Silvestrovská noc

Daniela stála u okna své ložnice a pozorovala, jak sníh pomalu padá na ulici. Byl Silvestr, poslední den roku, kdy se všichni tvářili, že všechno staré zůstane za nimi a příští rok přinese změnu. Ona však věděla, že to bude stejné. Stále stejné. A končící rok byl opravdu příšerný.

Bylo jí čtyřicet dva let. Když se podívala do velkého zrcadla ve své ložnici, viděla ženu, která se jí líbila stále méně. Blond vlasy začínaly prosívat prvními stříbrnými nitkami. Obličej měla pěkný – alespoň jí to dříve mnoho mužů řeklo – ale tělo se změnilo. Poslední roky jí přibylo právě na těch místech, kde by to nechtěla. Velká prsa, která kdysi vzbudila zájem každého muže kolem ní, nyní více visela. Zadek byl větší, plnější, měkčí, než jak ho znala. Nebylo to ošklivé – měla pěkné křivky, leckterý muž by řekl, že je to sexy – ale ona se v těle cítila cizí.

A cizí přišla i Karlovi, svému od letoška již ex. Karel si našel nějakou mladou holku z kanceláře. Řekl jí to přímo a dodal: „Jsi stará, Danielo. Přibrala jsi. Nemám na tebe chuť.“ Slova ji zasáhla způsobem, ze kterého se nikdy úplně nevzpamatovala. Po dvaceti letech manželství, po Honzovi, kterého porodila, po všech těch letech, co pro něj připravovala večeře a žehlila mu košile, prostě sbalil kufry a odešel. Alespoň vyrovnání bylo štědré, nechala si dům, půlku majetku. A taky péči o syna, dokud nedostuduje střední.

Honza, její osmnáctiletý syn. Dívá se teď na ni s despektem. „Proč ses s tátou nemohla lépe snášet?“ zeptá se jí někdy. „Proč jsi na něj pořád řvala?“ Viní ji. A když zrovna nemluví, cítí to v každém jeho pohledu. Jejich vztah se stal chladným a odtažitým. Honza sedí celé dny v pokoji u počítače a sotva s ní promluví.

Co víc, měsíce bez muže ji deprimovaly způsobem, který těžko popsala. Nejde jen o sex, říkala si někdy v noci, když nemohla spát. Jde o to cítit se chtěná. Cítit se jako žena, ne jen jako matka a selhání.

*

Když proto dostala zprávu od Sandry, překvapilo ji to. Sandra byla nová známá, kterou poznala měsíc předtím na školní akci. Byla to černovláska, o dva roky starší, vdova. Měla podobně starého syna jako Daniela, byli to spolužáci. 
Navíc měla Sandra něco, co Daniela postrádala – přirozenou sebejistotu. Sandra měla vysportované tělo, menší ale pevná prsa, která se rýsovala pod každým tričkem. Měla to, co chtěla mít žena v jejím věku – energii, sebevědomí a sexappeal.

„Přijď ke mně na Silvestra,“ napsala Sandra do zprávy. „Nechceme být přece samy.“
Daniela souhlasila bez váhání. Den předtím se zeptala Honzy, zda půjde na nějakou party. Překvapilo ji, že řekl ne.
„Zůstanu doma,“ řekl prostě, jako by to byla nejpřirozenější věc na světě.

Bylo to smutné. Osmnáctiletý chlapec by měl být na Silvestra na párty, ne doma. Ale Daniela věděla, že nemá moc přátel. Když se s tím svěřila Sandře, ta odvětila: „To je dobrý, ten můj taky nikam nejde. Tak toho svýho přiveď, rozuměj si, někam si zalezou.“

Oznámila to Honzovi. Ten zprvu nechtěl, ale po menší hádce svolil.
Daniela se pak věnovala přípravám. Vykoupala, oholila si nohy i intimní místa. Nebyla si jistá proč. Možná jen proto, aby se cítila vedle vždy šik Sandry lépe. Vybrala si tmavou sukni, která jí dělala hezké tvary, a lehký, přiléhavý svetr, vykrojený na správných místech. Když se podívala do zrcadla, cítila se trochu hezčí. Ne krásně, ale aspoň ne tak odkvetle.

Honza byl již připravený. Měl tmavé kalhoty a svetr, vypadal hezky. Vlasy měl umyté, voněl po sprše. Byl to chlapec, kterého porodila, ale někdy se na něj dívala a viděla v něm mnohem více muže.

*

Zvonek u Sandřiných dveří zazvonil přesně v sedm hodin. Sandra otevřela a už jen letmým pohledem na Danielu poznala, že udělala dobře, když se vyfikla. Sandra na sobě měla elegantní červené koktejlky, střižené přesně na její fit postavu. Její černé vlasy padaly na ramena, vlhké, čerstvě umyté. Voněla po parfému, který měl něco orientálního a teplého.

