Na ostrově

Prudký déšť bičoval palubu, blesk stíhal blesk a obrovské vlny si pohrávaly s korábem jako s hračkou. Poté, co vítr zlomil hlavní stěžeň, věděl kapitán, že je s lodí amen. Vyděšení cestující se choulili ve svých kajutách, zatímco posádka se snažila neovladatelnou loď usměrňovat alespoň tak, aby se nepřevrátila. Bylo to vysilující.

Koráb se prudce kymácel, kapitán už dávno ztratil pojem o poloze a nadával dávnému mořeplavci, kterého napadlo nazvat tento oceán Tichým.
„Dobrý bože… spas naše duše!“ vykřikl kormidelník, když spatřil obrovskou vlnu, která je zprava začala zvedat.
Tentokrát už se koráb nepodařilo udržet a loď šla na bok a následně ke dnu.
Kdo mohl, vyskočil do moře, aby oddálil svou smrt v potápějící se lodi. Na rozbouřené hladině stejně neměl nikdo šanci se udržet dlouho…

***

Helena Crussoé otevřela oči a seznala, že žije a leží na písčité pláži neznámé pevniny. Prudce si sedla a rozhlédla se okolo.
Kam oko dohlédlo byla jen pláž a trosky lodi donesené sem vlnami. Slunce svítilo na modré obloze bez mráčku a byla to přímo idyla, nebýt té hrůzyplné noci a ztroskotání. Vůbec si nedokázala vzpomenout, jak se dostala z kajuty ven, ani jak se v rozbouřeném moři mohla udržet a dosáhnout pobřeží.
Co však bylo zvláštní, že nikde neviděla ani živáčka, ba ani mrtvé tělo. Jen ona jediná to přežila?
Potlačila chuť plakat, vstala a vydala se po břehu zjistit, co se stalo a kde je.

***

Lodník Charles Robinson se udržel v moři na velkém kusu dřeva, jehož se pevně držel a posléze se mu podařilo na něj i vylézt.
Proud ho pak nesl pryč, až skončil na břehu neznámé pevniny, nejspíš ostrova. Nevyznal se sice příliš v navigaci, ale alespoň přibližně tušil, kde se nacházeli v době, kdy je zastihla ta strašná bouře.
Před týdnem kotvili na Tahiti a pak pluli směr severovýchod. Určitě ztroskotal na prázdném ostrově v širých pustinách Pacifiku. Musí hned nalézt zdroj vody, jinak tu zahyne. Bujná vegetace na konci pláže ho ujistila, že nějaká vody by tu měla být.
Vstal a rozběhl se mezi palmy a vysoké kapradiny.

***

Kuchař Jacques Friday byl už starý muž a tohle měla být jeho poslední plavba. Že to bude i jeho poslední cesta, kdy zemře na neznámém ostrově, si však nemyslel. I on si nepamatoval, jak se živ a zdráv dostal až sem, ale hned začal zkoumat své okolí, co by se kde dalo upotřebit pro přežití.
Bylo mu jasné, že tu nějaký čas, možná až do konce svých dnů, pobude jako trosečník.

***

Helena náhle spatřila potůček vody vytékající z pralesa a vlévající se do moře. Zajásala a opatrně rozhrnula vegetaci a vstoupila do pralesa. Bála se divé zvěře, ale les byl naplněn jen zpěvem roztodivného ptactva. Potok se náhle změnil v jakési jezírko s krásně čistou vodou, že se svlékla donaha a začala koupat a jásavě dovádět v chladivé vodě. Potřebovala uvolnit emoce.

***

Charles Robinson kráčel po kraji pralesa, který nebyl neprostupný, ale hlouběji do vnitrozemí se zatím neodvažoval. Zkoumal rostliny a hledal něco k snědku. Náhle zaslechl jakési výskání. To bylo podivné! Znělo to jako ženský smích… a zase… chichotání a pištění.
Šel po hlase a pak, skryt porostem, ji spatřil.

V malém jezírku se koupala nahá dívka! Byla mladá a hezká. Vnady měla tak akorát, klín jí zakrýval hustý porost černých chloupků a pak Charles seznal, že ji zná! Ano, to je jedna z cestujících na lodi. Nikdy s ní nemluvil, ale při procházkách po palubě si jí všiml. V šatech jí to slušelo, ale tohle bylo ještě lepší.
Uvolnil si z kalhot ocas a rychlými pohyby ho dostal do pevné erekce a pak si ho honil, pohled upřený na objekt svého zájmu, až vydechl a výstřik semene zkropil temně zelený list kapradiny.

