Markův příběh 04 🇨🇿

Ošukat maminku, nebo ne? Toť někdy vskutku těžké rozhodnutí.

Ve víru denních starostí a radostí jsem na Marka pozapomněl a na několik dní jsem jej tak nějak pustil z hlavy. Na naši stránce přibývaly nové povídky a měl jsem co dělat, abych je stačil upravovat a pouštět na sklo. Byla to milá práce a dělal jsem ji rád. Na ICQ jsem s nikým nekomunikoval, jenom jsem si jej zapnul a hodil do lišty. Nebyl čas. Byl jsem rád, když jsem stačil vyřídit denní korespondenci. Na to ICQ jsem se vlastně přihlašoval jenom proto, kdyby se můj mladý přítel ozval. Konečně se objevilo jeho blikání.

Marek: Zdravím s podvečerem. Máš na mě čas a náladu?
Viktor: Čas nemám, ale udělám si ho. Stejně potřebuji přestávku. Tak povídej, co je nového?
Marek: Já jsem udělal zkoušku za 2 a tak to volám mamce a ona, ze super a že bych to měl jet k Ivě oslavit. Tak říkám, že Iva přece nepije a ona: Ale k Ivě přece nejezdíš pit, ne? Děláte tam něco jiného.
Viktor: a koukněme.
Marek: A jako já sem ji na to nic neříkal a mamka: Tak se už nestyď. Jaký to je? Dobrý? Splnilo se co sis přál? Líbí?
Viktor: Takže je to jasný. Teď je na tobě, abys to vzal správně a nějak netrucoval. Aby ses třeba nenasral, že s tebou bylo manipulováno.
Marek: Já se přiznám, že jsem zavěsil. Nevěděl jsem, co na to říci. No, co bys na to řekl ty? Já fakt nevěděl…
Viktor: No já jsem věkem otrlejší, tak bych asi nějak v žertu odpověděl.
Marek: Já jsem neměl slov.
Viktor: Se nedivím.
Marek: A co bys jí tedy řekl ty?
Viktor: Asi bych řekl, že jsem z toho trochu per plex a a poprosil bych, aby mě nepřiváděla do rozpaků. A až si budete volat příště, tak se vymluv, že ti došla baterka v mobilu.
Marek: A naši mi mají v deset volat, že kvůli té zkoušce mi taťka chce pogratulovat.
Viktor: Neboj, taťka je zcela mimo tuhle rozkošnou hru.
Marek: To jo, ale mamka by se zase mohla ptát.
Viktor: Mimochodem, i já gratuluji. Je vidět, že ti sex svědčí.
Marek: Díky.
Marek: My o vlku, mamka na drátě. Tak já se potom ozvu.
Viktor: jj

*******************************************************************
Shodil jsem Markovo okno do lišty, však on zabliká, až bude zase volný. Mezitím jsem pokračoval v psaní nové povídky. Moc mi to nešlo, nějak mi vynechávala inspirace. Co jsem napsal, nemělo šťávu a nechtěl jsem si dělat na stránce ostudu. Už delší dobu jsem si všímal, že komentářů k mým povídkám je málo a bral jsem to jako projev čtenářské nespokojenosti s mým psaním. Měl jsem rozepsaný seriál, ale vyložený nezájem čtenářů mi bral chuť psát se vůbec s nějakým pokračováním. Uplynulo asi 20 minut, než mě Markovo blikání vytrhlo z chmurných myšlenek.
********************************************************************

