Vedro k zalknutí 02

Po probuzení jsem vedle sebe Bětku marně hledal. Rozhlédl jsem se kolem sebe zalepenýma očima a uviděl ji sedět v křesle. Objímala si nohy, skrz rozcuchané vlasy jsem zahlédl ušmudlaný obličej a slyšel, jak brečí.  „Myslíš, že to s tátou dopadne dobře?“ vzlykla.

Napadlo mě, že jde i o naši budoucnost, ale raději jsem mlčel. Musela z mé tváře vyčíst pravdu a znovu se rozbrečela.
„Neboj, zvládneme to,“ snažil jsem se ji utěšit, ačkoli jsem si tím vůbec nebyl jistý.
Nejhorší na tom bylo, že jsem nevěděl, jak se k ní mám po včerejšku chovat, některé věci prostě jen tak za hlavu nehodíte. Nakonec to rozhodla za mě, ani slůvkem se k tomu nevrátila a tvářila se, že se mezi námi nic nestalo.

Vyhrabala z tašky nějaké oblečení a zmizela v koupelně, aby se vynořila oblečená v mém fotbalovém dresu, který se mi do tašky připletl omylem.
„Mám to jako šaty,“ zasmála se. Byl jsem rád, že se jí zlepšila nálada a nijak jsem to nekomentoval, ačkoli jí to v něm neuvěřitelně slušelo. Horší bylo, když jsem v koupelně uviděl tanga pověšená na prádelní šňůře. Ihned mi došlo, že pod dresem nic nemá, což mělo za následek okamžitou erekci. Nezbylo mi nic jiného, než se zchladit studenou sprchou a teprve, když se můj trčící kamarád uklidnil, jsem se k ní vrátil.  

Den nám utíkal pomalu. Sledovali jsme zprávy, jestli nezaslechneme něco o tátovi, ale kromě zmínky o válce gangů v pražských ulicích jsme se nic nedozvěděli. Občas jsem ji přistihl, jak mě zamyšleně pozoruje, ale netušil jsem, co  se jí honí v hlavě.  
„Máš holku?“ zeptala se během reklamy.
„Teď zrovna ne.“
„Já chodím s jedním klukem z vejšky.“
„Hmmm.“
„Měla jsem u něho poprvé přespat. A místo toho jsem tady s tebou,“ zamračila se.

„V noci ti to nevadilo,“ pomyslel jsem si. Erekce, která se dostavila při vzpomínce na její nahé, rozpálené tělo, mě už nepřekvapila. Nenápadně jsem se snažil zamaskoval pozdvižení v rozkroku a nechal ji mezitím pokračovat.  

„My jsme spolu ještě nespali,“ zčervenala rozpaky. „Včera to bylo poprvé, co mi to udělal někdo jiný než já,“ svěřovala se mi dál. Pomyslel jsem si, že to musí být pěkný trouba. „Ten blbec ji ani nevyprstil, to snad není pravda,“ ušklíbl jsem se jen tak pro sebe.

Zkřížila nohy do tureckého sedu a odmlčela se. Uvědomoval jsem si, že by stačilo odhrnout dres a konečně bych uviděl kundičku, na kterou jsem myslel celou noc.
„Pokračuj, pokračuj, pokračuj,“ přemlouval jsem ji, když v dlani žmoulala cíp dresu.
„Jednou jsem ho vyhonila, ale moc mi to nešlo. Ani nevím, jestli jsem to dělala dobře,“ posteskla si místo toho.     

Ačkoli jsem ji vnímal jen napůl, tohle mě zaujalo. „Jestli chceš, můžeme to vyzkoušet,“ navrhl jsem v touze po pokračování nočního dobrodružství. 
S nečitelným výrazem si mě mlčky přeměřila.  
„Aspoň si to na něj natrénuješ,“ zasmál jsem se křečovitě.  

