Deváté přiznání – překvapení na závěr 🇨🇿

přítel, hádka, milování se synem

Byla už druhá polovina října. Radek zase po dlouhé době seděl v hospodě u piva se svými třemi kamarády a ve chvíli, kdy jeden z nich oznámil: „Pánové, za pár dní mám svátek, co kdybychom si šli u nás do haly pinknout tenis a pak si trochu naváli do paroží? Všechno na moje náklady,“ nadšeně souhlasil: „Super, Kájo! Je to sobota nebo neděle?“
„Jo, neděle, takže platí? Můžete všichni nebo někoho seženu?“
Nadšeně souhlasili všichni, jenže Radek už spřádal své vlastní plány. V povznesené náladě dorazil domů, ještě si v posteli všechno znovu ujasnil a spokojeně usnul.

Další den zavolal Karolíně.
„Karolínko, jsem sice celý příští týden pryč, ale v pondělí pátého bych se zastavil, co ty na to? Budeš sama?“
Věděl, že se chystá oslava Karlova svátku u něho, ale pokud náhodou vše funguje, jako za starých časů, tak se Karel u Karolíny v pondělí zastaví, aby se spolu potěšili sami, protože o útercích mívala jiný program a středy mívali většinou pro sebe.
Pokud jeho paměť sahala, tak rande mu kvůli Karlovi zrušila skoro pokaždé v pondělí, výjimečně v pátek a téměř vždy po nějaké jejich oslavě. Chápal to tak, že před celým jejich klanem si nemohli nic dovolit, ale o to víc se pak těšívali na sebe a jejich nedočkavost hrála prim. Proto se spolu nejspíš celá léta nadrženě domlouvali na nejbližší možný termín, což bývalo pondělí. Věděl, že její ex měl naplánovanou dovolenou někde v Thajsku. Obvykle mu rande nikdy neodmítla a vše odsouhlasila, ale občas těsně před termínem setkání zrušila, často z velmi pofidérních důvodů a často ráno v ten den, kdy se měli sejít. Nezklamala ho ani tentokrát.
„To by bylo super! Moc bych se těšila, můj ex v neděli letí na dva týdny do Thajska, takže budu sama,“ potvrdila jeho nesmělý dotaz.
Ještě chvíli si povídali, popřáli si hezký víkend a šťastné pořízení na Radkových cestách.

V pondělí po Karlově svátku mu ráno přistála smska od Karolíny přesně, jak očekával. Neotevřel ji, protože tušil, že by mohla rande zrušit. Sama smsky skoro nikdy první neposílala, vždy čekala na smsku od něho. Pokud byla její SMS první a nevyžádaná, obvykle znamenala náhlou změnu programu.
Koupil kytici růží a láhev vína. Přálo mu štěstí, do domu ho pustil jakýsi Karolínin soused, který zrovna vycházel ven.
Teprve teď si ve Viberu otevřel její SMS. „Lasko, uplne jsem zapomnela, musim byt v 11 u kadernice, dnesek musíme zrusit, ale ve St podle Tebe. Moc se omlouvam,“ následovalo srdíčko, pusinka a nálepka „I Love You“.

„Tak, holka, máme půl jedenácté dávno pryč, to jsem zvědavý na tu kadeřnici,“ zasmál se sám pro sebe Radek a stisknul zvonek u dveří. Vždy zavolal od vchodu do domu, takže předpokládal, že pokud bude Karolína doma, tak dveře otevře bez přemýšlení. Pro jistotu kyticí zakryl špehýrku.
Zazvonil ještě jednou a po chvíli uslyšel rychlé krůčky a dveře se otevřely. Náramně se bavil zděšením, jasně patrném v Karolínině tváři. Chvilku na něho zírala a pak jen zmateně koktala: „ Co ty tady? Vždyť jsem ti poslala smsku, že to dneska musím zrušit!“
„Počkej, já nic nedostal, nic mi necinknulo, mrknu se,“ hrál překvapeného Radek, když vytahoval mobil a otevíral Viber. „A jo, člověče, mám to tady, seš právě u kadeřnice,“ podíval se na ní s hraným překvapením.

