Překvapení (Odvážný plán)

Ještě se stihli po městečku projít a navečer se vykoupali v moři. Bylo báječně teplé, přestože byl teprve červen. Užívali si toho, když si je lidé prohlíželi, jak jdou po nábřeží zavěšeni do sebe.

„Vidělas toho chlapa, jak si nás prohlížel, Markí? Moh na tobě voči nechat. Úplně tě vočima svlíkal, prasák!“ smál se blaženě Kája a za chvilku slyšel od své Markétky: „Tedy Kájíku, támhleta mladá zrzka si nás taky pěkně prohlížela. Po mně koukla pohrdavě jako po starý bábě, ale tebe evidentně náramně hodnotila a bylo vidět, jak mi tě závidí.“ Šťastně se při tom zasmála a přitiskla se k němu.
„A hned zítra zajedeme někam do nějaký tý zátoky, jak ses o tom zmínila, můžeme?“
„Jasně, že jo miláčku a budeme tam jenom my dva! Už se na to teším! Ale teď už je čas na večeři, mažeme do hotýlku, musím se trochu upravit, abych ti nedělala ostudu, jdeme?“

U večeře se náramně bavili pohledy dalších hostů, kteří je hodnotili, někdo závisitvě, někdo kriticky.
Karlík se vrátil k odpolednímu tématu: „Markí, co bys řekla támhle tý mladý dámě?“
„Ale jdi, ty, vždyť je tam s nějakým chlapíkem. Tedy ona je pěkná, ale jak se může zahodit s takovým neforemným chlapem. A taky nemusí bejt všechno hned, miláčku. Víš, co jsme si řekli. Nebudeme nic lámat přes koleno.“

V takovém duchu občas pokračovala jejich zábava každý večer.
Přes den byli buď na hotelové plážičce, odkud se vydali občas na nějaké občerstvení nebo se šli jen tak někam projít a nebo odjeli pronajatým motorovým člunem do některé osamělé zátoky. Turistů mnoho nebylo, sezóna ještě naplno nezačala, takže nebyl takový problém soukromí nalézt.
Dohodli se, že Kája si může dávat míchané nápoje nebo víno, aby Markétka nevypadala vedle něho jako alkoholička a když byli o samotě, slunili se bez plavek.
Za čtyři celodenní výlety byli dokonale opálení. Markétka Kájíkovi dávkovala radovánky obezřetně a dovolila mu všechno přibližně obden, což ho na jednu stranu rozlaďovalo, na druhou stranu ovšem zážitek, který následoval, vždy překonal to, co až dosud spolu zažili.

Ona věděla, jak na svého syna zapůsobit, věděla, co ho nejvíc vzrušuje a kousek toho vzrušení mu dopřála každý den i víckrát, ale většinou pak hru ukončila a pokračování odložila „na později“.
Kája z toho byl napůl šílený, ale bral to jako úžasnou stimulaci a tím víc se těšil.
Nejvíc ho provokovala, když byli sami. Nechávala si od něho masírovat záda, ruce i nohy, dokonce se i otočila a dovolila mu, aby jí hnětl nádherná prsa a roztíral opalovací krém všude, kam jeho prsty dosáhly. Taková trochu tantrická masáž. Ale tu nenechala nikdy dojít až do konce. Zálibně pozorovala, jak je na něm již po pár okamžicích vidět vzrušení.

