Kateřina 11 – Intriky

Ve středu dopoledne proběhla debata na téma přiznat – nepřiznat a když přiznat tak třeba hned nebo příště nebo za rok? Nakonec padlo rozhodnutí a odpoledne trochu pozměnili plány. Do Prahy vyrazili Janiným autem všichni společně. Vysadili oba sourozence u jejich domu, popřáli jim dost odvahy, a hlavně dobré pořízení a sami zamířili ke svému bytu.

Jen se Jana rozjela, už ucítila na stehně Patrikovu ruku: „Přiznám se, že jsem se už nemohl dočkat, no a protože zítra zase zmizíš někam až do neděle, radši jsem to zahrál takhle a Kačku jsem přesvědčil, že to bude nejlepší. Potkat se s ní můžu kdykoliv, protože je stejně v Praze, takže s ní o nic nepřijdu, a já se nemůžu dočkat, až ti zase budu stahovat ty tvé kalhotky bez přítomnosti někoho dalšího,“ jeho ruka při těch slovech zajela až k nim.
„Že ti už zase stojí, nenasyto jeden,“ pravou rukou se zběžně přesvědčila Jana a ústy mu vyslala vzdušný polibek.
Cítila příjemné mrazení, ostatně jako pokaždé, když se ocitla s Patrikem sama, nebyla unavená a cítila, že i ta její se hlásí o svou oblíbenou zábavu. Věděla, že tou nejoblíbenější zábavou jsou pro oba společné milovací chvilky. Kateřinu mu v žádném případě nehodlala vyčítat. Cítila, že ať by to byla jakákoliv jiná žena nebo třeba dvě nebo tři, stejně by se vracel k ní, kdykoliv to jen trochu půjde. Sama přesně s tímhle měla letité zkušenosti.
„Jakmile jsi takhle blízko, tak funguje automaticky.“

Za dvě minuty už byli před svým domem. Měli štěstí, místo na parkování ještě našli. Vynosili těch pár věcí z auta a ještě ve výtahu se Patrik snažil prodrat Janě pod kalhotky. Nebránila se. Na chodbě se ještě ovládl, ale jakmile za nimi klaply dveře bytu, na nic už nečekal a hbitě jí zbavil šortek i kalhotek, poklekl před ní, rozhrnul tmavé ochlupení a zabořil mlsný jazyk do pootevřené štěrbinky.
Tiskla si jeho hlavu k sobě a vychutnávala si ten divoký začátek. Bylo jí jasné, že na místě by po tom parném dnu byla sprcha, ale když to nevadilo jemu, tak si s tím hlavu nelámala. Nechala vše na něm.
Vydržel tu hru dost dlouho a přidal i prsty a slyšela jen: „Hmmm, to je úžasný! Nádhera, jak jsi už zase tak rychle mokrá!“ ale nakonec se zvednul, zbavil se svých kalhot, popadl ji, odnesl na ustlanou postel a roztáhl jí kolena, zvedl je a nechal ten svůj parádní klacek zmizet v hlubině její štěrbiny.

„Jo, pojď, pořádně, chci to teď už jen takhle. Žádné hraní!“ pobízela ho.
Trochu ho to překvapilo, protože obvykle chtěla vyzkoušet několik způsobů, ale poslechl. Vydržel dost dlouho, ale Janin orgasmus se nedostavil. Když oba zůstali vedle sebe v polovičním objetí prudce oddychovat, překvapivě ho pochválila: „Jo, tohle přesně jsem potřebovala. Bylo to úžasný!“
„Ale vždyť jsi nebyla úplně?“ udiveně se otázal.
„Někdy je tohle lepší a potřebuju to prostě tak, vždyť už to přeci víš“ zasmála se a prohrábnula mu vlasy. „Jdu si dát sprchu, uklidíme ten binec a vymyslíme, co k večeři.“
„Jdu po tobě a třeba si dáme potom později druhé kolo. Co myslíš?“
„Uvidíme. Teď mám dost,“ usmála se na něho a zmizela v koupelně.