 Pomalu jsem se vzdával naděje, když se postavila.
„Nebudeš se mi ale smát,“ ujišťovala se.
Posadila se ke mně, nesměle jsem si svlékl trenky a pochlubil se naběhlým údem. Oči se jí rozšířily vzrušením, nejistě ho pohladila a opatrně přetáhla kůžičku. Při pohledu na lesklý, fialový žalud tiše vydechla. Nemotorně mě začala uspokojovat, zatínal jsem prsty do prostěradla a snažil se potlačit semeno, které se o překot dralo nahoru.  

Těsně před výstřikem nás však vyrušil šramot klíče v zámku.
V panice jsme vyskočili, rychle jsem se snažil upravit, zatímco si Bětka nervózně uhlazovala dres.
Táta se vpotácel dovnitř, košilí mu prosakovala krev, v obličeji měl strhaný výraz a vypadal, že každým okamžikem omdlí. Se zaúpěním se svezl na židli a zhluboka oddechoval.  
„Budete tady muset ještě pár dnů vydržet,“ zasípal vyčerpaně. „Je to horší, než jsem myslel. Přinesl jsem vám nějaké jídlo,“ přistrčil ke mně zakrvácenou tašku. „Jsou tam i peníze a vaše pasy, kdyby se to zvrtlo,“ odmlčel se.
Vyděšeně jsme na něj pohlédli.
„Nikam nechoďte, když se do týdne nevrátím, odjeďte k příbuzným na Slovensko,“ kývl na mě, jakmile nabral dech. „O peníze nemusíte mít strach, doktor Bělský má instrukce, jak případně postupovat,“ vstal  ztěžka a rozloučil se s námi.

Po jeho odchodu jsme se k sobě přitiskli. Bětka se rozplakala s hlavou na mém rameni, snažil jsem se ji konejšit, ačkoli jsem měl co dělat, abych ji nenapodobil.. Seděli jsme jako dvě hromádky neštěstí, najednou jsme k sobě měli blíž, než kdykoliv předtím.

Náhle jsem ucítil v rozkroku dotek její dlaně.
„Mám to dokončit?“ usmála se na mě přes slzy.
Nečekala na můj souhlas a sklouzla přede mne. Vkleče ze mne stáhla trenky a pohladila ochablý úd. I letmý dotek stačil, aby se ihned ztopořil. S nově nabytými zkušenostmi soustředěně proháněla napružený klacek, který se vzpínal touhou po výstřiku. V nejlepším ho pustila a rozpačitě si odhrnula spadlý pramen vlasů za ucho. Potom se sklonila k mému klínu a obemkla žalud vlhkými rty. Překvapeně jsem vyhekl, s tímhle jsem nepočítal. Přidržela si ocas rukou a pomalu ho polykala. Téměř se jím dávila, přesto statečně pracovala na mém uspokojení.

„Pozor, už budu,“ snažil jsem se ji neúspěšně varovat, protože tvrdohlavě pokračovala v sání, dokud jsem jí s neartikulovaným zachroptěním nenaplnil ústa záplavou mléčné tekutiny.
„Nebylo to tak hrozný,“ otírala si rozpačitě z koutků úst přebytečné semeno. „Líbilo se ti to?“ zvedla ke mně hlavu.
„To jsi snad poznala,“ pohladil jsem ji vděčně.
„Myslíš, že se mu to bude taky líbit?“

Samozřejmě jsem věděl, o kom mluví. O svém příteli, na kterého jsem začínal neskutečně žárlit. „Takovouhle holku si nezaslouží,“ pomyslel jsem si. „Škoda, že je to moje ségra,“ kochal jsem se pohledem na jemné rysy její tváře. Napadlo mě, co by řekla tomu, kdybych jí laskání oplatil.
„Jestli chceš… mohl bych… můžu tě vylízat,“ vyhrkl jsem.
„To je blbý,“ vzpírala se, ačkoli ji lesk v očích usvědčoval z opaku.
„Na oplátku,“ mrkl jsem na ni.
„Jsi blbej,“ zašklebila se.

