Dcera v nesnázích 03

Říká se, že nevstoupíš dvakrát to téže řeky. Můžeš sice vstoupit do stejné řeky na tomtéž místě, ale poteče v ní už jiná voda. Podobné pocity jsem měl teď já. Vstupoval jsem znovu do téhož pokoje, doprovázen toutéž ženou. Mou dcerou Pavlínou.
A v hlavě jsem měl opět podobný zmatek, jako poprvé. Ano, znovu jsem se chystal souložit se svou dcerou a znovu jsem ji chtěl oplodnit a udělat jí dítě. Takto řečeno to znělo strašně. Ale, na druhé straně, stejně už se to jednou stalo a nedalo se to odestát. Teď si to chceme „jenom“ zopakovat. Horší už to tedy být nemůže. A jestli to bude stejně suprové, jako posledně… Zasnil jsem se a zatrnulo mi v tříslech.

Pavlína proplula těsně kolem mě a závan její vůně mě probudil a ponoukl k činu. Vzpomínka na slastné chvíle v jejím náručí mě vyburcovala a zahnala rozum i s jeho argumenty do kouta.
„K čertu se vším, chci si to s ní užít! Ale tentokrát to bude po mém,“ důrazně se ozval můj znovu probuzený chtíč.
Chytil jsem ji, otočil k sobě, objal a políbil tak, až skoro omdlévala. Když jsem konečně přerušil intenzivní francouzskou inspekci ústní dutiny, byla zrudlá jako rak a nemohla popadnout dech. Já, mimochodem, skoro také.

„Tati, co to…“ začala načepýřeně protestovat, ale daleko se nedostala.
„Mmm!“
To bylo vše, co zbylo z jejího pokusu, protože jsem ji znovu umlčel hlubokým polibkem. Tiskl jsem se k ní a objímal ji a vychutnával si její krásné mladé tělo a jeho doteky. Rukama jsem šmejdil po zádech a zadečku, hladil, stiskal a labužnicky si užíval.

„Tak!“ vybafl jsem nakonec. „A svléknu si tě sám. Ať si to užiji.“
„Ale tati…“ pokusila se dát najevo svůj nesouhlas.
„Žádné ale, tatínek se poslouchá,“ umlčel jsem ji a přidal přísný pohled navrch.
Ale nevydržel jsem to dlouho a lišácky na ni mrkl. Vykulila nejdřív oči, ale pak se dovtípila a se smíchem po mně máchla rukou. Chytil jsem ji za ni, přitáhl k sobě a znovu políbil. Pak jsem ji znovu odstrčil, ale držíc ji přitom za lem halenky jsem ji z ní začal stahovat. Podvolila se, zvedla ruce a nechala si ji přetáhnout přes hlavu.
A znovu jsem si ji přitáhl a políbil. Zajel jsem jí přitom rukama na záda a rozepnul podprsenku. Stáhl jsem ji a zajásal nad poklady, které se vykulily před mýma očima. Pohladil jsem ty dva kopečky nádhery, polaskal palci natrčené kapličky na vrcholcích a zabořil se obličejem do rajského údolí mezi nimi. Dýchat jsem sice moc nemohl, ale aspoň chvíli jsem si ty hebké naducané prsy přitiskl na tváře a mazlil se s nimi. Líbal jsem je a nechával se unášet na jejich vlnobití. Muchlal jsem je a potěžkával, hnětl a mačkal a nemohl se jich nabažit. Pavlínka jen ochkala a jujkala a výskala, jak jí to dělalo dobře. Vískala mě ve vlasech a tiskla si mou hlavu na svou dmoucí se hruď.

Nějak mi přitom stáhla košili. Já si odložil zbytek oblečení, poklekl před ní a chystal se odkrýt její voňavý poklad. Ten kousek tenké látky mě stejně jen dráždil a skoro nic neskrýval. Vtiskl jsem jí hlavu do klína až zavýskla. Ňuchal jsem a olíbával klín a těšil se, jako malé děcko.
A chtěl jsem si už dopřát nerušený pohled na tu dokonalost a krásu, kterou jsem kdysi stvořil. Chytil jsem to tenké nic v pase a roloval dolů. Lehoučká opona zvolna klesala a mně stoupal tlak. Konečně! Kalhotky ztěžklé vláhou jejího klína spadly a já ohromeně zíral na lesknoucí se poklad mé dcery. Dokonalé dílo přírody se přede mnou trochu stydlivě krčilo mezi sevřenými stehny své majitelky.