Byl to tlumený výdech, ale ne natolik, aby ho dívka neslyšela. Vykřikla úlekem, hmátla po šatech a skryla se za palmou.
„Kdo je tam?“ křikla bázlivě.
„Promiňte, prosím… jsem Charles Robinson, lodník. Ztroskotal jsem tady… tak jako vy,“ odpověděl Charles a dívčina hlava vykoukla zpoza palmy.
„Vylezte ven!“ křikla a mladík vystoupil z křoví a aby dal najevo své úmysly, začal se ráchat ve vodě a žíznivě se i napil.

Helena se upokojila a byla ráda, že tu není sama. Možná se zachránilo i více lidí.
Rychle se strojila a zeptala se na to, ale Charles odvětil, že on zatím nikoho nepotkal.
„Helena Crussoé,“ přišla pak k němu a podala mu ruku a Charles jí potřásl.
„Těší mě, slečno.“

Ukázalo se, že jsou oba skoro stejně staří. Heleně bylo čerstvě devatenáct a Charlesovi jedenadvacet. Dívka plula s rodiči z Austrálie do Ameriky, kde měl otec nějaké obchodní zájmy a Charles byl už několik let lodníkem na různých korábech, vyjma válečného námořnictva Jejího Veličenstva, kam by chtěl moc rád, ale jeho chudý původ mu tam neumožňoval vstoupit.

Druhého dne se dvojice trosečníků setkala se starým kuchařem a tím se počet přeživším definitivně uzavřel na čísle tři. Další věc, kterou si ujasnili, bylo, že skutečně skončili na malém neobydleném ostrůvku uprostřed Pacifiku.

***

Další dny trojice strávila na pláži, kde posbírala všechny upotřebitelné trosky vyplavené na břeh. Jacques Friday se stal nejmenovaným velitelem a rozhodoval o dalším postupu. Znal tropickou vegetaci a věděl, co se dá jíst a co je naopak jedovaté.
Z klacků a palmových listů si zhotovili jakousi chýši, protože období dešťů bylo doslova za dveřmi.
Také, o nějaký ten týden později, se dočkali i získání ohně z bleskem zasaženého a hořícího stromu. Byli na to připraveni a oheň pak udržovali připraveným suchým dřevem.

Jacques s Charlesem ulovili i pár ptáků, takže měli konečně i nějakou tu pečínku a plánovali co a jak dál.

***

Heleně neušlo, že se muži na ni pohlíží nejen jako na člena skupiny trosečníků, ale také jako na ženu. Už párkrát nechtěně zahlédla oba muže při sebeukájení, jak potřebovali uvolnit přetlak. V tom je chápala, ale zároveň se i trochu děsila, co až je to přestane bavit, když tu mají živou ženu se vším tím… ústrojím, které mužům přináší potěšení.

Helena pannou nebyla. O to se postaral již v Austrálií syn jejich souseda, třicetiletý Edgar, kterému trochu napomohla lehkým sváděním, aby se jí pak při nejbližší příležitosti zmocnil a udělal z ní ženu. Vykonal to rázně, ale i něžně, takže spolu lehávali dál a často, než Austrálii opustili.
Vzpomínala na ty chvíle, kdy se ji Edgar zmocnil, třeba ve vedlejším pokoji, kdy se rodiče sešli k čaji, zatímco on ji přirazil ke zdi, vykasal šaty a rychlými pohyby sebe i ji přivedl na hranici rozkoše.
Jindy ji zas divoce miloval na seně ve stáji, kde poskytl masáž i jejím prsům, na které byla citlivá a opět ji celou přivedl k nevýslovné slasti. Údem jí poskytl krásná vyvrcholení a i jazykem uměl prováděl nečekaně příjemné věci…

„Na co myslíš?“ vyrušil ji z příjemných vzpomínek Charles.
„Na nic,“ broukla, ale pak se na mladíka usmála.
Charles byl celkem hezký a koneckonců, nikdo jiný tu nebyl, ale přece jenom zatím neměla potřebu s někým souložit.

Zato Charles měl semeno až v hlavě a přes usilovné honění potřeboval i zasunout. Zatím si ale na dívku netroufl. Mohl by si ji sice vzít proti její vůli, tady by se pomoci nedočkala, ale neměl to v povaze a dvořit se jí považoval za současných podmínek za hloupé. Předpokládal, že dívka mu sama naznačí, až zatouží po mužském objetí.