Jenomže po chvíli jí to nedalo.
„Tak dobře,“ špitla rudá rozpaky.
Ještě si to naposledy rozmyslela, potom přetáhla dres před hlavu a stála přede mnou nahá. Pomalu jsem sklouzl pohledem po jejím těle. Malá ňadra s trčícími bradavkami, hladké bříško propadající se do pečlivě vyholeného klínu, bochánky přirození s růžovými lapíky, které vylézaly ven, to všechno způsobilo, že jsem zalapal po dechu.

Posadila se do křesla s křečovitě sevřenýma nohama. Klekl jsem si před ní a políbil opálená stehna. Zasypal jsem ji polibky, přitom jsem opatrně překonal její odpor a roztáhl jí nohy. Přivítala mě rozevřenou štěrbinku sotva dospělého přirození. Nasál jsem známou vůni dívčího vzrušení a přitiskl ústa do jejího klínu. Z úst jí uniklo tiché zasténání a vzápětí doširoka roztáhla stehna, aby mi umožnila lepší přístup k rozdychtěné kundičce, kterou jsem konečně ochutnal. Zabořila mi prsty do vlasů a s tichým skučením si vychutnávala mé laskání.
Prozkoumával jsem její kundičku, brnkal jazykem o naběhlý poštěváček, sál ho a nezapomínal ani na prdelku, kterou mi sama nastavila. Pomalu se přestávala ovládat, pokojem se rozléhalo její neartikulované sténání, jak se nezadržitelně blížila k vyvrcholení. Náhle se propnula v milostné křeči a uvěznila mi hlavu mezi stehny.

„Málem jsi mě udusila,“ zalapal jsem po dechu, když jsem se vyprostil z jejich sevření.
„Promiň,“ špitla.
Stydlivě zakryla klín roztaženou dlaní, jako bych ji před malou chvilkou nevylízal. „Ještě, že táta nepřišel teď,“ povzdychla si. „Nechci si ani představit, co by nám řekl.“
„Třeba by se mu to líbilo,“ mrkl jsem na ni.
„Jsi blbej,“ plácla mě po hlavě.

Natáhla se pro dres, zklamaně jsem sledoval, jak se obléká a říkal si, jaký musí být ten její kluk idiot, když tímhle pohrdá. Uvědomoval jsem si, že jsme sourozenci, ale možná právě proto bylo všechno, co se mezi námi dělo, o to zajímavější.

„Při přestřelce mezi gangy v pražských ulicích došlo k úmrtí několika osob,“ zaslechli jsme náhle v televizi. Vyděšeně jsme otočili hlavy k obrazovce, kde byly záběry na hlídkující policisty se samopaly.
„Myslíš, že to je táta?“ hlesla Bětka.
„Nesmysl, před chvílí tady byl,“ stiskl jsem jí ruku.
„Jen aby,“ přitiskla se ke mně vyděšeně.

Zbytek dne byl nejhorším v mém životě. Neustále jsme mysleli na tátu a střídavě utěšovali jeden druhého. V noci jsme téměř nezahmouřili oči, ráno nás zastihlo nevyspalé, otlačené a protivné.

Při snídani jsme mlčky polykali oschlý rohlík s paštikou a poslouchali zprávy, jestli se nedozvíme něco nového, když do bytu vpadl táta. „Je po všem, odvezu nás domů,“ objal nás kolem ramen.
Snažil jsem se dozvědět nějaké podrobnosti, ale odbyl mě, že na to mám ještě čas.

Sbalili jsme si věci a naposledy se rozloučili s bytem, který se na pár dnů stal naším útočištěm. Při odchodu jsme na sebe s Bětkou rozpačitě pohlédli, protože nám bylo jasné, že tímhle to končí. Beze slova jsme se na sebe usmáli, a potom už nás táta odvezl pryč.