„Ahoj, Dani,“ přivítala ji s úsměvem, který vypadal upřímně. „Jsem tak ráda, že jste přišli. Pojďte, vím, jak je těžké být o Silvestru sám.“
Daniela vstoupila dovnitř s lahví šampaňského. Honza šel za ní jako stín, byl to zakřiknutý nerd v tom věku, kdy se chlapci cítí nejistě. Měl ruce v kapsách, na nose brýle, které ani nepotřeboval. Ale když se podíval na Sandru, Daniela zaznamenala něco v jeho pohledu. Zájem. Pozornost.

„Tomáši!“ zavolala Sandra po schodech.
Tomáš seběhl dolů. Bylo mu osmnáct, stejně jako Honzovi. Hezký kluk, premiant třídy, který měl všechno, co Honza neměl – sebevědomí, charisma, přirozenost.
„Ahoj, Honzo,“ řekl Tomáš kamarádsky. „Pojď nahoru, chci ti něco ukázat. Dostal jsem na Vánoce novou konzoli. Je to bomba.“
Honza přikývl a oba chlapci zmizeli nahoru do Tomášova pokoje. Byl slyšet jejich smích a zvuky hry.

Daniela se soustředila na Sandru.
Sandra vzala Danielu za ruku a vedla ji do obývacího pokoje. „Pojď, otevřela jsem archivní červené. Ten poslední večer roku si zaslouží něco kvalitního.“

*

Sedly si na velký pohodlný gauč u plápolajícího krbu, který vytvářel příjemné teplo, doplněné jemným světlem z vánočních ozdob. Sandra nalila do dvou sklenic červené víno a podala jednu Daniele.
„Tak na ten Silvestr,“ řekla Sandra, zvedajíc sklenici. „Ať nám příští rok přinese víc štěstí i radosti.“
Daniela se napila. Víno chutnalo po růžích a něčem sladkém. „Na to připíjím,“ řekla a znovu si lokla.

Chvíli seděly v tichosti. Zvuky hry z pokoje nad nimi, tichá hudba ze Sandřina přehrávače. Pak se Sandra podívala na Danielu.
„Jak se máš, ale opravdu?“ zeptala se. „Myslím to upřímně. Vypadáš smutně.“
Daniela se zarazila. Nebyla zvyklá, že by jí někdo takto přímo kladl otázky. „Nejsem si jistá, jak začít,“ řekla pomalu. „Všechno je prázdné. Po rozvodu cítím jen selhání. Jako matka, jako žena. Jako člověk.“

Sandra se posunula blíže, aby ji lépe slyšela. „Řekni mi o tom rozvodu. Co se stalo?“
Daniela si připila, aby si dodala odvahy. „Můj ex, Karel, mi jednoho dne řekl, že je se mnou nešťastný. Řekl, že jsem se změnila, že jsem přibrala, že nejsem zajímavá. Pak mi vůbec neřekl, co se bude dít – jen si našel jinou. Je jí dvacet pět. Pracuje v jeho kanceláři. Prý se jmenuje Katka a má tělo jako… víš. Jak by mělo být, podle něj.“
Slova ji bolela, když je vyslovila. Cítila, jak se jí ve tváři rozlévá horko.

„A Honza?“ zeptala se Sandra tiše.
„Honza to všechno viděl. Slyšel naše hádky. Myslím, že mě viní, že jsem ho připravila o otce. Teď se na mě dívá jako na něco pokaženého. Nedůvěřujeme si.“

Sandra položila svou ruku na Danielinu ruku. Byl to takový jednoduchý dotek, ale Daniela cítila, jak jí v hrudi poskočilo. Jak dlouho to bylo, co se jí někdo takto dotkl?

„Ty nejsi selhání,“ řekla Sandra rozhodně. „Muž, který tě opustí kvůli věku nebo váze, není muž. Je to malý chlapec v těle dospělého. Já vím, čím si procházíš. Po smrti mého manžela jsem měla podobné pocity – že jsem odpad, že jsem nedůležitá.“
„Ale ty vypadáš tak silně,“ řekla Daniela. „Jak to děláš? Jak se vrátíš k životu, když se cítíš jako selhání?“

Sandra se opřela zpátky do gauče a chvíli se dívala na Danielu. Když mluvila, její hlas byl hluboký a osobní. „Zjistila jsem, že se potřebuji cítit znovu jako žena, že pokud se nebudu milovat já sama, nikdo jiný mě nebude milovat. Běhám, dělám jógu, starám se o svůj vzhled. Ale hlavně – přestala jsem se stydět za svou sexualitu.“

