Agentura

„Ty vole, já bych šukal, až bych brečel…“
„Ještě mi o tom chvíli povídej…“
„Co s tím provedem?“
„Co asi? Rozchodit, nebo vyhonit! Nebo snad víš o nějaký jiný možnosti?“

To je jeden z mnoha tisíců stesků, které Praha denně vyslechne, a jež ke ztrátě panictví nevedou. Nevedl by ani tento, kdyby jeden z protagonistů neměl těsně před usnutím nápad. I takových nápadů, po kterých ráno ani pes neštěkne, je mnoho. Jenže Jirka, zvaný Blonďák, nebyl líný, vylezl z postele a na kousek papírku nadrápal slovo, jež mělo sílu změnit stereotypní běh jeho života.

„Ty vole, Vojto, já dostal včera v noci nápad!“
„A jakej?“
„Založíme si jako kástingovou agenturu, která bude hledat fotomodelky a pornoherečky.“
„Super… Už vidím ty davy holek, jak se ženou za dvěma sotva plnoletejma klukama, aby je dostaly do porno branže. Řek bych, že by ses měl hodně rychle probudit…“
„Nebuď hned pesimistickej. Já vím, jak na to!“
„Jó…?“
„Dík za podporu… Chceš šukat nebo ne?“
„Chci!“
„Tak vidíš… Šuku se musej přinášet oběti, tak na chvíli sklapni!“
„Rozkaz, veliteli. Měním se v rybu.“
„Řeknu tátovi, aby to zastřešil.“

Vojta se podíval na Jirku a významně si zaťukal na čelo.

„Nech si ty gesta vod cesty a nepřerušuj mě, protože jsem ještě neskončil.“

Vojta Jirkovi naznačil, ať pokračuje.

„Hele, ty mýho fotra neznáš, ale věř mi, že když může, tak mámě zahne, a kdyby měl možnost zasunout do mladýho masíčka, tak jsem přesvědčenej vo tom, že na to kejvne. Navíc má živnost na zprostředkování a my budeme jako zastupovat velký evropský agentury, no a na to tahle živnost stačí. Uděláme nějaký jednoduchý webovky, profil na fejsu a uvidíme, co se chytne…“
„V první řadě se musí chytnout tvůj fotr. A za druhý, nějak se mi v tom ztrácí ten náš šuk…“
„Ty vole, viděl si na porno stránkách, jak probíhá kásting? My budem ty, co na zkoušku vopíchaj adeptky pro porno filmy a budem fotit nahý holky, co budou chtít bejt fotomodelkama. A co ty víš, kam takový focení může dojít…“
„Vzhledem k tomu, že jsem ještě panic, tak si nějak neumím představit, že budu ze sebe dělat zkušenýho testovacího klátiče…“
„Nepodléhej depresím! Jestli na to táta kejvne, tak ňáký rady do začátku dostanem… A třeba má i kámošku, která má jako hobby zaučování mladíků… A zatím můžeš na webu nastudovat, jak takovej kásting vypadá!“

Dva dny se akce nazvaná Agentura nepohnula z místa, neboť Jirka nedokázal svého otce odchytit o samotě. Čtvrtý den odpoledne přilétl Jirka za Vojtou s očima na vrch hlavy: „Ty vole, fotr do toho jde!“
„Nekecej…“
„Nejdřív to vypadalo, že mi rozbije hubu, ale pak se mu zajiskřilo v očích a vytáh pětikilo, ať založíme web. Víš, co vymyslel za jméno?“
„A jak bych to tak asi moh vědět? Křišťálovou kouli nemám…“
„Tak se hned nečerti… Agentura Anděl. Navíc ho napadlo, že logem bude anděl, kerej rozhoduje vo tom, jestli holku pošle domů nebo do ráje zvanej sex. Co tomu říkáš?“
„Že za mě dobrý. A jaký jsou další kroky?“
„S fotříkem udělám webovky a přitom se musíme povohlídnout po nějaký cimře, kde budem ty holky prověřovat. Nevíš vo něčem?“
„Nevím, ale zeptám se mámy. Ta má o nebytovejch prostorách přehled.“
„Blázníš?! Ta to zařízne hned na začátku…“
„Nejsem blbej. Já to nějak šikovně navlíknu…“