Pak pro změnu roztírala krém ona jemu.
„Tak, zádíčka máme a teď se hezky otoč, lásko! Pěkně namažeme bříško a nesmíme zapomenout ani na macíčka. Je to takovej šikulka, tak aby se nám nespálil!“ a další várku pomalu dlouhými pohyby do „macíčka“ vtírala a nezapomněla ani na jeho citlivé kuličky, které její dlaně láskyplně laskaly.
Když byla hotová, dala na jeho špičku malinkou pusu a uvelebila se pod slunečníkem na rohoži s ručníkem.
Opravdové milování si užívali jen ve vodě a ne každý den, protože oblázková pláž nebyla k nějaké divočině moc vhodná.
„Bože, ty jsi tak nádherná,“ lichotíval jí Kája, když se slunila a smyslně mu dala nahlédnout tam, kam je za normálních okolností pohled mužům odpírán. „Směl bych jí dát aspoň pár pusinek?“ loudíval Kája.
„Nebuď nenasyta,“ první pokusy obvykle Markéta odmítla, ale nakonec vždycky každý den jeho mlsnému jazýčku dovolila, aby se s její micinkou, jak jí říkávali, pomazlil.
„Je tak nádherná a sladká, hned bych jí celou vysál a pak vykropil! Pojď lásko, zkusíme to!“
„Počkej, vždyť jsi jí úplně vyplavil včera, Kájo, necháme si něco taky na zítra. Dneska jenom pusinku,“ ale na pusinku se těšila stejně jako on a dovolila mu jí i víckrát za den nebo místo ní směl vysát její nádherné špuntíky.
Za odměnu se zase ona pomazlila s jeho „macíkem“ a dala mu pár pusinek také, ale nikdy ne hned jako na oplátku. Dokázala jeho vzrušení dokonale dávkovat.

Vydrželi se takhle škádlit a vzájemně vzrušovat až ke hranici, za kterou už nejde přestat, každý den.
Když byli na plochých kamenech hotelové plážičky, uvelebili se vždy v ústraní trochu za skálou a pod stromem, který se tam nakláněl až nad vodu. Tam mu dovolila jeho prstům nenápadně pohladit přes plavečky nepatrně viditelnou rýhu její lasturky a když si byla jistá, že nikde nikdo není, nechala jeden prst vklouznout i pod ně.
Byla by nejraději Kájovi dovolila všechno každý den, ale věděla, že to je přesně to, co dovolit nesmí. Nechtěla, aby si myslel, že pánem situace je vždycky on a že když to na něj přijde, tak že ona mu prostě jen podrží, i když kolikrát by to byla s největší radostí udělala.

Bylo jí s ním celý trochu delší týden nádherně. Nikdy tolik tak nádherného a zároveň něžného vzrušení nezažila. Snažila se lovit v paměti první okamžiky s Kamilem. Jo, byly taky nádherné, ale tohle bylo něco jiného. Bylo v tom jakési kouzlo, které nikdy před tím necítila. Snad to bylo tou zakázaností vztahu nebo tím, že už se blížila pomalu ke čtyřicítce a užívala si všechno jinak než zamlada? S větší intenzitou. Nebo snad obojí dohromady? Nebo ještě něco dalšího? Nevěděla…

Ani se nenadáli a týden byl pryč.
Seděli v letadle, blížili se k Praze a Karel se naklonil k Markétě a zašeptal jí do ucha: „Markí, bylo to úžasný, moc ti děkuju, ale mám jednu prosbu, můžu?“
„Co jsi zase vymyslel, ty můj nemravo?“ potichu se tázala.
„Až dorazíme, chtěl bych se s tebou na závěr dovolený ještě jednou nádherně milovat, abych si naposled vychutnal, jak jsi báječně slaná, ale nesměla by ses osprchovat. Uděláš to pro mě, Markí?“ šeptal jí znovu do ucha Kája a pak na ní spiklenecky mrknul.
„Ty jsi takovej můj truhlík, víš, že to moc nemusím, ale jo, když to tak moc chceš, tak jo,“ podívala se mu do očí se šťastným úsměvem Markétka.
Oba si po zbytek cesty představovali každý po svém, co by si rádi zkusili. Věděli, že si oba mohou říct skoro o cokoliv a že ten druhý s radostí bude přání plnit. Na společné domácí peřinky se těšili oba stejně.

