Advokát

Sabina byla potěšena, když úspěšně prošla konkurzem do věhlasné advokátní kanceláře Holbing & Consulting, takže se dalo očekávat, že se zde velmi naučí a časem i umožní si založit vlastní praxi.
Přijal ji sám šéf Henry Holbing a pro začátek ji usadil ve své blízkosti, aby se trochu okoukala. Bral ji k soudu, kde vyhrával jeden spor za druhým a Sabina tak měla možnost šéfa poznat blíž.
V jejích očích to byl kultivovaný, slušný, přátelský a veselý muž, žádný suchar.  Neušlo jí, že většina žen ve firmě se mu, pokud možno vyhýbá a absolutně nevstupují do jeho kanceláře, když měl zatažené rolety na prosklené stěně.
Sabina tam byla mnohokrát a nikdy nepozorovala žádnou změnu v jeho chování.
S ostatními zaměstnanci navázala přátelský vztah, ale ani na přímý dotaz jí ženy neodpověděly, proč mají k šéfovi takovou averzi, nebo obavy. Pouze kamarádka Jane jí důraznou otázku, jaký mají se šéfem problém, pohlédla do očí a řekla: “Buď opatrná a ve střehu!”

Jednoho dne se Sabina s Henrym vraceli z jednání až pozdě večer. Henry zajel do garáže k Sabinině vozu a když vystoupila, náhle stáhl okénko u spolujezdce a zavolal: “Sabino, prosím, pojďte ještě sem.” Sabina přišla a automaticky vsunula hlavu do vozu, protože Henry držel v ruce složku dokumentů a něco jí ukazoval.
Vtom se ozvalo bzučení a okénko ji zablokovalo ve voze, že nemohla ven.
“Au, co děláte!” vykřikla, jenže Henry s úsměvem vystoupil z vozu a zezadu k ní přistoupil.
“Dokončíme váš přijímací rituál, ano?” řekl sladce a rukama ji začal hladit a sjíždět křivky po těle. “Cože…to ne…nechci…nech mě, pusť!“ snažila se vyprostit, ale nešlo to.
Henry si zatím stáhl kalhoty a v ruce si honil tvrdé stojící péro.
“Ale, ale, holčičko, necukej se, ještě si ublížíš.” Zjevně se bavil její bezbranností a pomalu ji začal svlékat. Rozepnul jí košili i podprsenku, aby jí mohl prohmátnout prsa. Stáhl jí sukni i tanga a dlaní jí zajel mezi nohy a přejížděl přes pysky.
Pak prsty vnikl dovnitř. Sabině kmitání prstů začalo dělat dobře, a ač se tomu bránila, bradavky se jí napřímily a ztvrdly.
“Ale, ale, koukejme, jak se ti to líbí,” s povděkem kvitoval Henry a dál jí prsa v dlaních mnul a mačkal. Šoustající prsty Sabinu za chvíli přivedly k orgasmu, který doprovodila tichým sténáním a uvolněním šťáv.
Ruka zmizela, Henry jí kolenem více roztáhl nohy a  do klína začal zasouval ztopořený ocas. Velký žalud tlakem roztáhl závojíčky a pysky a pomalu mizel uvnitř.
“Ne…nechci…ne..oh…oh..oh!“
Sabina se nejdřív bránila, ale pak rezignovala a začala hlasitě sténat. Když v ní byl zaražený v celé délce, chvilku počkal a pak začal přirážet. Stále zrychloval a přirážel tvrději a prudčeji.
Sabina sevřená v okénku jen bolestivě hekala, jak jí každý náraz těla zabolel v zaklíněném místě, zatímco Henry do ní nerušeně a mlaskavě zarážel dlouhý tvrdý ocas.
Snažila se potlačit přicházející vrchol, ale hluboký pronik a tvrdé tlusté péro ji brzy přivedlo k druhému orgasmu.
„Oh…oh…oúúú!“ tlumeně vzdychala, poševní svaly pevně obemkly ocas, ale ten včas vyjel ven a Henry semeno vystříkal do připraveného kapesníku.
Henry se oblékl, nasedl do auta a s pohledem na uslzený obličej Sabiny, pronesl: “Jsi přijata na plný úvazek. Hezky mrdáš. Příště půjdeme do postýlky. Teď běž,” a uvolnil okénko.
“To tě bude mrzet!” ostře křikla Sabina.
“Ale nebude,” ušklíbl se Henry a odjel.

