Rodinná krize 02 – Sobotní odpoledne

V půl třetí za Filipem zaklaply dveře s tím, že jde na tenis a pak půjdou někam na jedno nebo dvě pivka. Hodinu po něm zmizela Monika: „Jdu za Alenou a pak asi někam s holkama skočíme na kus řeči.“
V hlavě se jí usadil nápad, že s Alenou si sice dají malé kafe a něco k tomu, ale spočítala si, že táta hraje tenis od tří do pěti a na pivko zůstává na kurtech. Aspoň to říkával. Rozhodla se, že ho zkontroluje, a když bude příležitost, tak si s ním promluví.

Pavel zůstal doma a zpovzdálí sledoval, co máti. Bylo ticho, a tak se kolem půl páté rozhodl, že jí půjde nabídnout kávu. Nahlédl do ložnice a díky tomu, co mu Monika dopoledne řekla, ho ani moc nepřekvapilo, že spatřil Markétu s červenýma očima, svědčícíma o tom, že zřejmě ještě před chvilkou ronily potoky slz.
Plaše na něho pohlédla, ale dřív, než stihla cokoli říct, posadil se na pelest její postele, vzal ji za ruce a na obě vtiskl hřejivé polibky: „Mami, moc tě prosím, netrap se a neplakej! Všechno bude dobrý, neboj se!“ znovu jí políbil na obě dlaně.
Smutně se na něho usmála: „Nebude to dobrý a nechci o vás s Monikou přijít. O tebe nechci přijít,“ zůstala sedět a napjatě na svého syna pohlížela. Poprvé nahlas vyslovila, že jí o něho jde nejvíc.

„Neboj, mami, to víš, že zůstanu s tebou. Mám tě moc rád,“ tiše zašeptal a vztáhl k ní obě ruce.
Nechala se obejmout a stulila se do jeho náručí. Zkusil hned pokračovat: „Ráno to nic nebylo, mami, víš, jaká Monča je a jakej je táta. Ona ho provokovala a vám to spolu neklape, tak se mu nesmíš divit. Oni dva se mají rádi stejně jako my. Na tom přeci nemůže být nic špatnýho. Táta je hrozně fajn a strašně moc nás toho s Mončou naučil. Akorát je holt na ženský, ale jsem si jistej, že když mu řekne Monča, tak už tě nikdy se žádnou ženskou nepodvede. On tě má moc rád a vím, že ty jeho taky.“

„Ona ti něco říkala, Pájo?“ probudila se v ní zvědavost i trocha naděje.
„Jo, to víš, my si s ní říkáme všechno. Nějak neměla štěstí na kluky a mně to s těma holkama taky moc nevyšlo, takže se spolu tak nějak občas litujeme a dneska mi říkala, že kdybych nebyl její brácha a táta její táta, tak víš co.“ Pavel věděl, že vstupuje na tenký led, ale chtěl vědět, jak by se máma na takové věci dívala.
„Tedy, Pájo, já se z vás zcvoknu. Jako by nestačily ty tátovy eskapády! Neříkej, že ty a Monča spolu něco máte! Nebo snad ona s tátou?“ vyděšeně na něho pohlédla.

„Ne, to ne, vždyť jsem ti to říkal. Máme dost rozumu, takže jsme si to vyjasnili. Hele, mami, a tobě by to vadilo, kdyby jako něco?“ zkoušel dál sondovat.
„Vy jste takoví dva blázni! Doufám, že vám ten rozum zůstane,“ zkoumavě na něho pohlédla.
„No a co bys dělala, kdybychom ho někde ztratili nebo kdyby ho ztratila Monča?“
„Radši nestraš! Co bych mohla dělat? Hlavně by se to nesměl nikdo dovědět. Ty myslíš, že jako Monča a táta?“ pátravě na něho pohlédla. „Nebo vy snad spolu s ní něco takového plánujete?“ měla najednou pocit, že Pavel se ji přesně na tohle snaží připravit.