Bylo kolem osmé, když se konečně usadili u televize. Ještě se ani nedohodli, na co se budou dívat a vyrušil je zvonek. Patrik se klátivě odebral ke dveřím, otevřel a dovnitř vpadla paní Horáková: „Máš doma mámu? To je šílený! Musím s ní hned mluvit!“ rychle se zula a padla v obýváku do křesla.
„Co se děje, Evi?“ účastně se vyptávala Jana, které bylo jasné, že to je důsledek přiznání, které pečlivě naplánovali v Černošicích.

„Dej mi prosím tě panáka! Mně snad klepne! Ty taky víš, že ti dva mí pacholci spolu už zase šukají? On jim nestačil ten průser tenkrát a prý se jim to tak nějak semlelo, že už asi rok to zase spolu dělají. Představ si, že měli tu drzost říct mi to. No a prý, že ty o tom víš a tady tvůj Patrik taky a že ten u toho dokonce byl. Je to tak Páťo?“ vzala si z Janiny ruky velkého panáka Metaxy a obrátila ho do sebe. „Dej mi ještě jednoho, prosím. Já to nepřežiju,“ vzápětí do sebe obrátila druhou lampu. „Já už jsem si dala panáka nějakého gruzíňáku doma. Víš, že já to skoro nepiju, ale tohle mě zabije. Oni mě začali přesvědčovat, že na tom není nic špatného, když to nikdo neví a že tady Patrikovi to nevadí, že už je jim dost, aby si dali pozor a že to nijak nepřehání, ale prostě když se jednou za čas potkají, tak je to k sobě nějak přitahuje a že prý je lepší, ať to vím, než aby to nějak skrývali a že ty už to taky víš, Jani a že pro ně máš pochopení a že ta moje Káča stejně miluje Patrika a on ji a jakej je prý úžasnej, že to všechno naprosto chápe a nevadí mu to. No já jsem prostě myslela, že mě ranní mrtvice. Takovýhle kecy! To víš, že jsem jim vynadala a chtěla jsem Břéťu hned poslat domů, vlaky stejně jezdí každou chvíli, ale on, že prý pojede až ráno a že nikam nespěchá a do Olomouce už vůbec a ať se uklidním, že bude všechno oukej a že mě oba mají moc rádi a že to určitě pochopím. Kdo jiný by to prý měl pochopit, když ne já, nota bene, když jim to nemáte za zlé vy dva. No, prostě takový kecy, kecy, kecy v kleci! Zkrátka děs. Já byla v šoku hlavně z Břéti. Co všechno on nakecal! Bože, to snad ani nemůžu říkat,“ zhroutila se po tom zběsilém výlevu do křesla a tiše těkala pohledem z Jany na Patrika a zpět.

Jana jí dolila třetí lampu a sama si také trochu nalila.
„Neboj, Evi, to fakt bude dobrý. Já jsem s tvojí Kačkou o tom mluvila. To víš, po tom, co se jim tenkrát stalo, tak nechtěla žádného kluka ani vidět, akorát když se jednou za čas u vás zastavil Břéťa, tak v něm našla spřízněnou duši a ono je to k sobě připoutalo. No a vloni někdy po jejích osmnáctinách se jim to stalo zas a od té doby v tom občas jedou.
Tady s Páťou se měli rádi už na devítce a ona v tom tak nějak zamrznula a koneckonců, on taky nikdy neměl žádnou jinou holku. Tvůj Břéťa je jeho nejlepší kamarád, takže on to pochopil. To víš, že všichni ví, že se to nesmí, ale nikdo to nikde vytrubovat nebude. Oni vědí, že ty taky ne a že tomu tvýmu bejvalýmu pitomci to taky hned nebudeš telefonovat. Břéťa je náhodou úplně úžasnej kluk. Měl by k tobě jezdit častějc a jestli po prázdninách půjde v Praze na techniku, což mi říkal, že jo, tak si ho vezmi domů. Kačka klidně může být tady u nás. Místo tady je. Aspoň bys měla doma konečně taky nějakýho mužskýho. Pojď dáme ještě tohohle panáka.“

