Následující dny byly pro Mariku krušné. V duchu se neustále dokola vracela k tomu, co se před nedávnem odehrálo. Výčitky se mísily se vzrušením, z kterého byla vyděšená. „Je to naše dcera,“ snažila se zahnat svůdné představy. Věděla, že manžel je na tom podobně, provinilý výraz jeho tváře ostatně hovořil za vše. „Takhle pěkně jsme si ale nezašukali už roky. Škoda, že se to nebude opakovat,“ zalitovala.
Nedokázala se s Veronikou bavit tak, jako dříve. Vnímala ji jinak, kdykoli na ni pohlédla, znovu se jí vybavil pohled na plyšáka v jejím rozkroku a musela v panice utéct, aby se neprozradila. „Pro Leoše to musí být doslova muka… včera kolem něj prošla jenom v kalhotkách a podprsence… večer si ho v posteli potom zase potají honil… vsadila bych se, že myslel na ni,“ snažila se nemyslet na vlastní vzrušení.
Kdykoli musela za ní do pokoje, opatrně zaklepala, aby ji náhodou nepřistihla při masturbaci. „Nevím, proč jsem z toho tak rozhozená. Bylo by spíš divné, kdyby to nedělala. Měla bych si zvyknout, že už je dospělá a má svoje potřeby, stejně jako já,“ říkala si. Nepočítala s pokračováním, brala to jako úlet, který se už nebude opakovat. Vše se ale změnilo v okamžiku, kdy se vrátili z oslavy v povznesené náladě.
Rozjařeně vpadli do obýváku, kde Veronika spala u televize zachumlaná v dece. Marika posunkem naznačila manželovi, aby ji odnesl do pokoje a opatrně z ní deku stáhla. Vzápětí nasucho polkla při pohledu na kalhotky uvízlé mezi kotníky. Okamžitě jí došlo, že musela usnout během masturbování. Přirození schované v záplavě jemných chloupků ji přitahovalo jako magnet. Pokradmu pohlédla na Leoše, který ztuhl jako solný sloup. Boule v rozkroku ho usvědčovala ze vzrušení, které se marně snažil zamaskovat dlaní. „Byla by škoda toho nevyužít… naposledy jsme spolu šukali tu noc, od té doby nic…“ honilo se jí hlavou.
Díky vypitému alkoholu vzaly veškeré zábrany za své. „Vyhoň se,“ zašeptala mu do ucha. Nevěřícně na ni pohlédl. „Spí tvrdě, nemusíš se bát,“ uklidňovala ho šeptem. Se zatajeným dechem sledovala, jak roztřesenými prsty vylovil z poklopce ztopořený úd a začal onanovat nad polonahou dcerkou.
Pomalu se blížil k vyvrcholení, když se Veronika rozespale zavrtěla. V panice na sebe pohlédli. Marika přiložila prst na ústa a posadila se k ní. Konejšivě ji hladila po vlasech, jako když byla malá a cítila, jak se znovu noří do hlubin spánku.
Později se za to styděla, ale místo aby vstala, sklonila se k jejímu klínu a zhluboka nasála nasládlou vůni dívčí kundičky. Okamžitě se zděsila svého vzrušení a rychle ucukla hlavou. Provinile zvedla oči k manželovi, který se chápavě pousmál. „Vzrušuje nás vlastní dcera… cenu za rodiče roku asi nezískáme,“ povzdychla si. Přesto neodolala a přitiskla rty mezi řídké chloupky. „Stačí tak málo, co když to doopravdy udělám?“ bojovala s marnou touhou ochutnat ji. Opatrně rozhrnula ochlupení a téměř políbila sevřenou štěrbinu. V tom Veronika ze spánku něco zamumlala a odkopla kalhotky uvízlé mezi kotníky, jako by chtěla, aby pokračovala.
Nasládlá vůně její kundičky Mariku omámila, jazykem polaskala vystouplé závojíčky, aby se vzápětí polekala toho, co dělá a se zahanbením odtrhla hlavu do bezpečné vzdálenosti. Spatřila přitom manžela, jak vedle nich s brunátnou tváří prohání ztopořený ocas a přemýšlela, jak málo chybělo k tomu, aby dceru doopravdy vylízala.
Náhle sebou škubl a s potlačovaným zachroptěním zkropil řídce zarostlý trojúhelník pubického ochlupení sprškou mrdky. Opatrně, aby Veroniku neprobudila, otřela řídnoucí semeno papírovým kapesníkem a natáhla jí kalhotky.
Když ji uložili ke spánku, vytratili se potichu do ložnice, kde se beze slova uložili ke spánku. Marika nemohla usnout, poslouchala manželovo tiché oddechování a nakonec s výčitkami sklouzla rukou do klínu, aby se uspokojila ve stejnou chvíli, kdy si Veronika, která byla celou dobu vzhůru, přehrávala v hlavě stále dokola i ty sebemenší detaily pečlivě plánovaného zážitku.
