Vedro k zalknutí 01

Samozřejmě jsem věděl, co táta dělá. Nikdy se o tom s námi nebavil, ale některým věcem se uniknout prostě nedalo. Táta žil na hraně zákona, jeho podnikání bylo spojené s vydíráním, násilným přebíráním firem, podle jednoho investigativního novináře měl být dokonce jedním z bossů pražského podsvětí. Občas jsem v jeho pracovně zahlédl nedbale odloženou zbraň, s kterou se netajil. Poslední dobou byl nervózní, podrážděný, hádky s mámou se stupňovaly a chvílemi jsem se ho bál i já, ačkoli mě nikdy neuhodil. Vždycky potom nasupeně odjel a několik dnů se neukázal. Takhle to bylo prakticky celé jaro a pokračovalo to dál. Naštěstí mi začínaly prázdniny, nemohl jsem se už dočkat, až vyrazím s mámou na každoroční pobyt na Mallorce, kde jsme měli vlastní apartmán.

Válel jsem se ve svém pokoji a přemýšlel, kam vyrazit večer, když se chodbou ozvaly uspěchané kroky. Během chvilky se ve dveřích objevil zrudlý táta. Propocenou košili měl přepásanou podpažním pouzdrem, z kterého vykukovala pažba pistole.
„Zvedej se, musíme vypadnout,“ tahal mě z postele.
„Co blbneš?“ bránil jsem se.
„Pak ti to vysvětlím, ale teď pojď,“ vykřikl netrpělivě.
„Nikam nejdu, dokud mi to nevysvětlíš,“ vzepřel jsem se.
„Davide, na tohle nemáme čas. Potřebuju tě někam uklidit, než se stane průser,“ pootevřel okno a opatrně nahlédl na ulici. „Dělej, než se někdo objeví,“ otočil se ke mně. „Vezmi si náhradní oblečení, na víc nemáme čas.“

Pomalu jsem začínal chápat, co se děje. „Někdo po něm jde,“ mihlo se mi hlavou. „A možná i po mně,“ došlo mi vzápětí. Takhle to nemělo být. „Rodina do práce nepatří,“ říkal přece  táta, když jsem se z něj snažil vytáhnout informace o tom, co vlastně dělá. Pohled na jeho tvář zkřivenou napětím mi však potvrdil, že se to opravdu děje.

Vystřelil jsem z postele a rychle naházel do tašky oblečení. Chtěl jsem si vzít ještě mobil, ale táta mi ho vytrhl a odhodil na zem. „Mohli by tě podle něho najít,“ vysvětlil mi stručně. Tohle už mě vyděsilo, ale neměl jsem čas na přemýšlení.

Vyběhli jsme k autu, táta nastartoval a téměř smykem se řítil ulicí. Připadal jsem si jako v nějakém filmu o mafii. „Je to můj táta, žádný don Vito Corleone,“ utvrzoval jsem se v duchu.
Zastavili jsme ve staré zástavbě, šedivý činžák s oprýskanou omítkou vypadal, jak bychom se vrátili v čase před listopadovou revoluci. „Nikoho nepouštěj dovnitř,“ předal mi táta klíčky od bytu. „První patro, šedivé dveře. Ještě se vrátím, nemusíš mít strach.“

Byt jsem našel snadno, odemkl jsem a zvědavě nahlédl dovnitř. Přivítal mě zápach dlouho nevětrané místnosti. Vybavení bylo strohé, postel, stůl, pár židlí, stará televize.
Otevřel jsem okno, abych dovnitř pustil čistý vzduch a zhluboka se nadechl. Teprve teď jsem měl čas se zamyslet nad tím, co se právě stalo. „Jak dlouho tady budu? Co když se táta nevrátí? A kde je máma?“ honilo se mi hlavou. „Jak se tomuhle říká? Zalehnout na matrace? To ne, nejsem přece ve válce gangů. Nebo snad ano?“  
Byl jsem ze všeho tak vyděšený, že jsem se nedokázal soustředit. Tvrdá realita mě zasáhla víc, než bych očekával. Nejvíc mě vyděsil tátův očividný strach. Takhle se nikdy nechoval, byl vždy tvrdý, sebevědomý, za každé situace nad věcí a teď se choval jako vyděšený kluk.

Ze stresu jsem usnul na posteli, v botách, oblečený a zkroucený v klubíčku. Vzbudilo mě zabouchnutí dveří. Rozespale jsem se posadil, do místnosti vpadl táta s Bětou, mojí nevlastní ségrou z románku na jednu noc, který tenkrát téměř zapříčinil rozpad naší rodiny. Vyděšeně zírala kolem sebe, jako by nechápala, co se děje. Moc často se nevídáme, jenom občas při rodinných oslavách. Vždycky jsem měl pro ni slabost, která mě nutila ochraňovat ji před máminými útoky.