***

„Dnes jdeme pro ananas,“ připomněl jí plán, kdy museli dojít až na západní cíp ostrova, kde se nacházelo pár ananasovníků.

Když se dali do sklizně, Charles k ní náhle zezadu přistoupil, přitiskl se k ní a objal jí přes prsa.
„Co děláš?!“ ulekla se, ale zároveň jí dlaně na prsou zas až tak nevadily. Tělem jí totiž projel příjemný pocit a v klíně cítila mravenčení.
„Heleno, já tě… moc chci… opravdu tě miluju a chci,“ drmolil vzrušeně Charles a tiskl se k ní víc a víc.

Dívka taky cítila, že to chce, jen chuť nějak nedokázala přetlačit odpor a dál se mu snažila vysmeknout z objetí. Když padli na zem a ona se ocitla pod jeho tělem, rezignovala. Pochopila, že se mu neubrání a raději si to také užije.
„Jsi pořádnej chlap… ano… pomiluj mě,“ řekla a rukou mu sjela mezi nohy a sevřela tvrdý ocas.
Charles byl tou změnou překvapen a hned jí jel pod šaty, které začal vyhrnovat.
„Počkej… já sama,“ naznačila mu Helena, že se raději svlékne, a tak si i on stáhl košili a kalhoty.

Když už ji měl ve svém objetí, mohl jí polaskat a líbat prsa. Měla je krásně pevná s velkými tvrdými bradavkami.
Pocumlal je mezi rty a Helena vzdychala a hladila ho ve vlasech. Pak jí pomalu sjížděl hlavou do klína. V zarostlém hnízdě byla rozevřená štěrbina s vystupujícími plátky závojíčků. Charles je hned začal lízat a Helena sténala a zmítala tělem v návalech slasti, jak laskal ta dlouho nepomilovaná místa. Charles jí líbal i hladká pevná stehna a stále dál, jakoby se nemohl jejího těla nabažit.
Pak se pozvedl, nalehl mezi rozevřené nohy, zatlačil ocas a cítil, jak se klín rozevírá a vniká dovnitř.
„Óóóóhh… ááách,“ vydechla.
Pochva se přizpůsobila jeho rozměru, jak v ní začal rytmicky jezdit.
Byla to nádherná slast až mu rozkoší zatínala nehty do zad a co nejvíc rozevírala nohy.
Strojové přírazy mlaskavě doplňovaly slastné vzdechy milující se dvojice.
„Ohhh… já… budu,“ sténal Charles a vzdychající dívka ho varovala.
„Ne… nesmíš do mě… oooh… oooh… jooooh,“ vyvrcholila.
Drtila mu stahy šoustající ocas, který z ní náhle vyjel a stříkal semeno do okolního porostu.
„Dobrý bože… to byla nádhera,“ oddychovala uspokojeně a Charles se jen mlčky usmíval, protože dosáhl toho, co si už dávno přál.

Do tábora se vrátili v dobré náladě, ale starého muže neošálili….

***

Milenci pak vyhledávali často stinná místa, kde se mohli oddávat divokému a vášnivému sexu, až jednou je Jacques vyhmátl zrovna v nejlepším.
„Tušil jsem to!“ pronesl temně i vyčítavě. „Jsem tu velitelem a vy se pelešíte bez mého svolení?“
„To je mýlka, Jacquesi,“ vstával Charles z Heleny. Oba si chvatně zakrývali odhalená místa. „Ona je má dívka!“
„To jste to vzali rychle, ale stejně vím svoje! Chci a mám právo si také trochu užít, nemyslíte? Hergot, jsem ještě chlap a ne nějakej intotent, či jak se tomu říká, a tak se tu dohodnem, kdy kterej z nás tu děvku bude šukat!“

Tahle řeč se Heleně ani Charlesovi vůbec nezamlouvala, ale ve starém zkušeném námořníku ctili autoritu a vděčnost, jak se o ně doposud staral.
„Hybaj do tábora a já si to tu odbudu,“ zahromoval a Charles se smutným pohledem na Helenu, je opustil.
Teď tu byla vydaná napospas muži, kterého ani trochu nechtěla.