Sabina opravdu nemínila na vše zapomenout.
Druhý den se svěřila Jane, v níž našla opravdovou přítelkyni, a a dostalo se jí šokující odpovědi: “Tím tady prošla každá z nás!”
A pak se Sabina dozvěděla další nepříjemné skutečnosti. Z žen, které ho žalovaly, se žádná nedostala dál, než do prvního líčení, a ostatní ženy mlčely.
“Jako třeba já,” pokračovala Jane. “Znásilnil mě v garáži, stejně jako tebe, ale…no…dál pracujeme pro firmu, ale jemu se, z pochopitelných důvodů, co nejvíc vyhýbáme. Že jsme byly zticha, neseme jako potupu v sobě a za nic bych nemohla s ním být o samotě, protože nevím, jestli by to nezkusil  znova. Hajzl jeden,” ulevila si.
“Mně řekl, že to bude příště v posteli, takže teď mám taky strach s ním být sama,” zachvěla se Sabina. ”Neboj,” uklidnila jí Jane. “Už o tebe nebude mít zájem. Tady se lidi hodně točí, zvlášť holky, to ti je jasný, ne? Takže zas bude zaučovat jinou.”
“Já ho dám k soudu,” řekla Sabina pevně a Jane ji marně zrazovala, že tak přijde o dobře placenou práci.
Jenže, jedna věc je rozhodnutí, druhá, najít ochotného žalobce. Proti vyhlášenému obhájci si nikdo nedovolil jít a udělat si tak z něj nepřítele, zvláště kvůli “prkotině”, jakou je obvinění ze znásilnění bez důkazů.
Sabině pomohla náhoda.

Jednoho večera v garáží zahlédla pohyb a zvuky u Henryho auta.
Skryla se za sloupem a potichu s k němu blížila. Spatřila zástupkyni státního návladního, jak klečí před Henrym a kouří mu ocas.
Rukou ho svírala u kořene a honila, zatímco jazykem tepala naběhlý žalud.
„Polykej, kurvo, polykej!“ hekal Henry a bylo vidět, jak dívka s odporem polyká jeho dávku.
Pomalu vstala a Henry řekl: “Takže už máš jasno? Zítra stáhnete tu žalobu, nebo si to rozdáme znova a to už se ti líbit nebude! Na takovýhle děvky mám prima kámoše! A teď padej!” odstrčil ji od sebe, nasedl do auta a prudce odjel.
Dívka se roztřásla pláčem a pak se lekla, když k ní Sabina přistoupila.
“Viděla jsem všechno! Pomožme si navzájem. Já na něj potřebuju podat žalobu a vy taky! Až vyhraju, dosvědčím vám tohle tady.”
Dívka plaše kývla, že se pokusí šéfa přesvědčit.
Druhý den Sabině zatelefonoval sám státní návladní a přislíbil jí pomoc. I za svou asistentku, která se prý zhroutila a je v péči lékařů.
“Riskuji tím kariéru,” řekl návladní Wilson. “Ale nechat to plavat je daleko horší! Průkazné důkazy pro žalobu máte?”
“Ano,” odvětila Sabina, jen ještě nevěděla, jak je sežene.

Čas plynul a jeden den byla Henrym povolána do kanceláře.
Žaluzie byly ztaženy a Sabina byla ve střehu. Šéf se však jen smál a nabídl jí likér, kávu, zákusek. Nakonec si zapálil cigaretu a řekl jakoby mimochodem.
“Tak vy jste na mne podala žalobu? Podívejme se. Jste tu jen krátce a už na mě zkoušíte právnické fígle? A proč. Kvůli tomu laškování? Nejste první ani poslední. Buďte rozumná a stáhněte to, nebo nebudeme kamarádi! Jasný!” prudce změnil tón hlasu a úsměv mu zmizel z tváře. “Na mě jste krátká. Roznesu vás v prvním stání a v advokacii už si neškrtnete, o to se postarám. A za tvou opovážlivost mi teď podržíš a bude to vyřízený?!” Přešel na tykání a začal si tahat ocas z kalhot.
“Nikdy!” hystericky vykřikla Sabina. “Budu bojovat nejen za sebe, ale i ostatní tady a všechny, který jsi kdy zprznil, dobytku jeden hnusnej!”
Rychle opustila kancelář.
“Tak jo, máš to mít!” slyšela znovu ten veselý medový tón Henryho.