„Musíte tady  pár dnů vydržet, než se to přežene“ otřel si táta čelo zbrocené potem. „Za žádných okolností nevycházejte ven, v případě nouze mi zavolejte tímhle, nedá se vystopovat,“ hodil na stůl  starý otlučený mobil. „Žádné sociální sítě, internet pro vás neexistuje,“ upozornil nás. „V kuchyni jsou nějaké zásoby, hlady snad neumřete,“ dodal na odchodu.
Rozpačitě jsme se na sebe s Bětkou podívali. Nikdy jsme spolu netrávili moc času a teď spolu máme být zavření v jedné místnosti? „Vždyť o sobě nic nevíme,“ blesklo mi hlavou.
„Nějak to zvládneme,“ usmál jsem se, abych ji povzbudil.

Jak jsme seděli zkroušeně vedle sebe, zrakem jsem náhodou sklouzl do jejího výstřihu, kde se krčily drobné kopečky ňader. „Jsem normální? Jsme v průšvihu a já tady očumuju ségru,“ okřikl jsem se v duchu, jenomže mi to nedalo a znovu jsem se k ní pohledem vrátil.
Světle hnědé vlasy jí spadaly na ramena, která se otřásala pláčem. „Kolik jí vlastně je? Myslím, že nedávno slavila osmnáctiny, posílal jsem jí přece dárek,“ přemýšlel jsem. Zpod šatů vykukovala opálená stehna a mě mimoděk napadlo, jestli je vyholená. „Vážně už toho nech, je to tvoje ségra. Chováš se jako úchyl,“ nadával jsem si. Přes rok jsme se neviděli, naši se tenkrát kvůli ní pohádali a táta ji k nám už znovu nepřivedl. Najednou mi připadala dospělejší, dřív bych na ni takhle určitě nemyslel. „Musí to být tím stresem,“ přesvědčoval jsem se.  

„Nemáš něco na převlečení? Nestihla jsem si ani sbalit oblečení,“ vyrušila mě náhle.  Beze slova jsem kývl k pohozené tašce, odkud něco vylovila  a zmizela v koupelně.
Vynořila se v mém starém, plandavém tričku, které jí sahalo do půli zadku. „Lepší než nic,“ pokrčila rameny, když uviděla můj pobavený úsměv. Sehnula se pro ovládač televize a vystrčila na mě přitom zadeček s tenkou šňůrkou zařízlou mezi půlkami. 
„Jestli mi bude takové divadlo předvádět častěji, tak mi snad prasknou koule,“ zhrozil jsem se.
Když se narovnala, všimla si mého upřeného pohledu a zrudla rozpaky. Byl jsem rád, že aspoň něco z její nevinnosti v ní ještě zůstalo. „Docela by mě zajímalo, kvůli komu má na sobě ty tanga,“ napadlo mě. 

Z nudy jsme si pustili televizi, kde sice dávali jenom staré filmy, ale aspoň jsme zabili volný čas. Ačkoli jsem se na ni snažil nezírat, moc mi to nešlo. Samozřejmě mě po chvíli přistihla.
„Co je?“ .
„Nic,“ zavrtěl jsem hlavou.
„Něco asi jo, když mě tak pozoruješ.“
„Přemýšlel jsem, jak vlastně budeme spát,“ hledal jsem narychlo výmluvu.
„Asi na posteli?“

Významně jsem se podíval na jedinou postel v bytě.
„V žádném případě,“ zrudla.
„Odmítám spát na zemi.“  
„Skvělý. Měla jsem spát u svýho kluka a místo toho se budu mačkat s bráchou,“ protočila panenky.  

Když nic jinýho, tak jsem aspoň věděl, kvůli komu měla ty tanga. Nakonec nám ale doopravdy nezbylo nic jiného, než spát spolu.
Postel pro nás dva byla malá, trvalo pěkně dlouho, než jsme se uvelebili. „Vypadá to, že budu mít problém,“ prolétlo mi hlavou, když se ke mně přitiskla.
Zatímco jsem se snažil ovládnout rozbouřené hormony, Bětka už dávno spala. Převaloval jsem se ze strany na stranu a bál se jí dotknout, aby náhodou nezjistila, co to se mnou dělá. Postupem času jsem boj se svým vzrušením prohrával.
„Neblbni… je to tvoje ségra… tohle je fakt divný,“ okřikl jsem se, když jsem podlehl pokušení a krátce pohonil  ztopořený penis. Nakonec jsem se ovládl, ale dalo mi to práci.