„Ne, neboj, mami, nic takového neplánujeme. Neboj, to ty jsi úžasná a já si hlavně přeju, abyste zůstali s tátou spolu. No, a kdyby to fakt nešlo, tak pořád ještě budeš mít mě. Nedal bych tě žádnýmu cizímu chlapovi, dokud bych si nebyl stopro jistej, že je fajn a že ho opravdu miluješ a on tebe,“ sevřel ji v náručí o poznání silněji.

„Ty jsi takový moje sluníčko, mám tě moc ráda, ale s Mončou si dejte pozor, ať neuděláte nějaký průšvih,“ objala ho a pohlédla mu s obavami do tváře.
„Neboj, mami, moc tě miluju a za tvými zády bych nikdy nic špatnýho neudělal,“ zkusmo ji políbil na čelo. „Pro mne jsi ta nejbáječnější na světě,“ pohlédl ji do očí.
Vydržela jeho pohled, plaše se na něho usmála a dala mu rychlý polibek na rty: „Jsi moje sluníčko a mám tě moc ráda.“
„Já tebe taky, mami,“ polibek jí vrátil. Nebránila se, proto hned dodal: „Když už bych měl někdy něco takového provést tak bych to chtěl radši provést s tebou, víš,“ pohladil ji opatrně po tváři.
„Nebuď blázínek, Pájo! To přeci už vůbec nejde!“ měl dojem, že se začervenala.

„Jen mi řekni, mami, jestli by ti to vadilo kvůli lidem, kdyby se to dověděli, nebo by ti to vadilo fyzicky? S Mončou jsme tohle taky řešili a zjistili jsme, že by nám to asi vadilo spíš kvůli tomu, že by to někdy mohlo prasknout a vy byste to s tátou asi nedali. Nevadí ti, že to takhle říkám?“
„Musím na tohle odpovídat? Vy dva jste fakt blázni. Radši toho hned nechte a nic takovýho ani nezkoušejte, prosím!“ s obavami na něho pohlédla.
„To víš, táta ráno Monču poškádlil, ale to asi spíš kvůli tomu, že žádnou ženskou doopravdy nemá a teď nemá ani tebe,“ zasmál se opatrně Pavel, znovu si k sobě Markétu přitáhl a opatrně ji krátce políbil.

„Pájo, radši té debaty necháme a udělej nám to kafe,“ pohlédla mu do očí, ale nepustila ho ze svého objetí.
„Hned na to jdu, ale myslel jsem to všechno vážně, abys věděla. Jsi moc krásná a děsně moc hodná,“ zkusmo lehounce přejel dlaní přes její ňadro. Ucítil pevnou bradavku. Bylo mu jasné, že ji ten dotek spolu s jeho blízkostí také vzrušil. Sám cítil ve svých domácích šortkách pěkné napětí.

„Neblázni, Pájo, tohle nesmíme,“ opatrně zatlačila jeho ruku od sebe.
„Já vím, mami. Nesmíme, ale třeba chceme, protože by to mohlo být krásný nebo nechceme, protože by to bylo něco nepředstavitelnýho? Popravdě.“
„Na takový otázky se přeci neodpovídá. Radši nám běž udělat to kafe,“ v hlavě jí vířil kolotoč myšlenek.
Pavla milovala, i když na sex s ním v životě nepomyslela. Zaskočila ji jeho otevřenost i to, že přišla v okamžiku, kdy se jí nejspíš manželství úplně rozpadlo. Jeho otázky trefily do černého a bylo jí jasné, že on odpovědi teď už nejspíš zná nebo je aspoň vycítil. Neměla se k němu tak tisknout. Napadlo ji, zda náhodou není tohle všechno akce, kterou vymysleli ti dva. Co když Monika zkusí něco na Filipa? Ten by se nejspíš nerozpakoval. Ale co by tím chtěli dosáhnout? Toho, že když jsou všichni zkažení, že si ona rozvod rozmyslí? Nebo že když si začne něco s Pavlem a Filip to zjistí, tak ona nebude mít žádné argumenty? Ale proč by Monika? Třeba, aby Filipovi pohrozila a on se kvůli jejímu mlčení polepšil? A proč Pavel a Monika? To už vůbec nedávalo smysl. Třeba protože je tak vychovali a jim takové pokřivené vztahy nevadí? A vadí Pavel jí?
Musela si přiznat, že ten polibek byl po tak dlouhé době nádherný, opravdový a jeho dotek tak vzrušující! „Bože! Já bych ho asi hrozně moc chtěla. Já jsem se snad zbláznila, a to všechno kvůli tomu děvkaři Filipovi! Ale co s tím potom?“

