MCBP 01

MCBP – co vám budu povídat, tuhle zkratku každý zná – máma, co bych píchal. Jednu takovou znám, je to máma mého nejlepšího kámoše Petra. Jmenuje se Hanka a je fakt hezká. Měla Petra ve svých šestnácti a věkově nám není tak vzdálená, jak by se zdálo. Od malička jsem u nich byl víc než doma a jak jsme s Petrem vyrůstali, brali jsme ji spíš jako starší kamarádku. Oba jsme do ní byli samozřejmě zamilovaní, a pokud vám přijde, že v případě Petra to není normální, tak vám to nebudu brát. My prostě víme, jak to je. Hanka se k nám nechovala jako k puberťákům, kterými jsme samozřejmě byli, ale brala nás jako rovnocenné partnery. Sdíleli jsme s ní své první lásky, pomáhala nám, když jsme měli trable ve škole, věděla o nás úplně všechno. Sdílela s námi naše tajemství, která jsme jí šeptem prozradili a nikdy nezradila naši důvěru. Jednou nás nachytala při onanování a místo toho, aby spustila nekonečný proud výčitek jako jiné mámy, nám vysvětlila, že to je normální a nemáme se za co stydět. Je pravda, že když nás potom načapala, jak si to děláme s jejími kalhotkami, nebyla úplně nadšená, ale potom si z nás kvůli tomu ještě dlouho dělala legraci. 

Jak bych vám Hanku popsal? Štíhlá tmavovláska, vždycky usměvavá, občas ztřeštěná a hlavně neskutečně pěkná. Stačilo, aby na nás mrkla a my jsme se mohli přetrhnout, abychom jí splnili každé přání. Byla hlavním objektem našich puberťáckých představ, toužili jsme po ní a při onanování jsme mysleli jenom na ni.  Petr se za to nejdřív styděl, ale potom už to bylo jedno. Věděli jsme o sobě úplně všechno a tohle bylo naše společné tajemství. Záviděl jsem mu, že s ní může být pořád, zatímco já jsem se přece jenom musel chodit domů aspoň vyspat. Asi už jste pochopili, že mé rodinné zázemí nebylo úplně ideální, spíše naopak. Dalo by se říct, že u nás doma panovala italská domácnost, rodiče se neustále hádali a usmiřovali a ve vzácných chvílích, kdy byl doma klid, jsem byl stejně neustále ve střehu, protože situace se mohla vmžiku změnit. Raději jsem proto trávil čas s Petrem a doma se objevoval jenom střídmě. Rodičům to bylo jedno, byl jsem pro ně jenom zátěží.

Abych se ale vrátil k Hance. Určitě věděla, co k ní cítíme, nikdy to ale nedala najevo. Občas jenom mávla rukou nad našimi pubertálními narážkami, ale nakonec se s námi společně zasmála, když jsme na ni dělali nešťastné obličeje. Mezi starými fotkami jsme našli pár, na kterých byla v našem věku. Hezká, tmavovlasá holka s dlouhými vlasy, v gymnastickém trikotu. Když jsme se jí jednou zeptali, proč s gymnastikou skončila, tak jenom pokrčila rameny a kývla směrem k Petrovi. „Oslíci,“ oslovila nás s nadhledem, „s miminem se tohle dělat nedá. A stejně už jsem měla na gymnastku moc velká prsa, trenérka to pořád řešila.“

Trenérka nebyla jediná, kdo její prsa řešil. Neustále jsme se s Petrem dohadovali, jak velká vlastně jsou. Neměli jsme s tím žádné zkušenosti a tak jsme se nedokázali dohodnout, jestli má trojky nebo čtyřky. Alespoň v tom jsme se shodli, dvojky byly jasně nesmysl a pětky už zase extrém.  Časem jsme nevydrželi a zkusili se jí na to zeptat. „Vy teda máte nápady,“ povzdechla si. „To vás nenapadlo podívat se na velikost podprsenky? Kalhotky máte  v ruce pořád, ale tohle vás nenapadne,“ zasmála se. „Jo a jsou to čtyřky,“ dodala, když uviděla naše protáhlé obličeje.

Jak jsme dospívali, mysleli jsme samozřejmě i na holky v našem věku, ale proti Hance neměly šanci. Byla pro nás prostě dokonalá a žádná ze spolužaček se jí nemohla rovnat.

