Ztraceni 07

Bubny. To bylo to, co teď kromě té melodie slyšel. Tomáš si uvědomil, že má otevřené oči a stojí v lese. Byl zmatený. Stále byla noc a on netušil, jak se sem dostal a kde přesně je. Trvalo mu to chvíli, než se přestal kolem sebe otáčet a nakonec se zorientoval. Zvuk říčky, který zněl před ním, mu napovídal, že je blízko. Vydal se tím směrem. Během chvíle přešel hranici, kterou hlídaly kamenné postavy. Dokonce už i viděl obrysy břehu říčky i druhé strany. A tam, v měsíčním svitu, u jednoho stromu, šukal svou matku.

Opírala se o kmen stromu a on stál za ní. Ten sen, sen, který se zdál jak jemu, tak i matce. Teď ho zažíval znovu, ale z pozice diváka. I přes tu vzdálenost musel obdivovat tu scénu, které se nevyrovná žádné moderní porno. 
Do údu se mu nahrnula krev a měl ho zase tvrdý jako kámen. Sténání matky zesílilo, stejně tak, jako jeho přírazy. Až nakonec zaznělo matčino „Aaaaaaaaaaaaach“ a postavy se rozplynuly. 
Tomáš mlčky stál a sledoval to místo, kde ještě před chvílí obdivoval nahou postavu matky a její větší prsa, která se v rytmu přírazů krásně pohupovala. 
Tehdy to byl opravdu příjemný sen. Ale nedávno? Včera? Dnes? Ani nebyl schopen určit přesně, jak byl z téhle situace zmatený, zda si ji užil doopravdy. Bylo to opravdu tak nádherné, ne-li lepší, jak v tom snu. Nebo i to byl sen? 
Tomáš byl zmatený.

„Tome?“ ozval se vedle něho překvapený hlas, a tak tím směrem otočil hlavu. Stála tam matka. Nahá. A on si až teď uvědomil, že je také nahý.
„Ty jsi mě ale vylekala,“ odpověděl na její otázku a usmál se. Vše mu to připadalo tak opravdově a zároveň snové.
„Zase se nám zdá stejný sen?“ zeptal se a ukázal směrem, kde před chvíli měli společný sex.
„Zase? Chceš říci, že se ti tehdy zdálo to samé?“ vypadala šokovaně a dala si ruku před pusu. Tomáš sklopil oči.
„Jo, promiň, neřekl jsem ti to.“
Došla k němu, lehce mu zvedla hlavu. Usmívala se na něj mile, vůbec ne nahněvaně. Chvíli si hleděli do očí a pak se se objali a začali líbat. Vzrušení opět začalo proudit jejich těly a pak náhle ustalo, když zazněly bubny.
Oba se od sebe odlepili. Jako by se najednou probrali z nějakého deliria a zjistili, že provádí činnost, která je jim zakázaná. Polekaně se na sebe dívali a pak pohlédli směrem, odkud přicházely zvuky bubnů, ke kterým se přidaly i hlasy, zpívající píseň bez slov.

„Co to je?“ v hlase matky bylo možné postřehnout zvědavost, ale zároveň i strach.
„Nevím. Měli bychom to zjistit.“ 
Sice tuto odpověď očekávala, ale doufala, že to syn nenavrhne.
„Měli bychom? Nejsem si jistá. Nevím proč, ale bojím se,“ a nebyla jediná. Ten strach cítil i Tomáš. Nedokázal říci proč, co přesně způsobovalo, že měl obavy z toho, co najdou v místě, odkud přicházely zvuky bubnů a zpěv. 
Chytil matku za ruku.
„Neboj, bude to v pořádku,“ a s tímto ubezpečením vykročili. 
Během pár chvil se ocitli u kamenných postav a když tu hranici překračovali, měli pocit, jako by procházeli jakousi barierou. Ten pocit nedokázal ani jeden popsat.