Plní očekávání dorazili domů, Kája otočil klíčem v zámku a zjistil, že není zamčeno. Táta byl doma. Nedokázal v tom okamžiku potlačit své rozladění.
Markéta zkušeně situaci zachránila: „Jé Kamile, ty ses už vrátil? Vždyť jsi tam měl být ještě dva nebo tři týdny! Ale zaplať pánbůh, že už jsi doma. Jak jsem ti poslala mail, udělali jsme si s Kájou dovolenou už teď, já pak přes prázdniny nebudu moct z práce a tys tady stejně nebyl. Musíš mi povědět, jaký to tam bylo.“
Po chvilce dodala už trochu jiným hlasem: „A pak taky, jak jestli se zdržíš nebo jestli hned zase někam půjdeš?“
„Neboj, Markétko, teď už bude všechno v pořádku, až si vybalíš, tak si popovídáme. Chtěl bych se hned zkraje za všechno omluvit, ale to probereme až večer.“ Markétu objal a dal jí pusu.
Aby nevypadla z role, pusu mu vrátila a usmála se na něj: „To jsem moc ráda, pak mi všechno povíš a vysvětlíš. Musíme teď s Kájou vybalit a nevím, co k večeři. Ono je už docela pozdě, neskočíme pak za roh k Italům?“

Kájovy i Markétiny plány vzaly za své, ale Markéta byla docela šťastná, protože to vypadalo na příměří s Kamilem a možná i na docela dlouhé.
„S Kájou si to proberem zítra, vono se to nějak vyvrbí a určitě to pochopí, chudáček malej, takovej šok,“ pomyslela si.

Večeře se protáhla. Objednali postupně dvě lahve vína, jídlu předcházel aperitiv, po něm tiramsu a digestiv a Markéta se uklidnila.
Kamil byl jako vyměněný a Kája pochopil, že bude muset změnit nejen plány, ale i strategii. Nicméně byl si jistý, že u Markéty nalezne plné pochopení. Jen mu blesklo hlavou, jestli včera náhodou neudělal pěknou volovinu, ale pak si řekl, že ráno moudřejší večera a pustil to z hlavy. Stejně musí ještě párkrát tenhle týden do školy a jestli fotřík nikam teď nepojede, tak to bude blbý, ale však ono se to nějak vyvrbí…

Domů se dostali až dlouho po desáté večer. Kája zalezl do svého pokojíku a Kamil se věnoval Markétě. Snažil se být okouzlující a bylo zjevné, že o pozdním večeru nebo zbytku noci má docela jasné představy.
Skoro dva měsíce v cizině vykonaly své. Markétě to bylo jasné také. Měla sice v plánu splnit Kájovi všechna jeho přání, ale uzavřít mír s Kamilem bylo neméně důležité a plnit Kájovy představy prostě v téhle chvíli nešlo, jakkoliv by mu je byla plnila s radostí. Bylo jí jasné, že jen tak Kamila zahnat za trest za jeho dřívější chování by mohlo slibně se vyvíjející příměří hodit zase o pěkný kus zpátky a možná i na trvalo a nic by tím nezískala.
Otevřeli si ještě jednu lahev vína a než jí dopili, vyjasnili si své pozice. Jiřina byla uzavřená kapitola, ukázalo se, že to nebyl šťastný krok a dohodli se, že Markéta rozhodně žádné chlapy už hodně dlouho nehonila a že kdyby nebylo Kamilova záletnictví, tak by nic nezkoušela ani s tím jediným, kterého přiznala.