Pavlovi neušlo, že byla chvilku duchem nepřítomná.
„Mami, nic neřeš. Byly to řečnický otázky a já jen chtěl slyšet to, co jsem viděl. Ale neboj, netlačím na tebe a jdu udělat to kafe,“ pustil ji ze svého objetí, kratince ji pohladil tvář, a lehce ji políbil na čelo.
Když se zvedal, opatrně přejel rukou po jejím ňadru: „Takhle bez podprsenky jsou báječný. Zase bych chtěl někdy vidět ty čudlíčky, i když nejsme nikde na nuda pláži. Vždycky se mi moc líbily. Obzvlášť takhle zvětšený. Tuhle u toho lomu jste byly s Monikou dvě bezkonkurenční kočky. Postavu máte podobnou, ale prsa máš větší ty,“ spiklenecky se na ni usmál a zvedl se.

„Nezlob, Pájo!“ trochu stydlivě se na něho usmála, ale zmocnilo se jí téměř nezvladatelné vzrušení, podpořené pohledem na synovy nadmuté šortky. Bylo jí jasné, že za ty myšlenky může největší měrou mnohatýdenní absence milování. V tom byl Filip úžasný a chybělo jí to.

Monika seděla s Alenou na předzahrádce malé kavárničky a probíraly spolu nejnovější klepy. Napadlo jí zeptat se na bráchu: „Álo, nevíš, jak to má brácha s tou blond holkou, co chodila do céčka?“
„Hele, nejsem si úplně jistá, ale prý se nějak pohádali. Vždyť víš, že po něm holky jedou, ale že on je nějakej takovej nesnášenlivej. Proč se ptáš?“ zbystřila pozornost Alena. Když zahlédla v Moničině tváři záblesk uspokojení, zkusila se zeptat: „Hele, co, že tě tak najednou brácha zajímá? Snad nejedeš po vlastním bráchovi?“ vyprskla smíchy Alena.
„Ty jsi blbá. Akorát že on je vždycky doma takovej zaraženej, když dostane kopačky nebo když sám nějakou holku nechá, no a teď byl nějakej divnej. Včera byl na nějakým tahu a šel tam sám. Tak mě to jen tak zajímalo. Hele já musím dneska vypadnout dřív, tak holky pozdrav, a jestli jdete večer někam za zábavou, tak si to užijte, ale já dneska fakt nemůžu. V pondělí si brnkneme.“

Ještě chvilku brebentily a pak Monika vyrazila ke kurtům. Dorazila tam zrovna, když si pánové objednávali druhé pivo. „Ahoj, tati!“ zvesela zavolala na překvapeného Filipa. „Potřebovala bych s tebou mluvit, zdržíš se tady dlouho?“
Nevšímala si nejapných žertů tátových partnerů a trpělivě čekala, až Filip dopije druhé pivo, jen se zeptala: „To pojedeš po dvou pivech autem?“
„To první už se po té dřině vypařilo a tohle je nealko, neboj, za momentík jedeme,“ rozesmátý se po chvíli rozloučil s kolegy a po boku s Monikou vyrazil k autu.

Jen co se usadili a Filip nastartoval, nevydržel a začal otázkou: „Co se děje, Moni? Něco špatně? Něco s mámou?“
„No s mámou je špatně úplně všechno. Moc jsi jí ublížil, ale mně by teď spíš zajímalo, jak jsi to myslel ráno?“
„Ráno? Vůbec nijak. Prostě jsi tam tak nádherně ležela a něco hezkýho se ti zdálo, tak jsem se tě trochu dotknul. Moc se omlouvám, jestli to tolik vadilo,“ s obavami na ni pohlédl.

Rozhodla se, že ho zkusí šokovat hned: „Vždyť jsem ti říkala, že nevadilo. Ani trochu, ale chtěla jsem vědět, kam až bys pokračoval, kdyby nepřišla máma a pak Pavel.“
„To je teda otázka, Moni.“
„Úplně normální otázka. A chtěl bys pokračovat? Na rovinu. Chtěl?“
„A ty bys chtěla?“ otočil otázku proti ní.