Marek: Jsem tu. Tak mamku znám dobře. Taťka se mnou chvilku mluvil a pak šel pryč a mamka že proč jsem zavěsil, tak jsem řekl, že mi vypadla baterka a ona: A co tedy ta Iva? Dobrý? A já jsem řekl, že jo. Mamka že to je fajn a že se už za to nemám stydět. A ptala se, jestli ji řeknu detaily.
Viktor: Dobrý, vypadá to, že jsi to zvládl. a vyzvídala dál?
Marek: jo.
Viktor: Myslel jsem si to.
Marek: A jako já už jsem zahodil stud a říkal jsem si, že třeba sama bude v rozpacích, ale nebyla. Mám ti psát, na co se ptala?
Viktor: Klidně.
Marek: Prý: Umí ti Iva udělat dobře? Já že jo. A ona: A co kouření? Příjemný? Já na to, že moc a že se mi to líbí. A mamka: A stříkáš na ni? Ona to má ráda. A já, že jo, že stříkám a hodně, že se na ní šetřím. A mamka, ze to je fajn.
Viktor: Mě něco napadlo, ale raději pomlčím.
Marek: A co?
Viktor: No to jsem si myslel, že budeš naléhat. Měl jsem raději mlčet.
Marek: Hele já ti píšu na rovinu dost osobní věci a chci jedinou věc: Slyšet tvůj upřímný názor. Takže povídej. Stejně by mě zajímalo, co si o tom rozhovoru myslíš a jestli sem neřekl moc.
Viktor: To není názor, ale spekulace. Takový blbý nápad.
Marek: Sem s ním. A pak napiš prosím názor na tenhle rozhovor.
Viktor: Byla jedna hodná máma. Měla hodného syna. A hodného manžela. Jenže tatík utrpěl úraz a to jej silně sexuálně omezilo. Jedinej mužskej po ruce byl syn. Ale byl nezkušený a také citlivý, takže to jej vylučovalo.
Marek: Jo chápu, kam míříš, ale je tu jeden problém. Iva se mi vždycky líbila. Mamka nikdy.
Viktor: Jsi šokovanej, z mých úchylných představ? Nemám raději skončit?
Marek: Nejsem. A teď mi řekni, co říkáš na ten rozhovor? Nebyl sem moc upřímný? Neodpovídal jsem špatně?
Viktor: Odpovídal jsi naprosto správně, jinak to ani nešlo.
Marek: I s tím stříkáním? To jsem dlouho váhal.
Viktor: Tady to taky jinak nešlo.
Marek: A fakt jsem to tedy nepřehnal, že jsem jí řekl, že na Ivu i stříkám?
Viktor: To víš, že ne, ona to chtěla slyšet.
Marek: Kdyby se mnou mamka nechtěla spát, tak proč by se na tohle ptala?
Viktor: Se obávám, že mamka by si taky dala ráda říci.
Marek: No a kdyby to tak nebylo, tak ten důvod by mohl být jaký?
Viktor: Mám takovou představu, že se možná budeš muset přemoci. Ten důvod se jasně rýsuje.
Marek: Dobře, ale nic jiného tě nenapadá než tenhle? Je to jediná varianta?
Viktor: Človíčku, já nevím. Však jsem ti psal, že je to jen spekulace. Další vysvětlení by mohlo být, že je tvoje mamka milující a přejícná.
Marek: A co kdyby přece jenom chtěla?
Viktor: Tak to by asi šlo jenom ve trojce, protože jinak by se ti možná z nervozity ani nepostavil.
Marek: A teď pravdu – jak dlouho už máš tuhle teorii v hlavě? Teprve dneska, nebo už dýl?
Viktor: Už asi tak 4 dny.
Marek: Sakra. A proč to neřekneš hned? Fakt chci, aby si mi říkal všechno. Víš, že na tvoje rady dám, ale nechci, abys mi to říkal až ve chvíli, kdy myslíš, ze se to hodí. Prostě to řekni rovnou, ano?
Viktor: Nechtěl jsem tě šokovat. Bylo to příliš absurdní.
Marek: A je pořád, ne?
Viktor: jj . Ale třeba to tak není a vyšlo to z toho, že sestry mají velmi dobré vztahy.
Marek: Co bys dělal v mé situaci? Myslím, když po mě mamka vyjede?
Viktor: Totéž, co nakonec uděláš ty. Podvolil bych se.
Marek: Ježíši, mě by nikdy nenapadlo, ze tohle budu řešit. Co když se mi nepostaví?
Viktor: Neboj, to je věc ženské. Která si ho nepostaví, ta si ho nezaslouží.
Marek: Ježíš…
Viktor: Neplaš se, třeba to je jen blbost a mýlím se.
Marek: Si to neumím představit, že mi ho mamka staví.. A co kdyby to zkusila a já odmítl? To by asi bylo vůči ní pěkně blbý, ne?
Viktor: Jak říkám, stahujeme medvěda, který ještě běhá po lese.
Marek: Ale napadají mě k tomu dvě věci. Můžu je napsat, nebo už tě tohle téma sere?
Viktor: Klídek, nesere.
Marek: 1. Jestli se mnou Iva šuká, abych byl víc nakloněn šukání s mamkou, mohla by toho nechat. 2. Jestli ji na to ukecala mamka, tak si vlastně užívám díky mamce a měl bych se jí za to nějak odvděčit.