Po delším vysvětlování si jí nakonec Kamil přitáhl do náručí a zahrnul jí všemi něžnostmi, na které si vzpomněl. Markéta se snažila, aby nezůstala nic dlužná, aby usmiřování dopadlo co nejlépe. Byla už půlnoc, a ještě měli před sebou polovinu další lahve dobrého Chianti. Kamil si odskočil a ujistil se, že Kája už spí.
Vrátil se k Markétě, která seděla v pohodlném křesle, poklekl před ní a začal zasypávat polibky její stále ještě božské nožky.
Posouval se výš a výš a když jí pomalounku vyhrnoval šatičky, aby se dostal půvabný kalhotkám.
Markéta ho podržela za vlasy a potichu řekla: „Počkej, Kamile, něco mě tam poštípalo hned vedle tý mojí micinky a docela to svědí. Mažu si to Fenistilem, víš, možná bysme to měli odložit.“
„Ukaž, miláčku já ti tu bolístku rád pofoukám,“ nedal se Kamil odradit a kalhotky začal pomalinku stahovat. „Jů, ty jsi nádherně vopálená, žádnej bílej pruh! Vy jste chodili s Kájou na nůďo? To v Řecku někde je?“ trochu překvapeně se ptal Kamil, zatímco kalhotky zůstaly na polovině jejích štíhlých dlouhých stehen.

„Ale znáš to, vždyť jsme tam tenkrát byli spolu, jezdili jsme s Kájou kus za Fiskardo vždycky do nějaký zátoky a tam jsme se plácli někam pod strom a plavky nebyly třeba. Vždycky jsme přeci radši dávali nůďo,“ odpovídala Markéta a probírala se Kamilovými vlasy.
„Jo, vždycky jsi byla nestyda, ale to já taky,“ zasmál se Kamil. „A co Kája, nestavěl se mu při pohledu na tebe? Mít tam takovej výstavní exemplář, tak jsem v pozoru od rána do večera a to je mi čtyřicet pryč?“ mrkl na ní Kamil a pokračoval ve stahování v tu chvíli již evidentně zbytečného kousku prádla.
„No, to víš, že první den, to něj trošku působilo, ale pak si zvyknul,“ trochu nervózně se zasmála.
„Počítám, že to byl tvůj nápad, že jo,“ zasmál se uvolněně i Kamil.
„A kde máš ten štípanec, pusinko?“ poroztáhl Markétě kolena od sebe a pusinkami se přibližoval k jejímu tak nádhernému a dobře známému klínu. Oči upíral na tu skvostnou, dokonalou, nepatrně pootevřenou štěrbinku, úžasný vstup do toho ještě úžasnějšího místa, které bylo tím úplně nejúžasnějším, jaké v životě poznal. A úplně málo jich nebylo. Vedle horního okraje zahlédl onen flíček, který zmínila Markéta.
„Nojo, tady je! To byl nějakej komár, nebo mravenec? Možná bychom mohli vzít nějaký mazátko a trošku tu modřinku namáznout, aby nesvědila, pojď pudeme do postýlky a namažeme jí. Ale taky jí dám pusinku.“

Po těch slovech se zvedli, pomalu si odkládali šaty a sunuli se k široké posteli.
Kamilovi ovšem bylo jasné, že to, co si zblízka prohlédl, nebyl žádný štípanec. Nikde ani tečička po píchnutí nebo kousnutí. Ta hnědofialová modřinka se světlejším středem byla jasný cucflek.
Hrál tu hru ale dál, protože se chtěl zeptat Káji, jestli tam náhodou Markéta neměla nějakého chlapa, ale bylo mu předem jasné, že to docela určitě ne, protože před Kájou by si to nedovolila. Jiná příčině tedy asi nebyla…

„Vida ho, neřáda malýho,“pomyslel si Kamil. „Že se mu líbí, to mi vždycky bylo jasný, ale že mu Markí dovolí zasunout, to bych do ní neřek. Tyjo, se synáčkem! Vona je ještě větší číslo, než bych po těch letech čekal, ale teď to rozmazávat nebudeme, že jo a proč vlastně. Máme teď mnohem lepší zábavu. Teda ale vona je úžasná! To je vodvaha! No, na chlapy trochu asi je, to přeci víš, ne? Dlouho už fakt asi žádnýho neměla, před tím marodila a náš Kájínek je tedy pěknej čilouš, hmmm, hned na svojí mámu a asi mu to zrovna nedalo moc práce. No, ale aspoň nelítá za cizíma chlapama,“ zakončil Kamil sám pro sebe bleskové zhodnocení situace, stimulované dvěma lahvemi silného Chianti.
Až ho samotného překvapilo, že se ani trochu nerozčílil, ale dva měsíce půstu a nádherná žena v náručí a ještě k tomu jeho vlastní a bez šatů zatlačily hravě do pozadí jakékoliv mrzutosti.

