.“

Jo jo, sportuje. A hlavně je tu ještě další pohybová aktivita, ve které oba našli velkou společnou zálibu. A po které se hubne jedna radost.

„Navíc,“ rozpovídala se Lenka konečně trochu víc, „začali jsme dělat spolu webovky, on je programuje už dlouho, ale neměl grafika. Tak jsem se do toho pustila a jde mi to. Máme nějaké zakázky, pěkně se to rozjíždí, i penízky cinkají.“
„A co jeho rodiče?“
„Patrikovi? Tátu moc nevidím, on je spíš v práci nebo v cizině. Nemá dost řidičů, takže někdy musí jezdit sám. Podle mě to přehání.“
„A paní?“
„Paní je super, pomáhá nám s naší firmičkou, hlídá zakázky, dělá nám smlouvy, aby všechno nebylo jen na hubu. Je v tom dobrá.“

A je dobrá i jinak, moc dobrá. Minulou sobotu si našly chvilku, nejdřív jen tak kecaly, popíjely kávičku, pak se na sebe dívaly, proplétaly si prsty. Obě najednou vstaly, navzájem se svlékly a zalezly do postele. Vybavila si vůni jejího vlhkého klína, čerstvě do hlaďounka vyholeného, poštěváček zvětšující se každým dotykem špičky jazyka, dlouhá štěrbinka se otevírá. Pak si nad ni sama klekla, obratný dlouhý jazyk, vylizoval jí klín, kundičku a vůbec všechno, na co zatím ani snad nepomyslela. A sama přitom v dlaních držela velká prsa, hladila je a dráždila, mačkala. Uch…. Zatraceně, jak se ta vyznala, přesně věděla, kam sáhnout, kde stisknout a kde pohladit. A navíc byla nadržená jako… No, prostě hrozně to měla ráda a od manžela se jí nedostávalo péče, zahýbat mu s chlapem nechtěla. Objímaly se, hladily, šeptaly si do ucha tiché sprosťačinky, fantazie, co spolu budou ještě dělat. A jestli k tomu někdy přizvou i Patrika. Uch…

A Lenka to paní Patrikové pak prostě udělala, tak, jak viděla u Ariadné a Královny koček na Růžovém ostrově, jak uměla nejlépe, žena se svíjela v rozkoši a střídavě zatínala prsty do prostěradla nebo je zase křečovitě natahovala. Klečela nad ní a sledovala, jak se jí konečně zpomaluje dech, oči zase začínají vidět, otřela prsty velké kapky potu na čele…

„Promiň, co jsi říkala?“ vzpamatovala se Lenka z lákavých představ.
„Jen, jestli neflákáš školu.“
„No, na áčka to není, ale prolejzám, jde to.“

Zatím ano, ale možná to brzy zabalím.

Ženiny oči zabloudily zpět a prohlédly si dceru, jako by dorazila až teď.
„Vypadáš dobře.“
„Jo? Díky!“
Ale Lenka vypadá opravdu dobře, o něco kratší vlasy se lesknou, čistá pleť září svěžestí, celá Lenka vlastně záři. Důvod asi není nutné dlouho hledat. Ale ta hlavní změna je v očích, už žádný zasněný a trochu vyplašený pohled, který většinou rychle uhýbal. Jasná modrá kukadla za brýlemi se dívají úplně klidně a sebevědomě. Ženě je najednou líto, že tohle nějak promeškala.
„Taky ti to sluší,“ odpoví honem dívka, ale trochu uhne očima. Mamka vypadá unaveně, jako by se jí najednou vrátily roky, o které s Pavlem omládla.
Žena se pousměje a mávne rukou, vždycky poznala, když dcerka nemluvila pravdu.

„A co panímáma, nadává na mě hodně?“
„Vůbec, jen na tátu, jaký je to blbec, že opustí fajn ženskou a dítě kvůli nějaké natvrdlé blonďaté sukni.“
„Fakt?“
„Fakt.“
„Vídáš tátu?“
„Občas se tam staví, jenže babička je na něj naštvaná, takže zase rychle vypadne. Nechce se mu prý poslouchat ty proslovy.“
„Ještě je s tou holkou?“
Lenka se zarazila a zase se podívala na mamku. Ale ta zírala do poloprázdného hrníčku. Možná zkoušela věštit budoucnost z tvarů pěny na hladině.

„Nevím, nemluví o tom,“ zalhala, „a co ty s Pavlem?“ opáčila pomalu a mírně.
Žena ani nezvedla oči a jen lehce zavrtěla hlavou.
„Jak to říct, to první okouzlení nějak vyprchalo. Ale po něm se už nedostavilo nic dál. Asi tak.“
„Takže už nejste spolu?“
„Zatím jsme, ale… No prostě nevím, cítím, že je asi konec, ale… Nechci být sama, víš?“

Lenka věděla, a taky už pochopila, co od ní dnes chce. Aby se vrátila. V tu chvíli ji napadla ještě jedna věc. Nikdy nebude mít odvahu se mamky zeptat, jestli Pavel lhal. Tehdy nahoře na starém hradě, když Lenku málem znásilnil a zachránilo ji jen jakési podivné kouzlo, vztekle poznamenal, že ona o všem ví a má od ní svolení mladou provokatérku ošukat. Stačil by jen jeden pohled stranou, jen rychlé uhnutí očí, škoda by už nešla napravit. Nemá to už smysl. Možná by jí mohla říct aspoň o té poslední fotce v Pavlově mobilu, kterou nesmazala. Pavel si mamku na památku vyfotil, úplně nahou, tvrdil, že s tím souhlasila, ale kdo ví, jak to bylo. Jenže je stejně pozdě, tahle fotka už bude na všech možných místech. Lenka měla šanci ji smazat, ale neudělala to. Nechala se Pavlem přesvědčit. Chyba. A už s tím nic nenadělá.
Ale udělá, asi Pavla naposledy navštíví a dá mu jednu přátelskou radu, už to zná, prudká alergická reakce není žádná legrace, stáhne se vám hrdlo, nemůžete dýchat, lapáte po dechu, můžete na ní klidně i umřít. Za to jedna fotka nestojí.
Spokojeně pohladila náramek. Díky, kamarádky.

Natáhla vláčně nohy a zamyslela se.
„Odskočím si.“
„Fouká a nevzala sis kabát, nastydla jsi.“
„Chvilku…“

Lenka zašla za barový pult, ohlédla se, mamka zírala do hrnku. Nenápadně vyklouzla ven druhými dveřmi a zašla za roh.

Po chodníku nervózně přecházel lehce prošedivělý štíhlý muž, v ruce žmoulal hezkou kytici. Hned se zarazil a tázavě mrkl na Lenku.
Dívka se nadechla a pak pomalu přikývla.
Muž odkopl kamínek z chodníku a vykročil ke dveřím. Už skoro sahal na kliku, ale ještě se otočil.
„Myslíš, že mám nějakou naději?“
Dívka měla na chviličku dojem, že za mužem stojí dvě ženy, zrzavá a tmavovlasá. Posmutněle pomrkávají a krčí rameny.

„Nevím, táto, ale vždycky je nějaká naděje.“

Konec.