„Neuvěříš mi, co se včera stalo,“ vyhrkl na mě Petr pár dnů po oslavě svých osmnáctých narozenin. Dělí nás od sebe jen pár dnů, a tak je slavíme vždycky spolu. „Máma přišla večer z nějaké párty dost společensky unavená. Takhle jsem jí ještě neviděl, vůbec nevnímala, co se děje okolo, ani netušila, že jsem ještě vzhůru. Když se začala  svlíkat, myslel jsem, že si mě všimne, ale klidně pokračovala. Sundala si i podprsenku…“ mrkl na mě významně.
Nevěřícně jsem se na něj podíval. „To si děláš prdel. Vážně ti ukázala kozy?“
„Hmmm,“ zrudl v obličeji.
„A co bylo dál?“ vyzvídal jsem netrpělivě.  „Sundala si i kalhotky?“
„Pak jsem to posral. Chtěl jsem si vyhonit péro a všimla si mě,“ povzdechl si. 
„Škoda,“ politoval jsem ho.

V rozhovoru nás vyrušila Hanka, která se  vrátila domů. Přes veškerou snahu mi oči pořád sklouzávaly k úžlabině mezi ňadry. Fantazie mi pracovala naplno, netrvalo dlouho a všimla si toho. Vyčítavě se otočila k Petrovi, který bázlivě schoval hlavu mezi ramena. „To musíš všechno vyžvanit?“ vytkla mu, zatímco já se pořád nedokázal zbavit svůdné představy jejího poprsí. „Měli byste mít už trochu rozum,“ zavrtěla hlavou. „Doufám, že se ti pochlubil i  s tím, co přitom prováděl.“

Petr vzápětí zrudl jak pivoňka. Ani nevím proč, ale najednou mi ho přišlo líto a zastal jsem se ho.
„Ty z toho naděláš… dobře víš, že si mrskáme péra skoro pořád a ještě nás provokuješ… Pak se nemůžeš divit, když to takhle dopadne,“ vyhrkl jsem.  
„Já vás provokuju?“ ohradila se. „Nemůžu za to, že mě pořád očumujete.“
„Včera to nebylo provokování?“ zapojil se náhle do rozhovoru Petr.
„Včera jsem to přehnala s vínem, nevěděla jsem o sobě.“
„Jenže já o to přišel,“ povzdechl jsem si.

Hanka si nervózně pohrávala s řetízkem, potom najednou vybuchla. „Myslíte vůbec na něco jinýho?“ sršely jí z očí blesky. „Jestli vám to udělá radost, tak se před vámi klidně svleču, ať se můžete třeba uhonit k smrti,“ vyjekla.

Vytřeštěně jsme sledovali, jak si vzteky roztřesenými prsty rozepíná košili, dokud na nás nevykoukla bílá podprsenka. Nedokázal jsem odtrhnout pohled z jejích ňader uvězněných v pevných košíčcích. Nepatrně zaváhala, ale potom nechala sklouznout vykasanou košili z ramen a odhodila spadlé vlasy na záda. S křečovitě staženými rty rozepnula podprsenku, dlaněmi si přidržela košíčky na ňadrech a podívala se na nás. „Můžete to brát jako dárek k narozeninám,“ ušklíbla se, když spustila ruce podél těla a uvolněná ňadra se jí rozlila po hrudi.

Všiml jsem si jejích naběhlých bradavek a mimoděk mě napadlo, že by mohla být stejně vzrušená jako my. Jenomže to už Hanka pokračovala ve svém amatérském striptýzu. Pomalu ze sebe stahovala kalhotky a my vytřeštili oči na upravenou houštinku pubického ochlupení, kterým prosvítaly stydké pysky. Najednou před námi stála úplně nahá. Založila si roce v bok a z patra na nás pohlédla. „Teď se předveďte vy,“ řekla uštěpačně. „Nebo se snad stydíte?“ zacukaly jí posměšně koutky úst. Zaraženě jsme se na sebe s Petrem podívali, tohle ani jeden z nás nečekal. „Zapomněla jsem, že jste ještě malí kluci,“ sehnula se pro zmuchlané kalhotky.

„Počkej,“ zastavil jsem ji, když mi došlo, že by tímhle mohlo všechno skončit. Horečnatě jsem ze sebe strhal oblečení, dokud jsem před ní nestál nahý. Stydlivě jsem zakryl trčící ocas a sklopil zrak k zemi.