Slovo „sexualita“ zaznamenala Daniela specificky. Něco v něm bylo špinavé a fascinující zároveň.
„Co tím myslíš?“ zeptala se.
Sandra si nalila více vína. „Znamená to, že jsem se přestala podřizovat představě, jaká bych měla být. Jsi žena. Máš tělo. Máš touhy. Je to přirozené. A když je přijmeš – když si dovolíš být sexuální bytostí – všechno se mění. Sebevědomí, energie, jak se vidíš.“

Daniela polkla. Věděla, o čem Sandra mluví, ale nebyla si jistá, jestli by měla něco říci. Tak dlouho se necítila sexy. Tak dlouho si nepřipouštěla, že by mohla chtít sex.
„To zní hezky,“ řekla opatrně, „ale já si ani nepamatuji na to, kdy jsem byla s mužem, který by mě skutečně chtěl. Karel se mě přestal dotýkat roky před tím, než odešel. Cítím se prázdná.“
Sandra se k Daniele naklonila blíž. Byla to pomalá, záměrná gesta. „Prázdná je správné slovo,“ řekla. „Já vím, co to znamená. Ale víš, co jsem zjistila? Že ta prázdnota se dá vyplnit. A nemusíš to vždycky hledat venku.“
Než Daniela stihla odpovědět, slyšely kroky. Tomáš a Honza sestupovali pomalu ze schodů.

*

Zatímco matky popíjely víno, seděli Tomáš a Honza na zemi v Tomášově pokoje. Nějaká závodní hra běžela na obrazovce – ale Tomáš ji zastavil po pár kolech.
„Tak jak se máš?“ zeptal se Tomáš. „Užíváš si to?“
Honza si hrál s ovladačem. „Jo, je to fajn. Konzole je opravdu dobrá. Ta grafika…“
„Ne, myslím život,“ přerušil ho Tomáš. „Jak se máš v životě, člověče?“

Honza si povzdechl. Bylo mu jasné, o čem Tomáš chce mluvit. „Blbě. Matka a já, je to na hovno. Ve škole se s nikým moc nebavím.“
„A jak to máš s holkama?“
„Se na mě podívej. Brýle, rozvedení rodiče, komiksy, hry. Takže stále panic.“

Tomáš se usmál. Ne výsměšně, ale s něčím jako je soucit. „Vážně? To je škoda, člověče. Měl bys mít holku.“
„Snadněji se to řekne, než udělá,“ řekl Honza. „Ty máš jistě nějakou holku, co?“

Tomáš položil ovladač a opřel se o postel. „Měl jsem jednu holku, ale to je minulost. Teď mám něco lepšího.“
„Co myslíš?“ zeptal se Honza zvědavě.
„Mám sex. Pravidelný, dobrý sex. S někým, kdo ví přesně, co dělá. Kdo mi rozumí. Bez všech těch her, které hrají jiné holky.“

Honza se obrátil k němu. „Kdo to je? Nějaká starší holka?“
„Jo, o hodně starší.“
„Kdo to je? Nějaká učitelka, ne, kámo?“ zasmál se Honza
Tomáš se opřel dozadu a usmál se tajemně. „Žije se mnou. A je úžasná.“
„Co tím myslíš, že žije s tebou?“ zeptal se Honza.
„No jak to myslím. S kým asi žiju?“
„No co vím, tak jen se svou…“ zarazil se Honza.

Tomáš se jen usmíval a neodpovídal.
Honza zůstal stát s otevřenou pusou. Slova ho zasáhla způsobem, který nečekal. „Cože? Ty… ty co?“
„Šukám s ní, jo. Je to nejlepší sex, jaký jsem kdy měl. Bez dramatizování, bez lhaní. Jen sex. Poctivý žhavý sex.“
„To je šílený,“ řekl Honza, ale cítil, jak se něco děje v jeho kalhotách. Penis se mu začínal zvedat.
„Je to šílený?“ Tomáš se usmíval. „Proč? Ona je sama. Já jsem sám. Oba chceme sex. Moje matka mě miluje bez podmínek. A já ji miluju taky. Je to přirozené.“
„Jak to začalo?“ zeptal se Honza tiše.