Najednou, jako by se před nimi lehce zamlžilo. Tomášovi to připadalo, že prošel slabým závojem vodních kapiček. Nebyli sice mokří, ale byl to podobný pocit.
Ve stejném okamžiku se celý les změnil. Vypadal víc udržovaně, osvětlený pochodněmi, které byly zapíchnuty do země, vždy dvě naproti sobě co každé čtyři metry. Tvořily tak cestu, po které se vydali. 
Bubnování sílilo, stejně tak hlasy, zpívající píseň.
„Skoro mi to přijde, že jsme na jiném místě,“ zašeptala Jana, když procházeli bambusovým hájem.
„Mám obavy, že místo je stejné. Ale čas bude jiný.“
Tomáš tohle podezření získal již, když viděl scénu ze svého snu. Něco, co se stalo před několika dny. A nyní, když prošel přes tu hranici, kterou tvořily kamenné postavy a vše se změnilo, si byl víc a víc jistější.
„Mami, tohle se nám jen zdá. Jsme stále v našem přístřešku a tohle je jen sen,“ dodal rychle, když viděl její zmatený a vystrašený výraz.
„Jak mám vědět, že se nám zdá to stejné? Třeba jen ležíš vedle mě a já mám zase horečky.“ 
Mohla mít pravdu nebo teď ty horečky má Tomáš.

Před nimi vyvstala skalnatá zábrana. Ta, která se táhla od moře a ohraničovala jednu část jejich pláže. Strmá stěna, žádné postupné stoupání, pokrytá vegetací. 
Ale teď to bylo jiné. Cesta z pochodní je dovedla ke vstupu do jeskyně, ze které znělo dunění bubnů a písně.
„Toho vstupu jsem si nikdy nevšiml,“ pronesl Tomáš překvapeně. 
Byl tu několikrát, když se díval po blízkém okolí. Je ale pravda, že nikdy stěny nezkoumal, a tak mohl být vstup do jeskyně zakrytý porostem. Vstup do jeskyně vypadal tmavě, oproti příchozí cestě, která byla osvětlená. Stáli od něj asi tři metry a přemýšleli, jestli opravdu vstoupí dovnitř. Když už se Tomáš nadechl, že něco navrhne, objevilo se najednou ve vstupu světlo od pochodně a náhle se objevila postava. 
Menší holka. Stála mlčky, pochodeň v levé ruce, kterou měla zvednutou lehce nad hlavou. Měla delší černé vlasy a její pleť nebyla úplně černá, ale spíše hnědá. Mohlo jí být tak 13 let. 
Tomáše a i Janu překvapilo, že měla na sobě oblečení, které hodně připomínalo tradiční oblečení domorodců, jež vídávali na fotkách z Havaje a podobných ostrovů. Nebyla tak úplně nahá, jako oni dva. 
Zvuky bubnů a hlasů najednou zesílily. Dívka se pousmála a pak se otočila, znovu na ně pohlédla a naznačila jim, aby ji následovali.

Vešli do opravdu malé jeskyně, z které po levé straně vedl další tunel. Byl osvětlen světlem louče a z něho vycházely i zvuky bubnů a hlasů. Dívka kráčela tři metry před nimi. Nevěděli proč, ale tenhle rozestup si drželi automaticky. Nějak cítili, že se nemají víc přibližovat. 
I zde na stěnách tunelu viděli nástěnné malby. Zářily novotou a vypadaly více uspořádaně než ty, které objevily v jeskyni a v tunelu. Sice zobrazovaly pokaždé trochu jiný výjev, měly však něco společného. Středobodem takového motivu byl vždy ostrov, kruhový, s dvěma plážemi, oddělenými sopkou. Kolem ostrova se pak zobrazoval scenérii, jak různí lidé na ostrov doputovali. 
Mohli tak vidět potápějící se lodě, římské galéry, různé druhy plachetnic, kajaků, zaoceánských parníků a pak i padající letadla, stíhačky z druhé světové války nebo novější letadla. Všechno poblíž ostrova.
„Takže jsme na ostrově,“ zašeptala Jana, protože si toho také všimla. Tomáš tohle podezření měl už dlouho, ale nyní se mu to potvrdilo. Pomalu zapomínal, že tohle měl být sen, jen pouhý výplod jeho fantazie.

Najednou dívka zmizela, stejně jako světlo pochodně. Nejprve zavládla tma, ale Jana s Tomášem před sebou po chvíli zahlédli obrys východu z tunelu, který byl osvětlen měsíčním světlem. Bubny a zpěv stále vnímali, ale znělo to, jako by k nim zvuky přicházely z větší dálky. 
Vykročili směrem k východu. Než k němu došli, měsíční svit zmizel a do vchodu proniklo sluneční světlo, které je silně oslnilo, až to bylo nepříjemné.