Počítala s tím a rozhodla se pokračovat v šokovém procesu dál. Poposedla si kousek dopředu, vyhrnula si sukni o kousek výš, vzala Filipovu ruku a položila si ji vysoko na stehno: „Kam až bys chtěl pokračovat, tati?“ cítila, jak jí zběsile buší srdce. Neměla ani potuchy, jak táta zareaguje, ale spíš by vsadila na to, že bude pokračovat.
„Mám si to vysvětlit tak, že chtěla?“ rukou zatím nehnul ani o milimetr.
„Chtěla nebo nechtěla. Přijde na to, co? Ale ptala jsem se já tebe,“ koketně na něho pohlédla tak, aby to viděl, i když musel sledovat dopravu.

„Víš, že by taky mohlo dojít k incestu, kdybys chtěla to, co si myslím, že chceš?“
„Tyhle otázky už jsme řešili s Pavlem. A, tati, myslíš, že by něco takového byla schopná udělat máma? Tím mám na mysli jí a Pavla.“
„Moni, neříkej, že vy s Pavlem už jste něco takového udělali?“ zeptal se udiveně a současně přesunul ruku z Moničina stehna na řadicí páku.
„Neudělali. Zatím ne. Jen jsme se o tom bavili. A ty bys to udělal? A co myslíš ta máma? Já jsem si skoro jistá, že ty jo, ale máma ne.“

„Bože, vy jste tedy čísla,“ odmlčel se. Tohle tedy nečekal a nevěděl, co ta hra znamená. Zkouší ho Monika nebo to doopravdy chce dotáhnout? A proč vlastně? Copak nemá nějaké kluky?
„Ty snad nemáš žádnýho kluka, že takový věci řešíš s bráchou?“
„Neodpověděl jsi mi na dvě otázky. Mám je zopakovat?“
„Není třeba, pamatuju si je.“
„Tak buď odpověz, nebo zastav a já vystoupím.“
„Tak jo, tak jo,“ chvilku se zamyslel, pak se k ní otočil, krátce jí pohlédl do očí a konstatoval: „Já asi jo. Máma nevím, ale pro svého milovaného Pavlíka by udělala asi cokoliv včetně toho.“
„Hmmm, bála jsem se, že nebudeš mít odvahu se přiznat. O mámě si to myslím taky, ale sama by nezačala. To leda, že by ji chtěl Pavel svést, ale nevím, proč by to dělal. Vadilo by ti to?“
„Nad tím jsem se nezamyslel, ale kdybych to provedl já s tebou, tak bych jí to vyčítat nemohl. Jenže to by se se mnou rozvedla okamžitě, a to já nechci.“
„Ty ji máš pořád rád, viď?“
„To víš, že jo. Ona byla vždycky boží, ale to by bylo na dlouhý povídání.“

„Ona tě má taky pořád ráda. Když je sama, tak kvůli tobě pořád brečí. Proč ty musíš vlézt pod každou sukni, tati?“
„Za chvilku budeme doma,“ snažil se změnit téma Filip.
„Tak tam ještě nejezdi a koukej mi odpovědět na moji otázku. A ještě na tuhle: co myslíš, mám pod tou sukní kalhotky? Zajímalo by tě to?“
„Moni, já zírám. Ty jsi ale číslo.“
„Ptala jsem se,“ zamračila se.

