Rodinná krize 05 – Nedělní podvečer

Markéta poloseděla, pololežela na kanapi, kolena daleko od sebe a s každým Pavlovým jemným dotekem určeným její kundičce ukryté pod tenkou látkou kalhotek jí proběhlo mrazení. Vpíjela se hladově pohledem střídavě do Pavlových očí a na jeho ukazováček, který jemně objížděl nepatrnou prohlubeň pod kalhotkami.
Ráno, když se oblékala, rozhodla se pro ty nejerotičtější kalhotky, aniž tušila, že by k něčemu takovému mohlo dojít. Věděla, že je pod nimi zřetelně vidět každý chloupek. Filip přesně tohle zbožňoval. Po několika okamžicích vzájemného vzrušování jí Pavel na ta místa vtiskl žhavý polibek.
V tom okamžiku, se definitivně rozhodla poslat ho za Monikou, ale ještě vteřinku před tím se za ní ozvalo: „Mami, Pájo! Nepřekáží vám ty kalhotky? Říkala jsem si, že je tady nějak dlouho ticho,“ pobaveně se smála Monika.

Markéta sebou škubnula a prudce Pavla odstrčila.
„Vidíš! Říkala jsem ti, abys šel za Monikou a abyste si tohle dělali spolu, když po tom oba tolik toužíte, nebo že nás Monika ještě uvidí,“ vyplašeným hlasem vyčítala Pavlovi to, za co mohli oba stejnou měrou.

„Ty bys nás nechala, mami? Ty jsi tak bezva!“ Monika ji zezadu objala a přitiskla své rty ze strany na její šíji. „Víš, že máme tu nejbáječnější a nejtolerantnější mámu ze všech, bráško?“
Její zvonivý, radostný smích odboural z velké části napětí. Pavel se pomalu rozpačitě postavil. Jeho oštěp trčel zpod vyhrnuté nohavice bojovně kupředu. „Podívej, mami, není nádhernej? Hned bych mu dala velikou pusu. Dej mu ji za mne. Neboj. Vždyť jsme tady jen my tři a stejně o sobě všechno víme,“ rozpustile se smála. „Stejně bys to nejradši udělala stejně jako já.“

Moničina dobrá nálada Markétu trochu uklidnila. „Moni, ty jsi nepolepšitelná. Víte co, vy dva, radši mne nechte na pokoji a běžte si k sobě a dělejte si, co chcete. Já už radši nic neříkám,“ rezignovala Markéta.
Pavel se k ní naklonil, uchopil její tváře do svých dlaní a jemně ji políbil na rty: „Stejně jsi nejúžasnější, nemám pravdu Moni? A před chvilkou ta pusinka na něj byla ta nejhezčí, co jsem kdy dostal. Škoda, že jsem ji nestihl oplatit.“

Markéta se už vzpamatovala. Pochopila, že nemá cenu na něco si hrát, něco zakrývat, proto Pavla jemně uchopila za jeho nádheru a vtiskla na špičku ještě jeden polibek. Obrátila se na Moniku se slovy: „Běžte už, vy dva, a mě nechte na pokoji.“

Pavel schoval nádobíčko do volných kraťasů, ale Monika si ještě neodpustila malou provokaci: „Měli jste ty kalhotky dát pryč. Ono by to pak získalo úplně jiný náboj a spád. Neměla jsem sem chodit. Mrzí mě, že jsem vám to v tom nejlepším překazila. Ale třeba byste mohli pokračovat. Já vás tady nechám samotný,“ rozpačitě se usmívala.
„Nic takovýho, radši se koukejte ztratit,“ červenala se Markéta.
„Tak nás můžeš potom přijít vyrušit zase ty, mami,“ významně na Markétu mrkl Pavel, ale to už opatrně obcházel pohovku. „Máma se na nás včera chvilku dívala a asi se jí to líbilo, abys věděla, Moni. Nemám pravdu, mami?“
„Radši už běžte nebo se z vás zblázním,“ rezignovaně vydechla Markéta.
Pavel položil Monice ruku na kulatý pevný zadeček a tiše ji vybídnul: „Máme všechno dovolený, ségro.“