„Pojď, lehni si,“ pokynul jsem jí, když jsem několikrát polkl naprázdno a nabyl zase řeči.
Mrkla na mě, koketně se usmála a položila se svůdně na lůžko. Já klesl před ní na kolena. Hladil jsem jí kolínka a pomalu je rozevíral. Vrhl jsem se natěšeně na její nožky a hladil je a líbal centimetr po centimetru. Vůně jejího těla mě docela pobláznila. Blížil jsem se k cíli dychtivě, protože jsem se už nemohl dočkat, a pomalu zároveň, abych si to co nejvíc užil. Sama roztahovala nohy a nabízela se mi.
„Tvá vlastní dcera tu před tebou roztahuje nohy, jojojoj, to je rajc,“ chrochtal blahem ďábel svůdce v mé hlavě.

A já se nechal unášet chtíčem a touhou. Prolíbal jsem se až do klína a políbil ji přímo na střed její orosené květinky. Zavzdychala a zachvěla se. Zlíbal jsem jí závojíčky i fazolku a olízl si ze rtů její sladký nektar. Mňam! Božská ambra nemohla chutnat lépe!
Přisál jsem se jí prudce na puklinku a ztratil se v její rajské zahrádce. Zaútočilo na mě tolik slasti, chutí, doteků, vjemů a rozkoše najednou až se mi málem točila hlava. A já lízal a sál a opájel se jejím hebkým horkým pokladem. Do uší se mi linuly její vzdechy a sténání jako rajská hudba. Mé prsty se brodily jejím vzrušením a bořily se do úzké dírky. Sál jsem a polykal dobrotu prýštící jí z kundičky. Hrál jsem na ni jako na harfu a vedl ji výš a dál vstříc vrcholu slasti.
Blížil se a přesto přišel náhle jako blesk. Táhlý výkřik, strnutí napjatého těla a chvění, které jí celou prostupovalo, mně dokázaly, že jsem jí právě daroval ten nejkrásnější prožitek.

Vydýchávala se a já také. Tvář jsem měl celou zamokřenou. Olizoval jsem se až za ušima. Podíval jsem se na ni a místo unavené zadýchané víly jsem uviděl rozpálenou dračici. Vášeň jí sálala z očí, tělo se chvělo dychtivostí a touha z ní sálala jako z rozhicovaných kamen. Mimoděk jsem si olízl rty.

„Mmmm, tak tahle kočka je teď tvoje,“ provokoval hlas v mém nitru, „užij si to s ní.“
Vpíjel jsem se zrakem do jejích lepých tvarů, vdechoval vůni těla a chtíče a kochal se očekáváním přicházejícího.

„Tati, chci tě,“ ozval se hlas mé Pavlíny. „Takhle mi to ještě nikdo neudělal,“ potěšila mě svým přiznáním. Zvíře ve mně potěšeně zavrnělo a ego se zatetelilo.
„Chci to. Chci tě. Udělej mi to,“ dostávala do varu sebe i mě. „Ošukej mě. Ošukej mě jako děvku,“ vygradovala svá přání. A dostala mě tím.

Nejen, že budu šukat svou dceru, bude pěkně povolná a podrží mi. Vyšukám ji jako prodejnou děvku. Dvě nejperverznější představy se mi tu zhmotňují před očima. Zornice se mi rozšiřovaly a vzrušení rostlo a mohutnělo. Skoro jsem nedýchal, napjatý a napružený jako odjištěná puma.

„Ošukej mě jako zvíře. Vymrdej mě, tvrdě a pořádně,“ pokračovala ve svém monologu.
„To jsem vždycky chtěla. Martin je milý, slušný, tohle by mi nikdy neudělal. A já to chci zažít. Chci být vymrdaná jako kurva prodejná. Chci být zbožím pro zákazníka, který nebere ohled a jen si užije. Být využitá k vystříkání. Zvířecky vymrdaná do bezvědomí.“
„Aspoň jednou to zažít. To mě rajcuje. To chci. Udělej mi to!“

Říkala to sice potichu hlasem zastřeným vzrušením, ale ta slova se mi propalovala do mozku jako žhavým cejchem.
„Jó,“ zachraptěl jsem, „udělám ti to. Udělám ti to, Pavlínko, jak chceš.“
Pomalu jsem vstával, napjatý jako šelma před útokem.
„Udělám ti to,“ natahoval jsem k ní ruku.
„Pojď sem!“ vyštěkl jsem a drapl ji za ruku.
„Pojď sem, děvko!“ přitáhl jsem si ji a přidusil francouzákem.
„Drž!“ hekl jsem.
Otočil jsem ji prudce, zohnul v pase a rozkopl jí nohy od sebe. Zapřela se rukama a nastavila se mi jako hárající fena. Čurák mi stál jako pohrabáč, v žilách mi klokotala krev, v koulích vařilo semeno. Podíval jsem se dolů a uviděl svůj rudý slintající klacek a její mokrou rozevřenou panímandu. Chtíčem mi zrudl pohled. Asi jsem se ušklíbl a zavrčel jako dravec před kořistí, nejsem si jistý. Ale čím jsem si sakra byl jistý, že ji chci!