„Moni, ono je to těžký. Asi jsem ten typ, co na něj ženský letí. A když se ti nějaká sama nabízí, tak je pro chlapa asi dost těžký odolat. Já vím, jsem děsnej, ale sám jsem si nikdy nezačínal. Můžeš mi to věřit nebo nemusíš. Jen jsem buď dámu elegantně odmítnul, nebo párkrát taky ne. Dovedeš tohle jako holka pochopit? Máma to nebere.“
„Já to pochopit dovedu, ale mámě se nedivím. Jenže i když to chápu, tak bych tohle svýmu klukovi taky netolerovala. Ale před chvilkou jsi odpověděl, že bys asi chtěl incest dotáhnout do konce. K tomu bys ale potřeboval mne. To s nikým jiným zažít nemůžeš, ne?“
„Říkala jsi, že by ti to možná nevadilo.“
„Co myslíš, mám pod tou sukní něco nebo ne?“ provokovala a vcelku úspěšně. Jeho ruka se vrátila na odhalené stehno, opatrně se posunula výš a prsty se za okamžik dotkly jemného chmýří.
„Já se z tebe picnu, Moni.“
„Říkal jsi, že bys klidně pokračoval v tom, cos ráno začal, tak to chvilku zkus,“ koketně na něho pohlédla, posunula sedadlo o kousek zpátky a nohy rozevřela dál od sebe.

Vnímala, jak jeho prsty chvilku bloudily kolem její kundičky a pak jeden vklouzl zespodu hlouběji dovnitř. Vzrušením jen tiše vydechla. Levou rukou nahmatala bouli na Filipových sportovních kraťasech. Byl stejně tvrdý, jako Pavel dopoledne.
Chvilku si spolu mlčky hráli, dokud Monika nezavelela: „Pro dnešek stačilo, tati, ale pokračování bude, jen když se polepšíš a přestaneš honit cizí ženský a taky to samozřejmě slíbíš mámě. O nás se radši nezmiňuj. To by se nejspíš všechno zhoršilo. Kdyby se ale sama nějak zamotala s Pavlem, tak jí to můžeme někdy při vhodné příležitosti říct. Co myslíš?“

„Moni, ty jsi nenormální bláznivá intrikánka. Ty si myslíš, že ona se nechá od Pavla svést? Vy jste to spolu tak naplánovali? Děláš to jen kvůli tomu, aby se se mnou nerozvedla?“ nepřestával ukazováčkem dráždit její štěrbinku. Zřetelně cítil, že je náramně mokrá.
Trochu se kolem jeho prstu zakroutila a trochu přiškrceným hlasem oponovala: „To je jen jeden důvod.“
„A ten druhej?“
„Aby tohle třeba někdy pokračovalo. Nic ti ale neslibuju. Pro dnešek už to stačilo.“

Pohlédl na ni a provokativně si prst vsunul do úst.
„Tedy, tati, ty jsi takový čuně, fuj,“ zaškaredila se na něho a pustila jeho obušek uvězněný v kraťasech.
„Moni, tohle je tak báječná chuť a vůně! Třeba to jednou pochopíš. Máma tomuhle rozumí moc dobře, abys věděla. Ale asi jedeme domů, ne?
„Jo, asi jo,“ koketně se na něho usmála. „Mám se na tohle mámy zeptat?“
„A budeš jí říkat, že jsi mi moc chutnala?“
„Hmmm, asi bych neměla. Zatím,“ rozpustile se zasmála.
„Radši nikdy, Moni. Zajedeme dolů do garáže a lepší bude, když si ty kalhotky v garáži oblečeš.“

Zaparkoval, vystoupil z auta a dvorně otevřel dvířka Monice: „Počkej ještě okamžíček, Moni! Nikdo tady není, zkusil bych ještě tohle,“ poklekl před ní, posunul jí kolena od sebe, rukou ji lehce zatlačil zpátky a jazykem bleskově přejel její štěrbinku. Nebránila se. Naopak, na chvilku mu svou kundičku nabídla. Cítila neuvěřitelné vzrušení. Žádný z těch, kteří byli před tím, s ní tohle nedokázal. Pocit, že každým okamžikem může do garáže někdo vstoupit, to vzrušení ještě násobil. Silou vůle se ovládla a Filipa odtlačila: „Počkej, už dost, stačilo! Může sem někdo přijít.“

„Bylo to neuvěřitelný. To bych ještě někdy rád zkusil!“
„Uvidíme, ale domů spolu nepůjdeme. Přijdu třeba za půl hoďky, aby nikdo neměl ani tušení, co jsme tady prováděli. Ale bylo to hezký, abys věděl. Hezčí než ráno,“ spiklenecky na něho mrkla, z malé kabelky vytáhla zmuchlané kalhotky a pomalu a velice provokativně si vyhrnula letní šaty a kalhotky si pomalu oblékla. Bavilo ji, jak její otec nepokrytě zíral na její chlupatou kundičku.
„Ty domů taky nespěchej. Někde se zavři, protože tohohle si každý hned všimne,“ odvážně mu stiskla bouli na kalhotách, protáhla se kolem něho a zmizela k zadnímu východu z  garáže.