Tomáš otevřel oči. Ležel na zádech, pěkně v teple a díval se do stropu. Uvědomil si, že je ve svém pokoji. Posadil se a nevěřícně se rozhlédl. Tohle byl sice jeho pokoj, ale jiný, než který opouštěl před dovolenou. Takhle vypadal, když byl ještě malé dítě. 
Vstal a došel ke skříni na oblečení. Oboje dveře skříně byly pokryty úzkým zrcadlem, a tak se v něm mohl spatřit. Malý asi šestiletý kluk. Pak si uvědomil, že slyší hlasy a když se na ně víc zaměřil, rozeznal i slova.
„Co si kurva myslíš? Je to moje!“ Táta byl rozčílený. 
Pomalu vyšel z pokojíčku a došel chodbou bytu ke dveřím do obýváku. Nebyly zavřené. 
Otec stál uprostřed obýváku a na pohovce seděl jeho kamarád. Boris. Znal Borise a měl ho vlastně rád. Chodil s nimi do přírody pod stan a Tomáše naučil spoustu věcí o přírodě a přežití. A ještě pak i naučí, jak si uvědomil.

„No tak se uklidni. Ty výjezdní doložku nedostaneš a já taky ne. On by nám s tím mohl pomoci.“ Byl klidný a svým ruským přízvukem se pokoušel něco otci vysvětlit.
„Na to ti seru. Lituji, že jsem ti o tom vůbec řekl,“ táta byl ovšem stále naštvaný. 
Pak Tomáše spatřil. Podíval se na něj: „Co tu kurva šmíruješ. Jsi přece nemocný. Padej do postele, nebo ti nařežu.“ 
Tomáš rychle vběhl do svého pokoje, skočil do postele a hodil na sebe peřinu.

Najednou byl klid. Uvědomil si, že tohle si pamatuje. Tehdy se otec začal měnit. Byl víc odtažitý a pomalu ztrácel své kamarády. Boris byl mezi prvními. Když přišla revoluce, rozpadla se tátova parta úplně. Lidé šli za Borisem a táta byl víc a víc na všechny naštvaný. Ke konci to byl už zapšklý nevrlý chlap, který obviňoval každého z toho, že mu chtějí nějak ublížit. Hlavně Borise. 
Tomáš nikdy nechápal proč. Teď si uvědomoval, že to mohlo způsobit to, o čem se tenkrát hádali, ale bylo tam něco víc. Něco, čeho si moc jako malý kluk nevšímal. Na co už zapomněl, ale teď ho to bouchlo do očí. Mapa. Ležela na stole. Byla to mapa ostrova. Podobného tvaru, jaký viděl na malbách v tunelu. Podobné dvě pláže. Tu mapu ale viděl i později. Pár týdnů před tím, než otec odjel se sestrou na dovolenou a než oba zahynuli.

„Mami?“ zašeptal ve tmě, ve které se nacházel.
„Jsem tu s tebou,“ ozval se její hlas za ním a když se otočil, spatřil její nahé tělo.
„Tvůj táta tím byl posedlý. Nechtěl nic nikomu říci. Řekl to jen Borisovi.“ Byla smutná. Vzpomínala na tu dobu a otevírala tím dveře, které zavřela z dobrých důvodů.
„Kvůli tomu táta přestal s Borisem kamarádit? Byl na něj naštvaný kvůli té mapě?“ 
Jana zavrtěla hlavou. Tentokrát to byla ona, kdo hleděl do země. Styděla se. Styděla se za něco, co provedla. Pak prošla kolem Tomáše. Sledoval ji, jak postupuje tmou a přichází k posteli, která se najednou zhmotnila. Na ní ležel nahý Boris. 
Tomáš překvapeně udělal krok a ocitl se u pootevřených dveřích, kterými nahlížel do místnosti.

Na posteli se dvě nahé postavy oddávaly sexu. Jeho matka ležela na zádech s roztaženýma nohama. Oči měla lehce přivřené a sténala pokaždé, když do ní zajel tvrdý úd Borise. Ten na ní ležel, líbal ji, rukou ohmatával velká prsa a užíval si každý pohyb údu v nadržené kundičce. Kromě sténání Tomáš vnímal i slabé vrzání postele a mlaskání milostných šťáv. Vnímal však i něco jiného. Silný alkoholový odér, který na něj doléhal z vrchu. 
Vzhlédl a sledoval rudý obličej otce, který stál vedle něho a sledoval tu scénu nevěry, stejně jako on. 
Tomáš si konečně vzpomněl. Vrátili se z posledního stanování, které s otcem absolvoval. Bylo mu třináct let. Popravdě se těšil domů. Otec jen popíjel alkohol a měl divné řeči, kterým Tomáš nerozuměl a nechtěl jim rozumět. 