„Před pár měsíci, když mi bylo čerstvých osmnáct. Matka byla smutná. Já taky. Seděli jsme v posteli a povídali si. Pak jsme se objali. Déle, než je normální. Cítil jsem její tělo, její prsa, teplo. A ona mě neodtlačila. Začal jsem ji líbat na krku. Pak mi rozepnula košili a začala mě líbat na prsa. Pak mi ho vytáhla a začala mi ho honit. Vzala do pusy. Vykouřila mě a já si hrál s jejíma prsama.“

Honza cítil, jak mu v kalhotách zcela zkameněl ohon. Představa vlastní matky v takové pozici byla zvláštní a vzrušující zároveň.
„Ukázala mi kundu. Byla vlhká, voněla jako správná žena. Lízal jsem ji a pak si na mě nasedla. Byl to nejlepší pocit v mém životě. Teplá, vlhká, těžko se to popisuje.“

Tomáš se přiblížil blíž. „Došlo ti, že jsou teď obě dole? Tvá máma a moje matka. Obě si popíjí víno. A víš, co? Po tvé mámě pokukuju.“
Honza pocítil, jak se mu srdce zastavilo. „Po mé mámě?“
„Ano. Viděl jsem ji tu před chvílí. Jak vypadá. Ty velké kozy, ten zadek. Není hubená jako moje matka. Je to pořádná ženská. Správný zadek, správná prsa. A je osamělá, přesně jako byla moje matka.“

„Kámo, brzdi…“ začal Honza.
„Říkám ti, dal bych si říct. Bez výčitek. A ty? Chceš mít Sandru? Taky by nebyla určitě proti.“
Honza mlčel. Věděl, že by měl říci ne. Měl by to zastavit. Ale penis mu stál v kalhotách a myšlenka Sandry kouřící mu péro, byla všechno, co potřeboval.

„Pojď, zeptáme se jich,“ řekl Tomáš.
Než stihl Honza ten bláznivý nápad zarazit, Tomáš vyrazil ze dveří.

*

Kluci sestoupili po schodech. Dole matky seděly blíž k sobě, než byly dříve. Daniela měla další sklenici vína a její obličej byl trochu zrudlý. Sandra měla ruku poblíž Danielina stehna.

„Tak co, kluci?“ řekla Sandra. „Už jste dopařili? Pojďte, budeme oslavovat.“
Daniela se rychle posadila více zpříma. „Honzo! Co se děje?“
Honza byl rudý. „Mami, já, já…“ koktal.

Slova se proto ujal výřečný Tomáš. Sedl si vedle své matky. „Možná bychom měli všechno vysvětlit. Měli bychom vám říci věc, kterou se právě Honza nahoře dozvěděl, a která ho šokovala.“
„Co se stalo?“ zeptala se Daniela starostlivě.
Sandra se podívala na Tomáše a pak na Honzu. Něco v jejím pohledu naznačovalo, že ví, co přichází. Usmála se. „Já už se k tomu chystala taky dojít, ale tak povídej.“

„Já a Sandra,“ začal Tomáš, „máme sex. Už měsíce. Je to nejlepší věc, která se mi kdy stala.“
Daniela vstala. „Co? Ty a Sandra? Cože máte?!“
„Je to přirozené,“ řekla Sandra klidně. „Jsem sama. On je sám. Oba se milujeme. Je to jen sex, Danielo. Nic víc.“
„Nic víc?“ Daniela byla šokována. „To je incest. To je…“
„To je lidské,“ řekla Sandra. Postavila se a přistoupila k Daniele. „Ty tvrdíš, že se cítíš osamělá, že se cítíš nežádoucí. Já se cítila zrovna tak. A můj syn také. Vzájemně jsme si pomohli. Proč by to mělo být špatné?“
„Je to zakázané, proboha, to je zvrácené,“ okřikla ji Daniela a chystala se odejít.

„Honza by chtěl, abys ho zaučila,“ vyhrknul ze sebe Tomáš.
Obě ženy se na Honzu podívaly. Jedna s milým a chápajícím úsměvem, druhá se zděšeným překvapením. Tou druhou byla pochopitelně jeho matka.
Honza cítil, jak mu celý obličej hoří. Měl řeč připravenou, ale teď ji zapomněl. „Já… Sandro… vy se mi líbíte. Myslím, že jste krásná. A já jsem… A já bych chtěl…“
„Chceš, abych ti pomohla,“ zakončila větu Sandra. „Vím. A já ti pomůžu, Honzo. Bez problémů.“
Daniele se z té scény podlomily nohy a sesunula se na gauč. „Ne, ne, ne,“ opakovala. „Jdeme domů, Honzo. Tohle není nic pro nás…“

Tomáš se posadil vedle Daniely. „Já se musím taky přiznat. Strašně se mi líbíte.“
„Cože?“ vyštěkla ze sebe Daniela. Nemohla dýchat. Ta myšlenka byla absurdní. Ale Tomáš byl vedle ní a cítila jeho teplo.
„Jste nádherná, nechápu, jak vás kdokoliv mohl nechat kvůli nějaké mladičké hloupé huse.“
„Tohle nejde, musíme jít, Honza je…“

Sandra klekla před Honzu. „Honza je plnoletý, Sandro. Může si dělat, co chce. Pokud chceš, Honzo, pojď blíž. Chci ti něco ukázat.“
Honza se přisunul. Sandra měla ruce na jeho bocích.
Daniela koukala, jak Sandra začíná jejímu synovi rozepínat kalhoty. Měla pocit, že by měla vstát a zastavit to. Měla by křičet. Měla by odejít. Ale zůstala tam, seděla, a koukala.