Viktor: 1. Iva s tebou šuká, protože to má ráda a protože to je pro ni poměrně jednoduché 2. Pokud to mamka nebude vyloženě chtít, dělej mrtvého brouka.
Marek: A když po mě natvrdo vyjede, tak ji nesmím odmítnout?
Viktor: No, nesmíš – tak bych to nebral. Ale neboj se, už nejsi žádný blbec co neví, co je to ženská. Nějak to zvládneš.
Marek: Tak jinak. Když po mě mamka vyjede a já řeknu ne, co myslíš, ze se stane?
Viktor: Že tě bude velmi jemně „přemlouvat“ a nakonec se jí to podaří.
Marek: Tak to mě neznáš, jaký sem. Když se rozhodnu pro něco, těžko je mě ukecat.
Viktor: Tak to neřeš a nech to osudu. Ono to nějak dopadne
Marek: Jako já bych to třeba i jednou nějak zvládl, ale ne často. A pochybuji, ze by stačilo jednou a naposled.
Viktor: Těžko odhadovat předem. Domluvíte se, pojedeš s Ivou a uvidíme, co z toho bude.
Viktor: Tedy řeknu ti, že lítáš v pěkných duševních zmatcích, ale jsem rád, že jsem ti mohl pomoci trochu tě vyprofilovat a z jedněch duševních zmatků tě zatáhnout do jiných, ale doufám příjemnějších a radostnějších.
Marek: Už vím, co udělám, kdyby to mamka chtěla.
Viktor: ??????
Marek: Řeknu, že ji, že jo, ale jen ve trojce s Ivou. S tou mi stojí, i když je oblečená, natož svlečená. Tak to snad zvládnu. Že bych jí cucal bradavky a při tom šukal mamku.
Viktor: Hergot, já tě nepoznávám. To je fakt originální řešení. Při tom z tebe spadne ostych a ta absurdita situace se tak nějak vytratí.
Marek: Jako já si fakt říkám, že to je tak neuvěřitelné, že se mi to snad zdá. Jestli je peklo, tak za tohle v něm shořím.
Viktor: Na tohle neumím odpovědět. Věřím v Boha a doufám, že až před ním jednou stanu, že své skutky obhájím. Jak zpívá Bobek v jedné písničce: Bůh mě má rád… má k tomu pramálo důvodů, ale má mě rád.
Marek: Taky doufám. Akorát si říkám, co bude, až Iva odjede a já zůstanu doma bez ní a mamka bude třeba chtít.
Viktor: To už budou ledy prolomené a půjde ti to.
Marek: Mě ale mamka fakt nevzrušuje ani trošku.
Viktor: To budou asi spíš výčitky svědomí, že bys dělal něco, co není správné. To skutečně značně deprimuje.
Marek: No právě…
Viktor: Já šukal jednomu kamarádovi ženu. Byl to dobrý chlap a já měl strašné výčitky. A po dlouhé době, když už umřel, jsem se dověděl, že o tom věděl. Dokonce mi tu svoji ženskou tak nějak sám dohodil, protože věděl, že jí to chybí a sám nemohl. Z čehož vyplývá, že někdy nejsou výčitky na místě.
Marek: Spíš mi řekni, jak bych ho tedy měl udržet nahoře bez Ivy, kdyby tohle byla pravda? Lepší připravit se na cokoliv, než pak nevědět, co dělat.
Viktor: Na to je dobrá rada drahá. U mne je to vždy jen psychická záležitost a jak se rozplynou obavy, je to v pořádku. A taky u mě hrají roli léta.
Marek: Kdyby se mi s mamkou nepostavil, to by byl trapas jak sviňa a vůči ní pěkně hnusné. Protože bych ji nechtěl zklamat. Aby ji nemrzelo, že s Ivou se mi postaví a s ní ne.
Viktor: Neměj péči, ona na rozdíl od tebe je zkušená a jistě se jí to nestalo poprvé, takže určitě umí „křísit nebožtíka“. Aby ses třeba nedivil, že mamka bude stejná dračice, jako její sestra.
Marek: Iva je prostě nádherná.
Viktor: Máma taky, akorát to nevidíš, protože na ni máš jiné „brýle“.
Marek: Zítra jedu zase k Ivě a budu tam do neděle. Budeme sami dva v baráku. Tak mi volala, že se těší, jak ji ošukám v kuchyni.
Viktor: Vida špecialistku. Na lince se dobře šuká, pokud má správnou výšku. Stůl se snadno a dost rychle rozvrže. Ženská je ten nejlepší Boží vynález. Takže tě čeká prima dobíjení baterek. Nebo to bude vybíjení?
Viktor: Tak Máro, já budu končit pro dnešek. Vzbudil se mi pes a kňučí u dveří. Je naprogramovanej na půlnoc. Takže přeji dobrou noc a přes víkend si dávejte, co se do ní vejde.
Marek: Díky, udělám co budu moci. Páček a dobrou noc.

Vypnul jsem PC a vyrazil se svým kokršpanělem kolem bloku. Snažil jsem se v té teplé noci promyslet zápletku svoji poslední povídky a pak mě napadlo, že Markův příběh se taky docela pěkně rozjíždí. Sám jsem byl zvědav, zda a za jak dlouho, zaběhne  do mnou předpokládaných kolejí.