Obě přítelkyně se ještě hodnou chvíli bavily, Patrik se odebral do svého pokoje.
Probíraly vzniklou situaci a další perspektivy „pošahaného života těch mladých“ a lahev Metaxy byla za hodinu prázdná. Eva už měla pořádnou špičku, když se zeptala: „Hele, Jani, a ty si žádnýho mužskýho nehledáš? To jsi fakt tři nebo už čtyři roky bez chlapa? A nebo, nekecej!“ napadla ji myšlenka, které zpočátku nemohla uvěřit, ale po krátkém zaváhání se rozhlédla kolem a zašeptala: „Ty jako s Páťou to, jo?“

Jana neodpověděla, jen na Evu, které svítily oči vzrušením z té představy, jakoby provinile pohlédla zpod sklopených očí, zakroutila hlavou a upila z poslední sklenky.
Bylo jí jasné, že Eva je na rozdíl od ní totálně namazaná, evidentně nadržená a že kdyby tady byl jakýkoliv chlap, tak by ji okamžitě měl v posteli.
Eva pokračovala ve svých úvahách: „Tedy já se ti vlastně ani nedivím. Chlapi jsou neřádi a Páťa je ten nejhodnější kluk a je to pořádnej kus chlapa.“
Odmlčela se, aby si utříbila poněkud rozmazané myšlenky a pak pokračovala: „Vlastně jsi asi udělala to nejlepší, cos mohla udělat. Máš ho tady pěkně doma, on poslouchá a já ti ho vlastně skoro závidím.“

Patrik ten dialog, v němž jasně převládal jediný hlas, který nyní změnil intonaci, celou dobu na pozadí vnímal ze svého pokoje. Změna intonace zbystřila jeho pozornost. Zvedl se, přesunul se do obýváku, postavil se za Janu, položil jí ruce na ramena, usmál se na paní Horákovou a vemlouvavým hlasem se vložil do jejího monologu: „Teto Evo, máma je ta nejbáječnější ženská na celým světě. Tedy kromě vaší Kačky, kterou mám strašně moc rád, protože je prostě úžasná. Já je obě mám moc rád proto, jaké jsou, a teď už vím, že vy už Kačku a Břéťu úplně chápete a nikomu to už nikdy nebudete mít za zlé. Viď mami?“ obrátil se k Janě a vtiskl jí něžný polibek do vlasů.
Nehodlal Evě vymlouvat její názor, protože už si ho vytvořila a po panácích brandy by to ani nešlo. V jeho hlavě převládla myšlenka, že když Eva získá dojem, že on to má s mámou stejně jako její děti spolu, že jí nasměruje tak, aby se k těm svým hříšníkům přidala. Byla pořádně namazaná a v tom stavu vypadala, že je schopná tohle udělat.

Obrátil se k ní, s uspokojením pozoroval, jak užasle ho sledovala a vzala to jako důkaz své domněnky a pokračoval: „Vy jste stejně báječná ženská jako tady moje máma. Já vám nemůžu nic radit, ale řeknu vám jedno. Břéťa by byl nejšťastnější, kdybyste se na ně přestala zlobit a až přijdete domů, tak oba ty své hříšníky hezky obejměte. Oni vás oba mají hrozně moc rádi, což se teda rozhodně nedá říct o jejich tátovi a udělejte si to třeba i tak, jako to máme my tady u nás. Já se snažím mámě se vším pomáhat, protože toho sama má až nad hlavu a je nám spolu dobře, viď mami. Naučila mě vařit, prát, uklízím, aby nemusela dřít na dvě směny, zbylo jí akorát žehlení a částečně to vaření – s tím mi někdy pomáhá.
Nehodlám vám vymlouvat to, co si teď o nás myslíte, protože by to nemělo smysl, ale to není podstatné. Uvidíte, jak by vám bylo všem dobře a vám by vůbec nevadilo, jak to spolu mají. Břéťa o vás tak moc hezky mluvil a nejraději by se vrátil k vám do Prahy. Když jsem mu říkal, jak se snažím mámě se vším pomáhat, tak hned pochopil, že to by mohl taky a kdyby u vás bydlel, tak by určitě pomáhal se vším, co byste chtěla. Má vás moc rád. Mohla byste ho zapřáhnout a měla byste na sebe víc času a míň honění. Přeci nejste ničí služka! Jste nádherná ženská v nejlepších letech a měla byste si najít pořádného mužského. Kačka by mohla být i u nás, viď mami. Břéťa by rád zůstal u vás.“