Sobotní ráno bylo poznamenané výčitkami. Marika se probudila s úpornou bolestí hlavy, nešetrně odsunula manžela stranou a odklopýtala pro paralen. Při vší smůle se v kuchyni potkala s Veronikou, která ji přivítala vlhkým polibkem na tvář. „Tohle je snad za trest… ještě, že netuší, co se v noci odehrálo…“ zachvěla se.
Mlčky si udělala kafe a zapila jím vytoužený prášek. V koupelně se minula s manželem, který provinile sklopil oči. „Je na tom stejně jako já… prostě jsme udělali blbost… copak je to tak hrozný?“ obhajovala se.
Nemohla se donutit k vaření, a tak vyrazili na oběd do nedaleké restaurace. Když se k ní dcerka cestou přivinula, ucítila zatrnutí v podbřišku. „Kdyby jí to aspoň tak neslušelo,“ povzdechla si při pohledu na jemnou tvář lemovanou spadlými vlasy.
„Kdy jste se večer vrátili?“ vyzvídala Veronika.
„To už jsi dávno spala.“
„Aha,“ pokrčila lhostejně rameny.
„Usnula jsi u televize.“
„Byla jsem unavená,“ objevil se jí ve tváři slabý ruměnec.
„Ani se nedivím,“ prozradila se málem Marika. Místo toho pozorovala, jak manžel zabrousil pohledem do svůdné úžlabinky ňader propadající se do výstřihu letních šatů. Pohledem ho varovala, aby s tím přestal a poslouchala, jak si Veronika stěžuje na otravné spolužáky.
Při jídle sledovala, jak uzobává hranolky a s úsměvem ji napomenula, aby se pořádně najedla. „Občas se chová jako malá holka… malá holka s dospělou kundičkou,“ stiskla rozechvěně rty.
Po návratu domů se vše vrátilo do zajetých kolejí. Zatímco uklízela, manžel posedával u televize a Veronika zmizela v pokojíku. Nehybný vzduch byl v panelákovém bytě k nesnesení. Úporné horko donutilo Mariku ke studené sprše, která ji alespoň částečně vzpamatovala.
V obýváku přistihla manžela, jak si hraje s povadlým penisem. Varovně na něj zasyčela, aby ho schoval, protože v chodbě zaslechla Veroniku. Stihl to na poslední chvíli, přesto si všimla zvědavého pohledu, kterým otce počastovala. „Jako kdyby věděla, co tady dělal… co když to doopravdy ví?“ polekala se, zároveň ji to ale vzrušilo. Pohledem vyprovodila dcerku mizící v pokojíku a pohlédla na manžela, který si provinile upravoval trenýrky.
„Myslíš, že mě viděla?“ zeptal se.
Nejistě pokrčila pokrčil rameny.
„Vadilo by ti to?“
„To už jsme si asi vyjasnili, nemyslíš?“
„Třeba se vrátí.“
Marika zabloudila pohledem k pokojíku, a potom vytáhla z tílka nahé prso. Bříškem palce obkroužila naběhlou bradavku, zatímco druhou rukou vklouzla mezi nohy. Okamžitě ji následoval se ztopořeným údem v ruce. „Dva dospělí a onanujeme tady jako puberťáci,“ pomyslela si. Vyvrcholila jako první. Se zakloněnou hlavou si vychutnávala orgasmus a jen zpovzdálí vnímala manžela horečnatě prohánějícího ocas.
Všimla si, že se nemůže udělat a rozhodla se mu nezištně pomoct. Prohnětla tlustý, naběhlý úd, a potom ho obemkla ústy. Poočku přitom stále šilhala k dveřím dětského pokoje, odkud se mohla vynořit Veronika, což se nakonec stalo ve chvíli, kdy jí naplnil ústa záplavou mrdky.
Veronika s doširoka otevřenýma očima sledovala matku s obnaženým prsem, jak se zalyká čerstvou nadílkou a teprve po chvíli utekla. „Co teď s tím?“ vystřízlivěla náhle Marika.
Zajdu za ní,“ upravila si tílko a vyrazila za dcerkou, kterou našla sedět schoulenou na posteli, jak si rukama objímá pokrčené nohy. Mlčky se k ní posadila a marně hledala slova, jak jí vysvětlit, co právě viděla.
„Musíš pochopit, že máme svoje potřeby,“ vysoukala ze sebe.
„Nejsem malá holka, ale proč to ale neděláte v ložnici?“
„Takhle se nám to líbí víc,“ přiznala otevřeně.
„Protože jste věděli, že můžu kdykoli přijít.“
Marika zkroušeně přikývla.