Tomáš položil ruku na Danielino koleno. „Neměli bychom,“ řekla Daniela, ale její hlas byl jen průměrem něčeho hlasitého a tichého zároveň.
„Proč ne?“ zeptal se Tomáš. „Řekni mi jednu věc – kdy ses naposledy cítila jako žena?“
Daniela neodpověděla. Věděla odpověď. Bylo to příliš dlouho.
Sandra vyndala Honzův penis. Nebyl ještě zcela tvrdý, ale bylo vidět, že se zvětšuje. „Vidíš, jak je to jednoduché? On je připravený, aby se o něho někdo postaral. Co ty?“

Začala ho pomalu kouřit. Honza vydal zvuk – něco mezi zasténáním a šokem.
„Sandro,“ řekla Daniela, „to je…“
„Koukej. Jenom se koukej, jak tvůj syn cítí, jak se žena stará.“

Daniela cítila současně Tomášův dotek, jak jí sunul ruku výš po stehně. Cítila, jak jí srdce zrychluje.
„Já nemůžu,“ řekla, ale zůstala sedět. Koukala na Honzu, co mu Sandra dělá. Viděla, jak zavírá oči, jak sténá.

„Vidíš, jak to má rád? Jak si to užívá? Tak vypadá láska, Danielo. Fyzická, otevřená láska,“ šeptal jí do ucha Tomáš.
Daniela se na něj podívala. Byl tak mladý, mohl by být jejím synem. A mohl by mít každou mladou kundičku, na kterou si ukáže. A přesto o ni jeví zájem. Nebyla to hra. Nebyla to lest. Bylo to opravdu.
„Já se cítím tak divně,“ šeptla.
„Já vím,“ řekl Tomáš. „Ale to je v pořádku. Je to správné.“
Naklonil a políbil Danielu na krk. Byl to lehký, jemný dotek. Daniela cítila, jak zavírá oči. Jak dlouho to bylo, co ji muž takto líbal?
Když ji Tomáš začal lehce kousat do krku, Daniela vydala zvuk. Ne protest, ale něco jako uznání.

Sandra se odtáhla od Honzy a vstala. Když se otočila k Daniele, měla v očích něco triumfálního. „Vidíš? Není to tak těžké.“
Tomáš začal Daniele svlékat svetr. Pomalu, jako by rozbaloval dárek. Daniela zvedla ruce, aby mu pomohla. Poddala se mu.
Když byl svetr pryč, její velká prsa byla na světle. Bradavky ztvrdly vzrušením. Instinktivně se chtěla zakrýt rukou, ale Tomáš je pohladil. Jemně, s respektem.
„Ty máš krásná prsa,“ řekl. „Opravdu krásná.“
Daniela cítila, jak se v ní rozpouští odpor. Jak dlouho se chtěla takhle cítit?
„Já se bojím,“ řekla.

„Vím,“ řekla Sandra. „Ale je to v pořádku. Já si vezmu na starost tvého syna, aby se naučil být mužem. Ty se nauč od Tomáše, jak se zase cítit jako žena.“

*

Sandra vzala Honzu za ruku a vedla ho ke druhému gauči. Honza koukal na matku, která byla nyní částečně nahá, s Tomášem vedle ní.
„Pojď,“ řekla Sandra Honzovi. „Sedneme si. Chci ti ukázat, co je láska.“
Honza byl zaskočený, myslel, že se půjde na věc. Posadil se však bez řečí vedle Sandry. Ona se k němu přiblížila a položila si hlavu na jeho rameno. Byla to intimní gesta, mateřská a zároveň milenecká.

„Vidíš svou matku?“ zeptala se Sandra.
Honza se podíval. Viděl Tomáše, jak začíná Daniele kousat prsa. Viděl svou matku, jak se zmítá v rozkoši.
„Ano,“ řekl. Cítil, jak se mu penis opět zvedá do pozoru.
„Ona cítí poprvé po mnoha měsících, že je chtěná. Že je krásná.“
Honza snad poprvé v životě začal svou matku vnímat i jako ženu. Krásnou ženu plnou tužeb.