„Máš ten Fenistil? Nebo mázneme rovnou něco jinýho? Ale nejdřív jí dám pusinku, abych nemusel ochutnávat nějaký to mazátko a u Fenistilu si vůbec nejsem jistej, jak může chutnat a aby náhodou neudělal nějako neplechu,“ položil si Markétu tak, aby mohl co nejlépe plnit to, k čemu se chystal.
Jeho hbitý jazyk a zkušené rty za chvíli začínaly přivádět Markétu na pokraj šílenství. Její pokrčené nohy, roztažené od sebe na úplné maximum a vstřícné pohyby pánve mu napovídaly, že Markéta si to také náramně užívá.
Když jeho hlavu pevně zatlačila směrem k poštěváčku, zapojil do hry prsty a když se blížila k vyvrcholení začal jí vysávat vedle její lasturky naproti modřince, kterou nejspíš způsobil jeho Kája.
Tvorba cucflíčku zcela symetrického tomu předchozímu na tolik citlivém místě sama o sobě už stačila vyvolat hlasitý orgasmus.

Kamila jeho intenzita a hlasitost překvapila. Markéta se takhle hlasitě většinou neprojevovala. Nový poznatek.
Když maximální vzrušení opadlo, posunul se výš, vklouzl hluboko do ní, sevřel jí stehna k sobě a oba si vychutnávali jeho pomalé, dlouhé pohyby těsně uzavřenou, ale neskutečně hladkou lasturkou. Byl na vrcholu blaha. Držel její obličej ve svých dlaních, něžně se s ní líbal a občas jeho polibky zabloudily i ke vztyčeným hrotům jejích nádherných ňader.
Její tiché vzdychání ho naplňovalo uspokojením. Posunul se trochu výš a šeptal: „Byl jsem lásko takovej pitomec, tobě se nic nevyrovná, viš to, Markétko moje?“
„Jo, taky jsi pořád ještě můj miláček, Kamílku, pořád tě moc miluju,“ odpovídala mu stejně vzrušeně.
„Ten cucflíček byl úžasně vzrušující, lásko. Máš tam teď dva skoro stejný, pusinko moje! Ten můj je přesně naproti tomu druhýmu. Víš, že jsi hrozný číslo?“ potichu se dobromyslně zasmál.

Ztuhla. Věděla, že si ho musí všimnout, ale když až dosud nic neříkal, tajně doufala, že myšlenku štípance spolkl. Že vypil tolik vína, že podrobnosti nevnímal. Nebylo to tak.
Nic neříkala, ale dívala se mu do očí. Čekala, co bude a tep jí stoupl vysoko i nad ty hodnoty, které vykazoval při tak bouřlivém, nádherném orgasmu.
„Stál aspoň ten chlap za to, Markí?“ chvilku se jí díval do očí.
Nic neříkala. Věděl, že teď přemýšlí, jak správně odpověděl a nechal jí.
Něžně se v ní pohyboval a klouzal svým pyjem mezi jejími sevřenými stehny ven a zase se vracel hluboko do jejího lůna. Viděl, že ty tolik vzrušivé pohyby vnímá, ale že si nejspíš netroufá odpovědět podle skutečnosti. Věděl hned, že to tak bude i že jí z rozpaků raději hned pomůže, aby nemusela nějak hloupě lhát.