Paní Horáková na Patrika udiveně pohlédla: „Počkej, Páťo, co mi to tady říkáš? To jako myslíš, že já a Břéťa nebo dokonce Kačka…“ zarazila se a pak zmateně zakoktala: „To jako, jako vy dva? To by přeci nešlo,“ pochybovačně a dost zhrozeně se obrátila na Patrika a pohlédla na Janu, která na sobě nic nedávala znát.
„Teto, my dva s mámou přeci neděláme nic špatného, prostě jsme tady spolu a já mámě se vším pomáhám, protože si to zaslouží a je báječná, ale aspoň by ti dva viděli, že je máte ráda a že jim už nikdy nebudete nic vyčítat. Byla by to od nich taková kompenzace, nebojte!“

Jana se najednou přidala: „Páťa má pravdu, Evi. To víš, že po tobě nechceme, aby to bylo se vším všudy, jak jsi tady teď asi naznačila, co si myslíš o nás a co ti teď taky nebudu vymlouvat nebo vyvracet, protože po těch panácích by to stejně nemělo smysl, ale bylo by fajn, kdyby ti přestalo vadit to, že se Káťa a Břéťa mají tak moc rádi a kdybys jim to dala nějak hezky na vědomí. Nikdo po tobě proboha nechce, abys se k nim přidala, ale ráda bych, abys pochopila, že my na tom jejich vztahu nevidíme ani kousíček něčeho špatného. Je úplně nádherné vidět, jak moc se mají rádi. Jen jim domluv, aby byli na veřejnosti opatrní a doma je nech, ať si dělají, co chtějí. Kdyby Kačka bydlela u nás, tak by neměli tolik příležitostí a Břéťu už by sis zvládla sama ohlídat.“

Ještě chvíli rozebírali to, co se stalo, ujistili se, že nikdo nikde nebude o ničem mluvit a Patrik vyprovodil paní Horákovou kousek cesty. Měl pocit, že Eva je díky jejich náznakům a tlaku úplně nalomená a díky své opičce a nadrženosti, o níž byla také řeč, by se vůbec nezdráhala, kdyby jí Břéťa naznačil zájem.
Dobře slyšel, když se s Janou bavily o tom, jak jim pořádný chlap chybí a chápal, že Jana přitakávala, protože to Eva chtěla slyšet.
Když se s ní loučil, byla úplně naměkko a Patrik ji uzemnil slovy: „Teto, vy jste ta nejbáječnější, a tak krásná ženská a kdyby to nebylo vůči Kačce a Břéťovi tak blbý, když jsou doma, tak bych vás nejradši doprovodil až tam. Docela bych vás Břéťovi záviděl.“
Bylo mu jasné, že se pustil na hodně tenký led, ale také věděl, že teta Eva je silně pod vlivem a že ze všech těch řečí jí jde hlava kolem a že jí fascinuje domněnka, že on a jeho máma jsou milenci, což už jí asi nikdy nepůjde vymluvit a že jim to naprosto zřetelně závidí. „Břéťovi musím hned brnknout, ještě, než Eva dorazí domů,“ pomyslel si.