Naproti Tomáš pokračoval s Danielou. Kousal jí bradavky, cumlal je, zavrtával se do jejích ňader, pak ji položil na gauč. Roztáhl jí nohy. Měla na sobě tmavé, touhou promočené kalhotky, které začal stahovat.
„Ty máš tak krásnou kundu,“ řekl jí. „A cítím, jak to chceš.“
Daniela se cítila zvláštně, vystavená na odiv dvěma párům očí na protějším gauči, z nichž jeden patřil jejímu vlastnímu synovi. Ale byl to dobrý pocit. Pocit, když někdo chtivě kouká. Cítila, jak zavírá oči, když Tomáš začínal olizovat její klitoris.

Honza se koukal chtivě. Viděl svou matku s cizím klukem a myslel si, že zemře vzrušením. Sandra mu ho v tom čase zase začala kouřit. Pomalu, metodicky, učila ho, jak se pohybovat.
„Vidíš?“ řekla mezi sáním. „Vidíš, jak se má tvá matka? To chceš dát ženě. Dát jí lásku, kterou si zaslouží.“
„Ano,“ řekl Honza chvějícím se hlasem. „Ano, chci.“

Tomáš pomalu a metodicky kroužil jazykem kolem klitorisu kamarádovy matky, jako by hledal poklad.
Daniela vydala zvuk – první zvuk pořádné, nezapřené vášně, která v ní pulzovala po měsíce. „Ááá… to je… Tomáši, to je…“
Tomáš mířil hlouběji. Jazykem ji prozkoumával, nosem se dotýkal jejího nejcitlivější místa. Lízal ji s vášní člověka, který ví, co dělá, a který si chce užít každý okamžik. Jazyk se mu zavrtával hluboko dovnitř, pak se vrátil ke klitorisu, který začal jemně kousat.
Daniela se začala třást. Cítila, jak se jí tělo uvolňuje slastí. Týdny – měsíce bez toho, aby se jí někdo takto dotýkal s vědomím a láskou. Měsíce sama v posteli, s vlastní rukou, která není schopna dát jí to, co teď dostávala.

Honza koukal a nemohl se hýbat. Viděl matku, jak zavírá oči pod Tomášovým jazykem. Viděl její obličej – oči zavřené, ústa otevřená, tvář v nejčistší rozkoši. Viděl její prsa, jak se jí dmula s každým jejím dechem. A cítil, jak mu penis tvrdne ještě více, jak mu nabíhá každá žíla na něm.
„Vidíš?“ šeptla Sandra do Honzova ucha, přičemž si položila ruku na jeho stehno. „Vidíš, jak se má tvá matka ráda? Jak potřebuje být líbána, jak by měla být líbána? Vidíš, jak se jí pleť třese od rozkoše?“
Honza nemohl odpovědět. Všechno bylo příliš intenzivní.

Tomáš pokračoval s orálním útokem. Daniela vydávala zvuky – krátké, intenzivní, které jej vzrušovaly ještě více.
„Bože… to je… já… já se blížím… to je příliš…“

A pak to přišlo. Orgasmus, který Danielu pročistil, který projel skrz její tělo s intenzitou, kterou dosud nezažila. Tělo se jí svíjelo, nohy se jí svíraly okolo Tomášovy hlavy, stisk její kundy k jeho obličeji byl tak silný, tak nezvladatelný, že si Tomáš chvíli myslel, že ho udusí.
„ÁÁÁÁHHHHH!“ vykřikla. Hlasitě, bez zábran, beze studu. Vlna za vlnou rozkoše, která jí procházela, kterou necítila měsíce. Její zadek se zvedal z gauče, její nohy se napínaly, a slabé „ano, ano, ano“ unikalo z úst.

Honza koukal a nevěděl, co si má myslet. Matka – jeho matka – se třásla v orgasmu. Matka, kterou znal jako sebezapírajícího, prudérního člověka, teď ležela zranitelná a absolutně krásná ve své rozkoši.
„Vidíš, jak je skvělá?“ šeptla Sandra. Položila ruku na Honzův penis, který byl tvrdý jako kov. „Vidíš, jak moc tě to vzrušuje vidět ji takovou?“
Honza přikývl, slova se mu nedostávala. 

*

Pak se něco stalo. Tomáš vytáhnul péro z kalhot a nasměřoval jej k Daniele. Honza si začal uvědomovat, co se chystá. Že by měl koukat na svou matku i při tomhle…
„Ne,“ řekl, „to je příliš.“
„Co je příliš?“ zeptala se Sandra.
„Je to moje matka. Já nemůžu.“

Tomáš se usmál. „Můžeš. Věř mi. A tvá matka to taky chce. Vidíš?“
Daniela koukla na svého syna. Její obličej byl zvláštní. Mísil se v něm strach, touha, chtíč, zmatek.
„Honzo,“ řekla, zcela vyšťavená z doznívajícího orgasmu. „Chci tě u toho.“

Tomáš nemeškal. Našteloval si ji k přírazu. Honza vše sledoval.
„To je špatné,“ řekl Honza, ale neodtáhl se.