Markéta za nimi hleděla a závistivě pohlížela na Pavlovu ruku, přitisknutou pod dlouhým trikem na Moničin zadeček. Z těch řečí i z toho, co právě provedli s Pavlem, jí šla hlava kolem. Zvrátila se do pohovky a zhluboka vydechla. Rukou si mimoděk pohladila kalhotky v místě, kde ji Pavel před chvilkou políbil. Měla je vlhké. Zkusmo nechala ruku vklouznout pod ně. Věděla, že nejspíš bude úplně mokrá stejně jako včera, když ty dva sledovala. Zavřela oči a nechala se unášet erotickými představami.

„Počkej, bráško, mám nápad. Ty naše postele jsou úzký, jdeme vyzkoušet jejich letiště, co ty na to?“ zastavila je tichounce Monika ještě v předsíni.
„Ségro, ty jsi cvok, ale proč ne? Když nám máma přijde vynadat, tak si ji tam vezmeme k sobě,“ zašeptal stejně tiše.
„Ty jsi ještě větší cvok než já. Ale prima cvok,“ pošeptala mu do ucha, otočila se k němu, přimkla se svou pánví k té jeho a vášnivě ho políbila.

Prohnětl jí ňadro. „Ty sis sundala nejen kalhotky, ale i podprdu? Před tím jsi obojí přeci měla,“ udiveně šeptal.
„Chtěla jsem tě překvapit, ale fakt jsem nevěděla, že jste to s mámou rozjeli tak rychle. Byla bych chtěla vidět, jak se milujete. Ona na nás včera fakt koukala?“ pokračovala v tichounkém dialogu.
„Jo, od okamžiku, jak jsme si sundali košilku a pyžamo.“
„Ona je fakt horší než my. Víš, jak je asi nadržená, když se dva dny po sobě nechá přesvědčit na tohle?“
„To asi jo. Bylo to neuvěřitelně sexy, jak mě nechala, abych ji hladil přes ty průhledný kalhotky. Těšil jsem se ale i na ty tvoje. Ty byly taky bezva.“

„Mám si je zase obléct?“ provokativně na něho mrkla a shora zajela rukou do jeho kraťasů. Stáli před vchodem do ložnice rodičů, líbali se, a zatímco Pavlovy prsty procítěně projížděly její báječně vlhkou štěrbinku, na oplátku mu divoce honila jeho chloubu. Pomalu při tom zmizeli v ložnici. Zbavil se kraťasů a zatlačil Moniku na postel. Špičkami nohou se opírala o podlahu. Vyhrnuté tričko končilo nad trojúhelníčkem chloupků. Ve špičce trojúhelníčku se ztrácel horní konec její rýhy. Chvilku ji pozoroval. Smyslně poroztáhla nohy. Sklonil se k ní a ještě jednou ji projel prsty. Pak poklekl vedle ní na posteli a zabořil svou hlavu do jejího klína. Měla tak na dosah, jeho krasavce.
Oba si užívali rozkoše, kterou si vzájemně poskytovali. Monika začala hlasitěji vzdychat. Pavel si ji přetočil trochu na stranu, na rozlehlé posteli se téměř ztráceli.
„Bože, ty jsi zase tak mokrá, Moni!“ vzdychal nadšením Pavel. Na okamžik své úsilí přerušil, protože někde klaply dveře. „Máma je asi v koupelně,“ zašeptal.
„To je jedno, ještě ty prsty, jako včera, honem!“ povzbudila ho Monika.

Nenechal se dvakrát pobízet a za okamžik již bylo slyšet tiché čvachtání jeho prstů v kundičce a procítěné vzdechy obou aktérů. O něco později, se už Monika přestala ovládat: „To je šílený, to nejde vydržet, neeééé, jóóó! Už dost, prosím!“ křečovitě se zmítala na posteli pod tlakem Pavlova jazyka a jeho prstů.