Během následujících dvou dnů se k cíli přiblížili o hotové webové stránky. Třetí den přišel za Jirkou s vítězným úsměvem na rtech Vojta: „Měl bych něco šikovnýho. Jen tam bude muset tvůj fotřík dojít a domluvit podmínky. Tady je kontakt.“

Týden se nedělo vůbec nic. Až osmého dne přišel Jirka za Vojtou s tím, že mají domluvený prostor a můžou to spustit. „Má to ale, Vojto, malej háček…“
„Jakej?“
„Táta musel vzít do holportu majitele bytu, kde se to bude odehrávat…“
„Proboha, proč?“
„Za vším hledej prachy. Chtěl za ten pronájem moc. A protože tomu chlapovi je dost přes padesát, tak se ho fotr zeptal, jestli by měl chuť si vobčas zapíchat s mladejma holčičkama. No a von měl, takže teď bude nájem odvislej na počtu mrdů pana majitele.“
„To je skvělý… Takže píchat bude hlavně von s tvym fotrem a my si dál budeme mastit brka…“
„Neboj… kundiček zbude i na nás dost…“
„Jo, už vidím ty davy před našima dveřma, že z toho budu mít ptáka v jednom ohni…“
„Hele, vole, nebavíš mě! Pamatuj, že každej zásun se počítá. A jeden je pořád víc, než nula. Takže jdeš do toho, nebo stáhneš vocas a vycouváš z toho na poslední chvíli?“
„Jasně, že zůstanu! V počtech jsem přece lepší, Blonďáku…“

Tři dny po tomto rozhovoru se spustila malá reklamní kampaň na sociálních sítích a webu (i chlapci museli přispět ze svého kapesného) a čekalo se na první úlovek.

Ten měli už druhý den. Veškerou komunikaci obstarával Jirkův otec a o výsledcích informoval mladíky i majitele bytu. První casting připadl na čtvrtek na čtvrtou hodinu odpolední. Přišla šestnáctiletá dívenka s dlouhýma nohama, která měla vlasy i oči sladěné do hněda. Působila sympaticky, a chlapcům rozhodně stála za hřích. Ten ale nebyl na programu dne, protože toužila po dráze fotomodelky. Majitel bytu si rád tuhle atrakci odpustil…

Za šéfovským stolem se Jirkův táta tvářil náležitě důležitě. Oba mladíci galantně usadili děvče do připraveného křesla a šli zaujmout místa v rohu místnosti, aby nerušili.

Ředitel agentury se začal vyptávat. Zajímalo jej, co dělá, co by dělat chtěla a proč se přihlásila. Ubezpečil ji, že její fotky pošlou do Bauer Media Pictures, jež stojí za foto seriály pro Bravo, a určitě se jim bude takové hezké české děvče líbit. Vysvětlil ji, že začnou celou postavou, pak udělají pár detailů a nakonec přijdou na řadu přítomní mladí herci, aby mohli do Německa poslat zkušební mini seriál.

S mladým „hercem“ Jirkou se objímala (výhoda mít za tatínka „ředitele“). S Vojtou se vedli jen za ručičku a dívali se zamilovaně do očí. Půl druhé hodiny uteklo jako voda a děvče odešlo domů. Ještě před tím se Vojta s hraným sebevědomím fotomodela zeptal, jestli by s ním nechtěla zajít na zmrzlinu, že zná kavárnu, která ji má naprosto bezkonkurenční. Odpovědí mu byl příslib okořeněný milým úsměvem: „Uvidím… Až jak to vyjde.“ 
Vojta si opsal číslo, které tam nechala pro případ, že by se Němci chytili.

