Frackoidní mamánek 01 🇨🇿

Odpolední ticho v panelákovém bytě bylo tak napjaté, že se Leona bála jen mrknout. Věšela prádlo na balkóně a čelila podzimnímu počasí, které jí ztěžovalo práci. Prudké nárazy větru pohazovaly vypraným oblečením, nadzvedávalo domácí sukni až k bokům a synovo triko jí dokonce tu a tam dávalo nemilosrdné lepance po tváři. Stejně jako jeho nemístné chování v poslední době, které sice neuměla udýchat, ale v koutku duše si přála další a další pokračování.

Celé manželství se snažila Leona založit rodinu. Manžel jí dlouhé roky denně dopřával slastné orgasmické stavy, které sice nade vše milovala, ale jinak byly nic proti tomu, co si ze všeho nejvíce přála. Toužila po dítěti tak jako žádná jiná v jejím okolí. Toužila se mazlit s miminkem, žít pro minitvorečka a učit ho všemu, aby z něj vyrostl rovný jedinec. Jenže díky gynekologickým problémům a líným spermiím se páru nepodařilo počít. Vztah se jim změnil natolik, že cílová páska jejich soužití končila u soudu, kde se bojovalo o vítěznou metu zvanou rozvod.

Leona se do sebe uzavřela a trvalo jí docela dlouho, než se z nepovedeného kusu života zmátořila. Svého zachránce našla až později, v hloučku opilců. Nechala ho k sobě domů naplavit s kufrem, prožila s ním pár let a nebýt pozitivního gravitestu, nikdy by asi neprokoukla partnerovo parazitování.
Teprve v osudný večer, kdy se vyšvihla s luxusní večeří a při tiché hudbě oznámila radostnou událost, dostala od života tu nejostřejší facku. Naivně očekávala záchvaty štěstí, radostné objímání a jakousi úctu k těhotné ženě, ale místo toho se dočkala těch nejhnusnějších urážek, které velmistr zploditel zakončil hlasitým verdiktem o potratu.

Hleděla na něj se slzami v očích a snažila se rozumět jeho náhlé změně chování. Naslouchala všem nadávkám a výsměchům, polykala hlášky o staré krávě a mozek jí šrotoval jako turbína. Když už uslyšela asi po desáté slovo interrupce, konečně práskla do stolu. Poprvé a bohužel i naposledy ve svém životě se postavila samci, kterého vyhnala z bytu do tmy bez klíčů. Byla na sebe patřičně hrdá, proto se rozhodla zbytek života věnovat pouze očekávané ratolesti a upnula se na svoje těhupupíno.

Každým dnem dokazovala svému okolí, jak silná ve skutečnosti je. Vše zvládala s úsměvem a lehkostí, v ničem neviděla problém a i přes vyšší věk zářila jako pubertální náctka. Čekala chlapečka, kterému šeptem slibovala jen to nejlepší. Promlouvala k němu v duchu i něžným polohlasem, hladila ho přes napnutou stěnu bříška a nemohla se dočkat, až oslaví své 35. narozeniny. Pár dní na to ji čekal totiž porod a den D, po kterém zářila neskonalým štěstím.

Dny plynuly a Leona se uzavřela do synova světa. Žila jeho přítomností, věnovala mu každou vteřinu a ani si nevšimla, že malý capartík roste do solidního grázla. Školka znamenala velký boj, protože denně musela vysvětlovat synovo umíněné chování i jakousi agresi. Ve školních letech jí už docházelo, že z klučíka roste malý diktátor a když základku ukončil s velikými problémy, začalo to pravé peklo.
Puberta umocnila jeho požadavky a Leona se měla co otáčet. Omlouvala jeho chování, protože vyrůstat bez otce není lehké. Nahrazovala mu mužskou část rodiny a trpěla jeho vzteklé výlevy. Ranní směny trávila v práci a odpolední hodiny v ředitelně, kde za pomoci ženského šarmu přemlouvala pana ředitele k dalším a dalším ústupkům.

Když si ji řídící zavolal už asi po sté, přišla za ním připravená na vše. Synkův další pobyt na škole byl nahnutý a ředitel tentokrát natolik neoblomný, že se z Leony stal naprostý uzlíček nervů. Vzlykala, prosila a doufala v to, že se hřmotný pán v letech opět obměkčí a smaže další kapitolu neřádova života. Po delším přemlouvání se jí povedlo. Musela u všech proseb sice klečet na kolenou a cucat říďova ohejbáka, ale tolik se snažila synovi očistit štít, že se nakonec s polknutím povedlo.
Odcházela domů s příchutí direktorova spermatu na jazyku a s klidem v duši, protože bylo jejímu kloučkovi odpuštěno. Doma se už ve dveřích opět přikrčila, protože pazdrát ji zahrnul svými požadavky a než stihla splnit poslední jeho přání, byla temná noc.