„Moni, Pavle! Co, proboha, děláte tady?“ ve dveřích se objevila udivená Markéta.
Monika ještě celá rozparáděná z prožitého orgasmu se vzpamatovávala pomalu. Pavel se bránil: „Snad jsme tady nic neumazali, ale je tady víc místa než na těch našich úzkých postýlkách.“
„Vy jste tedy dvojka, mohlo vás být slyšet až u sousedů. Měli byste se víc krotit. Hlavně ty, Moni,“ káravě na hříšníky pohlédla. „A zavírejte si dveře. Nemusí každý vidět, že tady spolu takhle hřešíte,“ pokračovala vyčítavě, ale popošla přitom až téměř k posteli.

„Mami, ono to zase bylo tak úžasný! Měla jsi to s bráškou v tom obýváku dotáhnout. Měla jsi ho nechat,“ Monika se už úplně vzpamatovala, bleskově uchopila Markétu za ruku a stáhla k sobě, takže máma seděla mezi oběma hříšníky. Bylo to dost překvapivé gesto a Markéta nestačila zareagovat. Její oči těkaly po obou sourozencích, ale hlavně se nemohla ubránit pohledu na Pavlův napřímený stožár. Zvuky milostného aktu její vzrušení rozdmýchaly ještě víc. Cítila, že veškerá předsevzetí a zábrany se rozptýlily jako dým ve vůni právě prožitého sexu.

„Já vám zase pokazila pokračování, ale neuvědomila jsem si, že jste tady v ložnici, i když jste dělali dost rámus a bylo vás slyšet až v koupelně. Pusť mě, Moni, a buďte odteď trošku víc potichu, prosím. Nebo si aspoň pusťte nějakou muziku.

Pavel si všiml, že Markéta si zřejmě v koupelně odložila podprsenku. Došlo mu, že možná přeci jen čeká nějaké pokračování z jeho strany. Vzápětí ho napadlo, že máma přece musela podle hluku vědět, že jsou v ložnici, a přesto přišla. Že to překvapení možná jen předstírá a ve skutečnosti chce pokračovat.
Zkusil to: „Počkej mami, Monča má pravdu. Co kdybych ti oplatil tu tvoji úžasnou pusinku teď tady,“ objal ji opět kolem ramen, položil jí ruku na koleno a upřeně jí pohlédl do očí. Rozpačitě oči odvrátila, ale první, na co její pohled padl, byl zase Pavlův trčící úd: „To přeci nejde, už jsme si to přeci vysvětlili, tak s tím přestaň,“ zamračila se. Trochu jí vadila přítomnost Moniky, jinak by už Pavlovu naléhání neodolala.
„Tak aspoň normální pusu, aby ses na nás nezlobila,“ přitáhl si ji k sobě a políbil ji na ústa. Rukou něžně podebral ňadro, teď už neuvězněné v podprsence. Když to ucítila, otevřela oči a opatrně se ho snažila odstrčit: „Neblázni, Pájo, co to děláš?“
„Takhle bez tý podprsenky je to nádhera. Nechce se mi tě pouštět, viď Moni?“ obrátil se na sestru a ruku posunul Markétě na stehno výš pod dlouhé tričko.

Zastavila ho. „Dost, Pájo, to fakt nejde,“ bránila se.
„Mami, prosím, aspoň malou pusinku,“ ještě jednou to zkusil.
„Takovouhle?“ vložila se do sporu Monika, naklonila se přes Markétina stehna a zasunula si větší část Pavlova pyje do úst a procítěně se s ním začala mazlit Markétě přímo před očima. Věděla, že ona takhle nemůže utéct a že se třeba podaří přesvědčit ji na to, co s Pavlem plánovali. Vzrušovalo ji pomyšlení, že by dokázali spolu s bratrem matku zatáhnout do jejich hry a byla ochotná pro to udělat cokoliv.

Markéta nevěřícně sledovala počínání své dcery. Pavel pohladil její delší vlasy, ale pak se podíval na Markétu. Nepadla žádná slova. Prostě si ji přitáhl blíž a začal ji líbat. Přestala se bránit a v jejich polibku se objevila netušená vášeň. Markéta svůj boj o jakous-takous počestnost vzdala. Když Pavel znovu podebral dlaní její ňadro a palcem začal přejíždět po notně zvětšené bradavce, vydral se jí z úst tichý vzdech.