V přípravném řízení si ji pozval návladní Wilson.
“Máme problém. Pan Holbing má důkaz nad důkazy. Přesto chce ten proces, ale jen aby vás tam zesměšnil. Víte co to je?”
“Ne,” znejistěla Sabina.
“Má lékařsky doložené potvrzení, že je impotentní a trestný čin znásilnění tak nemohl vykonat,” řekl Wilson a na Sabinu šly mdloby.
“Ten parchant!” vydechla.
“Má podplacený i doktory! Můžeme požádat o jiný posudek?”
“To můžeme a uděláme, jenže myslím, že bude výsledek stejný. Pan Holbing má dlouhé prsty,” kýval hlavou Wilson a s úžasem zpozoroval tvář Sabiny, která se náhle rozjasnila do úsměvu.
“Ale já soudu dodám důkaz a pana Holbinga dostanu! Jednou provždy!”
“Sice vám teď nerozumím, ale soudce Orwell je na násilné delikty obzvlášť vysazený a myslím, že vezme cokoliv průkazného, co pana Holbinga usvědčí.”

Jednoho dne vplula do firmy elegantní mladá dáma a tónem, zvyklým poroučet, se objednala u samotného šéfa.
Holbing s ní měl delší řeč a nakonec ji sám vyprovodil až k výtahu.
Pak si k sobě zavolal novou posilu, asistentku Ellis.
“Máme novou zakázku. Ta žena, co u mě byla je spolumajitelka nějaký firmy. Chce od nás kompletní servis pro chystaný rozvod. Beru si to na starost. Nedořešený kauzy dej Marii, Jane a tý mrše Sabině. Ať už to nějak zaříděj. Zadarmo je živit nebudu!”
Chvíli přemítal, jestli si od Ellis nenechá vykouřit péro, jak obvykle činila, ale pak ji velkomyslně pokynem ruky propustil.

Hned druhého dne se rozjel za svou novou váženou klientkou.
Nádherná vila byla ozdobou celé čtvrti.
Ve dveřích ho uvítala usměvavá komorná a uvedla ho do pracovny, kde již potkal svou klientku, Annu von Ritzhofen.
“Vítám vás. Jsem ráda, že jste dorazil,” usmála se a nechala si políbit podanou ruku.
Henry se celý rozplýval: “Ale to je maličkost. Jste naše velevážená klientka a té musí být poskytnut veškerý servis naší kanceláře.”
Tetelil se blahem, neboť vybavení vily představovalo jmění majitele a tudíž i odměna za služby nebude malá.
Ostatně, to mu sdělila už při první návštěvě. Anna byla krásná žena, odhadl ji tak nanejvýš na pětatřicet a vyzařovala z ní jednak přísnost, vyplývající z jejího postavení a jednak i smyslná živočišnost, naznačující, že v nejiintimnějším soukromí to musí být divoká samice. Alespoň takto o ní Henry uvažoval.
Anna mu zatím nastavovala tu první tvář. Měla své představy a ty bylo nutno splnit. Svá přání vyjadřovala přísně a úsečně. Neměla zřejmě ráda dlouhá rozvleklá jednání.
Henry se rozhovořil o tom, jak to u podobných kauz chodí, co může v jejím zastoupení nabídnout a co je nutno oželet.
Poté jim služka v jídelně servírovala oběd a jednání skončilo až po jídle.
“Tak a nyní k sobě budeme upřímní, ano?” pozvedla Anna sklenku vína, když se přesunuli do malého útulného salónku.
“Povedeme neformální hovor. Chci vědět, co mi jste skutečně schopen zařídit, tak abych nebyla škodná, Henry! Vy jste to asi nepochopil, ale já jsem ta ponížená. Muž je mi nevěrný, s kýmpak asi? No samozřejmě, se sekretářkou! Je to jak z románu. Nějaká zmalovaná fuchtle mi odvádí manžela a celou firmu tím vede do kytek. Už teď jsem zjistila nějaké úhyby, nebo jak tomu říká on, odklony peněz z účtů. Nebojuju o muže, ale o sebe, firmu a majetek! Rozumíte, Henry?!”
Helbing rozuměl, ale bylo potřeba nejvíc peněz převést hlavně na svůj účet. To znamená neustálé protahování kauzy. A než se tahle paninka rozkouká, bude mít sice barák a firmu, ale peníze už budou jinde.