„Mami! Jako mami! Tys mi nenachystala snídani?“ vztekle zuřil uprostřed ložnice Břéťa.
„Co? Cože? Broučku, však je teprve sedm hodin, ty už nespinkáš? Je víkend, jdi ještě hajat,“ jednala s ním rozespalá maminka jako s miminem i když měl klacek právě den po oslavě devatenáctin.
„No a? Ale já se vzbudil a mám hlad!“ rudnul nervák.
„Tak v ledničce jsou zbytky od včera. Vem si kus dortu nebo chlebíčky, miláčku,“ zabořila se opět kudrnami do polštáře mamina.
„Já chci míchaný vajíčka!“ mával s matkou z leva do prava zloun a když se Leona dál k ničemu neměla, začal z ní stahovat deku.
Jen co na zem odhodil tenkou prošivku, uviděl její stehniska, které se křížila přes sebe, aby zakryla chundelaté ohanbí. Zadnice se jí boulila ven, prsa se lisovala pod matčinou hrudí a průvan jí chladil holozadnici.
Noční košile ji odmítala sloužit, takže se během noci srolovala k prsům, což si teď Břetík s gustem prohlédnul. Místo, aby celé faux poux přešel jako gentleman, naopak založil ruce a počkal si, až se jeho macatá mamice vyhrabe z postele, srovná si noční košilku a odejde do kuchyně. Tam si opět stoupl jako dozorce a čekal na teplou snídani.

„Nebo ne, počkej, udělej mi omeletu,“ rozhodl poté, co Leona sypala míchaná vajíčka na talíř.
„Broučku, ale už mám hotovo…vážně chceš omeletku?“ zahleděla se na něho smutně.
„Jo! A dej mi nahřát rohlíky do trouby. Ať jsou křupavý!“ rozkázal další úkol zmetek.
Leona kmitala od spížky k lednici, sporáku a zpět do spíže. Tenhle tělocvik ji rozebral tak, že měla po spánku. Naslouchala každému přání svého jediného synka a když mu zalévala ranní kávu, ani si nevšimla jak moc uslintaně na ni zírá.

„Holky jsou strašný trubky,“ pronesl namyšleně u předposledního souta.
„Jak to broučku? Chutnalo ti?“ pohladila ho po ježaté hlavě Leona, když právě vytíral talířek zbylým rohlíkem.
„Jsou. Každá otravuje s citama a jsou s tím úplně otravný,“ zapil poslední polknutí kafem a opřel se do židle.
„Napapanej? Uklidím to. No to víš, holky chtějí být jako princezny. Ty bys nějakou nechtěl?“ snažila se z něho dostat kloudný názor na život mamina.
„Co s ní? Nepotřebuju ohlazovat. Od toho mám tebe,“ ňafl sebejistě Břetík.
„To máš pravdu, broučku. Od toho jsem tu já,“ natáhla ruku k synkově kebuli a znovu mu projela krátkým sestřihem.
„Štve mě, že nejsou spíš na sex. Hele já si tady zapálím, podej mi popelník,“ zakončil citlivé téma svým rozhodnutím.
„Miláčku, víš, že chodíme na balkón. V bytě si přece kouřit nebudeme,“ zadívala se na něj prosebně Leona.
„Co by ne. Se nic nestane. Tak podáš mi ho?“ lusknul prsty ve vzduchu, protože ruka, která čekala na kus těžkého skla se mu pomalu už odkrvovala.

Lea mu podsunula zelenou kuřpomůcku a znovu se otočila ke dřezu, kde máchala hladké dlaně v saponátu. Když ucítila zapálené cigárko, sama dostala chuť na trochu toho nikotinu, takže zrychlila tempo. Poskakovala kolem linky a těšila se, až naběhne na balkon, kde si dá jednu dusilku za odměnu. Jenže každý její pohyb byl rentgenově sledován pašou za stolem. Břeťa si potahoval z cigárka a téma o sexu už docela detailně rozvedl. Přidrzle mlátil pantem a než Leoně došlo, že je svědkem floutkových choutek, bylo pozdě.

„Ty seš taky bez chlapa celej život. Si to děláš sama?“ vyhrkl na ni s přimhouřenýma očima.
„Broučku, tohle nebudeme řešit, ano? Půjdu si taky zapálit,“ zrudla Leona a odspěchala na balkón, aby unikla synově zvídavé drzosti.
„Počkej, to mi jako neodpovíš? Jsem se tě na něco ptal, ne?“ dohnal ji na prahu.
„Břetíčku, no hádej. Co myslíš? To víš, že dělám. Ale o tomhle se nehodí mluvit, broučku,“ pohladila ho opět ve vlasech a doslova skočila na studenou dlažbu balkonu.
„A hodí se takhle se mi předvádět? Vždyť ty mě úplně sprostě svádíš!“
„Břeti, co to říkáš? Vždyť to není pravda. Jdu si zapálit. Zakouřím si, oddychnu si… špatně mě chápeš, broučku,“ zaraženě vysvětlovala svému chlapci Leona.
„Říkám, že mě to svádí. Vždyť se na sebe podívej! Výstřih kdesi na břichu, nestydatý řeči… je mi za tebe hanba, mami,“ zvedl bradu uraženě drzoun.