„Myslím, že Kája by k tobě žádnýho cizího chlapa nepustil. To by nepřenes přes srdce, myslím, že tě bláznivě miluje. Tys ho nechala, aby se s tebou miloval?“ podle hlasu bylo znát, že ho ten skoro fakt vzrušuje, ale Markéta zkusila hájit pozice.
Pro změnu vzala do svých rukou jeho hlavu, zadívala se mu do očí a přesvědčivě se ptala: „Kamile, ty si fakt myslíš, že bych něco takovýho udělala? Že bych se milovala s naším synem? To přeci nemyslíš vážně!“ ale nebyla v tom žádná hysterie.
Jasně vnímala jeho nádherné pohyby uvnitř své vagíny a uvědomovala si, že Kamil se vůbec nehněvá, Mátlo jí to. Byla by čekala nějaký šílený výstup a na místo toho se s ní pořád tak nádherně miloval a celý rozhovor plynul, jakoby si vyměňovali během toho aktu nádherné erotické lichotky.

„Lásko moje šílená, vždyť tě znám. Před Kájou by sis do postele žádnýho chlapa netahala a tobě by bylo blbý nechat ho tam na pokoji samotnýho a jít za nějakým chlapem, kterýho ani neznáš. Vždyť takhle je to stokrát lepší, než kdyby sis tam něco začala s někým jiným. Když už to muselo být, tak aspoň, že takhle, Markí.“
„Kamílku, tobě by nevadilo, kdybych se dopustila incestu s naším Kájou?“ úplně konsternovaně šeptala Markéta, sevřela Kamilovu hlavu o něco pevněji a začala vycházet vstříc jeho pohybům.
„Ty jsi úplnej blázem, že si něco takovýho o nás myslíš, ale miluju Tě!“

„Markétko, napřed jsem si myslel, že se mi to snad jen zdá, chvilku jsem si říkal, že vás snad zabiju, ale pak mi došlo, že ty ho miluješ, on miluje tebe a že mi tedy nikam neutečeš, protože mě třeba ještě miluješ taky a já tebe docela jistě. Jenom mi to v tý hlavě tak bliknulo a bylo to najednou úplně super. Neboj, jsi úžasná a miluju tě teď ještě víc. Vždyť jsi mi mohla klidně za někým utýct a jakej bych byl,“ zastavil na chvilku jejich tak krásné milování, hladil jí její vlasy a díval se jí do očí.

Vpíjela se pohledem do těch jeho a pak zašeptala: „Tak jo, lásko, bylo to tak, jak říkáš, víš, miluju vás oba a Kája byl tak nešťastnej, když jsi tenkrát zmizel za tou svojí Jiřinou! A já taky. Tak nějak se to samo stalo, když jsme zůstali spolu, víš? Fakt se nezlobíš? Tolik tě miluju, ale jeho taky. Nevím, co teď dál…“
„Neboj se miláčku, spolu to nějak zvládneme a Kája to pochopí, uvidíš, ale teď už to pusť z hlavy a pojď ke mně.“
„Jo, jsi užasnej, pojď, pojď, zašeptala,“ a pustili se do toho snad nejkrásnějšího milování v jejich životě.
Jejich vzrušení bylo násobené vzájemný porozuměním toho, co oba provedli, jejich vůlí všechno dát do pořádku a jejich opravdovou láskou.

Ráno Markéta odešla do práce brzy. Kája se chystal odejít do školy, pár dnů do jejího konce ještě zbývalo, když v tom na něho Kamil udeřil: „Kájo, hele, vona tam máma měla nějakýho chlapa, jo?“
Kájovi zatrnulo, protože mu došlo, že táta objevil cucflek a máma ho neshodila: „Já nevím, já jí s nikým neviděl, tatí,“ hájil tedy zase on její počestnost.
„No, ale to tedy je pak na tobě, ty troubo jeden! Když už sis něco začal s naší Markétkou, tos jí musel udělat na tý její micince, jak jí vona říká, cucflek, vole?“