Monika se opatrně odsunula stranou. Pavel Markétu něžně položil na postel, aniž ji přestal líbat a hníst její ňadro. Dlouhé tričko se jí trochu vyhrnulo. Monika si již všimla, že pod ním scházejí kalhotky. Pochopila, že Markéta už rozhodně chce také všechno. Sledovala, jak se Pavlova ruka posouvá přes bříško do matčina klína. Když pod svými prsty ucítil dotek jejích chloupků, přestal ji líbat a otevřel oči. Jejich pohledy se střetly.

„Dlužím ti tu pusu, tak mi ji tedy můžeš dát, jestli tak moc chceš,“ zašeptala a její kolena se malinko odsunula od sebe. Pavlovy prsty hladce vnikly do její dokonale zmáčené jeskyňky. Z úst se jí vydral dlouhý vzdech. Dál už na nic nečekal, posunul se k jejím klínu, rozevřel si svými prsty Markétinu kundičku a jazykem lehce zakmital ze strany na stranu přes již dost zvětšený poštěváček. Usoudil, že se zdála být prostornější než Moničina. Ta bez dechu tomu divadlu přihlížela. Markéta začala tiše vzdychat blahem. Její vlastní prsty nahradily Pavlovy, roztáhla si kundičku ještě víc, takže mírně zduřelý poštěváček nádherně vyčníval.

Jeho prsty se ponořily do hlubiny její jeskyňky. Nejprve jeden, pak dva a posléze přidal ještě i třetí. Opět se ozvalo tichounké čvachtání a o poznání hlasitější vzdechy obou aktérů. Pavel si v krátké době vychutnával už druhé hojné šťávičky.
„Jo ještě chvilku takhle. Je to nádhera. Chtěla bych, abys to dotáhnul stejně jako s Moni,“ polohlasně šeptala, klín doširoka rozevřený. Monika nechala vklouznout svou ručku Markétě pod tričko a snadno nahmatala trčící bradavku. Lehce ji stiskla. Odezva byla okamžitá. Ještě chvilku a orgasmus byl zde. Pavel na nic nečekal, nasunul se nad ni a nechal svůj maják zmizet v hlubině její prostorné kundičky.
„Mami, ty jsi tak neuvěřitelně hladká,“ vydechnul vzrušeně.
Přispěl k tomu do té doby neznámý pocit, že právě teď se miluje se svou matkou, a navíc před zraky své sestry. Vyhrnul jí tričko až pod bradu a během pomalých přírazů střídavě vysával bradavky jejích ňader. Monika mu s opracováváním matčiných ňader vydatně pomáhala. Markéta sama začínala proti Pavlovi přirážet. Oba postupně zrychlovali. Markétiny dokořán otevřené oči těkaly z Pavla na Moniku a zpět. V hlavě jí probíhaly myšlenky na to, co právě svým dvěma dětem dovolila, ale vzápětí se zklidnila, protože to bylo naprosto neuvěřitelně krásné.
„Pojď mami, pojď, Pavel je báječnej,“ povzbuzovala ji Monika a prudce žmoulala její bradavku.
Pavel se vzepřel na rukách a zahájil divoké přírazy. Ucítil Markétina zvednutá stehna a paty, zaklesnuté do sebe na jeho bedrech. Věděl, že to je konec, že cesta zpět už není, ale měl pocit, že Markéta už je také blízko. Nemýlil se. Markéta to nevydržela a polohlasně ho začala povzbuzovat: „Bože, ještě chvilku a budu podruhý! Vydrž! Prosím, ještě!“

„Už to neudržím, musím dovnitř, mami,“ tiše zaúpěl Pavel, ale ještě zintenzivnil své přírazy. Markéta ucítila horkost jeho semene a o necelou minutu později se dočkala i ona. Bylo to něco jiného než s Filipem. Byl to její syn, který ji dokázal takhle odrovnat hned dvakrát. Sice hrůza, ale nádherná hrůza, blesklo jí opět hlavou a na rtech se jí rozhostil šťastný úsměv.