O dobrou hodinu dřív Pavel uvařil dvě kávy, z mrazáku naservíroval dvě misky se zmrzlinou a posypal je mraženými malinami. Pomalu s Markétou kávu i zmrzlinu likvidovali a Pavel opět vrátil rozhovor k ožehavému tématu Monika – táta a Monika – Pavel.

„Mami, ono ti to bude pořád vrtat hlavou ne? Vykašli se na ty hypotézy a radši mi řekni, jak to uděláme my dva.“
„Tedy Pájo, ty nedáš pokoj? Ty jsi úplnej cvok! My dva neuděláme nic!“
„Ale chtěli bychom aspoň zjistit, jaký by to bylo, ne? To, jak jsem tě před chvilkou pohladil, bylo úžasný a tady ty byly nádherně veliký,“ a s notnou dávkou sebedůvěry, která Markétě proti její vůli imponovala, navíc i s neodolatelným úsměvem se dotkl místa, kde předpokládal bradavku, která se mezi tím zase zmenšila. „Vždyť jsi taky koukala, jak se mi z tebe tenhle zvětšil. Neříkej, že se ti to nelíbilo a že tě to nevzrušilo,“ tvrdě zaútočil.

„Radši těch řečí nech!“ prosila s rozpačitým pohledem Markéta.
„Vidíš, už se zase zvětšila! A co ta druhá?“ bez zaváhání podebral její ňadro a palcem přejížděl po druhé bradavce. Její reakce byla svižná.
„Pájo, tohle přeci nejde, přestaň!“ prosebně na něho pohlédla, ale neodstrčila ho.

„Vidíš, co to se mnou dělá?“ uchopil její ruku a její prsty obtočil kolem svého tvrdého kopí ukrytého v kraťasech. Naklonil se k ní a zlehka ji políbil na rty. Rukou si něžně hrál s jejím ňadrem. Nic proti tomu neudělala. Po chvilince se od ní odtrhnul: „Vadilo to moc?“
„Co kdyby to někdo viděl? Víš, co by si lidi pomysleli a co by o nás roznášeli? To už nesmíme nikdy udělat.“

„Já vím, bylo to ode mne troufalé, ale naštěstí tady nikdo jiný není,“ přisunul se k ní o malý kousek blíž, pohlédl jí do očí a znovu ji zkusmo políbil. Polibek mu vrátila, ale stihla zašeptat: „Tak a to stačilo,“ pátravě mu zblízka hleděla do očí, zatímco jeho ruka se posunula po jejím stehně pod domácí šaty a zastavila se až u kalhotek.
Dotek jeho prstu u ní vyvolal tiché zasyknutí, ale žádný další odpor. Zkusil pomalu ukazováček tlačit dolů, ale narazil na křečovitě sevřená stehna, mezi která neměl šanci proniknout.

„Co to děláš?“ vydechla. „Radši hned přestaň, co kdyby přišli táta nebo Monika? Mohli by něco poznat, prosím!“
Chápal, že Markétě jeho počínání vůbec není nepříjemné, ale že ten strach z příchodu jednoho z těch dvou jí brání v pokračování. Jeho kůl vibroval napětím a v jejích očích četl směs bázně, žádosti a vzrušení.

„Ještě chvilinku a nechám toho. Máš pravdu, co kdyby fakt přišli,“ tiše jí rychle, udýchaně šeptal, aniž se jí přestal dívat do očí. Vnímal, že se její stehna se pod tlakem jeho prstu od sebe trochu odsunula. Začal ji vášnivě líbat. Objala ho kolem šíje a přisála se k jeho rtům. Zároveň si uvědomovala, že sama spontánně uvolňuje sevření stehen a umožňuje Pavlovi proniknout nedočkavým prstem blíž k cíli. Cítila, jak jeho prsty přejíždějí po její kundičce ukryté v bavlněných kalhotkách.
Oba vzrušením vzdychali. Jedna její ruka sjela k okraji nohavice kraťasů a zkušeně vnikla pod ně. Hladově stiskla jeho napětím zkamenělý pyj. Byl na dotek žhavý a hedvábně jemný. Jeho prsty se konečně prodraly pod kalhotky, takže ucítil její horkost. Divoce mu jeho kolík masírovala.