„Tedy Páťo, ty jsi takovej lichotník, ale tenhle kousek už dojdu sama. Víš co, dej mi aspoň pusu,“ usmála se na něho.
Patrika to překvapilo, ale promptně jí vyhověl, věnoval jí bezvadný polibek a nestydatě jednou rukou stisknul její ňadro a druhou si ji k sobě přitisknul za pěkně oblý zadek.
„Teto, jsi fakt nádherná ženská a kdyby se Káťa směla přestěhovat k nám a Břéťa by byl u tebe, tak bych mu normálně záviděl. Třeba by mi Kačenka dovolila občas se u tebe zastavit,“ zasmál se, mrknul na ní šibalsky a ještě jednou si ji k sobě přitáhl a na důkaz svých slov jí vlepil dokonalý polibek.
Neprotestovala ani náznakem, proto ještě jednou něžně podebral pěkně velké ňadro uvězněné v podprsence. K jeho překvapení neprotestovala ani teď. Patrik měl skoro dojem, že se mu sama natlačila do dlaně, sebral proto odvahu a druhou rukou jí zajel pod letní šaty a pod kalhotkami jí pohladil zadek. Přitiskla se k němu.
„Ty, ona by ti evidentně dovolila, abys jí ošukal rovnou tady na ulici,“ pomyslel si a znovu přiložil polínko do ohně: „Jsi úžasná a Břéťovi nebo jakýmukoliv chlapovi bych tě děsně záviděl. Neměla bys zůstávat sama, je tě škoda. Taková krásná ženská! Já bych snad měl Břéťovi domluvit. To víš, zastavil bych se nejradši sám, ale to by Kačence asi vadilo nebo by se to nesměla dovědět, buď na Břéťu hodná, vždycky ses mu líbila. Kolikrát mi to říkal!“
Bylo mu jasné, že to přehnal, že za normálních okolností by tohle nesměl vyslovit, ale Eva neprotestovala, ani když ruku pod jejími kalhotkami posunul až téměř dolů. Byl si jistý, že je v jejím stavu schopná udělat cokoliv a byl si jistý i tím, že má hlavu plnou představ o něm a o Janě a že všechny ty nepokryté narážky ještě víc podněcují její touhu po nějakém chlapovi a že Břéťa bude za chvíli ten nejbližší objekt.

„Teda ty jsi ale! Radši Kačce neřeknu, co tady děláš a už vůbec ne, co tady říkáš,“ usmála se na něho a obdařila ho zářivým pohledem.
„Radši už běž zpátky, lumpíku nebo se ještě něco stane. Já se jdu udobřit s těma svýma hříšníkama. A moc vám s mámou děkuju. Abys věděl, tak doopravdy budu o všem přemýšlet. Tím myslím to, že by Břéťa mohl bydlet u nás a Kačka u vás.“
Pak se na něho podívala a s potutelným úsměvem dodala: „I o tom, že by ses u mě občas zastavil, ale to by se asi Kačce nelíbilo,“ trochu posmutněle uzavřela debatu.
„Tak nashle, jak jsem řekl, buď na ně hodná a udělejte si ten nejhezčí možný společný večer! Všechno, co jsem teď říkal, jsem fakt myslel úplně vážně a máma určitě taky,“ upřel na ni ten nejupřímnější pohled, jakého byl schopen.

„Páťo, ty jsi takový pokušitel! Já vím, jak to myslíš, ale to by přeci nešlo. Uvidíme, co bude dál. Utíkej za Janou, ať tam není sama,“ její koketní úsměv ho už nepřekvapil.
„Ale, teto, jednak jde vždycky skoro úplně všechno a ty jsi ta nejbáječnější máma a nemysli si. Ono u nás všechno není, jak to vypadá. Prostě ty svý dva hříšníky obejmi, odpusť jim, řekni jim, že jim rozumíš a uvidíš, jak budou hodní a vděční. Všechno jde, když se chce,“ mrknul spiklenecky na Evu, protože chtěl, aby měl eventuelně otevřená vrátka k zapírání, ale zároveň si trochu škodolibě přál, aby přišla domů naladěná k věcem, které ji evidentně až dosud nikdy nenapadly.

