Splněné sny 06

Pomalu jsem Alenku otočil směrem k sobě a začal ji něžně líbat. Vzal vedle ležící misku s rozteklou zmrzlinou. Požádal jsem ji, ať si sedne na linku a mírně se zakloní. Když tak učinila, objal jsem ji a začal jí obsah misky pomalu lít na kozy.
Zareagovala přesně tak, jak jsem doufal. Jakmile totiž začala zmrzlina dopadat na kozy, tak se jejich hrdá majitelka zachvěla a začala jemně vzdychat.
Zbytek zmrzliny už stékal po bříšku až ke kundičce a já přistoupil k druhé fázi hry. Sklonil jsem se nad tělo své Bohyně a začal to nadělení pomalu slízávat. Největší pozornost jsem z pochopitelných důvodů věnoval kočičce. Alča čím dál hlasitěji vzdychala a zdálo se mi, že úplně přestala vnímat své okolí.
Když jsem se nabažil lízání jeskyňky, přesunul jsem se ke kozám a začal se jim taky věnovat. Nejdřív jsem je pořádně prohnětl a pak se přisál k trčícím bradavkám, které jsem i párkrát jemně skousl. Alena teď už doslova vyla, a kdybych ji nedržel, určitě by už dávno z linky spadla.

„Tomášku, co to děláš? Vždyť já už skoro jsem…“ ozvala se, když jsem z jejího těla konečně slízal veškerou zmrzlinu.
„Neboj, kotě. To nejlepší teprve přijde,“ odpověděl jsem a natáhl se pro banán.
Oloupal jsem ho a dal Alči přivonět. Ta po něm hned chňapla oběma rukama a začala smyslně olizovat jeho špičku, jako kdyby to byl skutečný čurák. Pak jej vsála do úst a rozjela nefalšovanou kuřbu. Jezdila s ním v puse s takovým zaujetím, jako kdyby z něj chtěla vydojit semeno.
Když pochopila, že to nepůjde, vyndala ho a já čekal, že mi ho předá, abych mohl pokračovat v započatém díle. Ovšem Alenka nic takového v úmyslu neměla.

Sotva totiž vyndala banán z chtivých úst, zabořila ho do kundy a rozjela divokou jízdu. Narážela se na ten kus ovoce jak zběsilá a přitom řvala tak, až mi zaléhaly uši. Uchopil jsem tedy svůj zkamenělý ocas a začal napodobovat Alču. Leštil jsem si bajonet a zároveň se snažil pozorovat, jak banán v Ájině čičině dostává zabrat. Po chvíli mi však pořádně zacukalo v koulích a z čuráka vytryskl proud semene, jenž dopadl na linku těsně vedle Aleny. Hned na to se do finále dostala i ona. Hlasitě zaječela, prohnula se jako luk, párkrát v sobě zakmitala svým ovocným milencem a po té, co ho s hlasitým mlasknutím osvobodila z kundího vězení, jej odhodila tak šikovně, že se mi rozpleskl po obličeji.

„Aleno, ty jsi vážně nadržená coura,“ konstatoval jsem a zároveň ze sebe stíral zbytky banánu.
Alena seskočila z linky a hned zamířila ke mně.
„Ale copak, takhle se mluví s maminkou? Jsi moc zlobivý chlapeček, Tomášku.“
Vrněla mi do ucha a pak mě začala líbat. Takhle v objetí jsme došli až k rohové lavici, na kterou mě položila a pak dál pokračovala ve své hře.
„Podívejme, jak Tomáškovi stojí šulínek. Že se nestydíš ho takhle ukazovat své mamince!“
A pak jej jemně stiskla a začala ho honit.
„Aleno, přestaň, nebo už zase budu,“ varoval jsem.
Jenom se zasmála a opět začala mluvit tím rajcovním maminkovským hlasem, čímž mě doháněla k nepříčetnosti.

„Nejen, že je vzrušený, ale ještě k tomu je drzý!“ Začala mi fackovat ptáka a pokračovala: „Jak se opovažuješ říkat mamince jménem, co? Asi tě budu muset pořádně potrestat, ale ještě nevím, jak. Nebo ano?“
Nahodila vítězoslavný úsměv a cvrnkla mě do napruženého kokota. Pak odkráčela do obýváku, a když se vrátila, spatřil jsem, že přišla s dalším banánem. Zamířila ke mně a já jsem měl co dělat, abych nevybuchnul smíchy. Alena si totiž poklepávala s banánem o druhou ruku, takže vypadala jako učitelka, držící ukazovátko a nebo policajt s miniaturním obuškem.
„Tak Tomášek se nám ještě směje, jo? No nevím, jak se budeš smát, až ti ten banánek strčím do zadečku.“
„Ne, Ali, to mi nedělej!“ vykřikl jsem, protože představa, že by mi protahovala řiť banánem, ve mně budila hrůzu.