Hanka ke mě přistoupila a zajela rukou do mých vlasů. „Jen se pochlub,“ kývla k mému rozkroku. Roztřeseně jsem odkryl naběhlý úd. „Vidíš, že to jde,“ pochválila mě a otočila se k Petrovi. A ty se mi nepředvedeš?“ zeptala se ho. Zrudlý studem se začal svlékat. Vlastně jsem se mu nedivil, Hanka byla jeho máma a ztopořený penis prokazoval jeho vzrušení.

Stáli jsme před ní nazí s trčícími ocasy a najednou nevěděli, co dál. „Tak mi ukažte, jak si to děláte,“ pobídla nás pobaveně, když viděla naše zaražené obličeje. Posadila se na roh křesla a pozorně sledovala, jak začínáme onanovat. Rukou si přitom nervózně pohrávala s řetízkem spadajícím mezi ňadra. Nakonec ho nechala vyklouznout z prstů a s potlačovaným zasténáním obkroužila bříškem prstu naběhlou bradavku. Pomalu sjížděla dlaní po nahé kůži, dokud se nezastavila v hustém pubickém ochlupení. „Nebudete o tom nikde mluvit,“ upozornila nás, když povolila sevření stehen a pronikla do sebe prsty.

Tohle bylo něco jiného než porno. Hanka, po které jsme už léta toužili, se před námi bezostyšně uspokojovala, zatímco  my proháněli ztopořené ocasy s pohledem upřeným na její přirození. Jak čas ubíhal, Petr vedle mě hekal stále hlasitěji v předzvěsti výstřiku. „Udělej se na mě,“ všimla si toho Hanka a nabídla mu svá plná ňadra. Dovrávoral k ní na poslední chvíli a naposledy přetáhl kůžičku. Potom s úlevným výkřikem zkropil nastavené poprsí sprškou teplého semene, které si volnou rukou rozmazávala po nahé kůži.

Teď už toho začínalo být dost i na mě. Přistoupil jsem k nim a rychle se dohonil. Stačilo párkrát zakmitat rukou, abych vykřikl blahem. Prvním chuchvalcem semene jsem zasáhl Hančinu tvář. Zvědavě olizovala ze rtů stékající sperma, kterým jsem ji pocákal a horečnatě pracovala na svém uspokojení s rukou zabořenou v kundě.

„Skoro jsem zapomněla, jak to chutná,“ přiznala bezprostředně Hanka, když bylo po všem. Potom se ale vzpamatovala a rychle si otřela tvář papírovým kapesníkem. „To by pro dnešek stačilo,“ upozornila nás.

Zatímco se sklonila pro odhozenou podprsenku, očarovaně jsme zírali na  prověšená ňadra. „Už toho nechte. Měli byste si najít konečně nějaký holky a mě nechat na pokoji,“ povzdechla si při  zapínání podprsenky.
„Jak to vlastně dopadlo s těma holkama z druháku?“ vzpomněla si po chvíli na náš nedávný rozhovor.
„Zatím nijak,“ přiznal jsem. „Nebyl vhodný okamžik,“ bránil jsem se, když se pochybovačně ušklíbla.
„Jen aby ten vhodný okamžik vůbec někdy byl,“ ušklíbla se.

Pořád jsem musel myslet na její předešlá slova. „To by pro dnešek stačilo.“  Co tím myslela, copak bude nějaké příště? Neodvažoval jsem se jí však zeptat. Vyřešila to sama, když nám po chvíli řekla, že jestli chceme pokračování, tak jedině, když holky pozveme na rande.

Když jsem odcházel, zarazil jsem se na schodech. „MCBP,“ proběhlo mi hlavou. „Přesně to je Hanka,“ usmál jsem se sám pro sebe. „Máma, co bych píchal.“

Občas se nápad na povídku zjeví tam, kde by to nikdo nečekal. Během dlouhé rekonvalescence jsem z nudy sledoval seriál Gilmorova děvčata a musím přiznat, že osoba Lorelai Gilmorové se mi neskutečně líbila. Vlastně se mi líbila i představitelka její dcery, ale tu si schovám do nějaké jiné povídky. V každém případě jsem se rozhodl ji využít pro tenhle seriál. Na Vaše námitky dopředu odpovídám:. Ano, tenhle příběh je jednoduchý, až naivní. Ano, je tam zase můj oblíbený incest. Ano, děj není nijak složitý a dá se předvídat.  Ale mě to psaní neskutečně bavilo. A ruku na srdce, kdo z nás v pubertě netoužil prožít podobný příběh?