„Bože, ten tvůj prst! To je šílený! Musíme toho okamžitě nechat, prosím!“ ta slova z ní šla jen velice ztěžka, protože jasně vnímala, jak jeho ukazováček střídavě rejdí v její jeskyňce a dráždí poštěváček. Vytáhla ruku z jeho kraťasů a naznačila mu, že je třeba přestat.
„Bylo to tak nádherný! To musíme ještě někdy zkusit! Slibuješ? Ještě minutku a byl bych ti do tý tvojí ruky vystříknul,“ snažil se kout železo, dokud bylo žhavé. Vzal její ruku a něžně jí líbal dlaň.

„To přeci nejde! To nesmíme!“
„Podívej, co jsi s ním provedla,“ tiše se smíchem zašeptal a stáhl si kraťasy i s    boxerkami o kousek níž, aby jeho kopí mohlo vystřelit v plné parádě ven.
„Je krásně velikej, ale to fakt nesmíme,“ s provinilým úsměvem na něho pohlédla, ale pak se neovládla a vtiskla na jeho špičku letmý polibek. Znovu zvedla oči, a když viděla v jeho tváři vzrušení, na okamžik vzala celý jeho žalud do rtů, krátce jej vysála a narovnala se. Než stačila cokoliv říct, okamžitě zareagoval: „Mami! To bylo něco! Taky bych chtěl tu tvoji aspoň na okamžik vidět. Smím?“ naznačil svými prsty odhrnutí kalhotek.

„Tak jenom takhle, ale pak už toho necháme!“ schválila mu zrudlá velikými rozpaky jeho přání, povyhrnula si domácí šaty a jedno koleno položila do strany na sedák pohovky. V hlavě se jí mísila směs hrůzy z toho, co právě dovolila a co provádí, s nesmírnou touhou po tom, aby teď nikdo nepřišel a aby ten nádherný pyj ucítila v sobě. V tom okamžiku jí absolutně přestalo vadit, že se takhle předvádí svému synovi. Tyhle hry miloval i Filip. Vždycky si ji rád prohlížel a její intimní partie se mu obzvlášť líbily. Při pohledu na ně se mu topořil téměř okamžitě. Pavel se zdál být po něm. Filipovi všechna jeho přání s radostí plnívala. I ta perverzní. Vzrušovalo ji to. Bývala to dost často jejich předehra.

Sklonil se a po jejím stehně sázel směrem vzhůru jeden polibek za druhým na její hebkou kůži. Zastavil se na bavlněných kalhotkách, poznamenaných v rozkroku výraznou vlhkou skvrnou, zaháknul za jejich dolní lem ukazováček a odhrnul je kousek stranou. Na okamžik se zahleděl na trochu pootevřenou růžovou štěrbinku s čupřinkou slepených chloupků částečně zakrývající poštěváček a pak se k těm místům přisál rty. Jazykem přejel kolem a zachytil na něm vlhkost jejích šťáviček. Pohlédl jí vzhůru do očí: „Bože, ty jsi tak nádherná!“
V životě ho až do těchto chvil nenapadlo, že by mohl prstit svou matku a že by ho pak nechala na okamžik přejet jazykem svou horkou vlhkou kundičku.

Usmála se na něho: „Tak a dost! Tohle už nikdy nesmíme udělat. Platí? Slibuješ?“
„Souhlasím, že bychom neměli,“ nechal si pootevřená zadní vrátka.
„To rozhodně ne!“ usmála se znovu, protože zadní vrátka se jí v tom okamžiku líbila víc než striktní slib.

O pár minut později už Pavel seděl u počítače a Markéta ležela na pohovce s knihou. Ani jeden se však na svou činnost nedokázal soustředit.