Sandra se posadila vedle Honzy a vzala si jeho penis zpátky do ruky. „Není to špatné. Podívej se. Podívej se, jak to chce. To je láska, Honzo. To je láska.“
Honza koukal a nevěděl, co dělat. Penis mu tvrdnul v Sandřině ruce. Tomáš mezitím vnikl do Daniely. Pomalu, ale na osmnáctiletého muže velmi sebejistě a zkušeně.
Koukal na souložící matku, na věc, o níž si nikdy nemyslel, že uvidí. Přesto ho překvapilo, že to nebylo hnusné. Bylo to žhavé. 

Sandra vstala a rozkročila se nad Honzou. 
„Teď ti ukážu, co znamená být s ženou.“
Pomalu si osedlala jeho penis. Byla v tom něžnost a sebeovládání zároveň – pomalu, opatrně, jako by rozevírala něco drahocenného. Zprudka vydechl, když vnikl do jejího teplého, vlhkého těla.

„Pomalu,“ řekla Sandra, hlas jí zněl mateřsky a přesto eroticky. „Nechej se unášet. Cítíš, jak se kolem tebe stahuje? Jak se mé tělo přizpůsobuje? To je nejlepší pocit na světě.“
Honza přirážel pomalu, nejprve opatrně, nevěříc tomu, co se děje. Sandra na něm jezdila s přirozenou grácií, tělo se jí houpalo v dokonalém rytmu, prsa se jí třásla, vlasy jí padaly na tvář. Daniela koukala na svého syna – jeho obličej zachvácený vzrušením, jeho rty otevřené v údivu a rozkoši.
„Vidíš, jak je to jednoduché?“ 

Tomáš mezitím ojížděl Danielu tvrdě a rozhodně. Předklonil se nad ní, koukal jí do očí, zatímco ji mrdal. Viděla v jeho pohledu vášeň, hlad, touhu. Mačkal jí prsa, která se houpala pod rytmem jeho přírazů, a kousal jí bradavky.
„Máš tak skvělý tělo,“ hlas se mu chvěl od úsilí a vzrušení. „Ty kozy, ten zadek. Chtěl bych tě mrdat celé hodiny!“
Daniela vydávala chraptivé zvuky – něco mezi protestem a slastí. Protestem proti tomu, co by měla cítit, a slastí kvůli tomu, co cítila.

Pak si ji Tomáš vzal zezadu. Otočil ji na břicho a vnikl jí do kundy znovu, zvedl její zadek a chytil ji za boky. Začal ji mrdat tvrdě, rytmicky, hluboko. Každý příraz byl dokonalý, každý pohyb vědomý.

Honza koukal a nevěděl, na co se dřív soustředit. Na nádhernou ženu, která na něm právě rajtovala, nebo na svou matku, která klečela poblíž na kolenou, a kterou šukal jeho kamarád zezadu. Viděl matčin zadek, jak se třese pod Tomovými přírazy. Slyšel zvuky – vlhkost, pleskavý zvuk úderů, matčino dýchání.

Sandra se sklonila k Honzovi a šeptla mu do ucha: „Vidíš ji? Vidíš, jak jí můj syn dělá dobře? Chtěl bys ji taky? Chceš to s ní dělat?“
Honza nemohl mluvit, jen přikyvoval. Sandra se pousmála a vstala. Vzala Honzu za vztyčený ocas a odvedla jej k Tomášovi a Daniele. 
Pohladila syna po zádech a šeptla mu: „Tomáši, pusť ji. Honza si to zaslouží taky.“

Tomáš byl v první chvíli zklamaný, že nedokončí svou práci, ale chápal situaci. Vyklouzl z Dany, penis lesklý od jejích šťáv. Daniela si skrze orgasmické návaly rozkoše a slasti vůbec neuvědomovala, co se za jejími zády děje. 
Honza přistoupil zezadu k matce. Nebyl si jistý, ale Sandra ho vedla za ocas k matčině kundičce. „Je to tak jednoduché,“ opakoval si Sandřina slova. Vnikl jí do kundy pomalu, všechna jeho nejistota se rozpustila v teplém pocitu. Daniela vykřikla překvapením, odporem, šokem a pak rozkoší, když poznala syna uvnitř sebe.

