A odpoledne zde byla tichá

Všechno začalo jednoho říjnového rána. Osmnáctiletá Lucka zjistila, že bude mít odpoledne volný byt. Napsala Jirkovi, jak je na tom a dopadlo to skvěle.
V půl třetí ho zatáhla do svého pokoje a po krátké muchlovačce se vyhoupla do sedla. Jenže během prvního čísla přišla domů máma. V předsíni ji zarazily Jirkovy boty a nezaměnitelný hluk milostného souboje.
Přikradla se ke dveřím, které měla dovádějící mládež přivřené na větší škvíru, a začala je šmírovat. Muselo to být vzrušující představení, protože si začala hladit prsa a dokonce si rozepnula knoflík na džínách a zajela do nich rukou.
Dlouho však nemasturbovala, protože na dceru přicházel orgasmus, a ona se musela stáhnout zpátky do předsíně. Tam trpělivě čekala, dokud se milenci nevydýchají a teprve pak zavolala: „Ahoj!“
„Ty vole, máma, fofrem oblíkat!“ sykla Lucka.

„Tohle je Jirka, o kterém jsem ti vyprávěla,“ představila mámě svého o jedenáct let staršího přítele v obýváku.
Máma se na něho usmála a zeptala se dcery, zda návštěvě nabídla kávu
„Ještě ne. My jsme přišli jenom chvíli před tebou.“
Máma chápavě pokývala hlavou.
„Dáte si, Jirko, se mnou odpolední kafe?“
„Rád. Turka prosím.“
„Jasně… A co ty, dcero?“
„Rozpustný.“

V kuchyni u stolu kecali o všem možném, a když byly hrnky prázdné, šla Lucka Jirku vyprovodit.
Obouvala se v předsíni, zatímco on se zdržel v kuchyni při loučení. Matka mu podala lístek, který rychle strčil do kapsy.

Když se rozloučil s Luckou a zašel za roh, vytáhl ten kousek papíru a přelétl ho očima.
Šlo o dotaz, zda může v úterý v půl čtvrté přijít a promluvit si o něčem důležitém. Na konci bylo v rychlosti dopsané telefonní číslo.
Napsal esemesku, že může.

Když v úterý Lucčina matka postavila před Jirku kávu, spustila: „Nebudu chodit kolem horký kaše… Jak jsem vás posledně načapala doma s Luckou, tak mě při šmírování napadlo, jestli bys občas nezaskočil a… neuspokojil i mě…?“
Podívala se potenciálnímu sexuálnímu partnerovi do očí a čekala na odpověď.
Ten byl viditelně nabídkou „vedlejšáku“ zaskočený.
„Paní Hromádková, já se přiznám, že jsem tohle nečekal… Jste hezká žena, která je určitě muži obletovaná a…“
„Jo, ženatými a pupkatými kolegy z práce,“ vpadla mu do řeči, „kteří by udělali cokoli, aby se mi dostali do kalhotek. Díky, ty nemusím.
Po rozvodu nemám chuť si sem nastěhovat ňákýho otrapu. Vyhovoval by mi muž, promiň, že to řeknu takhle na rovinu, na kterýho se dá koukat a zároveň jde po použití vrátit…
No a když jsem viděla Lucku, jak na tobě rajtuje, tak jsem měla sto chutí ji z tebe shodit a napíchnout se místo ní. Vím, že to, co říkám zní šíleně, asi mi z toho absťáku hrabe, ale… nevošukal bys mě hned teď?“ a hodila na Jirku nadržený pohled.
„Ošukal!“

Paní Hromádková se rozzářila v očekávání toho, co nastane.
„Má to ale jedno velké ALE…“
Rozzářený obličej pohasl.
„Nemůžu. Mám blok.“
Jirka se díval do smutných očí nenaplněného očekávání a pokračoval: „Chodím s vaší dcerou a že bych šukal ji i vás, to nedokážu. Nezlobte se.“
„Já se nezlobím. Jen jsem si myslela, že dnešní mladí muži jsou víc free…“
„Jak kteří, paní Hromádková.“
„Škoda…“

Ve čtvrtek dorazila Jirkovi esemeska: „A nemohli bysme ten blok odstranit při vínku? Moje zahrada je opravdu HODNĚ vyprahlá…“
„Nemohli! Intenzivně sháním vhodného zahradníka. Až ho najdu, ozvu se.“