„Večer jsem nespala.“
Marika na ni vytřeštila oči. „Takže o tom ví,“ zhrozila se. Stiskla rozpačitě rty a opětovala jí pohled, v kterém překvapeně zpozorovala plamínky vzrušení. „Hraje si s námi. Vždyť jsem jí líbala kundičku, Leoš se nad ní vyhonil, pocákal jí semenem, to jí to nevadí?“
„Chtěla jsem, abyste mě viděli. A předtím taky, když jsi přišla domů,“ potvrdila Veronika její pochybnosti. Marika bez hlesu svěsila hlavu. „Mně se to líbilo… líbilo se mi to hodně,“ postřehla Veronika její zděšení a pohladila ji po ruce, aby ji uklidnila.
Marika sebou škubla, jako by dostala ránu elektrickým proudem. „Promluvíme si o tom později,“ potřebovala se s tím nejdřív vyrovnat. Odklopýtala za manželem, aby se mu svěřila. „Co teď?“ pohlédli na sebe v panice.



Nelehké dilema rodičovství – chovat se dospěle nebo zasvětit dospělou dceru do kouzla rodičovské nedospělosti? Samozřejmě je zřejmé, jak to dopadne v tomto případě, jinak bychom nebyli na eFenixu. Psáno s citem, jakoby opravdu s rodičovským vztahem, který nechce zranit a přitom by tak moc chtěl brát. Pěkné. Děkuji.
Díky za pochvalu. Přesně jsi to vystihl – nechtějí zranit, ale přitom by chtěli brát. Tohle si zapamatuji, moc se mi to líbí
Taky děkuji za pochvalu. Někdy se jeden snaží něco pracně formulovat, a ono to nejde. A jindy jen plácne a ujme se to. Jako autor to určitě znáš dobře.
Vyborne napisane, nezne a pritom vzrusujuco. Skoda len, ze je to take kratke.
Všechny mé povídky mají stejnou délku, cca 7 stran řádkování 1,5. Zkoušel jsem to natáhnout, ale prostě to nedokážu.
Pokračování povídky je fakt excelentní. Mísící se provinění rodičů dospělé divky s následným vzrušením a touhou být jí zároveň odhaleni balancuje na tenké linii . Pokračování povídky vzhledem k vývoji je celkem jasné. Věřím, že udržíš vysokou laťku, kterou jsi nasadil.
Zcela výjimečně si myslím, že ve třetím (posledním) dílu udržím kvalitu na stejné úrovni (jestli vysoké si nedovolím posoudit, to je na tobě). Samozřejmě děkuji za pochvalu, od tebe zahřeje mé pošramocené ego.
Harai stále stejně kvalitní 🙂
A jsem rád, že došlo i na mojí ai tvorbu, která zdobí tak dobrý příběh 😀
Neboj, budu tě využívat stále víc… 😉
Vynikající!
Díly za pochvalu, ale příští seriál mě budeš nenávidět 🤣
Pokračování se mi líbilo, i když první díl se mi líbil o něco víc.
Ten okamžik překvapení, když jsme se minule dozvěděli, že představení s Méďou bylo pečlivě připravené, ten už se nedá zopakovat.
Verunka rozehrála velkou hru a doufám, že se jí podaří v ní pokračovat stejně dobře jako doposud.
Nerad bych tady příště četl o tom, jak Verunka s narychlo sbaleným zavazadlem opouští byt, protože již nadále nechce být pro svoje rodiče panenkou na hraní.
Pokud si dobře pamatuju, co jsem napsal, tak tenhle konec nehrozí.
Začnu trochu od lesa… Na efenix jsem přišel už skoro před 10 lety a přivedla mě sem Lauřina Story. Byla to fakt srdcovka a kdy Laura omezila psaní, tak mě to mrzelo. Končilo to vlastně v místě kdy do toho čtyřčata chtěli zapojit i rodiče. A ty poslední díly už byly psané moc na sílu, a poslední díl jsem jako korektor ani nepustil. Protože to prostě nebylo k tomu.
Proč to píšu… Tahle povídka se nese v duchu, v jakém bych si pokračování Story představoval, jemné a nenásilné.
Skvělá práce
FranK
Pro mě osobně Story skončilo nešťastně ve chvíli, kdy to začínalo být extrémně zajímavé. A pořád je mi líto, že se Laura úplně odstřihla od psaní a ani nekomunikuje. Pořád ale doufám, že se třeba jednou vrátí…
Předně velice chválím povídku. Je to perfektně napsané a skvěle se to čte. A k Laury tvorbě se přidávám s pochvalou. Její série na tyto stránky přivedla i mě a taky mě mrzí že už tento příběh nepokračuje. Ale kdyby měl být někdo schopen navázat na tuhle sérii měl by jsi to být asi právě ty Harai. Nechtěl by jsi to zkusit napsat?
Ani ne, píšu jiným stylem a neuměl bych se přizpůsobit. Nehledě na to, že ačkoli Story miluju, Laura psala na mé poměry dost rozvláčně. Nicméně při pokračování od ní bych radostí vyskočil dva metry vysoko.