Vyrazil jsem vpřed a vrazil jí péro do kundy až na dno. Oba jsme vykřikli. Ani jsem si nestihl všechno uvědomit a už jsem ji mrdal. Zvířecky, animálně, chtivě, tvrdě. Jako samec pářící se s říjnou samicí. Vnímal jsem jen přírazy, tření péra o kundu, náraz slabinami na zadek, výbuch slasti. Topil jsem se ve víru chtíče, pudů a vjemů. Cítil jsem napětí ve svalech, rozkoš rozlézající se mi z klína celým tělem. Ohlušen vášní jsem jen slabě slyšel zvuky sexu, mlaskání a tlumené údery, hekání, vzdechy a křiky. Cosi mě nutilo mrdat! Víc a rychleji! Znovu a znovu! Chtěl jsem to! Čím víc jsem to chtěl, tím víc a silněji jsem přirážel. Čím víc jsem přirážel a pociťoval slast, tím víc jsem chtěl. Ten kolotoč se točil stále rychleji, až se ta slast ani nedala vydržet.

„Áááá!“ řval jsem jako tur a křečovitě se tiskl dovnitř.
Rozkoš ze mě tryskala snad z každé buňky. Pulzující slast mě omračovala intenzitou a já si na pokraji kolapsu přál, aby to nikdy neskončilo.
„Áááá!“ křičela Pavlína a chvěla se a třásla zničujícím orgasmem.
Svět přestal existovat a my se ztratili v extázi.

Když jsem zase přišel k sobě, ležel jsem rozvalený na křesle a funěl jako sentinel. Pavlína ležela na lůžku, ruce rozhozené, vlasy kolem hlavy, nohu na zemi, prudce dýchala až se jí prsa houpala a dmula. Díval jsem se na její rozkošné tělo, prsa a klín, kde pramenil můj výstřik. Neskutečně mě to rajcovalo. Moje vlastní dcera tu ležela přede mnou necudně roztažená, ošukaná, vymrdaná. Dostal jsem ještě chuť. Ale silami na druhé takové tornádo jsem si už nebyl tak jistý. Naštěstí mě napadla spásná myšlenka.
„Když chce být děvka, tak se vším všudy.“
Využil jsem toho, že zdvihla hlavu a rozhlédla se kolem sebe.
„Pojď sem a vykuř mě,“ přikázal jsem jí.

Namáhavě se zvedla, chvíli se na mě dívala. V očích se jí místo únavy cosi zablýsklo. Přimhouřila je a mlsně mi zírala do klína. Pohyby jako kočka přišla blíž, klesla přede mnou na zem a koukla na mě.
„Jak si přejete, pane,“ zamrouskala.
Už jen tím mi v podbřišku zaškubal chtíč.
Sklonila se, políbila mi ho a vcucla. Stala se z ní zase děvka, profesionálka. Kouřila mě a honila a dráždila, až se mi kroutily palce na nohou. Tak luxusní kuřbu jsem nezažil. Užíval jsem si jako paša a nechával si působit rozkoš.
Sice to chvíli trvalo a množství asi nestálo za moc, ale i tak ta slast stála za to. Vykouřila mě a spolkla vše, co mi vycucla z koulí. Olízla si rty a usmála se na mě.
Můj zcela vyčerpaný bojovník ležel znavený na prázdném pytli vyždímaném do sucha. Funěl jsem jako v cíli maratonu, ale ten blažený pocit uspokojení stál opravdu za to.

„Bylo to vážně super, tati, díky,“ povídá už zase moje Pavlínka.
„Jo, to bylo,“ povídám unaveně, „ale všechno má svůj konec. A ten můj je právě teď.“

Poté, co se rozplynulo opojení chtíčem, opadly emoce a vyprchal báječný pocit uspokojení, mě přepadla morální kocovina. Docela dlouho jsem se jí zbavoval, ale dopadlo to dobře. Tahle ilegální tajná avantýra se neprovalila a Pavlína s Martinem se dočkali svého vytouženého miminka.
Pořád se utěšuji tím, že je třeba vážně Martinovo, že jsem vlastně zas tak moc neudělal, že jsem tam vlastně ani nebyl a nic se nestalo.
Jenom vážně nevím, jak by to vypadalo, kdyby se rozhodli pro druhé. Opravdu nevím, jestli se toho mám bát nebo se těšit.