„Honzo!“ vykřikla Daniela. „Ty… to je… to nejde, to nesmíš…“
Ale Tomáš jí zacpal pusu svým penisem. Vnikl jí hluboko do úst, bez varování. „Vykuř mi ho,“ řekl rozhodně. „Kuř mi ho, zatímco tě tvůj syn ošuká.“

Mysl se jí zamlžila v nejčistší bílé rozkoši. Byla to věc, kterou si nikdy dřív nepředstavila – vlastní syn ji šukal do kundy, zatímco kouřila dalšímu muži. Věc tak zvrhlá, tak zakázaná, tak dokonalá.
Cítila syna uvnitř sebe – jeho penis byl jiný než Tomášův, byl nervózní, nezkušený, ale právě to bylo fascinující. Šoustal ji s nešikovnou technikou, ale zato s veškerou vášní, jaké se jí nedostávalo mnoho let.

„Vem ji za prsa, hraj si s nimi, dělej jí dobře,“ radila Sandra Honzovi. „Plácej ji po zadku, užívej si to tělo, v tuhle chvíli není jen její, je i tvoje.“

Daniela byla Sandře vděčná, že tam byla, že radila mladému panicovi, co má dělat, jak to má dělat. Honza si bral rady k srdci – plácal matku po zadku, mnul jí bradavky, sklonil se k ní a líbal ji zezadu na šíji, což zbožňovala.
„Já už budu, už budu,“ sténal, hlas se mu chvěl. „Já… já se…“

„Já vím,“ řekla Sandra, která koukala na celou scénu s vášní. „Udělej se. Vypusť to do ní. To je vaše. To je vaše chvíle.“
A Honza se udělal. Semeno proudilo po kvantech do matčiny pochvy. Vydal zvuk mezi zasténáním a vykřiknutím, jeho tělo se svíjelo, péro mu cukalo vlnu za vlnou.
Daniela také cítila, jak orgasmus přichází znova. Třetí či čtvrtý té noci – kdysi by si ani nepředstavila, že je to možné. Tentokrát to však bylo jiné, mohutnější, zvrácenější, jak ji vykropilo semeno vlastního syna. Tělo se jí svíjelo, rty se stahovaly kolem Tomášova penisu, a ona mu jej kouřila a honila ještě intenzivněji, dokud se neudělal taky.
„Áááách, tady to máš!“

Vytáhl jej těsně před prvním cuknutím a semenem jí postříkal obličej, nos, horní ret, bradu i krk. Co si pamatovala, stalo se tak vůbec poprvé v životě, připadalo jí to surové i krásné zároveň. Ohlédla se na svého syna, který vyjeveně koukal, co se stalo, a uvědomila si, co to všechno znamená. Ale byla příliš roztoužená, příliš v rozkoši, aby jakkoliv protestovala. Bylo to natolik krásné a chtěné, i když by to mělo být špatné. Konečně si po letech připadala jako žena – chtěná, chtivá, žádaná i žádoucí. Co na tom, že se to stalo s jejím synem. Na výčitky může být čas později, teď už se s tím nic nenadělá.

Sandra si k ní klekla a začala lízat sperma z její tváře, prokládala to hlazením, jako by ji uklidňovala a utěšovala, že se nemá za co stydět. Pak jí však v očích probleskly ohníčky a obrátila Danielu na záda, roztáhla jí nohy a zabořila se jí do klína. Daniela ke svému úžasu cítila, jak se Sandřin zkušený jazyk zabodl do kundy a začal z ní sát a vylizovat synovo odkapávající semeno. Sandra si pak nalehla na Danielu, přimáčkla se nahými ňadry k jejím a políbila ji, přičemž jí do úst vypustila sesbíranou Honzovu nadílku. Jejich jazyky se proplétaly, soupeřily spolu i splývaly. 

*

Venku právě začal ohňostroj. Barevná světla – modré, červené, žluté – explodovala na obloze, Nový rok byl tady. 
V obýváku bylo kromě vzdálené ozvěny explozí, slyšet jen těžké oddychování sexem znavené dvojice párů. Nikdo nemluvil. Kluci se po chvíli zvedli a odešli do kuchyně. Vrátili se se šampaňským, právě vytaženým z lednice.

Otevřeli lahev – ozval se dobře známý zvuk odpáleného korku na znamení oslavy.
„Na nový rok,“ řekl Tomáš a zvedl sklenici. Hlas měl jistý a spokojený.
„Ať nám přinese tolik radosti, kolik nám přinesl tento večer,“ dodala Sandra se sklenicí v ruce a úsměvem, v němž byla kromě spokojenosti i čistá vášeň.

Daniela pohlédla na syna. Honza pohlédl na matku. V jejich pohledu nebylo ani studu, ani lítosti. Bylo to vzájemné potvrzení, že to, co se tu stalo nebyl omyl, a že to není konec.
„Na nový rok,“ řekla Daniela pomalu, s hlasem, který zněl jako něco, co si právě uvědomila. „A na to, že nebudeme sami.“

Všichni si připili.

KONEC