Rosalind a její putování – temná fantasy sága 04 🇨🇿

Voda a vzduch

Cesta dál plynula monotónní zalesněnou krajinou, ale odpoledne přišla změna: Královská cesta se dotkla většího jezera, které svou čistotou přímo svádělo k očistě a odpočinku. Proběhla krátká porada s jasným výsledkem – po několika dnech bez zdržování si zaslouží trochu zvolnit. Zajistili vozy, postarali se o koně, rozbili tábor; Nyanna se natáhla ke krátkému zdřímnutí, Jiskra a Vinci vyrazili společně s Kazimou na lov do lesů, ale Rosalind ze všeho nejvíc lákala voda. Vydala se po břehu, protahovala si tělo ztuhlé dlouhým sezením na kozlíku vozu a užívala si slunce a šelest okolní přírody. Okraj jezera nebyl bahnitý, ale s trochou romantické představivosti mohl připomínat velmi skromnou písečnou pláž – ohlédla se, stále byla na dohled od tábora, sundala si boty a pokračovala dál po kotníky ve vodě, teplé a průzračné. Voda ji lákala stále víc, tak po pár stech metrech zastavila, stáhla si své úzké kalhoty a pruh látky přes prsa a její nahé tělo rozčeřilo hladinu – kolena, zadek, ramena, až se nakonec nechala nést a udělala pár temp. Stromy a keře odtud kryly výhled na zaparkované vozy, a přestože byla tvor společenský, užívala si ty vzácné chvíle samoty.

Ve vodě skoro ztratila pojem o čase, ale když se rozhodla vrátit se zpátky na břeh, slunce ještě stále vládlo obloze, a jak se vynořovala jako krásná bohyně války, paprsky dychtivě vysušovaly kapky na její kůži.

Když už byla ve vodě jenom po lýtka, všimla si, že na kraji lesa stojí postava a sleduje ji. Byl to Zorn, zálesák, v zelené kytlici a tmavých kalhotách skoro splýval s krajinou. Cítila jeho pohled na svém těle, ale ani ji nenapadlo se jakkoli zakrýt – nestyděla by se před nikým a po společné hlídce se Zornem už teprve ne. Pažemi udržovala rovnováhu, jak vystupovala z vody, a dopřávala hraničáři pohled na svá drobná prsa, v jejíchž bradavkách se leskly stříbrné piercingy, vypracované břicho i klín s nyní trochu zanedbaným pruhem světlých chloupků. Usmála se na něj a on udělal krok k ní.
“Říkal jsem si, jestli stále platí, co jsi říkala – že o spolubojovníky je třeba pečovat,” zeptal se tiše.
“Platí.” Ros se zastavila a sebevědomě dala ruce v bok.

“Chci ti ošukat tu tvoji vyholenou hlavu…” řekl a vykročil směrem k ní. Zněl trochu jinak, než když spolu před pár dny hlídkovali, tehdy působil tiše a rozvážně, teď jako by slova drtil v zubech. Jako kdyby odhaloval trochu víc svého skrytého já. Přesto ale Rosalind upozornil, po čem touží, jako by jí snad dával možnost odmítnout.
“Tak mi ji ošukej.” Dívka neodmítla. Sledovala hraničáře, jak se k ní přibližuje a odhazuje oblečení, poprvé ho viděla bez šatů a rychle ocenila jeho sbírku jizev, která se ale s tou její nemohla rovnat. Byl hubený, díky tomu jeho už tak velký penis vypadal ještě větší, než k ní došel, byl už vzrušený. Zastavil se těsně před ní, jeho tvrdý penis se dotkl jejího břicha. Musela zvednou hlavu, aby mu viděla do obličeje, chvilku se na sebe beze slova dívali a Ros pak klesla na kolena do písku.

Bez váhání si ho vzala do pusy a začala ho hladově kouřit, ale nyní to bylo jiné než na hlídce, kde jí přenechal veškerou iniciativu – teď ji po chvíli chytil za hlavu a začal určovat tempo on. Sevřel ji pevně, nebral ohled, zda jí přiliš mačká temeno či tvář, a pohyboval boky v silných přírazech. Rosalind se jednou rukou snažila přidržovat země, ale držel ji tak silně, že to ani nebylo potřeba, cítila, jak jí jeho ocas projíždí ústa až k patru. Dopřávala mu rozkoš jen pasivně, svírala ho rty a jazykem, snažila se to udýchat. Ticho okraje lesa přerušily jeho i její steny.