„Jo, před chvílí mi volala, že to musí zrušit, že jí do toho něco přišlo.“
„No, tak sláva, o nic jsme nepřišli! Náramně ti ty šaty sluší, tyhle miluju,“ zářivě se na ní usmál. „Pozveš mě dál, když kadeřnice odpadla?“ udělal krok směrem k ní.
Zaraženě se snažila něco ze sebe vypravit.
„Aha, ty tady někoho máš? Aha, asi ruším? Už si přeci nikdy nelžeme,“ sehrál dokonale roli zaskočeného, lehce zmateného a trochu zhrzeného milence.
„Nennne, ale chystám se pryč, chtěla jsem něco vyřídit ve městě, když mi zbylo takhle trochu času,“ nepřestávala lhát Karolína.
„Fajn, tak aspoň si vezmi ty růže, dej je do vázy, ať chvilku vydrží a tu láhev si dej do ledničky. Klidně počkám a doprovodím tě. Pustíš mě dovnitř? Nebo můžu dostat aspoň pusu?“ udělal ještě krok, objal ji v pase, přitáhl k sobě, přejel rukou něžně po zádech i po prdelce a snažil se o polibek.
Dostal jen malý na tvář a už se od něho v rozpacích odtahovala.

„Mám tedy počkat venku? Ale je to škoda. Rád se dívám, když se převlékáš a vždycky mě příjemně vzrušuje, když vím, že pod těmi šaty nic nemáš,“ uculoval se, když jí tiše ta slova šeptal.
Lhala do posledního okamžiku: „Co to zase říkáš za nesmysly, že pod nima nic nemám?“
Nasadila rozhořčený obličej.
„Nemáš, lásko, teď jsem to cítil, když jsem tě na momentík objal,“ mile se usmíval s pocitem naprosté převahy.
Věděl, že ji dostal až úplně na hranu, a o to mu přesně šlo. Změnil tón a nekompromisně dodal: „Víš, že nesnáším, když ze mě děláš pitomce. Přeju ti prima zábavu s Kájou nebo koho tady máš a radši tedy jdu. Až jednou přestaneš lhát, můžeš mi zavolat, tedy jenom pokud je tady tvůj Kája, protože vím, jak to spolu už spoustu let máte. Tohle by bylo doopravdy tvoje poslední lhaní.
Pokud je tu někdo jiný, tak už nevolej a užívej si s ním. Snad není ženatej a bude k mání na plný úvazek. Je to na tobě,“ vtiskl jí ještě jednu překvapivou pusu na tvář, otočil se a sestupoval pomalu dolů. Věděl, že ji dotlačil až na samý okraj a že nemá moc možností.

Zůstala stát naprosto v šoku. Nevěděla, co má dělat. Viděla, jak za ním zaklaply domovní dveře a teprve pak se vzpamatovala. Odložila na skříňku v předsíni květiny a láhev, obula si pantofle a rozběhla se za ním.
Proběhla předzahrádkou. Už byl dobrých dvacet metrů daleko, když za ním zavolala: „Počkej, Ráďo, tohle ne!“ trochu se jí třásl hlas. Cítila to a věděla, že to musel slyšet.
Otočil se.
„Tak jak tedy?“
Sám byl z té situace otrávený, ale jeho rozhodnutí nebýt znovu za úplného vola, bylo skálopevné. Dal jí na výběr. Věděl moc dobře, že ji schválně dohnal až na hranu, že si na ní naběhla sama, ale také mu bylo jasné, že pokud to neudělá, stejně mu bude dál lhát, kdykoliv její Karel zavolá.
Kdyby na rovinu řekla, že má s Karlem rande nebo i „milovací ďolíček“, jak tomu říkával, tak by to vzal, protože sám se také nechtěl za žádnou cenu rozejít se svou ženou. Ale naprosto zřejmé lhaní nesnášel a měl ho právě tak dost.
„Dneska dovnitř už nejdu a možná už nikdy, to jsem ti před chvilkou jasně řekl.“

