Vánoční příběh

S batohem na zádech jsem se plahočil sněhem s Katkou v závěsu a proklínal celý svět, že máme chalupu tak daleko od civilizace. Ještě minulý rok s námi Vánoce slavila máma, jenomže teď už jsme zůstali sami. Při pohledu na zasněženou chalupu se mi vybavilo dětství a stromek s hromadou dárků pod ním. Poslední metry byly nejtěžší. Prošlapával jsem cestu a poslouchal Katku, jak za mnou drkotá zuby.

Byl to její nápad, oslavit Vánoce spolu. „Lepší než sedět u televize,“ přemlouvala mě tak dlouho, dokud jsem nesouhlasil. Po bolestivém rozchodu měla děti ve střídavé péči a věděl jsem, že Štědrý den strávený bez nich pro ni bude těžký. Vždycky jsem měl tendence ji ochraňovat a ačkoli už to dávno nebyla ta malá holka, která pozorovala svět svýma velkýma, smutnýma očima, nechal jsem se vcelku snadno přemluvit.

„Rychle zatop, než umrznu,“ drkotala  zuby, když jsme se probojovali skrze závěje dovnitř. Zkřehlé ruce mě neposlouchaly, a tak chvíli trvalo, než se mi kamna povedlo roztopit. S grogem v ruce jsme potom seděli naproti sobě, každý utopený ve svých vzpomínkách a poslouchali meluzínu za okny. Pokradmu jsem na Katku pohlédl. Tmavé vlasy jí spadaly na ramena skrytá v huňatém svetru a v očích měla smutek, který jsem nedokázal zahnat. Pořád byla hezká, jen jinak než dřív a nedokázal jsem pochopit chlapa, který ji dokázal opustit.

Pomalu se stmívalo, místností se linula vůně řízků a Katka měla co dělat, aby mě od nich udržela co nejdál. „Jen si počkej,“ plácla mě přes ruku, když jsem se pokusil jeden ukrást.

„A je to tady,“ povzdechl jsem si, když se místností rozlila tma. Výpadek elektřiny mě nepřekvapil, s mobilem v ruce jsem našel svíčky a zapálil je. V mihotajícím světle jsem uviděl Katku, jak si nenápadně otírá slzy. Ačkoli jsem se ji snažil rozptýlit, večeře proběhla v ponuré atmosféře. Při rozbalování dárků se rozbrečela při pohledu na neuměle zabalené krabičky s věnováním od dětí. Raději jsem odstrčil svůj dárek stranou a počkal, až se vzpamatuje.

„Ještě tady máš něco,“ přistrčil jsem jí ho rozpačitě, když jsme upíjeli vychladlý grog. Zvědavě ho rozbalila a vzápětí vytřeštila oči na realistickou napodobeninu mužského údu. „Jsi normální?“ vyjekla. Rozpačitě jsem jí připomněl slabou chvilku, kdy se mi svěřila, jak jí chybí sex. „To neznamená, že mi dáš tohle,“ odstrčila dildo stranou, ačkoli z něj nespouštěla oči.

Pomalu se nám začaly klížit oči. Naposledy jsem přiložil a zhasnul. Skrz dvířka kamen probleskovaly mihotavé plamínky a já si vzpomněl, jak jsme si kdysi s Katkou vyprávěli zavrtaní pod dekou strašidelné příběhy, a potom se báli jít na záchod.

Náhle jsem zaslechl z protější strany místnosti slabé zasténání. Nejdřív jsem si myslel, že ségra brečí, ale po chvíli mi došlo, co se tam děje. Dárek měl očividně úspěch, protože sténání bylo stále hlasitější. Mimoděk jsem si představil, co zrovna Katka dělá a vzápětí mě vyděsila náhlá erekce, kterou jsem se marně snažil potlačit. Nemohl jsem z hlavy dostat představu masturbující ségry,  výčitkami jsem sevřel ztopořený úd a přidal se k ní. Musel jsem se prozradit, protože náhle ztichla a místností se rozléhalo jenom šustění mé ruky. Nedokázal jsem přestat, myslel jsem jenom na své potěšení a přestával se kontrolovat, když se ve tmě ozvalo přidušené zasténání. Už bez výčitek jsem proháněl naběhlý ocas a vychutnával si společnou onanii. Vyvrcholil jsem jako první, řídnoucí sperma mi stékalo mezi prsty a trochu zahanbeně jsem čekal, až mě Katka napodobí.  Pokojem se náhle rozlehl hrdelní výkřik, vzápětí provinilé ticho. Dlouho jsem nemohl usnout, poslouchal jsem Katčino pravidelné oddechování a přemýšlel, jak se po tomhle k sobě budeme ráno chovat.