„Neboj se, holubičko, neublížím ti. Jen chci také s ocáskem, kam patří,“ vrněl a z kalhot vylovil takovou kládu, kterou si Helena nebyla jista, že do sebe dostane!
Rezignovala nad potupou, které se jí dostane a nechala muže na sebe nalehnout, roztáhla nohy a pak cítila silný tlak, jak se hlavice žaludu jeho koňského přirození tlačila dovnitř.
„Úúúúž… to… bude… holčičko… jooo… ještě… kousek,“ slastně Jacques funěl a zasouval se jí hluboko do útrob, které ovšem nebyly bezedné.
„Ach… svatá… matko… už… to… ne… prosíím… nééé,“ sténala Helena, když ocas v silně roztažené pochvě dosáhl dna a tlačil se dál.

Jacques hravě zkrotil její odpor a pak jí rukama prohmátl prsa, čímž se ještě více vzrušil a ocas mu zmohutněl do tvrdé tyče s naběhlými žílami. Dívka upadla již do lehkého bezvědomí, když vtom se muž vzepjal na pažích a mocnými proudy semene se do ní vyprazdňoval.
„Oooh… jooo… uuuhh,“ úlevně vzdychal a omačkával jí prsa, až tam měla otlaky. „Seš dobrá… kurvička.“

Když vstal, Helena ležela dál bezvládně s roztaženýma nohama a z klína ji vytékal potok semene.
„Hej, už jsem hotovej,“ popleskal ji po tváři a když vzdychla, s uspokojivým pohvizdováním šel a zanechal jí osudu.

Helena se do tábora vrátila až za dlouho, na muže ani nepohlédla a schoulila se v rohu do klubíčka a usnula.

***

Tím dnem se vše změnilo. Helena se mužům snažila v častých stycích bránit, ale zatímco Charles to, ač nerad, respektoval, Jacques si ji bral, kdykoliv měl potřebu. Soudil, že na sklonku života má právo si poslední dny užít.
Ale i tak dál svědomitě dvojici učil, jak na ostrově přežít, až nadobro skoná.
Za to pak dvakrát, třikrát do týdne večer s Helenou šoustal přímo v táboře a přítomnost Charlese mu už nevadila. Na Helenu nebral ohledy a vždy si vzal hezky tvrdě a drsně a nebohou kundičku jí ničil svým koňským ohonem.
Charlesovi její steny a vzdechy zněly do mozku tak bolestně, že spřádal temné plány, až se jednoho dne z lovu vrátil sám.

„Kde je Jacques?“ otázala se Helena a rozdmýchávala oheň na pečínku, když spatřila přinesený párek velkých papoušků.
„Měl nehodu a spadl do moře,“ pronesl Charles hlasem, který nesnesl dalších otázek a Helena všechno pochopila.
„Spolu to zvládnem, uvidíš?“ přesvědčoval ji ještě večer na lůžku a dívka se mu sama uvelebila v objetí a po dlouhé době usnula spokojená.

***

PO LETECH….

Helena pekla ryby a okřikovala hejno dětí, které ječely, kdy už to bude. Neměly hlad, ostrov oplýval ovocem, ale bylo to tak nějak ze zvyku a navíc ryby byly vítanou změnou, než ptáci, kterých už ale valem ubývalo, neboť trosečníci jim vybírali i vejce z hnízd a jiných zvířat se zde nedostávalo.

Před dvaceti lety Helena porodila holčičku, kterou po své matce pojmenovala Anastázie. Otcem byl nejspíše Jacques, ale koho by to zajímalo. Pak Charlesovi v rychlém sledu porodila dalších pět dětí, tři chlapce a dvě dívky. Dalšímu těhotenství už se ale bránila.
„Neblázni… už je… nás… ah… tolik… už… to… nee… ee… zvládnu… ah… lásko… ah… ah,“ šeptala mu při milování, když cítila, jak pulsující ocas v ní mohutní a bude stříkat.
„Má lásko… anooo,“ vydechl Charles a rychle z ní vyjel a semenem jí potřísnil tělo.

Heleně už táhlo na čtyřicítku, cítila, jak jí tělo stárne, ale stále se ráda milovala a měla radost, že byla pro Charlese žádoucí a přitažlivá, jak jí vždycky něžně šeptal, když jí hladil a laskal po těle.

***

Charles s dcerou Anastázií kráčel na druhý konec ostrova, kde udržovali a rozšiřovali plantáž ananasovníků, a také, aby se z nejvyšší hory porozhlédli po širém moři, zda neuvidí nějakou loď. Kdysi zde na palmovém kmeni vlál cár plachty jako znamení, že ostrov je obydlen, ale v průběhu let se plachta rozpadla, a tak zde vyvěšovali jakési rohože spletené z lián a palmového listí. Nyní sebou nesli novou rohož.