Pozoroval její rozpaky. Ve tváři jí i na dálku četl marnou snahu vymyslet nějaký kompromis. Věděl, že jí tím nijak nepomůže, ale prohodil: „No tak nic, když zavoláš, tak aspoň vím, kdo tam je.“
Chtěl se otočit, ale ještě ho zastavila.
„Počkej, moc se ti omlouvám, ale zavolám ti. Jestli tedy můžu.“
V očích měla slzy a hlas se jí znovu zachvěl. Nervózně přešlapovala na místě. Karlovi o zrušeném rande s Radkem neřekla, myslela si, že Radek prostě nepřijde tak, jako vždycky. Bála se, co bude za pár okamžiků následovat. Nervózně sledovala, jak Radek přemýšlí. Kdyby se s ní rozešel, musela by se s tím srovnat, ale trvalo by to dlouho. Nikdy nikoho tolik nemilovala.

Popošel k ní, aby nemusel na ulici mluvit tak nahlas.
„Dobře, Karolínko, ale nevolej hned dneska, zítra jsem pryč, pokud mi tedy opravdu chceš ještě někdy zavolat, tak ve středu v jedenáct. To budu sám. Karla teď ode mne pozdravuj a řekni mu, že jsi mi kvůli němu zrušila rande. Od teď už vždycky jenom na rovinu. Kdyby sis ještě někdy takhle hloupě vymýšlela, tak by to bylo doopravdy naposledy. Ve středu ti něco povím. Dobře víš, jak moc tě miluju, tak už to nikdy nepokaz.“

Udělala proti němu dva krůčky, objala ho, vtiskla mu polibek, otřela si slzičky a zašeptala: „Moc tě miluju a moc děkuju. Ve středu zavolám. Promiň mi to.“ Vděčně se na něho podívala a dodala: „Už si nikdy nebudu nic vymýšlet, ani žádné fantazie, neboj.“
„Tak se budu těšit na tvoje vyprávění o to víc, když teď vím, že to bude podle pravdy,“ usmál se na ni.

Pochopila, že všechno bude dobré a její uslzená tvář se rozjasnila plachým úsměvem.
„Utíkej za svým Kájou,“ opatrně ji postrčil ke vrátkům na předzahrádku.

Vešla do předsíně, zula se a nahlédla do ložnice, kde se povaloval nahý Karel. „Kam jsi zmizela, mami? Co to bylo?“
„Podívej, dostala jsem od Radka kytičku a přinesl i láhev vína.“
„Co se stalo? Ty jsi brečela? On se s tebou rozešel? No to je tedy pěknej hajzl. Já mu rozbiju hubu,“ posadil se na posteli s brunátným výrazem ve tváři.
„Nebuď zase hnusnej, Kájo. Já měla na dnešek domluvené rande s ním, ráno jsem mu poslala SMS, jenže ji nedostal a přečetl si ji až tady ve dveřích.“
„Teda mami, tos nemohla něco říct? Nebo proč jsi Radkovi nebrnkla? Vždyť víš, že se stává, že smsky občas přijdou pozdě.“
„Vždycky to fungovalo a domů mu volat nemůžu. To snad chápeš, jestli nejsi úplně natvrdlej. Mám tě od něj pozdravovat a neboj se, on o nás skoro všechno ví. Rande jsem mu za ty léta kvůli nám zrušila aspoň padesátkrát a asi mu došlo, že něco není v pořádku. Jen si vzpomeň třeba na ten cucflek, co jsi mi na ní tenkrát udělal. To jsem mu taky zrušila rande, jenže druhý den na to přišel.“
„Ty jsi mu o nás fakt řekla?“
„Na něco přišel sám, něco jsem třeba bez rozmyslu naznačila, nebo plácla nějakou blbost, takže si začal dávat dvě a dvě dohromady a pak se mě jednou přímo zeptal, ale tak, že moc nešlo nikam uhnout. Něco jsem mu přiznala, ale pak zapřela, jenže ono taky nejde donekonečna lhát nebo si vymýšlet blbosti. Časem se třeba zjistí, že něco bylo jinak a pak už taky musíš třeba s barvou ven. Ale neboj, Ráďa nikomu nic neřekne, on je v pohodě. Já teď dám tu krásnou kytičku do vázičky a hned jsem u tebe, ju?“
„Tak já otevřu tu jeho láhev, aspoň byl trochu užitečnej,“ zvedl se teď už se smíchem Karel z postele.
„Nebuď ošklivej, možná bys mu měl třeba zítra zavolat,“ ozvala se teď už z kuchyně Karolína.