Domů přijeli o den dřív, než bylo v plánu, a tak mohli sledovat tuhle neskutečnou scénu, kdy Boris víc a víc přirážel do matky a ta pod ním víc a víc sténala a povzbuzovala svého milence, že takhle jí to dělá dobře. 
Pak se Boris udělal. Tehdy tomu moc nerozuměl, ale teď viděl, jak do matky přirazil, zařval vítězoslavně a vyprázdnil do ní vše, co měl ve velkých chlupatých koulích.

„Já to věděl. Ty hajzle!“ vykřikl v tu chvíli otec a vrhl do ložnice. Matka i Boris byli vyděšeni z toho náhlého zvratu. Místo, aby si vychutnávali vzájemné objetí, oba vyskočili z postele. 
Matka brečela a snažila se otce uklidnit, že to bylo poprvé, že to není, jak si myslí. A podobně se vymlouval i Boris.
„Já vím jak to je, kurva. Chtěl jsi se k tomu dostat přes mou ženu! Ty hajzle!“ křičel otec a snažil se Borise uhodit do tváře. 
Jak ale byl opilý, zavrávoral, Boris mu uhnul a instinktivně jej udeřil pěstí do brady. 
Tomáš sledoval, jak bezvládné tělo otce padlo na zem. Hned u něj byla matka. Stále brečela hladila tátu po vlasech a snažila se s ním třást a probrat ho. 
Pak se podívala na Borise.
„Vypadni! Vypadni!“ křičela na něj a on se oblékl, prošel kolem Tomáše a odešel z bytu. 
Tomáš sledoval zavřené dveře, dokud se nerozplynuly, stejně jako celá ta scéna a on znovu hleděl na matku, která stále koukala do země. Chtěl k ní dojít, ale místo toho se rozplynula a pak Tomáše pohltila tma. 
Otevřel oči.

Posadil se a zjistil, že je v přístřešku. Sluneční paprsky pronikaly skrz škvíry a osvětlovaly prostor. Viděl, že matka už je také vzhůru. Ve tváři spatřil smutek a bázeň.
„Špatné sny?“ zeptal se a pohladil ji po tváři. Lehce přivřela oči, naklonila hlavu a rukou si přidržela jeho na tváři. Trochu se pousmála.
„Špatné vzpomínky,“ pronesla tiše.
„Na tátu?“
Podívala se na něj překvapeně.
„Nebo na Borise?“ dodal.
Otevřela ústa, ale bylo vidět, že neví co říci.
„Asi jsme zase měli stejný sen.“ To Janě moc nepomohlo. Sklopila oči a rozbrečela se a dala si tvář do dlaní.
„Mami… ššš… mami. To nic, nic se neděje,“ snažil se ji utišit a objal ji. 
Ona objetí opětovala. Přitiskla se k němu, až cítil pevná prsa, která se mu tlačila na hruď. Do údu se mu hrnula krev a ten začal tvrdnout. 
Sám sebe pokáral, že v téhle situaci myslí na sex, ale nemohl si pomoci. Matka byla opravdu krásná žena.
„Promiň… promiň… já to zkazila. Vše jsem to zkazila,“ šeptala mu do ucha mezi vzlyky.

Trochu se od ní odtáhl, aby se již neobjímali. Chytl matčinu tvář do svých dlaní a něžně ji nasměroval na sebe, aby si mohli hledět do očí.
„Já to chápu mami,“ začal konejšivě.
„Táta v té době už nebyl jako dřív. Pil a byl na tebe ošklivý. Slyšel jsem, jak se často hádáte.“ 
Sledovala ho a přestávala plakat. Měl pravdu. Její manžel byl posedlý tím ostrovem. A pak tu byl Boris. Muž, kterého nikdy moc v lásce neměla, ale který se v té době víc zajímal o to, jak se ona cítí.
„Já jsem Borise nemilovala,“ zašeptala. 
Tomáš už jí nedržel tvář v dlaních. Dívali se na sebe, blízko sobě tak, že se nosy dotýkali. Chvíli se jimi lehce třeli o sebe a pak se začali vášnivě líbat. 
Tomáš chytil matčino tričko za spodní lem a přetáhl jí ho přes hlavu, aby rychle uchopil prso do ruky a užil si jeho pružnost a velikost. Víc jej zmáčkl. Nebylo jí to nepříjemné i když pocítila menší bolest. Naopak jí to zvýšilo vzrušení ještě víc. Přesunula se tak, že mu sedla do klína a pocítila na kundičce tvrdý úd, schovávající se v Tomášových plavkách.