„Tady je krásně,“ konstatovala dívka na plochém vrcholu hory, porostlém nízkou trávou a vlasy jí vlály ve větru.
Charles pohledem ocenil i vztyčené bradavky prsou a cítil samovolné tuhnutí ocasu. Anastázie totiž byla, jako vlastně všichni na ostrově, skoro nahá.
Malé děti byly zcela nahé, větší děti a dospělí si intimní partie kryli sukýnkami z palmového listí. Ale stejně si s nahotou nikdo nedělal hlavu. I milování nešlo nikdy zcela skrýt, třebaže se o to Charles s Helenou snažili. Nakonec se dohodli, že děti budou do těchto tajů sami zasvěcovat, než aby to neuměle zkoušeli mezi sebou.

Proto vzal Charles dceru sebou na horu, kde s ní hodlal provést její první styk. Přistoupil k ní a tichými slovy jí vysvětloval nutnost zasvěcení pro další pokračování rodu a přitom ji hladil po těle a na prsou. Měla je krásně plná a pevná, když je promnul v dlaních.
Pak usedli na zem, zbavili se sukének a Charles ji hladil po těle, což mu Anastázie nesměle opětovala.
„Tohle je líbání,“ zašeptal a přitiskl se jí na rty a zajel jí jazykem do úst.

Dívka to přijala a vyšla mu vstříc. To se naučila rychle a samotné se ji to líbilo. Taky doteky jazyka na vztyčených bradavkách jí byly velmi příjemné. Sledovala, jak jí v polibcích sjíždí po těle mezi nohy a pak vyjekla, jak pocítila kmitání jazyka na pyscích.
„Oááhhh,“ vzdechla a vnímala pocit slasti, jak jí stoupá od klína do celého těla.

Charles viděl, jak se mu otevírá a uvolňuje první krůpěje šťáv, které hned slízal. Když se přitiskl celými ústy na klín a začal sát šťávy, dívka začala hlasitě sténat a pohazovat tělem v návalech rozkoše.
Náhle se Charles nad ní posunul a ona pocítila tlak v klíně a proniknutí ocasu do panenské pochvy.
„Ohhh… otče… to… ooh… áááách,“ bránila se nepříjemnému pocitu, pak pocítila bodnutí a ocas zajel do hloubky klína.
Bylo to nepříjemné, a tak zatím co Charles začal rytmicky přirážet a užívat si úzkou nedotčenou kundičku dcery, ta vzlykala a držela mu odevzdaně a apaticky. Ani výron semene ji nijak neoslnil, jen vnímala jeho horkost a to bylo vše.

Když bylo po všem, Charles ji políbil a vstal.
„Teď jsi plnohodnotná žena a přivedeš na svět dalšího člena rodiny.“
„S tebou?“ opáčila.
„Jestli chceš, nebo i s bratry. Robin už je též skoro dospělý,“ děl otec, který si šukání dcery nijak neuzurpoval. „Ostatně… potřeboval by zaučit, tak se toho ujmi.“
Anastázie se jen mlčky ušklíbla a pak už se dali do práce, kvůli níž sem přišli.

***

Čas na ostrově plynul úplně jinak, než jinde ve světě a jen díky svědomitě vedenému kalendáři všichni věděli, jaký je den, měsíc i rok. Helena se děti snažila učit, ale kromě počítání, na které stačily prsty, byl na psaní a čtení potřeba papír a ten tu neměly. Děti tak zůstaly negramotné a o vnějším světě toho moc nevěděly.
Alespoň otec je učil žít a přežít na tom kousku pevniny, jenž byl jejich domovem.

***

Robin stál za stromem a honil si naběhlé péro a upřeně sledoval sestry Helenu a Lotty při koupeli v potoce. Před lety tu Charles poprvé spatřil Helenu, také nahou a později tu zbudoval větší nádrž, která jim sloužila právě ke koupání.

Větší zaujetí Robin měl pro Helenu, které bylo už patnáct let a začala se měnit v mladou ženu, zatímco Lotty byla ještě osmiletá holka. Robin jezdil rukou po ocase stále rychleji, jak viděl pupence rašících ňader sestry a jemné chloupky zakrývající jí klín… až náhle pocítil dotek čísi ruky na kmitající ruce.