Jirka v Šenkovně do sebe obracel třetí pivo, když ho mobil informoval o došlé zprávě na WhatsApp: „Už máš zahradníka? Je sobota večer a moje kunda je tak rozpálená, že potřebuje okamžitě hasiče. Podívej…“ Následovala fotka vyholeného, k zasunutí zvoucího ženského přirození, která měla dovětek: „Lucka je zítra na závodech. Nepřišel bys o půl deváté hasit?“
„Omlouvám se, ale nepřijdu. Nejde to! Už jsem Vám to…“
„Vidím dobře?“ naklonil se k píšícímu Jirkovi kamarád Venca.
„Jo, vidíš.“
„To je sázka, nebo ti některá ctitelka ukazuje, jak po tobě touží?“
„Bé je správně.“
„Ty vole, tak to ti závidím. To se mi ještě nestalo, aby mi ženská takhle na férofku dala vědět, že chce mrdat… A stojí za to?“
„Stojí… Bohužel.“
„A tobě nestojí, nebo v čem je problém…?“
„Je to Lucky máma…“
„Ty, vole… To je dobrý. Dvě kundy v jednom hnízdě. Co by si víc chtěl…?“ Ale když viděl, že Jirka jeho nadšení nesdílí, tak zmlknul. Pak bez varování lusknul prsty: „Mám nápad. Vydrž!“ a vstal od stolu.

Do tří minut si Jirka prohlížel zátiší se záchodovou mísou, coby křovím, a stojícím ptákem.
Nechápavě se díval na vracejícího se Vencu usmívajícího se od ucha k uchu. Ten ještě pořádně neseděl, když spustil: „Je to jednoduchý… Vona ti přece poslala svoji nadrženou kundu, no a ty jí za to pošleš nadrženýho čuráka svýho kámoše s dotazem, jestli vyhovuje…“

„Ptáka beru! Obličej by nebyl?“ přišla obratem odpověď.
Jirka vyfotil Vencu s půllitrem, který ho držel jako při přípitku.
„A k tomu dopiš, že jsem připil na její krásu a zkušenou kundu, která slibuje nejeden nezapomenutelný zážitek…“
Jirka se na Vencu podíval, zda to myslí vážně, ale ten jeho pochybnosti okamžitě poslal pryč: „Nepřemejšlej a piš!“
„Ráno v půl devátý chci mít toho prasáka v posteli!“
„Hm…“ sešpulil Venca rty a drbal se přitom vzadu na hlavě. „To nepude. Tou dobou vobdělávám jiný pole… Ale to jí nepiš.“

Jirka se pozorně na Vencu podíval a zakýval nevěřícně hlavou: „Tohle bych do tebe neřek…“
„A co?“
„Že to s ženskejma takhle válíš…“
„To víš, léta dřiny a odříkání se musí někde projevit… Ale jak se říká, za vším hledej ženu. Náhoda mi přihrála výbornou učitelku…“
„A v úterý odpoledne bys moh? Lucka má trénink…“
„To by šlo,“ vypadlo z něho po chvilce přemýšlení.

Jirka vyťukal odpověď, že bohužel Venca zítra ráno nemůže, protože slíbil kamarádovi s něčím pomoct (za to sklidil uznalé poklepání na rameno), ale v úterý odpoledne by to šlo.
„Tak ho přiveď a vyřiď mu, že jestli mě zklame, tak mu ho utrhnu!“
„Napiš jí, ať nevyhrožuje a radši si připraví dostatek ledu, aby ji měla čím chladit, až v úterý odejdu…“

Před úterní čtvrtou hodinou odpolední seděli dva muži a jedna žena v obýváku (bez kávy) a mlčeli.
Venca si zvědavě prohlížel paní Hromádkovou a vůbec se to nesnažil skrývat. Ta z toho byla celá nesvá. Jirka nevěděl, co by měl říct, a proto byl zticha.

„Tak, paní Hromádková,“ ujal se Venca slova, když dokončil obhlídku sexuálního objektu před sebou.
„Velice rád budu s vámi šukat. Jste samička podle mýho gusta, ale ještě před tím, než dojde k prvnímu kontaktu, tak si potykáme! Představa, že budu říkat – tak co, paní Hromádková, chcete to udělat zezadu, nebo si vylezete na koníčka – mi přijde trochu zvrácená… Venca,“ natáhl ruku směrem k paní Hromádkové.
Ta také vstala, stiskla nabízenou ruku, řekla: „Hana,“ a přijala nezbytnou pusu.
„Mám několik zásad, nebo spíš libůstek, který při sexu dělám…“ spustil Venca, když se znovu posadili.
„Tak za prvé… Při mrdání tě budu oslovovat kurvičko! Za druhé… Budeš dělat to, co ti řeknu a nebudeš odmlouvat! Bát se nemusíš! Nikoho dalšího s sebou vodit nebudu. Anál nemusím, i když počítej s tím, že ti konečník občas dráždit budu. A máš-li potřebu, že tě musí chlap čas od času pochcat, tak to není zrovna neřešitelnej problém… Za třetí… NEVYTAHUJU! Doufám, že zobeš pilulky, protože se NEHODLÁM okrádat o ten slastný pocit, kdy do kundy stříká semeno!
Jsem svolný ho občas vytáhnout, ale musí k tomu být HODNĚ dobrý důvod… Za čtvrté… Nebudeš se mi bát říct, že se ti něco líbí, nebo nelíbí, nebo že chceš něco zkusit. Ty chceš svůj orgasmus. Já zas svůj. Čím větší bude, tím lepší pro oba!“
Venca zmlknul a podíval se na Hanu, co ona na to.