Pavel se na ni zhroutil a prudce oddychoval. Objala ho. Monika položila ruku na jeho zadek a mámu pohladila po tváři: „Vidíš, a ty ses tomu bránila! Hlavně se už nikdo nemusíme kvůli ničemu trápit. Žádný výčitky už nechci slyšet, mami. Brášku si musíme předcházet,“ zasmála se, sklonila se k němu a něžně políbila na rty.

„Jo, sestřičko, ale zůstal jsem ti něco dlužen. Táta nedorazí dřív než v sedm, tak snad ten dluh stihnu vyrovnat, ale teď jsem úplně hotovej,“ zasmál se omluvně.
„Neboj, píšu si dloužek na futro a vyberu si ho, až to půjde, viď mami? Možná, že radši zítra přes den, když vy si tady budete v úterý užívat sami,“ radostně se zasmála. „Mám vás oba strašně moc ráda a třeba se nám zase brzy poštěstí tohle nebo něco podobnýho zopakovat. Taky se ti to tak moc líbilo, mami? Brášky se ani neptám, ten je jasnej,“ neustále radostně švitořila Monika.

„Radši už nic neříkej, Moni, ale to víš, že jo. Bylo to sice šílený, patříme do kriminálu, ale snad to za to stálo. Jste oba blázniví, ale moji. Mám vás moc ráda. Oba.“
„Kdybys zítra nemusela do práce, tak bychom si mohli udělat bláznivej den,“ snažila se plánovat Monika.
„Ty jsi cvok, Moni, ale prima cvok. Jen musíme být hrozně moc opatrní. Chápeš to?“
„Neboj, mami, my oba víme, že musíme být hrozně moc opatrní,“ zapojil se Pavel, a ještě jednou uchopil do rtů třešničku jejího ňadra a rukou je procítěně prohnětl: „Jsou nádherný, heboučký. Už teď se na ně zase těším,“ usmál se na ni. „Monča mi je dneska ani nestihla ukázat. Asi bude muset v noci.“
„Třeba bude příležitost za chvíli nebo zítra. Jsou tady pořád připravený,“ zasmála se a vyhrnula si tričko, aby Pavel o nic nepřišel. „Nejsou sice takový, jako má máma, ale snad ti budou stačit.“
„Hm, jsou taky nádherný. Chtěl bych se mazlit současně s obojíma.“
„Třeba někdy, ale teď mě pusť do koupelny, je to taky tátova postel a nerada bych, aby na ní zůstaly nějaký stopy po tom, co jsme tady spáchali.“ Markéta odcupitala do koupelny s rukou mezi stehny.
„Tedy, bráško! A máme to. Řekni, není máma skvělá?“
„To jste obě, pusinko moje. Snad na sebe nebudete žárlit, ale vždycky vás budu chtít. Obě naráz – to asi moc často nepůjde, ale dneska to bylo neuvěřitelný. Naštěstí to máma taky moc chtěla. Snad nám to vydrží.“
„Musí, bráško,“ objala ho a začali se líbat. V ruce sevřela jeho zvadlou ozdobu.
„Je pěkně lepkavej, bráško, ale je báječnej,“ zašeptala. „Víš, že zase budu chtít vidět, jak jí to děláš. Nikdy jsem si to nedokázala představit, ale bylo to něco tak neuvěřitelně sexy. Hlavně to, jak byla vzrušená. Jsi báječnej,“ pohlížela mu do očí s úplně vážným, soustředěným výrazem ve tváři.
„A ty jsi nádherná. A ještě mokřejší než před tím. Myslím, že začíná ožívat,“ sdělovali si oba své pocity šeptem.

„Vzala bych si ho zase do pusy, ale ne takhle upatlanýho,“ zasmála se a pohlédla na svou ruku: „Ještě bychom tady udělali nějaký fleky a táta by si toho všiml. Je mi ho skoro líto, že ho takhle podvádíme s mámou. Ale jdeme to opláchnout. Pojď!“ zavelela.