A tak začal zeširoka vysvětlovat, jak to chodí a naučenými frázemi ji balamutil, jenže tahle ženská byla z jinýho těsta.
“Hezký pohádky umíte vyprávět, Henry. Chcete mě vysát z peněz a ono to nějak dopadne. To znám! Takže jestli máte znát všechna má aktiva, účty a akcie, musíme se stát důvěrnými přáteli, ano?”
Henry kývl, ale nevěděl, kam Anna míří.
Ta ale zavedla řeč úplně jiným směrem a teď už se opravdu bavili neformálně o svých zálibách, koníčcích, prostě o životě.
Při druhé láhvi vína se Henry cítil mírně opilý, zatímco z Anny sršely přímo erotické výboje. Ta tam byla její přísná tvář, nyní z ní sálala živočišnost.
Při hovoru se Henryho občas dotkla, ale nebyl to letmý dotek, vždy šlo o jemný stisk. Svůdně se usmívala, z rozparků šatů byly vidět krásně tvarované štíhlé nohy.
Když po chvíli přecházela pokojem sem a tam, zastavila se nad ním a její ruce mu začaly jemně masírovat ramena.
“Já umím být vděčná, Henry, to mi můžeš věřit,” pronesla tiše.
Henry vstal a otočil se k ní.
Anna se usmívala, oči se jí leskly, když pronášela: “Staneme se opravdovými přáteli?”
Henry k ní přistoupil, sevřel v náručí a pevně se přitiskl na její rty. Anna mu vyšla vstříc a oba splynuli ve vášnivém líbání.
Anna měla v minutce šaty dole, Henrymu stačilo uvolnit tu správnou sponku.
Anna sama z něj divoce stahovala sako, kravatu, košili a kalhoty.
Jen ve spodním prádle padli oba na pohovku.
Anna v podvazcích a červeném krajkovém prádle vydala úžasně přitažlivě, Henry v pruhovaných trenýrkách vypadal komicky.
Annu však zajímalo, co je uvnitř. Hmátla po něm a ven vyklouzl tvrdý ztopořený ocas slušných rozměrů. Hned mu ho začala kouřit. Vedla si se zkušenou až profesionální zručností.
Rukou ho sevřela u kořene a ústy po něm jezdila nahoru a dolů.
Pak ho jazykem vytlačila, tepala žalud, znovu ho sevřela rty a pouštěla si ho hluboko do úst. Druhou rukou mu masírovala koule a rýhu vedoucí od koulí k zadku.
Tato nevídaná masáž brzo Henryho přivedla k výstřiku. Anna vše spolykala a hned rozjela kuřbu na další číslo.

To už Henry mazlivě hladil Annino tělo, kam až dosáhl.
Když mu znova stál, Anna se nechala vysvléct z prádla a polaskat se na prsou a v klíně. Henry lízal vyholený klín a slízával každou kapku šťáv, které za slastných vzdechů uvolňovala.
Prsty jí roztáhl závojíčky a pronikal jazykem do hlubin pochvy, co to šlo. Když polaskal klitoris, Anna táhle zaječela a proud šťáv zkropil Henrymu obličej. Po chvíli už na ni nalehl, Anna mu ho sama uchopila a nasadila na mokrý roztoužený otvor a pak už prudkým přírazem do ní vnikl až po kořen. “Och…jsi velký!” vydechla Anna, ale pevně Henryho objala a šla mu v přírazech naproti.
Ten ji snaživě projížděl v pravidelných pohybech a vychutnával si těsnost její pochvy.
Anna cítila každý milimetr jeho velikosti, což v ní vyvolávalo návaly rozkoše.
Henry ji líbal a v zubech jemně drtil naběhlé bradavky, což Anně přinášelo další přívaly slasti. Netrvalo dlouho a Henry začal zrychlovat. Anna mu pevně obemkla nohy kolem boků a když to na něj přišlo, proud semene jí plnil dělohu a Anna se třásla v orgasmu.
Henry si nejasně uvědomoval, co to může mít za následek, ale teď už to bylo jedno….
Když se svalil vedle ní, Anna, jakoby mu četla myšlenky.
“Neboj, že jsem tě nechala stříkat do sebe! Ale ten pocit, jak mě plníš, mě vždycky udělá a já stejně nemůžu mít děti, tak to nevadí.”
Poté se rozešli s tím, že Anna připraví veškeré papíry, on připraví smlouvu a  domluví se na dalším postupu..