Ta si to chvíli přebírala v hlavě a pak kývla: „Dobře, já to beru, Venco. Co chceš, abych udělala na vzájemný seznámení?“
„O ho, to se mi líbí, ty moje malá kurvičko. Vykuř mě!“ a začal si okamžitě svlékat kalhoty.
Když stál před Hanou s obnaženým údem, potěšil ji: „Neboj, zkrátka nepřijdeš! Já tě na oplátku zase vylížu! Tak se předveď!“

Jirka se zvedl, že půjde pryč, aby nezacláněl.
„Nikam nechoď! Hezky se dívej na to, o cos přišel, a trpělivě čekej na svoji Lucku!“ usadil ho Venca zpátky do křesla.
„Ale to je přece…?“ zaprotestovala Hana.
„Koukám, že máš nějak krátkou paměť,“ utnul Venca rodící se protest hned v zárodku.
„Tak já ti ji osvěžím… Bod dvě zněl, budeš dělat to, co ti řeknu a nebudeš odmlouvat… Ještě mi chceš říct něco důležitýho, než ti strčím ptáka do pusy?“
Dal Haně ruku na temeno hlavy a čekal, zda něco řekne.
Ta mírným pohybem hlavy naznačila, že ne.
Venca kývl, že to bere na vědomí, a přitlačil její hlavu k pinďourovi, kterého držel v druhé ruce.

Hana začala orálně uspokojovat nabídnutý úd, jehož okolí bylo vzorně vyholeno.
Na Jirkovi, který pozorně sledoval dovednosti devětatřicetileté ženy (jež byly o poznání větší, než její dcery), bylo znát, že by si okamžitě s Vencou místo vyměnil.
Její um slavil úspěch. Se zájmem teď mohla pozorovat ztopořený penis obyčejného třicetiletého muže.
„Spokojená, nebo si čekala nějakého obra?“
„Neříkám, že by mě nelákalo si to s nějakým obrem rozdat, abych věděla jaký to je, ale mně ten tvůj stačí. Důležitý je, co s ním umíš…?“
„Věř mi, že dost…“
Venca na ni spiklenecky mrkl, aby se vzápětí zatvářil jako škodolibý rarášek: „Mám dotaz… Už jsi někdy kouřila dva ptáky najednou?“
„To nejde…“ začal protestovat Jirka, když mu došlo, o co Vencovi jde, „já nemůžu…“
„Jaký nemůžu? Seš snad teplej, že se ti příčí strčit ženský ptáka do pusy? Podívej, jak je moje malá kurvička smutná, že má ke kouření jen jednoho, když jsou v místnosti dva… Řekneš Jiříčkovi, že se nemá stydět sundat si kalhoty a půjčit ti svého brabečka…?“
„Jiříku, pojď Vencově kurvičce půjčit brabečka… Neboj, já to Lucce neřeknu… Nastříkej mi svoje semínko aspoň do pusinky, když už jsi odmítnul možnost stříkat ho do kundičky…“

Jirka se zdráhal, ale Venca ho popohnal: „Nedělej Zagorku! Já moc dobře vím, že se ti líbí. Je na tobě vidět, že kdybys nešukal Lucku, tak ji z fleku vojedeš a já bych tu dnes nebyl… Ale pro tvý klidný svědomí si pamatuj, že kouření není šukání…“
Jirka zdráhavě vytáhl penis z kalhot a postavil se vedle kamaráda.