Mamina na něj hleděla a prosila pohledem, aby skončil s nesmyslnými výčitkami. Nervózně tahala ze zapálené cigarety, odklepávala už odklepnutý popel a snažila se přijít na to, jak běsnícího synka už snad po milionté uklidnit.
Típla přetaženou cigaretu do popelníku a pomalu vstoupila do bytu. Břetík stál u skříně, otočený zády k mámě a očividně čekal na matčino klasické doprošování. Choval se jako uražená princezna a k dokonalosti mu už chyběl pouze střevíček s kramflekem a jedno vzteklé dupnutí.

„Břeti, pojď, udělám ještě nějakou dobrotu. Nebo nejdeš ven? Někam za klukama… za holkama…“ vzala ho něžně za rameno máma.
„S tímto jo?“ vyvrátil oči v sloup synek a postavil se k mamině čelem.
Leoně spadla brada. Okamžitě sklopila zrak a přistála pohledem na bouli v jeho kaťatech. Byl nadržený, sprostě vyrýsovaný a necudně chtivý. Zatočila se jí hlava, ale okamžitě se vyrovnávala s přetlakem v uších, protože jí bylo jasné, co si tentokrát klučina vydupe.

„No co mlčíš? Najednou mlčíš. Najednou nevíš, co říct, že? Co teď já s tím? Se o to snad postaráš, ne?“ zvýšil hlas tak, že se Leona sama přikrčila a automaticky opět kývla.
Jakoby ji ovládla vyšší moc, se automaticky sehnula a vydolovala synova lofasa na svobodu. Sevřela mu s láskou kládu v dlani a pohlédla mu do očí. Měl zastřený pohled a snažil se na mámu dívat dál s býčí silou. Jenže pouhé přetáhnutí předkožky přes žalud ho vracelo mentálně o pár let zpět, takže se z něj stával opět ten bezbranný klouček, který potřeboval maminku jako sůl.
„Neboj se, hned to napravím, Břetíčku,“ zrychlila mamuše hoňku.
„Mami, opatrně! Prosím tě opatrně, motá se mi hlava!“ chytal se skříně za sebou Břetík.
„Pojď a lehni si k tomu, broučku,“ táhla ho k sedací soupravě, kde mu pomalu pomohla se položit na záda.

Břetík se vpíjel do čalounění, kousal se do spodního rtu a vyrážel zadečkem proti mámině dlani. Líbilo se mu když jí projížděl v ručce a zanechával jí na prstech mokré stopy od tekoucího žaluda. Dokonce jí rukou vyjel po noze od kotníku až k boku. Chytil se jí pevně za půlku, zmáčkl a počkal si, až máma zareaguje. Leona poklekla, převzala dozor nad tuhákem lačnými ústy a přitom si tahala velebójky z výstřihu. Nakonec vzala synovu ruku, položila si ji na kozu a rozpoutala orální peklo.

Cumlala ho až po kořen a dávala si záležet, stejně jako kolikrát v ředitelně. Vycucávala slané čůrky předspermií a sosala šulínčí nektar, dokud se Břetík nepřestal ovládat. Nadzvedával se do sedu a natahoval obě paže k máminu hrudníku. Proto se mu nastavila, i když se nerada loučila se synkovým lízátkem. Aspoň dlaní ho dál přihoňovala, než se klučina nabažil velececků a znovu sebou nepraštil na záda.
„Tak už mě udělej, sakra!“ zakvílel sobecky.

Tahle skučící prosba byla pro Leonu jako pistole na startu. Vypálila ze sebe všechnu energii, jen aby chlapeček netrpěl. Znovu se sklonila a nabrala čuráka jazykem do pusy. Polykala ho a prsty dráždila koule. Funěla, sténala, prohýbala se v pase a vrtěla zadečkem. Předváděla rajcovní divadlo, jen aby se synátor konečně pěkně vypumpoval.
„No vidíš, že to jde! Už budu, budu slyšíš? Mami!!!“ nadzvedl se opět do polosedu a silně oběma rukama přitiskl máminu mordu k rozkroku.
Držel ji bez ohledu na její přísun kyslíku a šplíchal jí hrdlo lepkavým spermatem, aniž by jen trošku tušil, jestli vůbec polyká. Leona jej držela za hubené boky a čekala s trpělivostí sobě vlastní, než se jí synek procáká hrdlem.

„No konečně, já myslel, že na mě nebudeš stačit,“ hlesl sobec.
„Břetíku…“ snažila se Lea ihned nastartovat konverzaci, aby celou věc vrátila do správných kolejí.
„Ne, teď už ne. Půjdu ven, takže budeme pokračovat až večer, mami. Takhle brzo, to nejde. To bys mě strhala, víš. Hele a udělej něco na tu dobrotu. Jo a vyper mi rifle. Bože, hučí mi v hlavě. Koupilas sirup? Ještě si zapálím,“ nenechal ji promluvit synek.

Pobíhal po bytě a dělal všechno možné, jen aby máti nemusel pohlédnout do očí. Sice si k ní cestičku nechal otevřenou večerním příslibem mrouskání, ale jinak s odlivem spermodávky prozřel a uklidnil se. Oběhl celý byt dvakrát, než se pochlapil, rozloučil a odplachtil do ulice, kde se mohl naparovat před vrstevnicemi.