Ulekl se a spatřil vedle sebe matku Helenu, jak si dává prst na ústa a ukazuje mu, aby ji následoval. Odvedla ho stranou a chlácholila jeho rozpaky.
„To se nedělá, Robine, sledovat sestry a ještě se u toho uspokojovat. Na druhou stranu, jsi už dospělý a máš své potřeby. Přesto máš zajít za mnou nebo otcem a my ti poradíme, co a jak.“
„Když… já… tentononc,“ kroutil se Robin nešťastně.
„Sebeukájení je normální. To je v pořádku a že jsem tě přistihla… hi… hi… myslíš, že jsem to nikdy neviděla? Asi bys měl nyní čas, vložit svého… ehm… ptáčka… do klína, jak se patří.“
„No… jo. Ale…“
„Od toho jsem tvoje matka, abych se toho ujala, nemyslíš?“ postavila ho Helena před hotovou věc. „Naučím tě, co a jak a pak tu máš Anastázii. Též již je dospělá a společně pak přivedete na svět potomstvo.“

A pak syna za ruku odvedla na louku, kde měli postavenou boudu pro skladování kokosových ořechů. Teď byla prázdná. Zbavili se sukének a Helena mu sama zvedla ruku na svá prsa a s potěšením zaregistrovala, jak se mu hned ztopořil ocas.

Pak už byl její prs pevně sevřen v dlani a jejich rty se střetly a jazyky propletly hned poté.
Helena mu rukou sevřela tvrdý horký ocas a zkušeně ho začala honit. Robin jí rejdil jazykem po prsech a jemně okusoval tvrdé bradavky, což matka doprovázela slastným skučením.
Ruka mu samovolně zajela i do klína, prst vnikl mezi závojíčky, což vyvolalo výtok šťáv a sténání.
„Oooch… pojď do mě,“ zahlásila Helena a sama se položila na zem.

Robin na ni nalezl, pomohla mu se zavedením, a pak už jí hladce projel až na dno. Helena slastně vyjekla a hned mu přirazila naproti. Robin, celý blažený z prvního průniku do ženy, se vzepřel na rukách a mrdal kundu matky a pohlížel na její slastí stažený obličej s otevřenýma očima.
„Krásně… mi… to… děláš,“ vzdychala a rukama ho objímala kolem krku.
„Mlask, mlask,“ zněly zrychlující přírazy, neklamný důkaz, že Robin už bude.
„Miláčku.. nesmíš… do mě… pojď… já… tě… dodělám,“ zvedla Helena syna ze sebe a bleskově převzala honění čuráku, jenž mohutněl a škubal sebou.
„Ano… mami… áááhhh,“ vykřikl Robin a s úlevou z něj tryskaly dávky semene.
Helena mu ho dál láskyplně hladila a honila až do povadnutí.

„Jsi už pravý muž,“ řekla pak s úsměvem a vrátila se do tábora.
Robin v bloudě ležel ještě dlouho. Bylo to krásné, opojné a hodné zopakování.

***

NA MOŘI

Pane kapitáne, ostrov máme na dosah… ale je tu něco podivného. Pohlédněte na vrcholek té hory,“ podal první důstojník kapitánovi dalekohled.

Ten zaměřil pohled na dané místo a skutečně. Na kmeni stromu viselo cosi jako vlajka, nebo tak něco!
„Pirátská základna?“ zapochyboval nahlas.
„Tady není jejich rajon,“ nesouhlasil důstojník. „Spíš trosečník, nebo trosečníci. Okolo je tu dost nebezpečných skalisek. Co teď?“
„Musíme loď opravit co nejdřív. Zakotvíme tam v té zátoce a muži ať připraví zbraně. Pro všechny případy,“ rozhodl kapitán Stevenson, velitel válečné lodi „Hennessey“ jejího Královského Veličenstva.

***

„Na vodě… tam na vodě… je obrovská,“ přerývaně křičel dvanáctiletý James, když přiběhl do tábora a mával rukama směrem k zátoce.
„Co se děje?“ zpozorněl Charles. „Nějaká loď?“
Uvědomil si, že děti nikdy skutečnou loď neviděly, a proto neví, co to je. Poskokem se tam vydal a opravdu! V zátoce kotvil majestátní koráb anglického válečného námořnictva. Na břehu se rojili ozbrojení námořníci a další stavěli tábor. Zřejmě se tu chtějí zdržet delší dobu. Charles se ale rozhodl zatím na sebe neupozorňovat.