Po chvíli byly sklenky naplněné vínem a Karolína dokončovala aranžmá růží. Karel se k ní se sklenkami v rukou zezadu přitiskl, vtiskl jí polibek na šíji a zašeptal: „Ty tak neskutečně voníš! Stačí, že se k tobě takhle přitisknu a už se mi staví. Cítíš to? Na, tady máš svojí skleničku.“
Odsunula vázu kousek dál, uchopila svou sklenku, zaklonila hlavu a vychutnávala si Karlovo mazlení.
Jeho uvolněná ruka opatrně promnula ňadro, potěšila se s bleskově ztuhlou bradavkou a pomalu sjížděla po jejím plochém bříšku níž a níž. Oba současně v té trochu nepohodlné poloze upili ze svých sklenek. Karolína soustředěně vnímala hru jeho prstů, kterak pomalu centimetr po centimetru vyhrnovaly krátké hedvábné šaty a vzápětí už jeho ukazováček přejížděl po brázdičce mezi stehny. Takovou hru zbožňovala.
Cítila tlak jeho prstu. Snažil se proniknout hlouběji.
Vnímala, že jeho úd se už zase vrátil do vzpřímené polohy a začínal ji tlačit.
„Počkej chvilinku, něco mám, pojď se mnou,“ zašeptala a otočila se k němu. „Ještě se trošku napijeme. To mám taky od Rádi. Uvidíš.“

Odběhla do ložnice a Karel se pomalu se sklenkou vína v jedné ruce a s lahví ve druhé šoural za ní. Postavila se před zrcadlo a Karel, který odložil láhev i sklenku, se k ní opět zezadu přitiskl.
„Hele, co mám,“ podívala se na něho v zrcadle a ukazovala mu tubu s lubrikantem. „To jsme spolu nikdy nevyzkoušeli. Nebylo třeba. Nastav prst!“
Opatrně vymáčkla velkou kapkou gelu na jeho ukazováček a v zrcadle sledovala, jak jí opatrně jednou rukou povyhrnul šaty a ukazováček opatrně zatlačil do její rýhy. Zastudilo to.
„Cítíš ten rozdíl? Takhle je to neskutečný,“ šeptala a vzrušeně pozorovala v zrcadle, jak jeho prst hladce zmizel mezi jejími stehny. Nechala ho projíždět sem a tam a vychutnávala si příjemné dráždění poštěváčku.
„Počkej, teď ještě takhle,“ pootočila se a v zrcadle pozorovala, jak z tuby vymačkává další velikou kapku na jeho dokonale tvrdý kůl a opatrně mu ji roztírala po celé jeho délce.
„Nádherně trčí! Bože, ten je tak pevnej,“ chválila Karlovou chloubu.