Probudila mě vůně čerstvé kávy linoucí se místností. Vyhrabal jsem se z postele a posadil se k ségře. Automaticky jsem se napil z jejího hrnku, abych se probral a střetl se s ní přitom pohledem. Provinile sklopila oči a tvář jí zalila nachová barva.

Vyhýbali jsme se jakékoli zmínce o tom, co se večer odehrálo. Napětí uvolnil až výlet na běžkách, z kterého jsme se vrátili až k večeru. „Jdu do sprchy jako první,“ předeběhla mě Katka. Poslouchal jsem šumění vody a neúspěšně se bránil představě jejího nahého těla. Vynořila se z koupelny zachumlaná v županu. Mokré vlasy jí spadaly na ramena a najednou vypadala zranitelnější víc než jindy. Mlčky jsem ji vystřídal a ačkoli mi vyplácala teplou vodu, nedokázal jsem jí vynadat.

Po návratu jsem ji přistihl s dildem v ruce. „Asi bych se měla stydět, ale takhle jsem se neudělala už roky, s Petrem nám to nějak nefungovalo,“ odložila ho zamyšleně na stůl, jako by chtěla něco dodat, ale na poslední chvíli si to rozmyslela.
„Taky jsem si to užil, možná až moc,“ usmál jsem se křečovitě.
„Jak to myslíš?“ zvedla ke mně hlavu.
„Celou dobu jsem myslel na tebe, až do konce.“

Mé přiznání jí vehnalo červeň do tváří. Rozpačitě si skousla spodní ret, najednou jsem v ní znovu viděl malou holku, která se za mnou ploužila jako stín a styděla se před mými kamarády. Nepřítomně si prsty hrála s umělákem a zdálo se, že nad něčím přemýšlí. „Jestli chceš… můžeme si to zopakovat… spolu,“ hlesla.
Aniž by čekala na mou odpověď, roztřesenými prsty povolila pásek a nechala spadnout župan na zem. Stála přede mnou jenom v kalhotkách, nahá ňadra zimomřivě skrývala zkříženými pažemi a mně se při pohledu na ni zatajil dech. S bušícím srdcem jsem se svlékl. Ztopořený penis mě usvědčoval z nepatřičného vzrušení, které se mi nedařilo skrýt. Ještě si to mohla rozmyslet, místo toho se nemotorně vyprostila z kalhotek a narovnala se.

Uvolněná ňadra se jí rozlila po hrudi, nalité bradavky ji usvědčovaly ze vzrušení, které nás oba pomalu ovládalo. Fascinovaně jsem zíral na hrbolek pohlaví ztrácející se v houštince pubického ochlupení a přemýšlel, kdy se vlastně z mojí malé sestřičky stala nádherná, dospělá ženská se svými potřebami.

Bezděčně jsem začal onanovat, posadila se na postel a zatímco ze mě nespouštěla zrak, naslepo nahmatala dildo. „Za tohle se budu ráno nenávidět,“ vydechla, když si rozhrnula chloupky a nabídla mi pohled na závojíčky lemující sevřenou štěrbinu. Pozoroval jsem, jak v ní umělák pomalu mizí a horečnatě honil naběhlý penis cukající se touhou po výstřiku.
Katka nezůstávala pozadu, s pootevřenými ústy si prošukávala kundičku a bylo jen otázkou času, kdy vyvrcholí. Rychle s hlasitým výkřikem na rtech ztuhla ve slastné křeči. V údu mi při pohledu na její obličej zkřivený rozkoší zaškubalo a semeno se  už o překot dralo na svobodu. Stačilo naposledy přetáhnout kůžičku přes žalud a zkropil jsem podlahu přerušovaným proudem mrdky.

Katka najednou vystřízlivěla, nechala ze sebe vyklouznout uměláka a zakryla si přirození roztaženou dlaní. „Aspoň se na mě takhle nedívej,“ povzdechla si. Zklamaně jsem sledoval, jak se natahuje pro kalhotky  a přemýšlel, jak se po tomhle změní náš vztah.
Když jsme potom seděli u stolu, neodolal jsem a přivoněl k dildu. Přivítala mě nasládlá vůně ženského přirození. „Nech toho,“ vytrhla mi ho zrudlá hanbou.  

V tom nás vyrušil zvonící mobil. „To jsou děti,“ cukla sebou. Vyběhla před chalupu, kde byl lepší signál. „Ani se jim nestýská,“ vrátila se po chvíli uslzená. Nechtěla o tom víc mluvit, raději vklouzla pod deku, odkud se ozývaly tlumené vzlyky a nechala mě o samotě s grogem v ruce. Když pláč neustával, potichu jsem zhasnul a uložil se k spánku.