„Tak tohle na tebe platí,“ usmála se a odložila banán na stůl. „Ale neboj. Tohle bych ti neudělala. Jen, kdybys to sám chtěl,“dodala a usmála se na mne.
„To jsem rád, protože tohle fakt nemusím,“ odpověděl jsem a vstal z lavice, abych ji mohl obejmout.
„A co bys teda chtěl?“ šeptala mi do ucha. „Chtěl bys, aby tě Alenka pomilovala?“
„Jo, Ali. Teď a tady.“
„Tak víš, co? Odsunu židli a hezky si tě osedlám, souhlasíš?“ řekla Alča a vzápětí odsunula jednu z židlí.

Sedl jsem si tedy na ni a čekal, co bude dál. Myslel jsem, že hned nasedne, ale místo toho se sklonila k utahováku a vzala jej do úst. Nebyla to žádná zběsilá kuřba, ale něžná práce. Velmi pomalu jezdila ústy po kolíku a občas jen tak jazykem olizovala uzdičku. Celou dobu při tom vrněla, jako kotě a já se znovu dostával do tranzu. Když usoudila, že už je čas, konečně se zvedla a velmi pomalu na mě nasedla.
„Ach, to je tak krásné v sobě cítit tvého kamaráda,“ šeptala a jemně se přitom narážela na kopí.
Já jsem též nezahálel a pevně ji chytil za kozy.
„Jo, to je ono,“ vzdychala. „pořádně mi ty kozy promni. Tak to mám ráda.“

Poslechl jsem tedy a dával těm Božím požehnáním co proto. Chvíli jsem je pořádně valchoval a pak se pustil do bradavek. Mačkal jsem je, různě tahal a kroutil s nimi, až začala opět kvílet, což byla předtucha blížícího se orgasmu. Zároveň dost zrychlila své tempo.
„Připrav se, už budu stříkat!“
„Já… já… uuužžž!“ zařvala Alena a vzápětí jsem cítil, jak se jí kunda stáhla v orgastické křeči. Zhruba ve stejný okamžik i můj těšitel vypustil armádu spermií na průzkum. Alena ještě naposledy dosedla a pak se mi zhroutila vysílená do náruče.

„No teda tys mi zase dal, Tome,“ řekla po chvíli, jen co nabrala trochu sil. „Předtím jsem chlapa nemohla ani vidět a teď bych to snad dělala každej den. A navíc jsem do tebe ještě k tomu zamilovaná, jak nějaká puberťačka.“
„Tak to jsme dva. Taky tě strašně miluju,“ odpověděl jsem a líbl ji na čelo.
Poté jsme vstali ze židle a zamířili do sprchy.

„Co budeme dělat zítra?“ zeptal jsem se, když jsme seděli už oblečení v obýváku a sledovali televizi.
„Přemýšlela jsem, že bych zavolala tetičce a pozvala ji k nám. Dost jsem jí o tobě říkala a těší se na tebe. A neboj, je to moc hodná ženská.“
Na to jsem mohl jen odpovědět, že rád poznám další příbuzenstvo, když jsme teď vlastně rodina. Alča tedy hned zvedla telefon. Jelikož nepatřím k těm, co šmírují cizí hovory, začal jsem se soustředit na to, co dávají v televizi. Běžela tam celkem dobrá detektivka. Chvíli jsem se díval na televizi, ale přes jsem jen tak mimoděk jednostranně vyslechl hovor s tetou.

„Hele neblbni. Zas tak dobře ho ještě neznám a nevím, jestli by na to přistoupil.“
Teď už jsem vyloženě zbystřil.
„To se ti to řekne, ale já fakt nevím. Mám z toho strach. Nerada bych o něj kvůli jednomu z tvých šílených nápadů zase přišla.“
Napjatě jsem poslouchal každé slovo, protože bylo jasné, že řeč je o mně.
„Ovšem na druhou stranu, kdyby se to povedlo, tak by to mohlo být zajímavý.“
Hovor mě začal zajímat čím dál víc.
„Sakra, co ty dvě vlastně pečou?“ honilo se mi hlavou.

„Ty víš, jak mě dostat, co?“ slyšel jsem snad v Alenině hlase vzrušení? Co za tím jen může být?
„Jak mi to popisuješ, tak se těším čím dál víc. Ale přece jen mám strach. Nezná tě a tohle by ho mohlo docela šokovat.“
„Co že by mne mělo šokovat?“ Moje zvědavost dostoupala k vrcholu.
„Tak dobře. Věřím, že si nějak poradíš. Tak pa a zítra se uvidíme. Ahoj.“
Alena zaklapla mobil.

„O čem jste se to bavily?“ vypálil jsem hned vzápětí.
„Nebuď zvědavej,“ usmála se Alča a dala mi pusu na tvář, „dozvíš se zítra. A teď neruš. Je to napínavý,“ dodala a začala se plně věnovat televiznímu filmu, zatím co já musel neustále přemýšlet o tom hovoru, který jsem před chvílí vyslechl.