***

Anastázie snaživě sála tvrdý ocas bratra Robina, který její umění oceňoval spokojeným mručením a hlazením po vlasech. Když o to sestru požádal, netušil, že ona ví, co má dělat a že jí tomu naučil otec. Jazykem mu objížděla naběhlý žalud, pak ho zase vsála hluboko do úst a sevřenými rty rytmicky po něm jezdila, až ho zase jemně cucala a pak jazykem jela po jeho délce od kořeně ke špičce. Rukou mu ještě jemně mnula koule a tím urychlovala jeho vyvrcholení. Jenže Robin měl jiné plány.
Rychle ji popadl, zaklekl za ní a než se nadála, zarazil do ní ptáka zezadu.
„Ahhh… och,“ vyjekla bolestně, padla na lokty, ale nijak dál se nebránila. Zezadu to bylo vždy příjemné a ani bratrův ocas nebyl výjimkou.

Hezky jí klouzal pochvou a tření bylo silné a opojné. Začala sténat a hekat v rytmu strojových přírazů a oba si užívali sourozeneckou lásku. Nenapadlo je, že by dělali něco zakázaného. Takhle to prostě v rodině chodilo a dospěli lidé se spolu milovali. Matka s otcem a oni spolu.
Až dospějí ostatní, tak i s nimi. Jak kdo chce. Robin občas šukal i matku Helenu, ale ta už se mu oddávala jen málo. Třebaže v Robinovi vzbuzovala žár a byla stále krásná, sama se už cítila unavená a k milování jí úplně stačil Charles. Navíc teď víc hlídala mladou Helenu a Jamese, neboť je přistihla, jak mu neuměle honí péro a všemu zvědavě přihlížela Lotty.
Tenkrát udělala kravál a přidal se pak i Charles, ale nebylo jisté, že to někde tajně nezkusí zase…

Robin mnul zezadu sestře prsa a cítil mravenčení, které znamenalo vyvrcholení, když vtom se za nimi rozhrnulo křoví a tři námořníci ztuhli překvapením. Rychle se však zorientovali. Jeden skolil Robina pažbou ručnice a ostatní se s chechtotem vrhli na dívku. Předpokládali, že jde o místní divošku a rozhodli se s ní užít. Byla mladá a hezká.

Anastázie byla vyděšena zjevením tří neznámých mužů a když zjistila, o co jim jde, začala se bránit.
„Jen se braň, holčičko… stejně tě dostanem,“ drmolil jeden a snažil se jí držet ruce.
Druhý šel po nohách a dívka neměla šanci. K jejímu překvapení však rozuměla jejich řeči, a tak začala ječet a volat o pomoc.
Její angličtina muže zaskočila, ale dřív než cokoli dál udělali, vyběhl z houští Charles a mávaje dřevěným kyjem, všechny tři námořníky hravě omráčil.

Anastázie se v šoku rozplakala a otec křísil Robina. Poté liánami svázali všechny muž jak balíky a vrátili se do tábora. Tam je čekalo překvapení.

***

„Někdo tam je,“ hlásil plavčík Hawkins, který šel pralesem jako průzkumník větší skupiny námořníků, kde byl i sám kapitán Stevenson.
„Divoši?“
„No, asi. Nějaké děti si tam hrají s kamínky,“ oznámil Hawkins.
„Jdeme!“ rozhodl kapitán a muži vyrazili.
Pokud tu žili divoši, již určitě o nich věděli a kdyby je chtěli zabít, už by tak dávno učinili. Tihle zřejmě nebudou nebezpeční.

James, Helena a Lotty byli tak zaujati hrou, že nebezpečí zaregistrovali, až když bylo pozdě. Při pohledu na podivně oděné muže s nějakými na ně napřaženými tyčemi, se Lotty pronikavým hlasem rozkřičela.
„Mamííííííí,“ ječela jak siréna a muži jen překvapeně zvedli obočí. Ta dívka mluví anglicky!
„Kdo jste?“ oslovil kapitán zaraženého Jamese.
„Já… my… tu žijeme,“ vyhrkl James a Helena horlivě přikyvovala.