Jakmile usoudil, že je z doslechu, okamžitě vytočil Katčino číslo.
„Kačenko, dej to nahlas, něco vám musím říct. A Břéťo, ty si radši sedni. S mojí mámou jsme vaší mámu úplně namazali, to zaprvé. Dorazí k vám do pěti minut. Za druhé, ona si usmyslela, že já s mámou žijeme spolu se vším všudy. My jsme jí to po těch panácích nevyvraceli, protože by to ani nešlo. Má o tom naprosto utkvělou představu. Jenže ona nám to teď závidí, což je to nejdůležitější. Má té představy plnou hlavu. Za třetí, jde se s vámi udobřit, všechno chápe a bude vás objímat a všechno vám dovolí. Když říkám všechno, tak myslím úplně všechno. Je ti to Břéťo jasný? Za čtvrté, klidně dovolí, aby se Kačka aspoň částečně nastěhovala k nám a ty aby ses přestěhoval z Olomouce k vám, Břéťo. A za páté, je to šílený, co teď řeknu, ale je tak naladěná, že když si k ní vlezete do postele, tak vás pak nechá udělat cokoliv a je jen na vás, co s tím provedete. To jsem ti vlastně už, Břéťo, naznačil. Ale rozhodně si s ní napřed dejte ještě aspoň jednoho pořádného panáka.“

„Páťo, ty jsi šílenec, ale jste s mámou super, že jste tohle dokázali. Já se bála, že se snad už nikdy nevrátí,“ ozvala se Katka.
„Tedy, kámo, to jako myslíš, že já a máma a se vším všudy? Neblbni! To by mě zabila, kdybych jen něco naznačil,“ pochybovačně se přihlásil ke slovu Břéťa. „No, i když, Káťa teď promine, za hřích by pořád ještě stála, je to moc pěkná ženská a vždycky se mi líbila a tobě taky. Tvoje máma se nám koneckonců líbila taky.“

„Vy jste, kluci, oba děsní, vy byste ošukali i vlastní mámy,“ pohoršovala se Katka, aby dodržela to, co slíbila Janě. „Ty bys, bráško, něco takovýho fakt udělal?“ nedalo to Kateřině, aby se nezeptala.
„A víš, že asi jo, kdyby to nějak pomohlo nám dvěma?“
„Teda já jsem v šoku, ty jsi fakt děsnej, bráško,“ rozpačitě se smála Kateřina, ale představa ji příjemně nabudila.

„Hele, to záleží jen na tobě a trošku na Kátě, jestli jí to nebude vadit. A vypadá to, že ani ne. Vaše máma je úplně super a když budete vy dva chtít, tak dneska udělá úplně cokoliv a příště už půjde všechno samo a vy budete mít naprostou volnost a ty se můžeš přestěhovat sem, Kačenko moje. Ona by si pak už s vašim tátou poradila a Břéťu by si nechala doma. Jen jí okamžitě přiživte náladu tím panákem a pořádným. Vezměte ji mezi sebe a buďte vděční, že vám jde odpustit. Koukejte ji pěkně pohladit a ostatní přijde samo. Uvidíte!“
„Tak my se s bráškou poradíme a zítra dáme vědět, jak to dopadlo a jestli nepřeháníš. Zatím pa, už ji vidím před domem.“
„Jsi borec, kámo, a šílenej intrikán, ale trochu se toho bojím!“
„To dáš, ona je úžasná, ničeho se neboj! Ona na to bude víceméně čekat, fakt se ničeho neboj, vole. Ona snad ani nic jinýho teď v tuhle chvíli nechce. Myslím, že Kačenka ti ráda pomůže, viď Kačí? Hlavně, Kačenko moje, bráškovi se vším pomoz a všechno bude nadosmrti OK.“
Patrik zavěsil a pomalu došel domů.