„Koukněte se, pánové, to bylo lepší, než dostat pumpičkou přes koule,“ pronesl Jirkův otec, když viděl zklamané mladé obličeje, že se focení nezvrhlo v něco víc. „Určitě znáte to přísloví o času a klasu, ne?“ Dostalo se mu souhlasného zamručení. „No, tak vydrže, mládenci, však se dočkáme!“

A dočkali! O týden později.

Přihlásila se dvaadvacetiletá studentka vysoké školy ekonomické a měla zájem o porno. Všichni zainteresování muži byli okamžitě ve střehu.

V domluveném termínu se do agentury dostavila mladší česká verze americké herečky Evy Mendez. Když vešla, pánové polkli na prázdno. Na sobě měla přiléhavé červené šaty, jejichž úkolem nebylo zakrývat, nýbrž zdůrazňovat. Sebevědomě se usadila do křesla. Přehodila nožku přes nožku a čekala, co se bude dít. Samozřejmě, že se děl nejprve úvodní rozhovor, ze kterého vyplynulo, že se nebrání ničemu, a že ráda předvede své schopnosti. Už svlékání stačilo mladíkům k tomu, aby jim panické chlouby stály jako tyče. Druhým bodem byla soulož se staříkem. Natěšený majitel bytu tu mladou kundičku nejprve ochutnal jazykem. Pak otestoval kuřácké dovednosti a nadmíru spokojený s výsledkem se do ní rychle udělal. Nyní přišla velká chvíle pro Jirku a Vojtu. Čekali, že ztráta panictví bude něco mimořádného. Představovali si ten okamžik tak často a v takových barvách, že je zaskočilo tempo i provedení, v jakém se to seběhlo. Přistoupili k adeptce ucházející se o místo ve filmech pro dospělé a nabídli jí svoje nádobíčko. (Poprvé a hned taková zkušená ústa. To se poštěstí málokomu.) Moc je orálně nerozmazlovala, protože si brzy klekla a jako hárající fena nabídla své přirození prvnímu z nich. Jirka se osmělil dřív, ale dlouho se ve zkušené vagíně nezdržel… Nahradil ho Vojta. I jeho píchání nemělo dlouhého trvání a prověřovanou vagínu naplnil už třetí dávkou semene. „Eva Mendez“ se podívala na šéfa výmluvným pohledem – Tak co bude? Je tu ňákej chlap, co mě dokáže udělat?

Jako když muletou zamáváte býkovi před očima. Ředitel nechal „Evu“ postavit a natočil vytékající bílé nadělení, které v ní zanechali oba mladíci. Pak předal kameru Vojtovi a svlékl se. Nahý si sedl na židli a gestem „Evu“ vyzval, aby se ráčila obsloužit. Neváhala, chytila nabízený kolík a zavedla ho do vagíny, kterou si v dohledné době chtěla přivydělávat na studia. Šéfovi stačilo sedět a dívat se na její poskakující prsa. O všechno ostatní se postarala jeho partnerka.

Když bylo po všem, zákonitě se slova ujal ředitel agentury a shrnul výsledky konkurzu: „Já myslím, že s vašimi schopnostmi, a s tím jak vypadáte, po vás agentura, kterou zastupujeme, skočí. Počítám, že nejdéle do týdne bych měl znát jejich rozhodnutí a dám vám vědět.“

První, kdo to věděl, byl majitel bytu. Za dva dny na záchodě zjistil, že mu z močové trubice teče pálivé kari. O den později dorazilo k Vojtovi. S patnácti hodinovým zpožděním dostihlo ředitele. Za další dvě hodiny i jeho syna.

Agentura Anděl dostala z bytu výpověď. To by v jejím životě byl jen technický detail, kdyby ji vaz nezlomilo Jirkovo vysvětlování mámě, kde k té kapavce s tátou přišli. Ještě toho večera viděl svého otce opouštět byt se sbalenými kufry.

A Vojta? Ten si raději ptáka utrhne při masturbaci, než by zase předstíral, že je Fake agent…