Rychle ho vytáhla ven a zkušeně si jej nasměrovala na kundičku. Dosedla a pocítila znovu, že ji celou zaplnil a příjemně roztáhl. 
Stále se vášnivě líbali. Syn jí nadrženě hnětl prso a cítila, jak se se penis ještě víc zvětšil a pulsoval v přesném rytmu vln rozkoše, které procházely jejím tělem. Začala se na tom ohonu pohybovat zadečkem nahoru a dolů. Pro oba to znamenalo další nával rozkoše, která víc a víc ovládala jejich jednání. 
Vzdychání a sténání se neslo přístřeškem. Jana se tomu plně poddala. Nechala Tomáše, aby si začal určovat tempo, aby si vzal její tělo. Najednou ležela na zádech, jak se s ní převalil a začal do ní nadrženě bušit. Bylo to víc, než jen příjemné.
„Bože miláčku, tak mi to dělej,“ sténala mu do ucha a povzbuzovala ho, aby nepolevoval v přirážení. 
Pohyb tvrdého údu ji přibližoval velmi rychle k orgasmu. Dávala to najevo nejenom sténáním, ale i přirážením proti Tomášovým pohybům. Její kundička byla krásně uvolněná, aby do ní úd mohl zajíždět a přesto cítila, jak ji lehce roztahuje. Byla pro něj stále těsná.

„Jsi úžasná, mami, úžasná,“ najednou začal hekat a lehce ji probudil z rozkoše. Podívala se na něj. Trochu zmírnila v přírazech a donutila tím zvolnit i jeho. Přitáhla si jeho hlavu blíž k sobě, aby ho mohla začít líbat, objímat a hladit mladé pevné tělo. Byl to příjemný pocit, takhle na sobě cítit nadrženého muže.
„Neříkej mi tak, teď už nejsem tvá matka. Jsem tvá žena,“ zašeptala mu najednou do ucha. 
Podíval se jí překvapeně do očí. Lehce kývnul a znovu se přisál na její ústa. Chvíli se takhle vášnivě líbali. A pak začal znovu nadrženě přirážet.

Lehl víc na ni a rukama ji silně objal. Cítila, jak ji mačká k sobě a přitom pánví pohybuje nahoru a dolů v rychlých a rázných přírazech.
„Ach… jeee… aaaach,“ vyjekla v dalším výbuchu rozkoše, který se rozlil jejím tělem.
„Jsi moje. Jenom moje,“ hekal jí do ucha, když se s ní zrovna nelíbal, nebo necucal tvrdou bradavku na jednom prsu. Byl doslova v sedmém nebi. 
Měl sice už zkušenosti se ženami, ale Jana byla typ žen, které se mu vždy opravdu líbily. Cítil, jak je kundička krásně uvolněná a i přesto v ní byl natěsno. Tekla vzrušením a on v ní klouzal tak snadno. Blížil se ke svému orgasmu, ale vnímal i ji, jak se víc a víc chvěje, hlasitěji sténá a víc a víc reaguje na jeho doteky. 
Zrychlil v přírazech a víc Janu objal. Vyjekla a pak se pod ním udělala. Byl to doslova výbuch, který prolétl jejím tělem a způsobil, že se jí doslova zatmělo před očima. Hlasité kvílení rozkoše donutilo Tomáše přestat v přírazech a sledovat, jak se Jana klepe a prohýbá v zádech. 
Byl to úžasný pohled. 
Vytáhl úd ze stahující se kundičky a rychlými pohyby rukou se dovedl i on k orgasmu. Cákance lepkavého spermatu dopadaly na Janino tělo. 
Nakonec se sesunul na ni a začali se znovu líbat. Zpoceni, od spermatu ulepeni, ale neskutečně uspokojeni.