Probuzení bylo krušné. Choulil jsem se v raním chladu a proklínal se, že jsem večer zapomněl v lehké opilosti pořádně přiložit. Katka zachumlaná do deky odmítala vylézt, dokud nezatopím a vlastně jsem se jí ani nedivil. Během chvíle se místností rozléhalo praskání hořícího dřeva, které s chumelením za oknem vytvářelo vánoční atmosféru.
„Škoda, že zítra musíme odjet,“ povzdechla si. V huňatém svetru se jen nezřetelně rýsoval vyvýšenina poprsí, která mě i tak nenechávala chladným. „Nech toho,“ napomenula mě, když si toho všimla. „Nechápu, co mě to včera napadlo, normálně taková nebývám. Asi fakt potřebuju chlapa,“ povzdechla si.
„V tom případě potřebuju ženskou, protože by mě nikdy nenapadlo, že mě bude vzrušovat vlastní ségra,“ pousmál jsem se.
„Nepřeháněj,“ mávla rukou.
„Copak se ti to nelíbilo?“
„Bylo to hezký, ale mám z toho morální kocovinu,“ přiznala neochotně.
„Proč?“
„Incest, bráško… říká ti to něco?“ povzdechla si.
„Nejsme první, ani poslední sourozenci, co se jim něco takovýho stalo.“
„Je to divný,“ namítla.

Přes její námitky jsem postřehl nejistotu, která mi napověděla, že ji to vzrušuje stejně jako mě. Objal jsem ji a když nic nenamítala, vklouzl jsem rukou pod svetr. Bloudil prsty po nahých zádech, dokud jsem nenahmatal podprsenku, kterou jsem se poslepu neúspěšně snažil rozepnout.  
„Počkej, nešiko,“ odstrčila mě a s povzdechem si přetáhla svetr  přes hlavu. Roztřesenými prsty jsem s podprsenkou zápolil, dokud mě neodstrčila a sama ji zkušeně rozepnula. Při pohledu na plná ňadra jsem nasucho polkl. Přitiskla se ke mně, cítil jsem, jak jí buší srdce a jemně ji políbil. Hladově můj polibek opětovala. Svalili jsme se na postel, během vášnivých doteků jsme se navzájem svlékali a netrvalo dlouho, abychom mohli nedočkavě prozkoumávat svá těla. Na krátkou chvíli jsme zapomněli, že jsme sourozenci a horečnatě si vychutnávali vzájemnou blízkost.

„Tohle nejde,“ odstrčila mě nešťastně  na poslední chvíli, když jsem se do ní chystal proniknout. „Jestli chceš, tak tě vyhoním, ale nic víc,“ nabídla mi cenu útěchy. Zklamaně jsem souhlasil. Mechanicky, téměř z povinnosti mě přivedla k výstřiku. Chtěl jsem jí to oplatit, ale odmítla a pomohla si sama.
„Obleč se,“ hodila mi trenky, když sbírala ze země podprsenku. Najednou byla odtažitá, jako by mě před malou chvílí nevyhonila. Zřejmě to došlo i jí, protože se ke mně omluvně otočila. „Asi by to bylo hezký, ale… tohle prostě nemůžeme,“ povzdechla si.

Celý den to mezi námi leželo jako stín. Náladu jí nezlepšil ani rozhovor s dětmi, spíše naopak. Se slzami v očích zabořila hlavu do dlaní, tělem jí otřásal pláč a její vzlykot ve mně budil touhu najít bývalého švagra a ztrestat ho za všechno, co jí udělal.
„Jsem trapná, pár dnů nevidím děti a vyvádím jako bych o ně přišla navždycky,“ popotáhla.
Soucitně jsem ji objal, s hlavou položenou  na mém rameni se pomalu uklidňovala a vůně jejích vlasů mi připomínala dětství. Jenomže tlak jejích ňader vyvolal nechtěnou reakci v mém rozkroku. „Můžeš aspoň na chvíli myslet na něco jiného?“ odtáhla se. Jenomže po chvíli sama zabloudila rukou do mého rozkroku, kde nahmatala stále ztopořený úd. „Ty si nedáš pokoj,“ pousmála se skrz slzy. „Běž se radši osprchovat,“ odehnala mě, když jsem jí to chtěl oplatit.

Raději jsem se v koupelně moc nezdržoval, protože to mohlo skončit předčasnou ejakulací. S ručníkem obtočeným kolem pasu jsem se vrátil ke Katce, která mě vzápětí vystřídala. Poslouchal jsem šumění vody a přemýšlel, jak dnešní večer skončí.

Čekání bylo nekonečné. Konečně se objevila mezi dveřmi. „Pojď si lehnout, než si to rozmyslím,“ vklouzla nahá pod deku. Nevěřícně jsem ji poslechl. Hladově se ke mně přitiskla, nemohl jsem se nabažit jejího těla a po krátké předehře jsem se do ní pokusil znovu proniknout. Tentokrát se nebránila, naopak mi rukou sama pomohla, a potom už mě přivítalo vlhké sevření její kundičky. Přes veškerou snahu jsem během chvíle vyvrcholil. Abych jí to vynahradil, odhodil jsem zábrany a uspokojil ji ústy. Přivítala mě nasládlá chuť ženského přirození smíšená s vytékající mrdkou. Sál jsem naběhlý poštěváček, dokud se nezkroutila ve slastné křeči.