Kája zůstal jako opařený. Pokoušel se něco koktat, ale hlásky z něho moc nevycházely.
Kamil tedy pokračoval: „Hele, s mámou jsme si to vyjasnili, já jsem jí pochopil a tebe nakonec taky, vždyť je úžasná a já to posral, ale už je to pryč a s mámou jsme OK. Tobě nic nevyčítám, stalo se a vím, jak jí miluješ, ale s cucflekama je konec a dej si na ně v budoucnu pozor, klidně vydrží tejden a ženská je pak nevysvětlí. A ty si taky nikdy nenech žádnej dát. Platí to i obráceně. A teď padej do školy, vole jeden pitomej!“ zasmál se Kamil spokojený s lekcí, kterou právě uštědřil svému nezvedenému synkovi.

Kamilovi spadl kámen ze srdce, tak že to bylo slyšet a v přízemí.
„Tak jo, tati, dám si bacha a fakt se nezlobíš?“
Táta byl v jeho očích najednou ten nejúžasnější chlap.
„Hele, s mámou jsme si to vyříkali, vrátit to nejde a ty si prostě dávej většího bacha. Kdybych tě tady teď měl seřezat, asi by to k ničemu nebylo. Nebo myslíš, že bych ti ji vytlouk z hlavy? Že bys jí přestal milovat? Radši už běž, ale buď vopatrnej. Kdyby se někdo domák toho, co jste provedli, tak to s vámi špatně skončí a já bych se musel odstěhovat na druhej konec světa. A teď už padej do tý školy, nebo přijdeš pozdě, chlape zatracenej!“

„Tak díky, táto, jsi super!“ a klaply za ním dveře.
Vůbec nemohl uvěřit tomu, že z toho takhle vyvázl. Navíc si kompletně opravil mínění o svém otci: „Von to není vůbec žádnej hajz! Von je to úplně supr chlap! Ještě to ale musíme nějak vyřešit s Markétkou. No, snad na něco přijdeme,“ a radostně vyrazil ke škole.

Markéta večer udělala báječnou večeři. Podobně, jako před časem, udělala ribeye steak s báječnou oblohou a skvělým argentinským Malbecem. Povídali si Iráku i o Kefalonii a ve skvělé náladě najednou Markéta Kamila překvapila: „V pátek končí škola, tak co kdybychom kluci moji milovaný jeli všichni na chalupu? Víš, Kamile, Kája měl jedno takový trochu zvláštní přání a možná by šlo splnit, pak ti to vysvětlím,“ a mrkla spiklenecky na Káju.

Kája byl chvíli zaskočený, ale pak pochopil, že snad tedy asi může doma úplně všechno!
Pomalu, jako v transu se zvedl ze židle, došel ke své milované Markétě, sklonil se k ní, objal jí, políbil na rty a pak prohlásil: „Markí, ty jsi ta nejúžasnější máma na celým světě! A je to naše láska, že jo tati?“
„Nevím, přesně ještě, co to bylo za přání, ale když Markéta něco řekne, tak to docela jistě platí,“ nebyl si úplně jistý, co měla na mysli, ale něco tušil.

Markéta Káju na okamžik také objala, pusu mu vrátila, pak se zvedla a stejnou pusu dala i Kamilovi.
„Jste oba moji nejúžasnější kluci a lásky moje bláznivý, ale ne abyste mě vy oba dva nenasytové úplně zničili! Poslední slovo budu mít vždycky já, platí?“

Ti dva se podívali na sebe zpočátku trochu v šoku, ale pak jim pomalu oběma došlo, co Markétka asi měla na mysli a skoro jednohlasně vydechli: „Jasně že platí, Markí!“
Oba věděli, že ona by pro ně udělala cokoliv a cítili, že teď už jí nesmí zklamat.
Kája dodal: „Už aby ten pátek byl!“
„Do víkendu na cokoliv zapomeňte, kluci moji pitomí!“