„Tohle jsem ještě nezažila,“ zašeptala Jana, když se dolíbali a Tomáš si lehl vedle ní na záda.
„Já taky ne,“ přiznal a znovu se k ní přitulil. Začal se mazlit s jejími prsy a pak se s ní i líbat. Celou dobu si ty dotyky užívala. Byla šťastná. Tak šťastná, jak už dlouho ne. 
Nakonec ale syna odtlačila. Zvedla se a nahá vylezla z příbytku. Tomáš vylezl chvíli po ní. 
Byl krásný sluneční den. Jana se protáhla a pak si sáhla na tělo, kde jí zasychalo sperma.
„Jdu to smýt do moře,“ oznámila, políbila Tomáše a vyrazila směrem k pláži. 

Sledoval ji, jak nahá mizí do slunečního světla. Opět se ozvalo jeho vzrušení a vzpomněl si, co mu matka při milování řekla. Je jeho ženou. Vzal si luk a šípy a šel směrem k jezírku, kde se chtěl opláchnout. Nešel k moři za matkou, i když by rád. Nešel hlavně proto, že chtěl prozkoumat to, co viděl ve svém snu.

Jana bez váhání vběhla do mořských vln. Nahá, svobodná, šťastná. Spláchla ze sebe pot a milostné šťávy. Na pokožce pocítila příjemnou štiplavost slané vody. Slunce ji vyhřálo do příjemné teploty a jí stačilo se jen položit na záda a nechat se nadnášet. Když zavřela oči, znovu pocítila to, co před pár minutami prožívala. Kundička zase vlhla, při vzpomínce na mladý tvrdý úd, který ji krásně protahoval a zajížděl do ní tak hluboko. Na prsou znovu cítila nadržené ruce, které je mačkaly a hnětly. Bylo to opravdu příjemné. Ačkoliv jsou bůhví kde, bez velké naděje na návrat. Nemají pořádné luxusní bydlení a vlastně žijí jak bezdomovci, ale i tak byla spokojená. 
Nevěděla, jak dlouho takhle byla ve vodě. Hlídala si jen, aby ji proud neodnesl daleko od břehu. Vždy se na chvíli postavila popošla a zase si lehla na vodu. 
Nakonec ale vylezla a vydala se po pláži směrem k místu, kde je s Tomášem vyvrhlo moře první den. Užívala si sluníčka, vnímala zpěv ptáků a jiných zvuků vycházející z lesního porostu, ale i šumění moře. Usmívala se a představovala si, že takhle vlastně dokáže žít napořád.

Takhle se nakonec znovu podívala na pláž před sebe. Vnímala, že je už skoro na jejím konci. Trvalo to chvíli, než její mozek zaznamenal tu věc a poslal signál do všech částí jejího těla. Zastavila se. Koukala před sebe a nechápala, co vidí. 
Ta euforie a bezstarostnost, kterou cítila, způsobovala, že jen tak stála a koukala přímo před sebe. A pak jí to došlo. Zorničky se jí rozšířily v návalu nové emoce a ona se zhluboka nadechla a otevřela ústa.

Tomáš, už opláchnutý, stál znovu na té pomyslné hranici, kterou tvořily kamenné sochy. Podle jeho snu byl na správném místě. Nadechl se a vykročil. Představoval si tu cestu, kterou tvořily planoucí pochodně a šel po ní. 
Netrvalo dlouho a objevila se vysoká skalní stěna, zarostlá popínavými rostlinami a i stěží dostupná, díky porostu stromů. 
Na první pohled přišlo zklamání. Nic, co by naznačovalo, že by se zde měl nacházet vstup do tunelu, nebo jeskyně, tak jak viděl ve svém snu. Povedlo se mu dostat blíž ke stěně a až pak si toho všiml. 
Byl mimo, ne o moc, ale i tak. Šel rovně, ale ve snu určitě cesta lehce zatáčela doleva. Teď už to viděl zřetelně. Tmavý vstup, který se schovával za porostem vysoké trávy, mezi dvěma stromy. Tohoto by si normálně nevšiml. Chtěl se k tomu místu vydat, a pak to zaslechl. Nejprve se ozvaly bubny a slabý zpěv. Pak lesem zazněl ženský výkřik. 
Tomášovi přejel silný mráz po zádech a doslova mu ztuhla krev v žilách. Probral ho až druhý výkřik, který k němu dolehl ve směru od pláže. Patřil jeho matce.