Usnul jsem až k ránu, probudil jsem se nevyspalý,  s kruhy pod očima. Přivítal mě pohled na Bětčin zadeček vyčuhující zpod vyhrnutého trička. Šňůrka zaříznutá mezi půlkami mě fascinovala víc, než bylo zdrávo a raději jsem utekl do koupelny, abych se zchladil ledovou sprchu.

 „Vůbec jsem se nevyspala,“ prohrábla si Bětka vlasy vsedě na posteli po mém návratu. Nechápavě jsem se na ni podíval. Já byl ten, který se celou noc převaloval ze strany na stranu a ona si stěžuje, že se nevyspala? Postrádalo to logiku, ale hodil jsem to za hlavu a dál nad tím nepřemýšlel.

Den jsme strávili bezcílným povalováním u televize. Téma táta pro nás bylo tabu, oba jsme z toho byli pořád vyděšení. Probdělá noc pro mě byla minulostí, vlastně jsem nechápal, jak mě mohla rozhodit vlastní ségra.
Jenomže k večeru se to opakovalo. Bětka se vrátila ze sprchy s vlhkými, rozpuštěnými  vlasy, které zanechávaly mokré stopy na tričku. Zíral jsem na  vztyčené bradavky napínající tenkou látku a tušil, že dnešní noc bude opět trýznivá.

Zařekl jsem se, že ji tentokrát budu ignorovat. Mé předsevzetí však vzalo  za své, když mě bezútěšně objala. Cítil jsem, jak jí splašeně buší srdce. Tiše vzlykala a já nevěděl, jak ji utěšit. Konejšivě jsem ji hladil po zádech, náhle jsem se ocitl v nebezpečné blízkosti pevného zadečku. Po krátkém zaváhání jsem ji přes tričko opatrně pohladil sevřené půlky.
„Jsi normální?“ odtáhla se. Jenomže potom se znovu přitulila. Zabořil jsem obličej do jejích vlasů a nasál jejich vůni. Tentokrát nic nenamítala. „Půjdeme už spát?“ špitla po chvíli.

Ani jednomu z nás se ale  nedařilo usnout. V rozpáleném bytě bylo nedýchatelně, leželi jsme vedle sebe a trápili se.
„Tohle nemá cenu,“ posadila se. „Zkusím se osprchovat, třeba mi to pomůže.“

Poslouchal jsem šumění sprchy a snažil se ignorovat představy jejího nahého těla.
„Takhle je to lepší,“ vklouzla potmě zpátky do postele. Automaticky jsem ji objal, s leknutím jsem ruku stáhl zpět, protože jsem pod prsty nahmatal vlhkou kůži. „Když mě je hrozný vedro,“ špitla.
Když mi došlo, že vedle mě leží úplně nahá, okamžitě se mi postavil ocas. Opatrně, abych ji nevyděsil jsem ji objal. Přerývaně oddechovala, ale nic nenamítala, ačkoli musela cítit na zadku můj ztvrdlý ocas, který pulsoval touhou po výstřiku.

Beze slova jsem se začal pomalu pohybovat v náznaku kopulačních pohybů. Z úst jí uniklo tiché zasténání, ale potom mi vyšla vstříc. Překvapeně jsem se zastavil, stále jsem si nebyl jistý její reakcí. Jenomže se znovu zavrtěla, abych pokračoval.
Stáhnul jsem si trenky pod kolena a přitiskl se naběhlým penisem k jejímu rozpálenému tělu.
„Tohle ne,“ zašeptala, když jsem do ní chtěl zezadu proniknout. Zklamaně jsem se o ni třel, dokud jsem jí nezkropil záda sprškou teplého semene.
„Teď já,“ přitáhla mi ruku mezi stehna. Nahmatal jsem její vyholenou kundičku, zasténala a nechala mě, abych do ní pronikl prstem. Věnoval jsem se nateklému poštěváčku, dokud ze zapísknutím nevyvrcholila. Ztuhla s mou rukou uvězněnou mezi stehny, potom se pomalu odtáhla a ruku mi odstrčila.
„Teď už snad usnu,“ přitáhla si deku k tělu. Přesto jsem se neúspěšně pokusil o pokračování.
„Spi,“ okřikla mě, když jsem se k ní tlačil oživlým penisem.

Chvíli jsem trucoval, ale pomalu mi únavou klesla víčka a během pár minut jsem vedle ní spokojeně oddechoval. „Jak se k sobě budeme chovat ráno?“ blesklo mi hlavou před usnutím.