O chvíli později se konečně dostali spolu s Janou do postele. Stulila se mu do náručí: „Tedy Páťo, my jsme takoví dva neřádi. Víš, jak jsme Evu zblbli? Co když si něco s Břéťou fakt začne a bude to ostuda? Ale aspoň pochopila, že ti její dva nešťastníci nejsou žádné zrůdy a bude je, když ne podporovat, tak aspoň tolerovat a respektovat.“
„Mami, já těm dvěma zavolal, vysvětlil jsem jim, že ona si Eva o nás myslí, že spolu žijeme se vším všudy, že my jsme ji při tom nechali a že když budou oni dva chtít, tak ona dneska udělá cokoliv včetně toho, že s nimi skončí v jedné posteli, ale že jí musí přikrmit opičku dalším panákem. Protože nám děsně závidí. Vždyť ona neměla chlapa už skoro pět let, jak tady říkala, je beznadějně nadržená a klidně by si to rozdala i se mnou. To jsem na tý ulici pochopil. Hlavně taky nemá takovýho báječnýho tátu, jako máš ty.“

„Páťo, ty jsi horší než já. Já se teď budu bát Evě zavolat. To bude ostuda! Já myslím, že ona do toho nepůjde a bude to jen další průšvih. Hlavně se bude vyptávat na tebe a co s tebou mám a jaký to je.“

„Ostuda ani průšvih nebude. Ona jim jde odpustit, jde je obejmout, a to je to hlavní. Jestli to skončí něčím dalším, to se uvidí, ale nikdo nebude tlačit na pilu. To ti garantuju. Jí chlap tolik chybí a ona těm dvěma fakt závidí a nám jakbysmet, takže bych si spíš tipnul, že aspoň jednou skončí jako my. Nejspíš ještě dneska. A nás jí můžeš vždycky zapřít, protože byla namazaná, něco si nějak vyložila a nemělo v tu chvíli smysl jí cokoliv vymlouvat. A když oni u nich skončí jako my a bude to pokračovat, tak pak už je to jedno. Oni se nám tím pochlubí, já jim to vysvětlil a fakt jsou nažhavení a Eva taky, to mi věř. Ona bude jen ráda, když jí třeba přiznáme nebo potvrdíme, že to máme jako oni. Ale můžeme to i zapírat. Stejně to nebudou mít tak nádherný, jako my, že ne?“

Při těch slovech Janu převrátil na záda, nalehnul na ni a jeho náčiní, které se díky její blízkosti už dokonale napřímilo, hladce vklouznulo do studánky, která se pohostinně rozevřela.
„Tááák, a teď jen pomalu a něžně. Teď si chci vychutnat úplně všechno. Nikam nespěcháme, že ne?“
„To víš, že ne! Je tak nádherně hladká a přes tu košilku cítím ty špuntíčky.“
„Hmmm, asi ji dáme pryč, co myslíš? A abys věděl, Kačence jsem o nás všechno řekla, ale ona to doma neřekne, dokud jí to nedovolíme.“
„Tedy, mami, ty jsi ale! Tys plánovala už v Černosicích, že tetu Evu mezi náš zatáhneš?“ užasle jí pohlédl do očí.
„To snad ani ne, to by byl spíš úkol pro Břéťu. Já ho totiž také tak trošku popíchla, ať se neptá proč, ale že si myslím, že Eva se na ně nakonec zlobit nebude a že když to dobře zaonačí, že se může dočkat pěkného překvapení. Myslím, že si to vyložil přesně tak, jak to teď vypadá, že to i dopadne a že to byl pravý důvod toho, že tak nadšeně souhlasil s tím, že doma všechno přiznají.“

„Já se z tebe picnu. Myslím, že ta košilka je tady fakt navíc a že tě navíc budu muset přivázat a nějak hezky potrestat za to, jaká jsi intrikánka.“
„Ty bys mi něco tak ošklivýho udělal?“ vyzývavě se zcela zřejmým zájmem mu pohlédla do očí.
„To si piš, že jo, a to hned,“ aniž vyklouzl z její pohostinné studánky, natáhl se k šuplíku a vylovil z něj pěkná chromová želízka.
Bez řečí zvedla ruce za hlavu, řetízky zaklaply kolem jejích zápěstí a Patrik je druhým klapnutím připevnil k posteli.