Nemazlil se s ní, musela se opírat rukou o jeho stehno. Přirážel silně a hluboko, kdyby byla o něco mladší a méně zkušená, nejspíš by to nezvládla. Pak jí dopřál několik sekund odpočinku – vzhlédla k němu a rychle vyplivla a vykašlala sliny, kterými se jí naplnila ústa, část jich zůstala obscénně viset z její brady – jen aby pokračoval, stále intenzivněji, divočeji. Nesnažil se to zbytečně protahovat, a když cítil, že ho pusa padlé paladinky přivádí na vrchol, provedl několik posledních přírazů, zarazil jí ocas co nejhlouběji, držel přitom dávící se dívku a ejakuloval jí přímo do krku.
Pustil ji, až když se mu penis vůbec necukal. Rosalind se rozkuckala a chvíli trvalo, než se dala dohromady, pak ale na něj pohlédla nahoru se stejným vděčným výrazem, jako poprvé. Jako by neudělala něco ona pro něj, ale on pro ni.

Oba chvíli odpočívali, on se nad ní tyčil s polotvrdým penisem, ona s koleny zabořenými do půdy, jak si ji tvrdě bral, oba popadali dech. Natáhl ruku, pohladil ji po tváři, palcem přes ret, pak prsty přes její výraznou bradu. Zdánlivě něžné gesto změnilo povahu, když jí pevně sevřel krk – s hrozivou jistotou.
Neřekl nic, ale mírný tah a přísný pohled ji donutily vstát. Napřímila se a stáli teď proti sobě – nahá, mokrá, zjizvená paladinka a proti ní o hlavu vyšší, šlachovitý hraničář. Ruku kolem krku sevřel trochu víc a zkoumavě si ji prohlížel. Rosalindin dech se okamžitě ztenčil. Oči se jí rozšířily překvapením, ale už za pár vteřin se v nich objevilo něco úplně jiného – divoká, temná rozkoš. Zorn to viděl. Viděl, jak se jí zrychluje puls pod prsty, jak se jí napínají svaly na krku, jak se jí ztuhly bradavky s piercingy. Zorn pozoroval každý detail, jak se mírně chvějí její výrazné rty, jak se mění barva jejího obličeje.

Pustil ji na krátký okamžik, jeden hluboký nádech, a hned ji stihl znovu. Rosalind zasténala a její oči, hluboké, ostré safíry vždy tak plné vzdoru, se začaly plnit slzami, ale boky se jí tlačily dopředu, jako by sama prosila o víc. Cítila, jak ji po levém stehnu stéká kapka vzrušení.
Zorn jako by to vycítil, zajel jí druhou rukou mezi nohy, rozevřel pysky a položil jí prostředníček na klitoris – nehýbal jím, prostě ho tam nechal. Rosalind se zazmítala, chtěla zavzdychat, ale tvrdé sevření jí v tom bránilo. Hleděla na něj, slzy ji volně stékaly po tvářích, ale v očích jí hořela čistá, zvířecí rozkoš. Zorn jí zakroužil prstem okolo klitoristu a zesílil sevření ještě trochu víc, až se jí z hrdla ozvalo chraplavé, bezmocné zaskučení.

A právě v tu chvíli Rosalind přestala bojovat s dechem.
Tělo se jí napjalo jako luk, boky se začaly prudce tlačit proti jeho ruce. Zorn ji nepustil, ale ani jí to nijak neulehčoval – nehladil ji, nechal ji, ať se z posledních sil tře kundou o to málo, co jí nabídl.
Orgasmus ji zasáhl jako rána. Roztřásla se jako umírající na oprátce, ze sevřeného hrudníku se jí linuly nelidské zvuky. Zorn ji škrtil až do konce, dokud se jí oči neobrátili v sloup a tělo se křečovitě zazmítalo v posledním silném záchvěvu.
Teprve potom povolil stisk.
Rosalind se zhroutila dopředu přímo do jeho náruče. Lapala po dechu jako topící se, kašlala, třásla se a zároveň se k němu tiskla celým tělem. Zorn ji pevně objímal, jednou rukou ji držel za zátylek, druhou přejížděl po jejích zjizvených zádech. Musel napnout síly, aby jí pomohl udržet vestoje.

Když k němu konečně zvedla hlavu, hlas měla chraplavý, sotva slyšitelný. “Tohle bylo… děkuju.” Přitáhla si jeho hlavu a dala mu krátkou, nevinnou pusu, tolik kontrastující s tím, co se mezi nimi dělo před chvilkou.
“Jsi v pohodě?” zeptal se jí, pro jistotu.
Jen mávla rukou. “Jo, akorát Nyanna bude závidět…” pohladila se po bolavém krku a úšklíbla se, už se jí vracela její přirozená drzost. “A ty? Potřebuješ ještě?” kývla bradou směrem k jeho klínu.

Zavrtěl hlavou. “Už ne. Ale přijdu za tebou zas.”