Hana si počínala jako zkušená pornoherečka.
Jednoho kouřila, druhého honila. Dokonce mladé muže zaskočila, když si do pusy strčila oba ptáky najednou.
„Panečku, ty jsi prvotřídní kurvička! Tohle mi ještě žádná nepředvedla…“

Hana měla velmi slušná prsa, která dnes předváděla v černém tričku s velkým dekoltem, do kterého jí oba mladí mužové nastříkali své sémě. Čistila Vencovi penis a přitom cítila, jak jí bílá nadílka pomalu stéká do výstřihu.
Jirka je pozoroval a schovával přitom svého hříšníka zpátky do kalhot. Venca odstoupil od Hany, aby si přes hlavu přetáhl tričko a mohl se zbavit kalhot, které mu u kotníků bránily v normální chůzi.
Nahý se znovu postavil před Hanu a se zalíbením se díval na pocákaná ňadra.
“Máš krásný prsa. Škoda, že toho nedokážeme vystříkat víc, bylo by to hezčí…“
Krátké zamyšlení zakončil povzdechem a začal z jiného soudku.
„Kurvička byla šikovná! Teď ji čeká lízací odměna. Kalhoty dolů teď!“

Hana vstala, sundala si džíny a nabídla ke koukání černé krajkové kalhotky. „Mohla by se nám kurvička otočit dokolečka?“
Hana předvedla svůj zadek.
„Hm, to je luxusní pozadí… a jestli jsem viděl dobře,“ Venca přistoupil zezadu k Haně a zajel rukou do kalhotek.
„Je TAM! Miluju udržovaný trávníky. Moje kurvička má jedno překvapení za druhým. Jen tak dál… Teď ale ten krajkový kousek opatrně sundáme… Tak… Posadíme kurvičku na sedačku… Tak… Roztáhneme jí nohy… Tak… A ještě, než se dočká vylízky, tak nám ukáže, jak umí masturbovat. Co na to říkáš, Jirko?“
„Hm…“ zamručel v odpověď.
„Slyšíš, kurvičko? Chceme se dívat, jak si to děláš! Abys neřekla, že jsi v tom sama, tak já se budu snažit oživit vystříkánka…“

Hana se dívala na činnost Vencovi pravačky a přitom se prstila.
„Nastal čas pro slíbenou odměnu…,“ ukončil Venca úterní masturbační okénko.
Poklekl mezi roztažené nohy a začal oplácet libý pocit, který před tím zakoušel sám. Hana vzdychala se zavřenýma očima.
Venca nevzdychal, protože měl plný jazyk práce, takže jediným, kdo si mohl všimnou Lucčina návratu domů, byl Jirka. Jenže ten ji nezaregistroval, neboť stál zády ke dveřím, díval se na kamaráda uspokojujícího „skorotchýni“ a rukou si přes kalhoty hladil přirození.

Lucka se opřela o futro a se zájmem pozorovala dění v obýváku.
„Jak byla kurvička spokojená se svým Helmutkem?“ zeptal se Venca s výmluvným pohybem jazyku, když vstával.
„Moc,“ vydechla Hana a zmerčila svou dceru. „Co tu proboha, Lucko, děláš?“
„Mami, nebudeš tomu věřit, ale přišla jsem po tréninku domů a co nevidím? Můj kluk si přes kalhoty hladí pinďoura a dívá se, jak tě Venca evidentně dobře líže. Nechtěla jsem ti to kazit, tak jsem počkala až do konce…“
„Jsi hodná dcera, Lucko, ale tohle ještě není ani zdaleka konec! Vidíš, že moji kurvičku právě teď hypnotizuje jediný kamenný pták v téhle místnosti, takže musím přistoupit k činnosti, která povede k vykropení její svatyně!“

Lucka zbystřila. „Mami, ty bereš antikoncepci?“
„Ještě ne, ale budu!“
„Hele, kurvičko, pamatuješ si bod tři naší úmluvy? NEVYTAHUJU!“
„S tím počítám, kanečku. Jsem někde na hraně plodnosti. Buďto bude všechno v pohodě, nebo si to půjdu nechat vyškrábnout… Takže dost řečí a koukej začít dělat to, kvůli čemu si sem přišel!“
Venca uznale pokýval hlavou: „Tvoje máma je fakt boží! Teď se, Lucko, uvidíme často… Á propós… Nechceš se s Jirkou přidat?“
„Jako, že bych mámě lízala kundu, zatímco by mě Jirka, nebo ty šukal zezadu…? Ne, díky, nemám zájem!“
„A co třeba sendvič?“

Lucka sjela Vencu hodně ošklivým pohledem, takže ten už raději nic neřekl a jen se díval, jak velí Jirkovi odchod: „Jdeme! Máš práci!“
Jirka pokýval hlavou na znamení, že rozumí, ale než se otočil a odešel za ní do jejího pokoje, vyslal k Vencovi mimickou zprávu: „Škoda…“

5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Dan

Moc pěkné. Až na Lucčin příchod a její a matčinu reakci. To mi příjde už moc. Ale nejsem autor, takže soudit mi nenáleží. Směle dál…. děkuju za pěkné počtení

Shock

Souhlasím s Danem, že reakce matky a dcery je nepřirozená a tím (mě) rozbíjí hezký dojem z celého příběhu, který by měl mít pokračování, jinak takto skončí podivně…..

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x