„Lízat umíš pěkně, bráško,“ zahihňala se jako puberťačka, když se schoulila na mou hruď. „Petr na tohle nebyl, zajímalo ho jenom vlastní uspokojení. Šup sem, šup tam, vystříkat se a usnout.“
Snažila se přitom rukou probudit můj zvadlý ocas, když se jí to nedařilo, sklouzla do mého klínu a vzala ho do úst. Prstem mi přitom dráždila konečník, pomalu jím do mě pronikla a ochablý úd okamžitě zareagoval.
„Tohle vždycky funguje,“ zasmála se spokojeně. Obkročmo se na mě posadila a s blaženým výrazem pomalu dosedla na  trčícího čuráka. Spadlé vlasy jí zakryly tvář, z úst se jí vydral tlumený výkřik a vzápětí se na mě nabodávala v pravidelném rytmu, kterému jsem se naprosto poddal. „Jo… jo… jo… už… uuuuž,“ propnula se ve vytouženém orgasmu, který nechala spokojeně odeznít.

Jakmile se vzpamatovala, převalil jsem se mezi její stehna, nadzvedl je a v kleče do ní pronikl. Z hrdla se jí vydral zoufalý výkřik, vyšla mi vstříc boky a v pevném sevření její kundičky jsme se oba blížili k společnému vyvrcholení, které nás zaskočilo svou intenzitou.

„To teda bylo něco,“ zalapal jsem po dechu, když jsem se vzpamatoval.
„Mně to povídej, takhle jsem si neužila už roky,“ odměnila mě Katka polibkem.

Probudil jsem se s její hlavou zabořenou v mém podpaží. Opatrně jsem se vyvlékl, abych si mohl na zápraží s kouřící kávou v ruce vychutnat mrazivé ráno.
„Dobré ráno,“ přivítala mě po návratu ségra. „Snídani máš na stole, musím se dát dohromady,“ zmizela v koupelně, aby se vrátila upravená s vlasy pečlivě staženými do culíku. „Co bude dál, zapomeneme na to?“ posadila se naproti mně.
Bezradně jsem pokrčil rameny. Nevěděl jsem, co jí mám odpovědět. Že jí mám rád jinak než jako ségru? Že o ni nechci přijít kvůli jedné hloupé noci? Že nemůžu dýchat, když se jí podívám do očí?

Musela to vyčíst z mých očí, protože se smutně pousmála. „Jsme sourozenci,“ připomněla mi, jako bych na to mohl zapomenout. „Dneska si to ještě užijeme, ale to je všechno.“

Následující rok jsem seděl u kamen, mihotavé plamínky vytvářely zvláštní kulisu k mé melancholické náladě, když jsem zaslechl vrzání zmrzlého sněhu. „Nic neříkej,“ schoulila se Katka k ohni, aby si nahřála prokřehlé prsty. „Další Vánoce bez dětí, co ti to připomíná?“ mihl se jí tváří úsměv.  

Author

Odebírat
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
dedek.Jeff

Už dlouho se nepodařilo na stránkách e Fénixu navodit sváteční náladu, tak jako letos. Nemalou měrou k tomu přispěl i Harai svým Vánočním příběhem. Hezký důkaz, jak jdou skloubit vánoce se sexem.

picu

Pekne napísané. Má to atmošku.

Gourmet

Opravdu moc hezké. Po Jeffovi další krásný vánoční příběh.

Anton

Počítám se mezi homo sapiens nevánočnus, ale přesto respektuji vánoční většinu kolem sebe. Haraiův příběh je pěkný, něžný a s optimistickým závěrem. Vždycky mi přijde hezčí, když lidé k sobě najdou cestu dobrovolně, když si vyjdou vzájemně vstříc. Harai tentokrát upouští od rafinovaného hledání cesty k sobě, od přemíry morálních dilemat, tady to vychází nějak samo z atmosféry. Děkuji.

Kamil Fosil

Pokud by existovalo nějaké volné sdružení druhu homo sapiens nevánočnus, tak by se rád stal sympatizantem.

Kamil Fosil

Chvilku mi trvalo než jsem pochopil, jaký je vztah mezi postavami.
Příběh je pěkný, ale smutný, zvláště hlavního hrdiny je mi líto; stát se jednou za rok vánoční náhražkou mi sice přijde málo, přesto je to víc, mnohem víc než nic.

6
0
Budu rád za vaše názory, prosím komentujte.x

Protected by Security by CleanTalk