Vyrozumění o prvním jednání soudu dostala Sabina i Henry za pár dní a v předvečer soudu byl Henry obzvlášť jízlivý a řekl: “Hned potom si ukliďte stůl. Nechci vás tu už vidět! Zítřkem jste jako advokátka skončila! Můžete jít někam dělat prodavačku, hahaha.”
Soudce Orwell vyslechl řeč žalobce a pokynul druhé straně, aby se hájila.
Holbing začal řeč plamenným proslovem o sobě, své mnohaleté právnické praxi, trestní bezúhonnosti a pomstychtivosti mladých dam, které svůj nucený odchod z firmy, pro svou neschopnost, jinak, než křivým nařčením, neunesou.
“Mám nezpochybnitelný důkaz, že trestný čin znásilnění je u mě nemožný,” a důkaz předložil soudci. “Vida, vida,” řekl soudce. “Tak to máme dvě nezávislá potvrzení lékařských kapacit, že obžalovaný je impotentní. No, co k tomu řekne žalobce?”
“Tato potvrzení jsou jedna věc a skutečnost druhá,” prohlásila Sabina. “Žádám ctěný soud o provedení fyzického důkazu. Pan Holbing má na vrchní části penisu tmavou pigmentovou skvrnu.”
Holbing ztuhl a soudce řekl: “Povoluje se. Žádám obžalovaného o doložení důkazu.”
“To je vrchol, znevážení potvrzení lékařských kapacit, žádám přerušení jednání!”
“Zamítá se. Buď potvrdíte slova žalobce nebo důkaz…ehm..předložíte,” řekl soudce Orwell s neskrývanou škodolibostí.
Henrymu nezbylo než potvrdit, že onu skrvnu opravdu má. Začala tahanice o tom, jak to žalující strana ví a že se nejedná o nezpochybnitelný důkaz, až soudce klepl kladívkem do stolu.
“Prosím o ticho v soudní síni! Důkaz je nepřímý. Obžaloba se zamítá.”
“Moment,” vyskočila Sabina ze židle. “Předložím vám přímý důkaz a žádám všechny o pozornost. Zejména obžalovaného!”
Vstala a v ruce třímala videokazetu.
“Zde je! Zde je ta vaše  impotence! Obžalovaný je nasnímán na několik dní staré nahrávce v řekněme…. choulostivé situaci s jistou ženou, kterou mohu přivolat k soudu jako svědka,” prohlásila Sabina a vrátila se zpět na své místo.
“Děkuji obžalobě,” pokynul soudce. “Nahrávku shlédnem a posoudíme. Pokud bude nutno, předvoláme i vaši svědkyni.  Potvrzení lékařských kapacit bude též prověřeno. Po tuto dobu bude obžalovaný umístěn do vazby bez možnosti kauce. Jednání se přerušuje!”
Klepnutí kladívka znělo Sabině jako rajská hudba.

“Tak jak ti to dopadlo?” zajímalo Olývií, hned jak se Sabinou zasedly ve vinárně.
“Zabralo to. Teď mu už nic nepomůže, Ani ti povedení doktůrkové,” smála se Sabina.
“Zahrála jsi ji svěle, tu… tu … Annu von Ritzhofen? Takový pitomý jméno, kde´s k němu přišla?” “Umělecký pseudonym. Tak hele! Tady mám účet za ten barák a udělání filmu. A něco jsem si připsala i já. Nemyslíš si, doufám, že jsem s ním šoustala zadarmo?” vytáhla Olývie papíry a položila před Sabinu. Ta to sjela očima.
“No nejsou zrovna laciný,” podotkla nad uvedenými částkami.
“To víš, profíci! Celej dům je prošpikovanej kamerama. Kdyby ten vůl byl fanda porna, určitě by mu některý pokoje byly povědomý. Anebo kdyby znal moje filmy,” ušklíbla se Olývie. “Jo, to bejvaly časy,” zasnila se.
Sabina jí poděkovala a slíbila brzkou úhradu nákladů na zdokumentování Holbingovy “impotence” s pornoherečkou Olývií Vega.

4 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Není nic horšího než naštvaná a ponížená ženská . Dobře napsané a čtivé .

Shock

Dík za jednu jedinou odpověď…uffff. Už jsem se bál, že nepřijde. 🙁

Dan

Njn, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Dobře napsané! Těším se na pokračování……bude-li???

childe

Hezký příběh. Působí až moc reálně.

Shock

Díla zde publikovaná prý by měla působit reálně. Takto jsem byl obeznámen se situací, když jsem se sem nahrnul se svými „veledíly“.

Junior

NO klasické, kdo s čím zachází, tím taky schází. Výborná povídka, jen jsem doufal, že mu to neprojde a neprošlo. Kdyby to tak bylo vždycky i v životě.

6
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x