„Pojď, podíváme se jak do ní vklouzne,“ navrhnul. „Ale dáme ty šatičky napřed pryč.“
Zvedla ruce, Karel jí šaty přetáhnul přes hlavu, opatrně je odložil na kraj postele, otočil se zpět ke Karolíně a zatlačil své kopí do štěrbinky. Oba pozorovali v zrcadle, jak zlehka zajíždí mezi její pysky a celý nablýskaný vyjíždí ven. Karolína si jeho pohyb usměrňovala svými štíhlými prsty. Zlehka jej tlačila vzhůru a zároveň ho nechala projíždět mezi palcem a ukazováčkem. Ještě se pootočila trochu více k zrcadlu a jednu nohu položila na nízkou skříňku, v níž uchovávala své noční krémy, masky a další kosmetické a zkrášlovací přípravky.
Oba se tím pohledem doslova nechali unášet. Milovala to. Odjakživa ji vzrušovalo, když se mohla při milování vidět a dala to najevo: „Já se z toho pohledu asi zblázním,“ šeptala. „To se nedá dlouho vydržet!“
„Taky se ti to tak strašně líbí? Ještě minutku a normálně ti ji vystříkám. Vždyť víš, že takhle před zrcadlem jsem hned hotovej,“ přerušovaně šeptal Karel a dodal: „Škoda že nás při milování nikdy nemohl nikdo natočit,“ povzdechl si. „Byl bych se tak rád na nás občas podíval.“

„Ale jdi ty,“ trochu přerývaně odpovídala, Karolína, aniž svůj zrak odtrhla od zrcadla.
„Ještě by někdo to video našel nebo by se dostalo na internet. A taky nezapomeň, že už ses zase oženil a že jsme už několikrát udělali tlustou čáru za touhle naší temnou minulostí,“ podívala se mu na okamžik do očí s vážným výrazem ve tváři.
„Já vím, musíme být opatrní,“ přitakal Karel, ale pak ho napadlo: „Třeba by mohl ten tvůj Radek, když o nás ví,“ zkoumavě se na ní s lišáckým úsměvem podíval.
„Třeba. Nás si občas natočil,“ ale hned změnila téma, protože vzrušení začalo být nesnesitelné.
„Radši toho fantazírování nech a už pojď, je to šílený,“ trochu pevněji sevřela jeho kolík a prudce zvýšila frekvenci přírazů. Kolík nechávala projíždět mezi svými prsty a tlačila jím vzhůru na poštěváček. Věděla, že to je pro ně pro oba zničující, ale to bylo právě to, čeho chtěla dosáhnout.

„Ježíši, ty tvoje prsty mě zničí,“ vyrážel ze sebe Karel.
„To nevadí, pojď, já už taky budu, pojď, neboj!“ vyrážela ze sebe potichu Karolína a tlačila si jeho úd na poštěváček s ještě větší intenzitou. Svou pánví se na něj narážela tak, aby pronikal do co největší hlubiny.
„Uuuuž, už to nevydržím. Cítíš to?“
„Jooo, cítím! Ještě chvilinku!“

Karel vyhověl jejím přání, přitáhl si ji za zadeček a ještě několikrát zběsile přirazil.
Zhroutila se mu do náručí. Zůstali stát opřeni o sebe. Neměli sílu se od sebe oddělit.

„Mám nohy jako z gumy,“ vzdychla.
„To já taky, úplný želatinový hady. Ještě počkej, zase bych chtěl vidět, jak z tebe to moje mlíčí pomalinku teče.“
„Jo, počkej, takhle to bude lepší. Ale jsme příšerní zvrhlíci,“ chichotala se Karolína, když už se trochu vzpamatovala a natočila se k zrcadlu bokem a špičku své nohy opřela o kosmetickou skříňku. Karel svůj trochu vadnoucí nástroj pomalu vytahoval ven.
„Abys věděl, tohle jsem o nás Radkovi řekla. Taky ho baví všechno nové a rád experimentuje. Vy oba jste totiž úplně stejní šílenci,“ šťastně se rozesmála.

„Hmmm, radši jdeme do koupelny,“ trochu nejistě zavrčel Karel.