Vtom se ozval praskot větví a do děje vpadla starší žena a muže si přísně měřila. Ti mlčky ocenili její polonahé tělo s většími ale povislejšími prsy, ale víc nestihli.
„Jsem Helena Crussoé a tohle jsou mé děti,“ řekla přísně. „Jsme ztroskotanci na tomto ostrově, který považujeme za náš domov a majetek. Kdo jste a co od nás chcete?“
„Je mi ctí… ehm… paní… se s vámi seznámit. Jsem kapitán Stevenson, velitel lodi Jejího Královského Veličenstva. Bouře nás poněkud poškodila, proto jsme přistáli zde, abychom provedli opravu. Jen čirá náhoda nás zavedla sem, kde jinak nikdo nepluje. Vy račte být ze které ztroskotané lodi?“ promluvil kapitán.

Helena mlčela a přemýšlela, co dál. Jejich existence je prozrazena, a tak muže nakonec pozvala do tábora, kde si v klidu pohovoří. Námořníci se posadili a dostali občerstvení v podobě ananasu, kokosových ořechů a sušeného ptačího masa.
„Mnoho toho nemáme, ale žijeme a jsme zdraví,“ hovořila Helena a dumala, čím zakrýt svou nahotu. Nakonec vyhrabala v chýši zbytky svých šatů a rozpačitě se do nic navlékala. Nešlo to, ale cáry si aspoň zakryla prsa z větší části.
Kapitán to mlčky přešel s úsměvem a zeptal se, jestli tu jsou už všichni trosečníci.
„Ne! Jen nás víc a budeme si muset vážně pohovořit,“ vystoupil z křoví Charles a tvářil se nepřátelsky.

***

Když se situace vysvětlila a muži, co napadli Anastázii, skončili v lodním vězení, byl už hovor veden v přátelské atmosféře.
K radosti celé rodiny bylo přineseno jídlo z lodní kuchyně, kdy děti okusily řadu jídel poprvé v životě a Charles s Helenou také rádi zavzpomínali nad dávno ztracenými chutěmi.
Při jídle si vzájemně nastiňovali své představy, až to nakonec kapitán zhodnotil.
„Takže, abychom to shrnuli. Vy se do civilizace vrátit nechcete, což sice nechápu, ale to je vaše rozhodnutí. Když podstoupíte tento ostrov Jejímu Královskému Veličenstvu, ustanovím vás guvernérem a čas od času sem připluje zásobovací loď, vás dovybavit vším potřebným. Ostrov vskutku neskýtá příliš možností kvalitní obživy, ale to změníme. Budete tu pěstovat obilí, vysadíme tu kozy a i vy dosáhnete jisté změny..ehm… vizáže. Myslím tím tedy hygienu a odívání. Lodní doktor vás shledal zdravými, jen snad mírně podvyživenými. Na hoře pak zavlaje prapor Spojeného Království Velké Británie a Irska. Souhlasíte s tím?“

Charles kývl hlavou. „Souhlasím. A tento ostrov pojmenujte Crussoé. Na počest mé ženy.“
Helena na něj pohlédla a u srdce ji zahřálo a kapitán Stevenson jen kývl.

***

Za týden loď odplula, ale nechali jim tam spoustu věcí s hodnotou pokladu, nářadí, lana, prkna, naložené solené maso, papír a tužky a další potřebné věci, než zase připluje loď se jmenovacím glejtem pro guvernéra ostrova Crussoé, Charlese Robinsona.

4.8 60 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
12 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
dedek.Jeff

Čekal jsem Modrou lagunu, ale tohle je masakr. Stačilo by mně být Pátkem a pozorovat je za palmou.

Draken

Výborná povídka, silně mi to připomíná to jak vlastně vzniklo obyvatelstvo tuším že Tahiti. 🙂

tsgarp

No je to krása, jak kdybych tam byl😀

Trysky

Povedené ztroskotání. 😀 A šukali šťastně až do smrti…

Junior

Super povídka. Pěkná inspirace Robinsonem Crusoe. Ještě se ten kapitán měl jmenovat Defoe a bylo by to úplný.

Bob Romil

Myslím, že z hrobu Defoea musí cosi ztopořeného trčet ven 🙂

Kittikit

Nebo se nad znesvecenim knihy obraci v hrobe 😁

Shock

Snažil jsem se celý příběh odhalit v „celé nahotě“ a po pravdě, žejo 🙂 Pánové Defoe a Selkirk mi jistě odpustí….

Bob Romil

A tak to má být 🙂

JaFa

Pekna povidka, diky 🙂

MiŠulínek

Úplně, jako bych tam byla. Povídka se opravdu velmi povedla. 😊

Denis86

Povídka se povedla .

12
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x